Tvrdost srdce a církevních norem

Autor: Kázání ze serveru umlaufoviny.com, nyní již dostupném pouze v internetovém archivu.
Texty převzaty ze serveru umlaufoviny.com pod licencí Creative Commons 4.0
Originál textu najdete na serveru web.archive.org
27. neděle v mezidobí
Hledaný citát: Mk 7,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 2,18-24; Žid 2,9-11; Mk 10,2-16
Datum: 5. 10. 2003
Láska podle směrnic

Nepřerušené čtení z Listu židům a Marka doplňují nahodilé doplňky ze Starého zákona, které se tematicky vztahují k evangeliu. Podle První knihy Mojžíšovy zvané Kniha zrodu (Genesis) byli země a člověk stvořeni dvakrát. I Bůh zřejmě potřebuje záložní verzi svého měkkého produktu. Dnes čteme ze druhé zprávy o stvoření (Gn 2,4-25), přičemž první verze otevírá Bibli a sahá až do poloviny verše 2,4. Patriarchální Hospodin nejprve stvoří muže, svůj spolehlivý obraz. Nechá mu ovládnout veškeré živočichy tím, že je Adam pojmenovává. Ale vláda nad stvořením muži nestačí.

Aby bylo biblicky jasno: muž nepotřeboval ženu jako takovou, ale "pomocnici", jak Bible tohoto zvláštního tvora v hebrejštině nazývá. Hledaného živočicha promptně dostal z vlastních útrob a s nadšením si ho také pojmenoval, aby si nad ním udržel vládu: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať se nazývá íša (mužena), protože je vzata z muže (íš)" (Gn 2,23). Zde feministický výklad končí, další pokračování už není tak falokraticky jednoduché. Protože Eva vzešla z Adamova žebra, oba se stanou jedním tělem, což představuje klíčovou pasáž celého příběhu: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem." (Gn 2,24). Právě tohoto místa se dovolává Ježíš proti tehdejší praxi rozvodu. Biblisté nám připomínají, že jméno "Adam" má u sebe člen, takže se má překládat nikoliv jako vlastní jméno, ale jako obecné pojmenování druhu, tedy "člověk". Tím exegeze trochu otupí celou patriarchální expozici, ale nemůže ji sprovodit ze světa úplně. Toho dosahuje až zmíněná věta. Plná jednota obou vylučuje dominaci. Kde je jedno tělo, tam již nejsou dva nerovnoprávní partneři. V symbolice jednoho těla již nadvláda Adama mizí. Proto je toto místo tak důležité i dnes. Slib celoživotní věrnosti mezi snoubenci zakládá křesťanský sňatek a ten bývá vždy doprovázen výzvou, že ti dva jsou jedno tělo, a proto člověk nesmí rozlučovat to, co spojil Bůh.

Zajímavá je Ježíšova zmínka o tvrdosti srdce, kterou začíná svou exegezi knihy Genesis. Zopakujme si celý důležitý úryvek podle ekumenického překladu.

"Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Mk 10,2-9)
Běžný výklad ukazuje dokonalého Ježíše hájícího nerozlučitelnost manželství. Tento smysl daný úryvek jistě má. Farizeové ví stejně dobře jako Ježíš, že v Tóře jasně stojí možnost rozvodu.

Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. (Dt 24,1-2).
Ježíš ptá, co farizeům přikazuje Mojžíš, čímž potvrzuje praxi Deuteronomia. Nadvláda muže nad ženou je zřejmá, protože žena se stejně jednoduchým způsobem rozvést nemůže. Důvody k rozvodu mohly být různé. Například podle jedné rabínské školy Ježíšových současníků stačil k rozvodu i fakt, že žena spálila jídlo. Ježíš se odvolává na prorocký výraz "tvrdost srdce", tedy na nedostatek ochoty k pokání, a mění celý význam Mojžíšova zákona. Staví počáteční stav při stvoření jako základní Boží plán pro muže a ženu. Rozvod považuje na nemožný kvůli dokonalému spojení, které z obou manželů dělá jedno tělo. Až potud je vše v pořádku, ale já mám pořád chuť se zastávat slabších a utiskovaných. V zprávě o stvoření jsme ironizovali stvořitelský primát muže, nyní se pokusme obhájit postoj farizejů. V jejich otázce sice vidíme farizejský úmysl, tedy snahu "přivést Ježíše do úzkých" (Mk 10,2) pod zdánlivě věcnou a nevinnou otázkou. Nazaretský hru přijímá a na výzvu reaguje věcně a přesně, jak si to zasluhuje otázka jeho oponentů. Měli tvrdé srdce, protože chtěli Ježíše zabít. Ale potřebují záminku a tou je tvrdost srdce garantovaná Mojžíšovým zákonem, tedy samotným Božím slovem.

