Slavnost Nejsvětější Trojice

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 16,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 8,22-31; Řím 5,1-5; Jan 16,12-15
Datum: 3. 6. 2007
Bůh si nás vybral za blízké společníky! Ne jen na chvíli.

Je to vůbec možné?

Také nemáte rádi mluvky nebo namyšlené lidi?

Baví nás povídat si s dětmi. Jsou upřímné, na nic si nehrají a ptají se. Nevadí nám, že toho neznají tolik, co my.

Má to Bůh podobně?

Oceňujeme, jak se Bůh postaral o uchování svých slov. Kdo si v dětství vyzkoušel tichou poštu, kdo si všímá, jak se překrucují informace, kdo se nespokojí s lidovou vírou (která vykládá o Bohu kde co, podle svého vkusu a polopohanských představ), ten ocení hodnotu psaného Božího slova.

Tím ale Boží veliká péče o naše poznání a vzájemné dorozumění nekončí.

Ježíš stihl říci všechno, co jsme potřebovali slyšet, ale ne všechno stihl znovu a znovu učedníkům dovysvětlit - pro jejich určitou neochotu a natvrdlost (apoštolové byli v mnohém velice dobří).

Rád by učedníkům všechno dovysvětlil: "Mám vám mnoho co říct, ale ještě to nemůžete snést."

"Potřebujete dozrát. Nelámu nic přes koleno a netlačím na pilu. Nevěříte mně. Co se dá dělat, potřebujete zažít mé ukřižování, potřebujete vidět, kam naše hierarchie dovede zbožné lidi. ("Ukřižuj! Na kříž s ním.") Potřebujete poznat, kam vás zavede vaše jistota, že rozumíte Bohu lépe než tesař z Nazareta.

Počkám. Nic mně pro vás a pro vaše osvícení není zatěžko.

Pak vám pošlu místo sebe Ducha, kterým se můžete nechat uvádět do celé pravdy."

Opatrně s těmito slovy.  Povrchní čtenář by mohl mít dojem, že až přijde Duch svatý, všechno se srovná a Duch nám vše připomene.

Jenže Ježíš neřekl, že na některé věci on sám nestačí a že Duch je "šikovnější", a až on vše dotáhne.

Podobně Ježíš netvrdí, že my, učedníci, po seslání Ducha svatého si už dáme říct.

Ježíš jen řekl, že po jeho smrti přijde vzkříšení a že se učedníci nemusí bát, nebudou sami ("Pošlu vám svého Ducha").

(Někoho zabít není legrace.

Svatého Vojtěcha naši předkové vyhnali, Komenského taky, emigrantů bylo ... I Ježíši jsme řekli: "My tě nechceme. Nemluv nám do našeho života a do našeho náboženství.)

Skončila příležitost setkávat se s Bohem tváří v tvář (s Ježíšem tváří v tvář) a funkci spojovacího článku převzal Duch svatý.

To, co Ježíš kázal apoštolům, bude Duch svatý připomínat dalším generacím, takže všichni lidé budou mít stejnou příležitost, seznámit se s Boží naukou. Budou mít stejnou možnost pochopit Ježíšovo vyučování, jako měli apoštolové.

(Po Velikonocích jsme si říkali, že Ježíš učedníky odpoutával od své dřívější podoby. Tělesná podoba není důležitá. Přece řada lidí viděla Ježíše na vlastní oči, ale kdo nestál o jeho názory, nic mu to nepomohlo.)

Naslouchejme Ježíšovým slovům pečlivě. Ježíš neslibuje, že po seslání  Ducha svatého bude vše v pořádku.

To si jen v každé generaci mnoho lidí v církvi myslí, že jsme téměř v pořádku (až na naše osobní hříchy). "Ano, všichni hodně ke zpovědi, ale jako celek jsme přece pravá neomylná církev." A hned nám někdo šikovně napoví (Duch svatý to není), třeba: "A já jsem s vámi až do skonání věků". "A brány pekelné církev nepřemohou". Takovými větami se rádi ukájíme  a manipulujeme druhé (protože jim nerozumíme a ani jim rozumět nechceme).

Snad bych ani nemusel připomínat, jak se i sv. Petr bránil zjevení, kterým mu Ježíš chtěl sdělit něco velice důležitého - a bylo to už kolik let po seslání Ducha svatého!! Připomínám to znovu, abychom tuto důležitou věc nepřehlédli. Kdo to má vyřešené, tomu se omlouvám. /1 

Ježíš zařídil, abychom se i my mohli dopracovat stejné míry porozumění Bohu, jakou měli apoštolové, když mohli komunikovat s Ježíšem.

Samozřejmě, oni Ježíše mohli vidět, my ne, ale není nejdůležítěší vidět Ježíše, nýbrž se od Ježíše  něco dozvědět a naučit. Mít možnost si vyžádat od Ježíše to, co potřebujeme.

Jde o porozumění Bohu, Otcovým slovům (Hebrejské bibli) a Ježíšovým slovům.

Apoštolové se mohli zeptat Ježíše přímo, my tu možnost nemáme. Ale nám byl dán Duch svatý a my můžeme naučit naslouchat jeho vnuknutím. /2

Je třeba nepodcenit náš odpor vůči Bohu. Jestli někdo odporoval Ježíši: "Takhle to není", bude podobně umlčovat Ducha svatého.

Když sv. Petr řekl Ježíšovi: "Kdepak, to se ti nestane", dostal od Ježíše vynadáno.

Duch svatý má v Bibli dva symboly (nejsou to lidské obrazy), oheň a holubice. Aby nám holub sedl na ruku nebo na rameno, je třeba se trpělivě a tiše chovat. Holub si nenechá poroučet. Oheň má velikou cenu, je rozdíl jíst syrové maso nebo zrní, nebo si něco upéci. Oheň se prokouše i železem, ale je třeba jej živit. A snadno se dá uhasit.

