3. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Nm 12,3 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 3,1-8a.13-15; 1 Kor 10,1-6.10-12; Lk 13,1-9
Datum: 11. 3. 2007
Judejci ohrnovali nos nad Galilejci. Teroristický masakr na Galijecích pokládali za boží trest,  a Ježíšovi, coby Galilejci, předhazovali spoluvinu.

"Neobrátíte-li se, všichni nějak zahynete."

Odkud, z jakého zdroje se může obnovit naše společnost?

Ježíš nám nabízí boží království (uspořádání sebe sama, vztahů a pravidel života podle boží moudrosti a s boží pomocí).

Mojžíš - krásná osobnost, veliký učitel, královská postava - jeden z mála, který unesl výjimečné postavení. O nikom jiném není tolik v Bibli psáno, vyjma Ježíše. Stojí za to si znovu přečíst vyprávění o Mojžíšovi, mnoho se z něj můžeme naučit.

Je důležité prozkoumávat, jak do našeho života zasahuje Bůh. (Dobří rodiče pomáhají dětem, podporují je, vedou je ke svobodě a zodpovědnosti ...)

Bůh nám nabízí pomoc, kdo je ochotný ke spolupráci dostane více příležitostí.

Mojžíš měl vynikající rodiče. Mít dobré, zbožné, moudré, odvážné rodi, je velikým darem. (Být takovým rodičem je ... )

Mojžíš znamená "vytahující" (z ohrožující vody), učedníci "nového Mojžíše" mají být rybáři (vytahující ohrožené), záchranáři.

Mojžíš, adoptovaný princeznou, získal nejlepší vzdělání, nestyděl se za svůj lid, svými silami nebyl schopen Izraelitům pomoci, pastýřem v exilu.

Otevřeným lidem bývá trápení stimulací, pobídkou, příležitostí ke zrání. 

Dnešní čtení vypravuje, jak Mojžíše upoutal hořící keř. Oheň pořád hořel, nešířil se ani nezhasínal ... Mojžíše zajímal nezvyklý úkaz ...

"Mojžíši, zuj si boty, tohle je svatá půda, to jsem já Bůh, Abrahámův, Izákův a Jákobův" (Na Východě se návštěva z úcty zouvá, u nás smeká, vetřelec nesmeká ani se nezouvá.)

Čekali bychom, že Mojžíš bude před Bohem provozovat nějaký rituál (faraón byl božstvem, na jeho dvoře Mojžíš viděl "co a jak se sluší a patří").

Bůh po nás překvapivě! žádný rituál nevyžaduje. Ale nepřehlédněme, co se mu líbí.

Mojžíš věděl, že jeho pra-pra-pra-pradědové měli s Bohem dobrou zkušenost.

"Já jsem Bůh tvých předků. Vrať se do Egypta a řekni svým bratřím, že je chci vysvobodit. Pak půjdeš k faraónovi, jako můj velvyslanec."

Mojžíš nepochyboval, že s ním jedná Bůh, ale jednal s Bohem odvážněji, než bychom čekali, podobně jako Abraham - jako rovný, svobodný a rozvážný muž. /1

"Jak se jmenuješ?" /2

Mojžíš byl přesvědčen, že k tak velikému úkolu potřebuje veliké vybavení a možnost okamžitého spojení s Bohem (potřebuje utajené číslo mobilního telefonu, dříve to byla "horká linka").

Sdělení: "Jsem, který jsem", nám toho mnoho neřekne /3

Pro Mojžíše snad ta slova znamenala: "Praotcové, Abrahám, Izák a Jákob byli a pak odešli ke svým otcům, ale já jsem tady a budu tady pro svůj lid, pro tebe a tvé potomky; jsem tu pro každého, stojím a vždy budu stát při slabším ..."

Mojžíš zakusil moc totalitního státu. /4  A měl také zkušenost se zabedněností vlastních lidí.

Proto namítl: "Oni mně nebudou věřit".

"Tak máš v ruce hůl.

Hoď ji na zem !"

Vybavím tě znameními. "Když je nepřesvědčí had - hůl, udělej jinou věc: vlož pravou ruku pod paží. Teď ji vytáhni ..."  (z malomocenství měl každý strach).

