6. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 17,5-8; 1 Kor 15,12-20; Lk 6,17.20-26
Datum: 11. 2. 2007
K 1. čtení: Jste-li moudrými a milujícími rodiči, svědomitým učitelem, dobrým biskupem a někdo řekne vašim milovaným: "Kdo bude na tebe spoléhat, je prokletý", zarazíte se.

Dá se tomu porozumět, ta slova nás nemusí zranit ...

Zkuste si přečíst text evangelia nahlas. Jak to přečíst? Jakým tónem Ježíš mluvil? Slavnostním? Vyznamenává chudé a plačící? Komu patří "běda" a proč? (Je zakázáno se smát nebo mít peníze? Ježíšův kamarád Lazar byl bohatý.)

Kdo jsou "blahoslavení chudí" (u Matouše "chudí duchem")? Co je to za zvláštní řeč?

Ježíšovi posluchači se také ptali.

Desátou lekci nepochopíme bez předešlých. Za hodinu v autoškole nepochopíme všechny "křižovatky" a neodjedeme domů coby řidiči.

Pokusíme se alespoň vykopat základy k "blahoslavenství". Příště třeba postavíme stěny, pak střechu a až potom se budeme do "blahoslavenství" moci nastěhovat, pokud se nám stavba bude zamlouvat.

Chudí, plačící, hladovějící a vyhánění - jsou lidé v nouzi. "Blahoslavení" neznamená šťastní. Nedělejme z nouze ctnost.

Začněme od přejícnosti Boží.

Bohatství je příjemné, toužíme po něm. Rodiče přejí svým dětem, Bůh teprve. Připravil svým dětem Ráj. A když jsme se z něj vlastní vinou propadli do "slzavého údolí", nevzdal se svého plánu, chce nás do Ráje a k bohatství znovu přivést. V nebi žádná nouze nebude: "... neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí." (Zj 7,17 )  

Hospodinovo osvobození Izraele z otroctví Egypta je pro nás základní zkušeností s Bohem. Už tenkráte Bůh nabídl svému lidu: "Budeš-li žít podle mých rad (přikázání), budeš se mít dobře. Budeš-li žít svévolně, čeká tě hlad, nesvoboda, budeš si půjčovat ..." (Viz Smlouva Hospodina s Izraelem - shrnující přísliby např. Dt kap. 28-30.)

Ježíš trvání tohoto příslibu vysloveně potvrdil: "Nepomine ani čárka ze Zákona". /1

Proč tedy lidé trpí, proč nás sužují nemoci a další nezdary? 

Někdy to vypadá, jako by si zlo zasedlo jen na dobré lidi. A slova: "Blahoslavení chudí, neboť vaše je nebeské království," jakoby potvrzovala kult utrpení - že dobrý člověk musí trpět a zlý se může mít dobře.

Jak to dát dohromady s Mojžíšovým zákonem, o kterém Ježíš říká, nepomine ani čárka?

A jak se vyhnout zbytečnému utrpení? Co nám Ježíš nabízí?

Bůh Izraeli přislíbil: "Budeš-li se - můj lide - řídit mými radami, bude se ti dařit. Nebudeš-li, bude ti úzko."

V Ježíšově době bylo v Izraeli zle. Už dlouho naříkali pod okupací pohanů.

Připomeňme si, jak to u nich vypadalo. 

Mnoho Židů se hlásilo "k víře" (podobně, jako dříve u nás bylo mnoho pokřtěných), měli základní náboženské vzdělání, dodržovali něco z "náboženství", ale nechodili každý týden do synagógy (to není u židů povinností), náboženští horlivci těmto lidem říkali "am ha áres" (lidé země, plebs).

Někteří se dali k "herodiánům" (jako u nás ke komunistům).

Vedle hříšníků (nevěstek, výběrčí daní, zlodějů, žoldnéřů  ...), jako v každé zemi, byli ale v Izraeli pozoruhodné náboženské proudy.

Esejce - lidi typu klášterních komunit - pominu.

Všimněme si více saduceů a farizeů. Buďme spravedliví, v něčem byli pozoruhodní, jejich snahy měly svou cenu. (Myšlenkově k nim máme blízko. Patříte snad spíš mezi nevěstky, celníky nebo zločince?)