Říci Ježíšovi: "Nemáš pravdu, to se ti nestane", tak to od Ježíše schytáme, ale Duch svatý nehubuje. Nechceš, nech být.

Na nás záleží, jestli a jak budeme spolupracovat s Bohem.

Některá místečka z Písma omíláme stále dokola - v písních a modlitbách. Ale jiných míst v Bibli se možná za celý život netkneme.

Naslouchání Ježíšovým slovům a Duchu svatému nelze nahradit "vznešenými" slovy našich mnohomluvných modliteb. (Tři druhy litanie nemohou nahradit jednu Ježíšovu větu.

Při smažení řízků také sádlo nenahrazujeme zmrzlinou.)

Přemýšlejme nad Ježíšovými slovy a učme se naslouchat Duchu a pak se bude náš život měnit. Budeme vidět pokrok a bude nás přátelství s Bohem víc těšit.

Pouhá píseň: "Přijď o Duchu přesvatý" nenahradí podíl naší práce s Duchem. 

Tam, kde máme vzít do ruky evangelium a zamýšlet se nad ním, místo toho děláme předsevzetí. To je chyba, nejprve potřebujeme vědět, co nám Ježíš říká a teprve potom chtít měnit svůj život.

Mnozí děláme předsevzetí a vůbec se neptáme, jestli má Bůh o naše předsevzetí zájem a jestli naše předsevzetí budou nějak účinná.

Proto nám Ježíš říká: "Mám vám mnoho co říct, ale teď to nemůžete snést".

Ta slova se týkala nejprve apoštolů, ale proč si nepřipustit, že se v ledačem mohou týkat i nás?

I nám má Ježíš mnoho co říct. To, že mu nerozumíme, není proto, že nám to neřekl, ale proto, že my jej nepouštíme ke slovu.

Je pravda, že se na ledacos Ježíše ptáme a toužíme po Boží odpovědi. Někdy nepřichází.

Proč?

Podobáme se lidem, kteří chtějí znát nějaké složité výpočty (třeba integrály), ale nemají ponětí o sčítání.

Ježíš nás chce nejprve naučit sčítat. Proč my jsme tak netrpěliví? Hned chceme být nahoře. (Máme rádi lanovky, ještě lepší by byla helikoptéra.) My chceme znát hned integrály.

Necháváme ležet ladem to, co nám Ježíš včera, nebo už dávno.

Pak se nedivme, že naše prosby zůstávají bez odpovědi.

Může to být tím, že jsme třeba před 10, 15 léty přestali naslouchat, co nám Ježíš říká.

Když jsme chodili do školy, hlásili jsme se při vyučování. Před třiceti roky se ale žáci nehlásili, to bylo pokládáváno za šplhounství. Jak učit, když žáci nemají zájem a nespolupracují?

V kostele se nikdo neptá a nikdo se nehlásí.

Co myslíte, jakou šanci Duchu božímu dáváme?

Film "Vratné láhve" má veliký divácký úspěch.

Pan učitel (Zdeněk Svěrák) odejde ze školy. Už jej nebaví učit žáky, kteří nemají zájem. Co by se vnucoval.

Svatý Vojtěch dvakrát odešel z Čech. Nevnucoval se. Jako my zpíváme: "Přijď svatý Duchu k nám", tak naši předkové na jedné straně lákali svatého Vojtěcha do Čech a zároveň mu vyvraždili příbuzenstvo.

Ježíš se po zmrtvýchvstání na nějaký čas vrátil.

Znovu přijde na delší čas, až o něj budeme stát a až jeho příchod připravíme, aby nepřišel mezi cizí. Abychom zatím nebyli odkázáni jen na sebe, dal nám svého Ducha. S ním máme Ježíšův druhý příchod připravovat. Zatím máme využít Ducha svatého.

--------------------------

Poznámky:

                  /1     Ve Sk 10,1-11,18 čteme, jak Ježíš připomínal ve zjevení sv. Petrovi, aby už konečně přešel ze starozákonního myšlení na novozákonní, a aby konečně vyrazili na misie k pohanům. Už jsme si to kdysi podrobněji říkali. Sv. Petr (třikrát !) odporoval: "Ani za nic, Pane ...." A když se po pokřtění Kornélia Petr vrátil do Jeruzaléma a apoštolové jej povolali "na koberec": "Cos to tam s pohany prováděl?", Petr se omlouval, že za to nemůže. Místo aby řekl: "Chlapi, jste stejně natvrdlí jako já, máme dluh vůči Ježíši. Nařídil nám, abychom počkali v Jeruzalémě na Seslání ducha svatého a pak jsme měli vyrazit. Vzpomínáte, jak řekl: ,Jděte do celého světa ...'? A my zatím kolik let stále sedíme v Jeruzalémě.

Naštěstí mě Ježíšův příkaz  ze shora připomněli."

Apoštolové byli tak poctiví a tak nám přející, že nám ukázali jakou chybu udělali, aby se nám dařilo s Ježíšem lépe. Ale my si o tom ani nečteme, natož abychom se z toho poučili. Raději o apoštolech zpíváme pěkné písničky. A to nazýváme úctou.  

                  /2     Před týdnem jsme nad tím uvažovali. Budu-li znát Ježíšova slova, budu-li hledat jejich smysl, může mě Duch vést správným směrem. Absolvent autoškoly zná předpisy a pravidla. Ten, kdo vedle něj sedí, mu může připomínat co má v které chvíli udělat. (V některých zemích musí mladí řidiči rok jezdit v autě s někým zkušeným.)