"Pojďte, já se vás dotknu"! Bůh nabídl Mojžíšovi další možnosti ...

Je dobré si připomenout: posel, vyslanec Boží, se má legitimovat.

Bůh se o svého vyslance postará, není žádný břídil. Vybaví jej veškerou potřebnou pomocí. Jeho vyslanec ani nemůže být zlikvidován. (Ježíšovo ukřižování je jednáním jiného druhu!!)

Chápeme, že se Mojžíšovi nechtělo (moc dobře si pamatujeme svůj strach v době minulého režimu).

Vymlouval se, nechtěl se vrátit, nechtěl se spoléhat na zázraky, protože ty nejsou běžným vybavením člověka, něco takového nemáme ve svých rukou. Naopak máme lidskou zkušenost, že se máme  spoléhat především na sebe. Kdyby Hospodin dal Mojžíšovi nějaký zázračný meč (nebo kulomet), to by bylo jiné...

"Jistě, Bůh dokáže všechno, ale že já bych měl jít na faraónův dvůr a nahnat Egypťanům těmi zázraky strach, to po mě nechtěj." Mojžíš se vymlouval, jak to šlo. "Neumím mluvit, u ovcí jsem žádnou diplomacii nepochytil."

Bůh neustoupil. ("Namíchnul se".) Stojí za přečtení celý rozhovor mezi Hospodinem a Mojžíšem.

"Dostaneš mluvčího, bratra Árona, ten bude mluvit za tebe, s mluvčím budeš vypadat vznešeněji."

Ale Mojžíš se zase kroutí jako had.

Hospodin bouchnul do stolu ...

Je tu popsáno setkání, velice poučný rozhovor s Hospodinem.

Bůh není obvyklý návštěvník.

Všimněme si, Mojžíš není šplhající dvořan na knížecím dvoře toužící po kariéře.

Ani není ustrašeným žáčkem před "panem učitelem", není lichotníkem, který slíbí i to, co nemůže splnit. Není lokajem, který odkývá všechno, "co si Jeho Milost ráčí přáti".

A Hospodin nevystupuje jako generál nebo pohanské božstvo, které nestrpí sebemenší odpor. Vede s člověkem rozhovor, baví se s námi,  krok za krokem nám vše vysvětluje.

Setkání člověka s Hospodinem, a jeho průběh, je překvapivé.

Ale já jsem v tomto jednání Mojžíše něco léta přehlížel.

Pomohlo mě až přemýšlení o Mojžíšově konci, proč nesměl vstoupit do zaslíbené země. /5

Co je to za přísný trest a proč a k čemu jej Bůh použil?

Hledání příčiny nás vrátí zpět, k prvnímu setkání Moj�íše s Hospodinem.

To, co si tady říkáme, není pro prvňáky. Pokud někdo chce zůstat začátečníkem, nemá smysl, aby četl dále. To je určeno lidem, kteří dokáží ocenit velikost Mojžíše a kteří vědí, že se od Mojžíše můžeme mnoho naučit - abychom pak mohli pokračovat u Ježíše (Matoušovo evangelium líčí Ježíše jako nového Mojžíše). 

Mojžíš je jeden z největších lidí. Nový zákon takovou osobnost nezná (nepočítáme-li Ježíšovu matku a Jana Předchůdce Páně, který patří ještě do Starého zákona), ale Mojžíš něco nedotáhl - po celou dobu svého života.

První setkání Mojžíše s Hospodinem skončilo tím, že Mojžíš Boha, lidově řečeno, namíchnul. (Což neznamená, že Bůh na Mojžíše zanevřel! Mojžíš se mu přece líbil. Celý život jej Bůh doprovázel a vedl.)

Mojžíš měl přemýšlet, proč se Hospodin rozhněval. Co udělal špatně?

Po celou dobu putování na poušti měl Mojžíš dost času, aby svou chybu našel. Pak by mohl vejít do zaslíbené země. Ale nevyřešil ji do konce života.