Saduceové byli kněžími (ne všichni kněží byli saduceové), cenili si kněžského úřadu "od Hospodina daným" (proto kladli důraz na chrámovou bohoslužbu v chrámu). Uznávali jen 5 knih Mojžíšových. /2  Odmítali všechny "novoty" - byli konzervativní, Proroky a další náboženské knihy pokládali za přídavky. Nevěřili ve vzkříšení. Byli bohatými vlastníky půdy a bohatství pokládali za Boží potvrzení svých postojů. Očekávali, že Mesiáš ocení jejich věrnost učení "Největšího služebníka Božího - Mojžíše". Ve veleradě byli v menšině, vedli diplomacii s Římem. /3

Farizeové (oddělující se od bezbožných), nebyli bohatí majetkem, ale duchovně. Byli "progresivní", promýšleli novou situaci v náboženství. Studovali Písmo i tradici otců, horlivě dodržovali Zákon, ze "zbožnosti" si přidávali další a další příkazy a zákazy ("plot okolo Tóry"), sebezápory a dobré skutky. Za Heroda bylo farizeů na 6 000. Za časů Ježíše více. Ve veleradě tvořili většinu.

Saduceové i farizeové byli přesvědčeni, že padnou Mesiáši k nohám.

Měli své obdivovatele. Řada lidí byla přesvědčena: farizej je zbožnější než já, a proto bude mít v nebi lepší místo. Saducej je zbožnější: "I na jeho bohatství je vidět, že mu Bůh žehná." /4

Ježíš jednou vyprávěl, jak rodina pozvala na svatbu svého syna své dlouholeté přátele. Ti se vymluvili. Hostitelé, aby nemuseli vyhodit jídlo, pozvali bezdomovce.

Každý nad tím kroutíme hlavou.

Ježíš kázal: "Opustili jste Mojžíšův zákon. Všichni jste se vzdálili od Hospodina, každý je hříšný. Syn člověka nabízí každému odpuštění hříchů. Ale povýšení lidé neobstojí".

Farizeové i saduceové se urazili: "Co si to ten nevzdělaný tesař z Nazareta dovoluje?" /5

Pro hříšníky, kteří svou hříšnost nepopírali - od Zachea až po Petra - byla Ježíšova slova o možnosti odpuštění balzámem na duši, velikou nadějí. /6

Za Mesiášem šlo více bývalých hříšníků a obyčejných lidí než z těch horních náboženských vrstev.

Příště si všimneme podrobněji některých Ježíšových učedníků. Teď alespoň trochu apoštola Petra. Nebyl chudý majetkem. Přinejmenším vlastnil loď, byl šéfem, možná i majitelem menšího rybářského podniku. Patřil mezi "am ha áres", náboženský plebs.

Když vyznal: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný," (Lk 5,8) Ježíš jej potěšil: "Petře, líbí se mi, že si na nic nehraješ, jsi upřímný, zajímáš se, s tebou půjde pracovat."

Saduceové byli bohatí majetkem i zbožností.

Farizeové nebyli bohatí majetkem, ale zbožností.

Zacheus byl pracháč, ale chudý charakterem. Lazar byl bohatý majetkem i Ježíšovým přátelstvím. Petr nebyl chudák majetkem ani poctivostí.   

Kdo je podle Ježíšova slovníku bohatý a kdo je chudý?

Je zajímavé pozorovat postavy z evangelií, kdo patří mezi "chudé", co to všechno znamená a jak se to projevovalo. Zacheovi, Lazarovi, některým pohanům a ženám, Ježíšova slova o blahoslavených chudých také nejprve zněla cize - a nakonec jim lahodila.

Ještě načnu jednu otázku.

Jak to, že se někteří lidé mají lépe, než jak bychom jim my podle naší spravedlnosti přisoudili? 

Představte si, že máte dva syny. Starší je lajdák a vy jej budete za každou pětku trestat.

Mladší je mentálně postižený a má více pětek než jeho bratr. Toho zřejmě trestat nebudete. Budete jej utěšovat a pošlete jej do zvláštní školy (kde platí jiná měřítka), tam se uplatní. 

Pokud vám starší syn nebude vyčítat, že nejste nespravedliví, oceníte to.