A tady si už musíme dát pozor. Farizeové nehájí svůj výklad zákona jako v případě nesmyslných předpisů o rituální čistotě (Mk 7,2-13). Správně a přesně citují samotné Deuteronomium a Ježíš potvrzuje, že možnost zrušení svazku u Mojžíše opravdu existuje. A Boží slovo přece zůstává nezměněno až na věky, nebo ne? Ježíšova argumentace stojí na faktu, že na začátku to tak nebylo. Ale nijak nepopírá, že se později rozvod legalizoval i jako Boží nařízení. Tvrdost srdce u farizeů se opírá o tvrdost srdce potvrzenou v Mojžíšově zákoně. A my se jaksi samozřejmě postavíme za Ježíšův požadavek a přitom s roztomilou samozřejmostí přehlédneme vlastní tvrdost srdce. A nejen onu. Nerozlučitelnost křesťanského manželství způsobuje mnohým dvojicím peklo na zemi. Jedna vdaná známá mi vyprávěla o svém muži, který od ní dávno odešel. Žije v civilním manželství s jinou ženou a mají už dvě děti. Řekla následující tvrdou pravdu: "Víš, kdybych ho zabila, tak dostanu patnáct let, trest si odsedím, z vraždy se vyzpovídám a mohu mít v klidu nový církevní sňatek. Takto nemohu dělat vůbec nic." A má podle tvrdého zákona církve naprostou pravdu. Z hlediska svátosti manželské tvoří s nevěrným mužem, který na ni kašle, jedno nerozdělené tělo. Co Bůh spojil a církev potvrdila, to člověk nerozlučuj. Přesunem Ježíšova přikázání lásky do církevního kodexu jsme nastolili naprostou tvrdost. Pak jsme na tom stejně jako Mojžíšův zákon, i když zastáváme co do významu přesně pravý opak toho, co hlásal Mojžíš a farizeové. Pokud však hájíte celoživotní svazek s přísností jako řemen, tak se nedivte, že vám zákon, i tentokrát Boží provenience, pořádně otupí srdce. Je to paradox, ale nelze jej popřít. Takže i v autentickém a věrném křesťanském výkladu manželské nerozlučitelnosti se usídlila tvrdost srdce. Ani ten nejzarytější fundamentalistický obhájce nerozlučitelnosti nemůže popřít, že tento církví hájený požadavek způsobuje mnohým dvojicím nemalé utrpení. Mluvím o církevním zákonu, protože Ježíš jej jako zákon nenastolil. To udělala až pozdější tradice. Velkomyslně pominula Kristovy imperativy typu "vyloupni si oko" či "usekni si ruku, které tě svádějí" a nastolila příkaz "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" jako zákon. Z kontextu vidíme jasně, že o to původně nešlo. Ježíše zastavili na ulici, položili mu otázku a on se jen snažil vysvětlit pomýleným farizeům, jak to bylo na začátku.

Požadavek trvalé věrnosti je prostě v některých situacích příliš tvrdý. Tato tvrdost zákona je vznešená a čistá, protože se dovolává Ježíšova slova, které pro nás křesťany má stejnou Boží platnost, jako má pro židy Mojžíšův zákon. A jsme znovu v onom zvláštním paradoxu symbolizovaném slovy "pro tvrdost vašeho srdce". A já mám občas měkké srdce, přesto svázané tvrdostí církve, jež neústupně brání Boží zákon s přísností tehdejších farizejů. Proto bych se vrátil k vlastnímu významu "tvrdosti srdce", jak je daný u proroků. Nedostatek vůle pokání lze napravit v tomto případě tím, že církev tvrdost tohoto zákona přinejmenším veřejně uzná - protože jsme lidé a máme holt tvrdé srdce. Pak by se snad umožnil znovu sezdaným návrat do Kristovy církve a ke svátostem, který katolická církev civilně rozvedeným a znovu sezdaným párům kategoricky upírá. Tvrdé institucionální srdce oficiální církve se s hrdostí opírá o kategorickou tvrdost Božího zákona. Farizeové dělali totéž. Avšak ze spolehlivého Marka víme, že přesně tento postoj se Ježíšovi nelíbil. Proto se dovolává toho, co bylo na začátku. Opírá se o vládu Boží lásky, nikoliv o moc lidmi vykládaného a hájeného zákona.