Hned na začátku se to projevilo tím, že Boha "namíchnul". Něco mu bránilo úplně Bohu důvěřovat. Není napsáno, co to bylo. (Rozhodně to nebyla neuctivost před Bohem! Bůh má rád rovné jednání, nevybírá si patolízaly, vzpomeňme na Abraháma).)

Byly to vnitřní myšlenkové procesy určité neschopnosti.

Nebyl jediný, my jsme na tom podobně. A máme tyto své zábrany v sobě najít. (Prosba o větší víru to nespraví, máme prosit Boha o pomoc své chyby a zábrany najít). /6

Jenže Mojžíš tuto svou chybu nehledal. A pak se to projevilo - s tou vodou ze skály - a Mojžíš zase nereagoval. A když to nikam nevedlo, Bůh mu řekl: "Mojžíši, vyjdi na horu, podívej se na tu zem, tys tam mohl vejít, jako tvoji lidé, kdybys byl vyřešil své myšlenkové zábrany. Všichni, co jste vyšli z Egypta, vymřete na poušti." (Tím není řečeno, že Mojžíš je na stejné úrovni jako jeho reptající a drzí souvěrci.) /7

Tady jsme u důležité věci. Mojžíš měl řadu výtečných vlastností, ale měl i takové chyby, které měl sám najít. Bůh mu o nich neříká: "To a to máš změnit a udělat".

Mojžíš svou chybu nenašel, protože nehledal. Po prvním setkání s Bohem, kterého nahněval, měl přemýšlet, jakou chybu udělal a poučit se.

Mnoho lidí hledá jen své hříchy, ale nehledá své chyby. A mnoho lidí se ze svých chyb nepoučí.

Mojžíš měl říci: "Bože, já jsem byl posledně na tebe hubatý, prosím tě odpusť mi a pomoz mi najít příčinu, proč jsem tak jednal." Pak by třeba Mojžíš zjistil, že Boha podceňuje, že mu úplně nevěří.

Nebo si myslí, že jej Bůh nezná dokonale a přeceňuje jej. Nebo si myslí, že mu Bůh nedal dost darů.

Jakpak jsme asi my k Bohu neuctiví? Jakou formu má naše "neuctivost"?

Můžeme si toho nejprve všimnout na jednání druhých s námi. Co nám vadí na jednání druhých s námi. Co lidem překáží k otevřenosti, důvěře, přímému jednání a k e spolupráci. Pak si toho začněme všímat u sebe.   I na jednání apoštolů s Ježíšem nám může ledacos dojít.

Jenže to v�e se ale nespraví klečením!

Bůh nevyžadoval po Mojžíšovi nějaké rituály. Ale není pěkné s Bohem jednat jako s nějakým neumětelem. (I sv. Petr někdy s Ježíšem jednal - neuvědoměle - jako s malým klukem.)

Bůh po nás rozhodně nechce, abychom mu jen slepě přitakávali, to by nikam nevedlo. Pouze v poctivém rozhovoru, ve kterém si vyříkáme své názory, nasloucháme jeden druhému a hledáme co a jak, můžeme dojít k poznání a dobré spolupráci.

Potřebujeme hledat své vnitřní zábrany (často vycházející z nějakého poškození, nebo lidové víry), které nám zatím nedovolují jednat správně, zdravě ...

Najdu-li je, dají se spravit.

Mojžíš si měl uvědomit, že před ním stojí Tvůrce světa, a když mu Bůh něco řekl, pak měl a mohl říct svůj názor, ale měl více vážit, jestli je Bůh nerozumný nebo nezodpovědný.

Bůh je ochoten vysvětlovat. Ale pokud vím, kdo Bůh je, pak nemá význam jej poučovat a myslet si, že mám lepší nápady nebo názory než on.

Izraelitům na poušti zůstalo myšlení z Egypta. Tam viděli, jak se lidé chovali k vrchnosti a svým božstvům. (Na jedné straně servilnost a na druhé straně ponechání si vlastního - nedokonalého -poznání.) Pohanská božstva s Egypťany nemluvila. V chrámech byly vyžadovány tajuplné rituály, Izraelité viděli pokusy o manipulaci božstva a to vše přejali do svého jednání s Bohem i s lidmi.

