2. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 2Kral 5,14-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 62,1-5; 1 Kor 12,4-11; Jan 2,1-12
Datum: 14. 1. 2007
I v Izraeli byla svatba velikou událostí (vytvářející dobré vztahy).

Otec často při narození syna ukládal víno na jeho svatbu, aby bylo kvalitní ...

Pohoštění má svou "řeč", ukazuje na význam slavnosti.

Správce svatby se staral o dobrý průběh slavnosti.

Jak rozumět větě: "Ženo, ještě nepřišla moje hodina"?

Marie zná svou úlohu. Nevystupuje zde jako "Matka Boží" /1    

Není divu, že si profesor může velice rozumět s bystrou studentkou. (Např. výjimečný filosof Husserl si vybral Edith Steinovou za spolupracovnici.) 

Marie byla výbornou učednicí svého syna. Dobře vychodila "základní školu" (Mojžíšovu) a pak "vyšší školu" (u Ježíše). Velice Ježíši rozuměla. Proto mohla být jeho matkou. ("vyhrála konkurz"). Bůh ví, jak bude každý s jeho dary hospodařit. /2

Maria, i kdyby nebyla Ježíšovou matkou, a měla možnost být jeho posluchačkou a byla by na svatbě v Káně, tak by za Ježíšem kvůli nouzi v kuchyni zašla.

(Každý víme, v jakém vztahu se pohybuje kočár a kůň. Každý víme, že kůň táhne kočár. Ovšem nejsme zvyklí přemýšlet, jak vypadá spolupráce Boha a člověka. Naše představy bývají zoufalé,  myslíme si, že "kočár tlačí koně". /3

Marie se stala matkou Boží pro správné přemýšlení. "Nepřipřahovala kočár před koně".

Na výbornou zvládla "základní (Mojžíšovu) školu" a pak vyšší školu (Ježíšovu).

Doma se nebavili o drbech v Nazaretě. Ježíš měl plnou hlavu jak pomoci lidem v jejich nouzi a Maria také. Ježíš přemýšlel, jak lidem Boží pomoc ukázat a jakým způsobem ji lidem nabídnout - a Marii to zajímalo!

Byla nejen výbornou posluchačkou Ježíše, ale byla i výbornou učednicí Ježíše (to je rozdíl). Předpoklad samozřejmě byl ve výborném "absolvování" školy Mojžíšovy.

Doma se mnohokráte bavili o prorocích, jak a k čemu je Hospodin vysílal. Jak Bůh jedná s člověkem, aby zachoval naši svobodu. /4

Marie se dobře vyučila od Ježíše, na svatbě vystoupila jako spoluaktér při "proměnění vína", jako Ježíšova spolupracovnice.

Každý ví, že kůň nechodí proto, že je za ním kočár. Kdo to neví, nikdy se "v kočáru nesveze". O životě s Bohem a o pravidlech Božího jednání s lidmi neumíme přemýšlet.

Kdo si myslí, že si od Boha může něco vyžebrat, podobá se člověku, který si myslí, že kočár tlačí koně. Neumí rozlišit co je první a co druhé, neví co je příčina a co následek.

Ježíš neudělal zázrak proto, že by jej Marie tlačila. Kdo to nerozeznává, i když bude prosit Boha jakkoliv, nic si nevyprosí, nebude vyslyšen. 

Je třeba objevit správné pořadí. Obrátit, otočit naše myšlení.

To znamená, že k porozumění Bohu potřebujeme nejprve zvládnout "Mojžíšovu školu", (jak Bůh jednal s Izraelem, co znamená smlouva, kdy Bůh zasahuje a kdy ne.

Bůh zasahuje do našeho života, ale mnohem a mnohem lépe než ideální rodič. Nechává nám prostor k vlastnímu rozhodování a odpovědnosti, atd.)

Kdo si toto uvědomí, porozumí Ježíšovi, jeho přístupu a zásadám. Pak s užitkem pochopí Ježíše.

Lidé vyhledávající "snadno a rychle" si ovšem myslí, že jim stačí nadšení (to by se nemusel Ježíš vůbec namáhat s vysvětlováním a vyučováním). Nebo si myslí, že k záchraně lidstva stačí Ježíšovo utrpení na kříži.