(Chtěli byste vy sami být starším synem - i když přísně vychovávaným, nebo mladším?)

"Blahoslavení chudí", kteří stojí o náročnější výchovu.

Kdo má děti rád, má na ně nároky. (Tvrdost je zvrhlá, ale i měkkost je tragická.)

Co jestli se "bohatí" už ve svém duchovním vývoji nedostanou dál a skončí tím, že někoho utrápí? Přitom ale udělali také něco dobrého. Co jestli jejich bohatství (jejich potěšení, ať už je jakéhokoliv druhu), je odměnou za jejich dobro? Jak to asi Bůh všechno posuzuje?

Zkusme si promyslet, zda je Bůh nespravedlivý nebo tvrdý, trpí-li jednomu majetek a naopak k jinému člověku je "přísný".

Sobě měříváme jinak než druhým. Blízké pokládáme za vlastní, vzdálené za cizí. Zapomínáme, že ten druhý, třeba lump, je milovaný od Boha stejně jako já.

Ježíš ví o nouzi každého z nás. Nedávno jsme si říkali, jak by byl Ježíš rád Izraelitům přinesl svobodu, ale nesplnili podmínky. Ježíšovi nedělá dobře trápení lidí. Těžko nese úpěnlivé prosby o pomoc, když ví, že prosebníkům nemůže pomoci.

Ale říká: "Blahoslavení chudí, plačící, hladoví, pronásledovaní ..."

Gratuluji vám, kteří jste v nouzi a neobviňujete za to Boha.

Gratuluji vám, že svou nouzi pokládáte za ukazatel vašeho vzdálení od Boha. Gratuluji vám, že svou nouzi neberete jako prokletí, jako osud. Nebo zásluhy pro věčnost. ("Kdo bude na zemi hodně trpět dostane se za to do nebe," říkala "křesťanská" šlechta všeho druhu i jejich dvorní kaplani

a Karel Marx to trefně pojmenoval: "Náboženství je opiem lidu".) /7

Gratuluji vám, když svou bídu neberete jako křivdu, nýbrž jako stimulaci k nápravě, ke změně, k obrácení.

Gratuluji vám, že naříkáte nad vlastní bídou (ne jako Jeruzalémské ženy na křížové cestě nebo bulvár nad smrtí Karla Svobody).

Gratuluji vám, když hladovíte:

   - po boží spravedlnosti a nestačí vám ta ve světě a církvi, i když vám se daří dobře

   -  po porozumění Bohu a nespokojíte se svou zbožností a dosavadními náboženskými znalostmi

   -  ...

Gratuluji vám, když se držíte proroků a nesete pronásledování ...

Dnes by Ježíš možná přidal: "Gratuluji vám, neděláte-li z nouze ctnost. Jsem rád, že vaším cílem není chudoba, pláč, a jiná nouze. Že si "nesedáte na invalidní vozík". Přišel jsem, aby chromý poskočil jako jelen. Už aby to bylo.

Jsem rád, když nasloucháte, pracujete a já vás mohu uzdravovat.

Jsem rád, když hledáte jiné myšlení než nabízí porušený svět nebo dosavadní náboženská praxe.

Děkuji vám, když postižení neprohlašujete za vůli mého milovaného Otce."

Lidé chudí - finančně i duchovně - šli za Ježíšem častěji než ti bohatí penězi nebo bohatí zbožnými vědomostmi, či skutky.

Utrpení není vyznamenáním, odměnou. Je výpraskem, protože nás Bůh považuje za schopné jeho školy, vyučování a růstu. Má nás k něčemu a někam dovést. (Tím není řečeno o utrpení vše.)

Hospodinova nabídka Izraeli platí i dnes. Smíme počítat s platností prohlášení Hospodina o Izraeli (to platí i pro Nový Izrael): "Jste mi zvláštním vlastnictvím z ostatních národů dědictvím ..." /8

Jenže, kdo z nás "slušných a zbožných lidí" si dokáže opravovat svou zbožnost podle božích názorů? Zakládáme si na svých výtvorech, jsme zaměřeni na svůj výkon (pochvalujeme si: "Smrad, ale teplíčko"). Kdo nám může nastavit zrcadlo? /9

Spravedlivý vidí porušenost světa a nouze jako následek naší svévole. 