Obřady a tajemství se lidem líbí; jsou jednodušší než přijmutí nabídky božího přátelství, partnerství a vzdělávání. (Mnoho lidí je raději zaměstnancem než spolumajitelem, který nese odpovědnost.)

Častěji upozorňuji na nebezpečí lidové víry a zbožnosti: "My si to budeme dělat po svém".

Neptáme se, jestli se Bohu líbí naše modlitby a jak si představuje naše jednání.

Nenecháváme si opravit své úlohy.

Místo toho se snažíme - jako pohané - něco Bohu podle svého vnutit. To ale k ničemu nevede. A hlavně, takto se nejedná s Bohem.

Děti vedeme ke zdravému sebevědomí i k důstojnému jednání s druhými. Oboustranně chceme jednat pěkně, rovně a poctivě. Ale ve svém jednání s Bohem jsme podobně pokřiveni jako Izraelité otrockou mentalitou v Egyptě. Potřebujeme se narovnat.

Pohanská božstva s lidmi nemluví. Hospodin ale s námi mluví! Aby nás osvítil a postavil na nohy.

Židé neříkají Bibli Písmo, ale "Učení." (Psychologie nebo fyzika není knihou, ale poznáním.)

Kdo slovu Božímu mnoho nedá, těžko se sám dostane výš.

Bůh s Izraelity mluvil a chtěl s nimi i dál mluvit. Kdyby si vyřešili svůj zádrhel nesprávného jednání s Bohem, aby nedocházelo k zaseknutí se na vlastních názorech (to se jim přece stalo i v jejich střetu s Ježíšem), mohli žít v živém spojení s Bohem.

Otázka živého spojení s Bohem je nesmírně důležitá. (Náš způsob modlitby ustrnul často právě na pohanské úrovni.) /8   

I v nás jsou podobně poškozeny myšlenkové procesy jako u Mojžíše.

K pochopení nám pomůže obraz viru v počítači. Něco děláme špatně, a přitom jsme přesvědčení, že to děláme správně.

Podle výsledku jednání, podle odezvy Boha, si ale můžeme všimnout, že něco není v pořádku. Máme najít, kde je chyba, na čí straně, máme poctivě hledat a ne to odbýt náboženskou frází o boží vůli. Proto jsem nedávno připomněl, že umění správně myslet se můžeme naučit ledaskde, při studiu, v práci, při hře, u počítače ... /9

Jsme přesvědčeni, že jsme v pořádku a nevšímáme si, že ve svém myšlení máme spoustu virů špatného myšlení. V náboženství, v četbě Bible i ve vzájemných vztazích.

Můžeme je najít a zbavit se jich. Bůh nám nabízí pomoc v našich situacích.

Jak? Nabízí nám pomoc při střetu s nejbližšími nebo když se nedaří studentovi, když se dopouštíme nějaké chyby v jednání nebo práci - na tom všem se můžeme mnoho naučit. Všechny tyto zádrhele, třeba i drobné maličkosti, nás mají přimět k tomu, abychom začali opravovat svoje myšlení. A Bůh je velice ochotný nám pomáhat. (Do této pomoci spadá i samo vyprávění o Mojžíšovi.)

Mojžíš měl ve svém myšlení virus. Úplně nedůvěřoval Hospodinu a sobě. Proto nevešel. (To neznamená, že si jej Bůh nevážil.) Mojžíš před smrtí svou chybu uznal. A zároveň stál o to, ji napravit. Nechtěl se spokojit s nižší úrovní v nebi. To Bůh cení!! Vy, rodiče také neřeknete dětem, nic si z pětky nedělej, když nevystuduješ, dostaneš podporu v nezaměstnanosti.

Mojžíš uznal, že je v jeho silách dořešit úlohu dobrého božího spolupracovníka.

Proto přijal "vyhození od zkoušky". A Bůh si Mojžíše dvojnásobně vážil, za jeho statečnou službu, ve které nezneužil svou moc i za jeho touhu dotáhnout své možnosti.