V žádném oboru, v žádném vztahu nefunguje "snadno a rychle". Mluvili jsme o Janově promyšlení Hebrejské bible (Starého zákona), k čemu došel a k čemu se dostal - a co mu teprve pak mohl Bůh nabídnout nového.

Maria nic nepřeskakovala, nejprve krok za krokem naslouchala Písmu, proto pak byla oslovitelná božími posly, proto je správně rozpoznávala a uměla se správně zachovat.

To vše na sebe navazuje a spolu souvisí. Maria dobře přemýšlela, správně postupovala, sama došla k závěru, že by Ježíš mohl na svatbě pomoci svatebčanům a zároveň lidem nabídnout znamení (zázrak).

Já jsem měl takových nápadů v životě celou řadu, ale nic se nestalo. Buď Bůh nechtěl, že by šetřil svou pomocí? nebo k tomu něco chybělo - že by - třeba z naší strany?

Jsou lidé, které to zajímá. Marie mezi tento druh lidí patří, jí takové věci zajímají. /5

Nerozumíme slovům: "Ženo, ještě nepřišla moje hodina".

Máme podezření, že Ježíš Marii odpověděl záporně.

Jenže ona si neřekla: "Já jsem jeho maminka, on mně musí poslechnout". Nebo: "Já se přimluvím, na mě dá".

Byla si dobře vědoma, že je především Ježíšova žákyně a nikdy nestavěla sebe - jako matku - nad žačku. Takto uvažují pouze lidé, kteří tímto způsobem manipulují. Marie patří mezi ty, pro které by něco takového bylo nedůstojné.

Slovům: "Ještě nepřišla má hodina" porozuměla správně. Neznamenají "ještě chybí nějaký čas", nějaké minuty. Nejde o čas.

"Můžeme odjet?" říká otec rodiny před autem. "Nemůžeme, Pepíček si zapomněl v pokoji brýle".

"Ještě něco chybí, nejsou splněny všechny podmínky". Marie ví, jak Bůh pracuje s lidmi, nedělá za nás to, co je na nás.

Proto Marie říká v kuchyni: "Kdyby vás můj syn o něco požádal, udělejte to. I kdyby se vám to nezdálo rozumné, ať to bude cokoliv".

Frmol v kuchyni pokračoval, správce byl jako na trní. Ježíš přišel do kuchyně a vydal zdánlivě nesmyslný příkaz: "Nanoste do džbánů vodou". To byly stovky litrů.

V hrůze z trapasu, že budou muset oznámit  hostům: "Není víno, jděte domů", pak lidé z kuchyně přece jen poslechli a vodu do "mikve" nanosili. (Mikve je rituální koupelna, vysvětlení by zabralo další vysvětlení.)

Když budeme stavět nový kostel, vydávat se na cestu kolem světa nebo hrát večer karty, potřebujeme někoho (nějakého blázna), který s námi do toho podniku půjde.

Bůh nás zve do svého podnikání, do budování světa, k zachraňování světa, k uzdravování člověka. Pacient (nejen kuřák nebo alkoholik) má spolupracovat.

Pak Ježíš říká: "Zaneste ochutnat správci svatby ..."

Co si služebníci mysleli, není napsáno. Víno se nosilo v hliněných džbánech, změnu vody ve víno asi nezpozorovali. (Možná i u toho Maria asistovala.)

"Co správce řekne, až mu dáme ochutnat vodu z mikve, už takhle je nervózní. To bude blbý vtip. Nenaštve se na nás?"

Správce se rozčílil: "Ty ze mě děláš, ženichu, snad blba. Ty nevíš, jak se to dělá s vínem na chudých svatbách? Já nejsem žádnej ťulpas. Co o mě lidi řeknou? Že neumím šikovně řídit svatbu. Kazíš mi pověst. Jsi tak hloupý nebo jsi mi to udělal naschvál? Ničíš mi živnost ..."

Byl z toho ostrý výstup. To si lehko dokážeme představit ...

"Kde se vzalo víno?" ...