Jsme invalidé. Jeden je slepý, druhý hluchý, třetí na vozíku. Ale invalida může prožít kus bohatství;  zvláště, existuje-li pomoc a víme-li, že přijde čas, kdy naše zatížení pomine. Skleróza je nejtěžší tím, že se stav bude stále více zhoršovat. My víme, že naše břemeno jednou už nebude.

Nesoudíme postižené, kteří proklínají život nebo se litují. Jsou ovšem i takoví, kteří ohromně vyrostli a povzbuzují jiné. Setkání s nimi je osvěžující.

Takovým Ježíš gratuluje: "Jste blahoslavení ..."

-----------------------

Poznámky:

               /1    Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.  Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.  Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.  (Mt 5,17-20)

               /2    Odvolávali se na větu:"Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář.  (Dt 34,10

               /3     Členové "Pacem in terris" byli podobní saduceům svou diplomacií s pohanskými vládci i svým konzervatizmem.

              /4     Když Ježíš prohlásil o bohatém mladíkovi: "Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království" (Mk 10,25),  Petr zděšeně pravil: "Jestli tento vzorný člověk nebude spasen, tak to já nemám naprosto žádnou šanci, kam já se na něj se svou zbožností hrabu. Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?"   (Mt 19,25

            /5    Farizeové se urazili: "Jak nás může Ježíš házet do jednoho pytle s děvkami a výběrčími daní?" Byli přesvědčeni, že je Mesiáš vyznamená za horlivé dodržování přikázání. 

Saduceové se urazili: "Co si to tesař dovoluje. Brzy sám Mesiáš ocení naši náboženskou politiku s Římem a jmenuje nás do nejvyšších funkcí svého království." (Jako bychom je slyšeli: "Bez nás se neobejde, my máme styky.")

Naštěstí je to v Božím království jinak než v našem vládnutí. V nebi nejsou překabátěnci. Mesiáš si své spolupracovníky umí vybrat. Při setkáním s ním "vyjde najevo smýšlení každého srdce" (srov. Lk 2,35). 

Farizeové přidávali, saduceové ubírali a každý to své pokládal za ctnost. Neviděli: "Všechno, co vám přikazuji, budete bedlivě dodržovat. Nic k tomu nepřidáš a nic z toho neubereš". (Dt 13,1)  

            /6   Než se hříšníci vydali "svou cestou", mávli rukou "nad nějakým Mesiášem". Když se objevil Ježíš, začali mít o své nevíře pochybnosti a děsili se jak dopadnou.)

           /7    Po staletí se nečetl v kostele Starý zákon, např. sociální proroci. Kdyby kněz četl o utlačování poddaných, vrchnost by s ním rychle zatočila. 

           /8  "Jste moje děti, z královského rodu, chci vás dovést k největšímu bohatství ...

Budete-li žít podle přikázání, už na zemi se vám bude dařit dobře." (Takové doby, v Izraeli byly, netrvaly dlouho.)

Boží touha nás obdarovat a jeho přísliby platí, pokud se necháme vést, nebudeme se odchylovat od správného směru. To neznamená, pokud nebudeme hřešit!

Hřích je jako horečka. Na tu se nemusí umřít, pokud si ji přiznáme a léčíme chorobu.

Hřích se dá spravit.

           /9     Zakládáme si na své zbožnosti a na své morálce. Povyšujeme se nad druhé.

Kdo připustí, že jeho zbožnost je nekvalitní?

Copak my stojíme o proroky? Kdyby nám někdo řekl, že neumíme ani "otčenáš", to bychom se naštvali. Ježíš by si u nás ani "neškrtl".

To je slovo do pranice! Škrtne nebo neškrtne?

Copak bychom my dnes dovolili, aby někdo v montérkách stavebního dělníka mohl kázat v kostele? Nemá svěcení, liturgické předpisy to nedovolují, nemá vystudovanou teologickou fakultu. My dole bychom jej neposlouchali. Na biskupskou konferenci by se ani  nedostal. (A to by nemusel ani jako žena.) Máme své Učitele a Otce. Známe dost vět z Písma, abychom umlčeli proroky. Zvlášť, když by přišel třeba jako zemědělec (jako Ámos) nebo třeba tesař, nebo třeba nějaký konvertita (možná jako Eliáš) ...