"Mojžíš byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi." (Nu 12,3)  

Jestli my nevyřešíme své viry, můžeme třeba do nebe přijít. Ale pak nás třeba čeká v nebi jen nějaký uklízeč na záchodě (Bůh nemá rád lenochy) nebo nás čeká cesta do nebe s nějakým utrpením, které s námi má pohnout a přivést na správnou cestu. Ledacos můžeme ovlivnit.

Máme přerůst Mojžíše - Ježíš se kvůli tomu namáhá - a je velikou neuctivostí na to nereagovat. Jinak nemůžeme něco vykládat o naší úctě k Bohu.

Máme hledat chyby ve svém myšlení, které deformují náš přístup k Bohu a porozumění evangeliu.

Nevíme o tom.

Ale i mírné rodinné rozpory nás mají dovést k tomu, abychom začali přemýšlet o sobě, o vztahu vůči bližnímu a pak o vztahu k Bohu.

"Odpusť nám naše viny", neznamená: "Já jsem se s někým pohádal, já se půjdu vyzpovídat". Ale:  "Já jsem se pohádal, já se také s ním musím smířit" (musíme si to spolu vyříkat).

Především ale máme počítat s poškozeným způsobem svého chápání Boha. S tím, že špatně čteme evangelium a že máme zkreslené pohledy na Boha.

Výsledek je: nedorozumění, utrpení, trampoty, bolesti atd.

A přitom se Ježíš namáhá, aby nás dostal na novou úroveň porozumění a spolupráce.

------------------------

Poznámky:

                /1     Člověk je vzpřímené stvoření. Had a číhající šelma se plazí.Otroci leželi v prachu před vladařem. Základní postoj Izraelity před Bohem je stání (i v modlitbě!) Vážím si toto.

                /2      Podobně se ptá Jákob neznámého útočníka, který jej napadl.

Jméno má důležitou úlohu, vypovídá, kým ten druhý je (třeba jako chemický vzorec nebo matematická formule) a zpřítomňuje nositele jména, přivolává jej. Neznáme-li jméno druhého, nemůžeme jej sami vyhledat, oslovit, jsme odkázání pouze na možnost, zda ten druhý vyhledá nás.

                /3     Boha nelze popsat slovy (ani člověka nevystihuje pár hlásek jména, je také synem, bratrem, manželem, dědečkem, sousedem, kamarádem tchánem, soustružníkem, kostelníkem, zahrádkářem, evangelíkem ... )

               /4     My starší o tom víme své. StB měla vše pevně v ruce, vůbec jsme si nedovedli p�edstavit, jak by komunistický systém mohl padnout. Svobodu, kterou jsme dostali, pokládáme za dar božího osvobození a nové možnosti, za "milostivého léto Hospodinovo."

/5       Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář, se všemi znameními a zázraky ... (Dt 34,10-11)

"Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu, protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelců u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelců nedosvědčili mou svatost. Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš." (Dt 32,50-52)

Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek. Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám."  (Nm 20,11-12)

              /6      Někdo má před Bohem nebo lidmi pocit méněcennosti, někdo druhému z nějakého důvodu nedůvěřuje,  někdo se neumí svěřit, někdo spoléhá jen sebe, neumí požádat o pomoc, rezignoval ...

To vše nás svazuje, brání důvěrnému vztahu, spolupráci - to vše se má spravit, uzdravit.

             /7      Představme si profesora, který řekne  studentovi u zkoušky: "Pane kolego, vyberte si: mohu vám dát "dostatečnou" (ale vy máte na víc) nebo vás mohu vyhodit ze zkoušky a můžete přijít znovu. Kdy bude profesor spokojený?  (My ovšem Bohu raději cpeme něco jiného.)

             /8     Proto učedníci prosili Ježíše, aby je naučil umění modlit se. A proto jim Ježíš říká: "Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané ..." (Srov. Mt 6,7n)

            /9     Pro znalé připomenu Ježíšovo: "Udělejte si přítele z toho, co vlastníte." (Srov. Lk 16,9) Naše běžné překlady: "Učiňte si přátele nespravedlivým mamonem", nás nikam nedovedou.;