Pak se ukázalo, že ženich je v tom nevinně, že správce nebalamutil, když mu přiznal, že víno došlo.

"Nebylo a teď tady je ..."

Víno se objevilo z jiného zdroje ...

Možná nějaký kluk řekl: "Ale my jsme nosili jen vodu, žádné víno jsme nepřinesli ..." 

Ještě se vrátím ke slovům: "Ještě nepřišla má hodina".

Snad už víme, že znamení (zázraky) neslouží k předvádění Ježíšovy moci. Mají jiný cíl. Jednak slouží k legitimování proroka a pak ukazují, že s Bohem můžeme pracovat i jiným způsobem než jaký nám nabízejí možnosti pozemské.

Proto znamení (zázrak) vyžaduje splnění určitých podmínek. Např. spoluúčast lidí.

Ježíš byl často žádán o pomoc nebo k ověření, že přichází od Boha.

Např:  apoštol Petr říká nějaké "příšeře" jdoucí po vodě: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" (Mt 14,28)

U rozmnožení chlebů Ježíš chce, aby zázrak udělali učedníci,  a když ho neudělali, tak ho s nechutí udělal sám.

U nemocných se Ježíš většinou ptal: "Co chceš, abych ti udělal"?

Ježíš tedy matce řekl: "Něco tomu chybí ...". A Marie je samostatně myslící krásný člověk. Její uvažování je ovšem vzdělané Božím slovem. Nemá "hloupé" nebo naivní nápady.

Můžeme si odvodit proces jejího uvažovaní.

"Hochu, nešlo by jim nějak pomoci?"

A po Ježíšově zvláštní odpovědi začala přemýšlet dál (znovu připomínám, že si doma po večerech s Ježíšem mnohokráte probírali do hloubky jednání proroků, proč a jak jednali s lidmi jako vyslanci a spolupracovníci Hospodina).

Zřejmě po Ježíšově poznámce: "Něco tomu chybí", Marii došly další souvislosti , neboť pak řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám řekne". /6

Marie se stala spolupracovnicí Ježíše k vytvoření podmínek ke spolupráci s Boží ochotou nám pomáhat. O spolupráci (u pokročilých často o samostatnou spolupráci) Ježíš nejen stojí, ale často jí vyžaduje.

Ježíš se vždy ptal: "Co si přeješ, člověče? Opravdu si to přeješ? Co pro to uděláš sám?"  /7

Takovou spolupráci máme častokrát  v evangeliu popsánu.

Od začátku nás Bůh ke spolupráci zve a vede. Boha baví tvořit. Ježíše bavilo dělat zázraky. Jako dobré rodiče baví spolupracovat s dětmi, ukazovat jim, co s nimi mohou vytvořit, tak zve Bůh nás.

Ježíš se nechce předvádět, chce nám ukázat, co vše jsme schopni s Bohem dokázat. Ježíšovým přáním bylo, aby zázraky udělali jeho učedníci. "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci". (J 14,12)

Ježíšova znamení byla pro učedníky znamením Boha, svědectvím.

Když pak učedníci konali další znamení sami - to už pro ně byla znamení druhého stupně. Učedníci dobře věděli, že nejsou léčiteli nebo divotvůrci. Ty zázraky se děly skrze ně - Boží mocí.

Ježíš měl velikou radost, když s ním učedníci takto spolupracovali.

Na svatbě v Káně byla Maria jeho spolupracovnicí. Přispěla, i když nepřímo, k vytvoření podmínek pro znamení o Ježíšově poslání, o jeho pravosti i o přicházení božího království. 

Krásný příklad podobné "nepřímé" spolupráce ke znamení (zázraku), je případ té pohanky, která Ježíšovi řekla: "Ale, když něco spadne pod stůl a pes to má už v čumáku, vezmeš to psovi a dáš dětem"?

"Žes tohle řekla, tvá dcera je uzdravená"  (Srov. Mt 15,26-28)

Maria zřejmě právě tady pochopila, co znamená partnerství, spolupráce s Ježíšem.

Totéž chce Ježíš od svých učedníků (včetně nás).

Marie měla náskok před apoštoly.

Ti kolikráte takovou příležitost zbabrali. (Mt 17,14-21)  K tomu se, doufám, někdy dostaneme.

Ve vyprávění o svatbě, v této lekci se neříká, jak takováto spolupráce s Ježíšem konkrétně vypadá. Zde je hlavně zdůrazněno, že nejdříve jsou třeba základní znalosti z "Mojžíšovy školy"(její důležitost znovu připomínal Jan, syn Zachariášův - připomíná to dodneška i nám!). Po jejich osvojení jsme schopni dalšího poznávání z vyučování Ježíšova. Proto se začíná od Janova ponoření.

My si také potřebujeme zrevidovat své základní znalosti, jako židé v Janově době. Potřebujeme znát pravidla domluvy a spolupráce s Bohem. Vědět, k čemu a jak slouží Bible,  modlitby, svátosti. K čemu to vše je, jak to vše působí. Co mají způsobit - u Boha, u nás.

Janovo vyučování bylo -  a je - vlastně opakování základní školy pro dospělé.

Ti, co Janovi přitakali, zopakovali si základní pravidla a porozuměli, ti se od Jana nechali ponořit v Jordánu. 

(Pokud se nechceme modlit jen jako pohané, pokud stojíme o poznání nabízené nám Ježíšem, pak nám dojde, že ke kvalitní modlitbě dojdeme až na konci evangelia. Až po osvícení Ježíšovým vyučováním.)

-----------------------

Poznámky:

                  /1     S tímto titulem musíme správně a opatrně zacházet.

U Boha to není jako na zámku s paní kněžnou.

                  /2    Bůh by si Stanislawa Wielguse za varšavského arcibiskupa nevybral.

                  /3    Mnohokráte jsem slyšel kázání: "Na přímluvu P. Marie Ježíš pomohl svatebčanům. Také my máme prosit Matku Boží, aby se za nás přimluvila ...

Je třeba si vyprosit na Bohu nová kněžská a řeholní povolání, nebo to a to ..."

Nejmladší syn Václava Sokola si kdysi přál pod stromeček pastelky. Pak jednu vzal, přiložil ji na papír a rozplakal se.

"Co se to stalo?"

"Vona nejezdí". (Starší bratři už malovali obrázky a nejmladší si myslel, že tužka sama maluje.)

Máme sklon dělat z Boha pohádkového dědečka, rádi bychom kouzelný stoleček, holuby do huby a létající koberec.

                  /4    Ježíš např. odmítl Satanovi návrhy jako nepřístojnou manipulaci! Ani pro získání lidí k dobré věci nelze použít jako prostředek sociální pokrok, náboženský zázrak nebo politickou moc. Bůh neobchoduje, není špatným politikem. (Srov. Mt 4,1-11)

                 /5     Edith Steinovou zajímala filozofie profesora Husserla, jeho fenomenologie.

Později jí ještě více zajímalo, jak chce Bůh s námi uskutečnit své plány.

U Husserla se naučila dobře přemýšlet, to jí bylo užitečné k pozdějšímu řádnému přemýšlení o Bohu. (Před pár léty byla svatořečená.)

                 /6     Srovnejme si k tomu výzvy:

"Petře, teď v poledním horku začněte lovit znova".

"Chlapi, sežeňte dopravní prostředek - uvidíte nastartované auto před zahrádkou hospody." Srov. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma - "Květnou neděli".

"Upeč chleba nejdřív pro mě ...", vyzývá Eliáš vdovu ze Sarepty. (1 Kr 17. kap.)

"To mám jít za nějakým smradlavým židem ...?" (2 Kr 5. kap.)

"Podřízni svého syna a obětuj mi jej ..." (Gen 22. kap.)

POZOR!:

                Nelze opisovat!  "Bože,  zvítězíme-li, podříznu ti toho, koho doma potkám prvního ..." (Sd 11. kap.)

                    /7    I u grantů je nutná nějaká spoluúčast.

Žebrákům, ukazujícím pahýl končetiny (svou nouzi) nic nedávám.

Kdysi někdy rodiče mrzačili děti, aby je pak mohli za peníze ukazovat ...