4. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 1,18n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 7,10-14; Řím 1,1-7; Mt 1,18-24
Datum: 23. 12. 2007
Veliká lekce pro nás - jak jedná spravedlivý muž!

Mít před svatbou těhotnou snoubenku s někým jiným je rána do vazu, to se zatmí před očima. Vše se zhroutí ...

Mohlo to skončit kamenováním a ohromnou zatrpklostí na obou stranách.

Naše zásnuby jsou něčím naprosto jiným než u Židů.

Zásnuby Židů měly velikou váhu. (Po vybrání nevěsty, souhlasu ženicha a nevěsty i jejich rodičů, obě strany sdělily, jaký majetek bude mít ženich, jaké věno dostane nevěsta, jaký dar dostane rodina nevěsty, případně také ženich. O ujednání byla napsána zásnubní smlouva. Většinou bylo také dohodnuto datum svatby. (Svatba byla i tehdy veřejným uznáním manželského svazku.)

Zásnuby tedy byly prvním vázacím krokem k manželství. Patřily podstatně k svatbě a byly téměř tak závazné, jako svatba sama.

Až při svatbě se nevěsta přestěhovala do domu ženicha. Někdy se zasnoubili lidé i dost mladí a tak doba mezi zásnubami a svatbou bývala delší.

Zrušení zásnub vedlo k vrácení darů, ženich vystavil snoubence propouštěcí dokument.  

Nevěra mezi zásnubami a manželství byla velikým proviněním.

Josef měl Marii opravdu rád, na manželství s ní se těšil.

Písmo nepopisuje co přesně se odehrávalo v mysli Josefa, který zjistil těhotenství Marie.

Určitě se mu mnoho věcí honilo hlavou.

Neurazil se. Nebyl hrr...

Nemyslel jen na sebe.

Přemýšlel, hledal řešení...

Jak jednat správně?

Jak Marii neublížit?

Vážil pro a proti.

Písmo označuje Josefa za spravedlivého.

Starý zákon místo "zbožný" používá mnohem výstižnější označení: "spravedlivý". /1

Být spravedlivý i vůči Bohu je pozoruhodný postoj. Vyžaduje porovnávat si své názory s Božími názory, vážit své myšlení a slova.

Kdyby Josef začal okamžitě jednat o rozvodu a Marii zažaloval, byl by o manželství s ní přišel.

Všimněme si, jaký dopad mají naše rozhodnutí - buď otevřou nebo uzavřou naše další obdarování od Boha. Máme svou odpovědnost.Všimněme si, jak nás Bůh bere vážně.

Kdo bere svůj život uvážlivě, kdo poctivě hledá a váží řešení, jedná dobře.

A kdo bere vážně Boha, dočká se Boží pomoci, často velice překvapivé, nečekané, někdy zázračné.

Od Josefa se můžeme mnoho naučit. Všimněme si jeho kvalit - uvidíme, proč byl vybrán za tátu Mesiáše.

Myslel víc na Marii než na sebe.

Mohl pochybovat, zda jej má Marie ráda. Co když má v srdci jiného, co když se víc líbím jejím rodičům než jí? Co když se jí neptali, zda se jí líbím?

Nechtěl snoubence ukřivdit. Chtěl ji propustit neveřejně, aby jí nedělal ostudu, chtěl vzít otcovství na sebe, aby Marii nikdo nemohl ublížit nebo jí něco předhazovat.

Pokud by ovšem pokládal Marii za cizoložnici, musel ji udat a při kamenování by po ní musel první hodit kamenem. Josef byl spravedlivý, to vše by musel podstoupit. Znal své povinnosti a bral život vážně. Nenechme se mýlit kýčovitými obrázky. Rozhodně si o něm nemysleme, že by byl rozměklý dobrák. (Z dalších líčení o Josefovi vidíme, že byl rozhodný chlap, žádný trouba nebo naivka.)

Josef byl rozvážným člověkem.

Poselství od Boha se dostává tomu, kdo je schopen nést odpovědnost za to, co mu bude zjeveno.

Je docela pravděpodobné, že Josef uvěřil Marii, že mu nebyla nevěrná. 

(V tom případě mě velice těší, jestli se našli dva lidé, kteří si dokázali věřit. A jsem na ty dva hrdý.)

Z andělovy odpovědi lze usoudit, že Josef Marii nepodezříval. Anděl Josefovi neříká: "Nepodezírej jí, nebyla ti nevěrná", ale: "Neboj  se přijmout Marii za manželku".

Zřejmě se Josef pokládal za přebytečného ... Neměl odvahu se s Marii oženit. Měl za to, že se s ním nepočítá. Nikdo se jej napřed neptal ...

Anděl ale Josefovi - my bychom možná řekli se zpožděním - oznamuje, že je vybrán k výchově Mesiáše - dáš mu jméno Ježíš (Bůh je zachránce).

Otec (rodiče) dával synovi jméno. A jméno bylo dáváno tak, že předznamenávalo to, kam má dítě dojít a k čemu chtějí rodiče dítě vést.  

My se často dovoláme Boží pomoci, ale přitom máme spoustu věcí nedomyšlených, nedořešených. Nevšímáme si, že hříchy jsou známkou neujasněného vztahu s Bohem. (Kdybychom brali Boha vážně a s úctou, vážili bychom jeho slova a nejednali s ním podle své zbožnosti a svých názorů.)

Místo toho, abychom si ujasnili, jak si před Bohem stojíme, a uzavřeli s Bohem čestnou dohodu, běháme do kostela, aniž nám je jasné, proč tam jdeme.

Např. máme spory s partnerem, se sourozenci, se sousedy, ale neřídíme se radou Boží. V kostele se zbožně tváříme, křižujeme, říkáme modlitby, ale návod ke smíření nepřijímáme.

Kdo hledá, jak se zachovat správně, kdo touží po radě od Boha, nepřijde zkrátka. Neuslyší: "Všechno mu odpusť, zapomeň, přijmi křivdu jako oběť".

Nevěříme Bohu, že je spravedlivý a že nestraní násilníkům. Nevěříme, že se zastává ublížených. Nevěříme, že je dobrý pastýř.

Máme jej za pohanské božstvo, které si libuje v bolavých ("krvavých") obětech.

Mám rád Josefa Luxe, ale kroutil jsem hlavou, když v době své těžké nemoci řekl: "My jsme měli moc pěkné manželství a já jsem věděl, že musí něco přijít".

Nedůvěřujeme Bohu, jednáme s ním jako s mocnými - moc si jej nepřipustit k tělu, ale kupovat si   jeho přízeň. To ovšem k opravdovému přátelství není. 

Pokud si neujasníme, kým Bůh je a proč chodíme do kostela, nehneme se z místa. Nepomáhá slibovat Bohu hory doly.

Bůh je ochoten nám skvěle poradit ("Josefe, neboj se vzít svou manželku Marii k sobě"), ale je potřeba se pustit do podílu své práce. Spolupracovat s Bohem. Alespoň začít přemýšlet a být ochoten dát na Boží radu.

Pokud nebereme Boha vážně, nedostane se nám odpovědi, natož pomoci.

Bůh tady není pro srandu králíkům. Mnohokrát nám něco řekl, jenže my jsme zvyklí jeho slovo brát na čtvrt ucha, a z toho, co na čtvrt ucha slyšíme, z toho nám uvízne v mozku jenom desetina. A to je tragédie.

Na Josefovi vidíme k čemu poctivé přemýšlení vede. /2

Teprve až člověk správně přemýšlí (po "obrácení" v myšlení), přichází Bůh s radou a pomocí. A někdy to řešení je nečekané, tak fantastické, že si to člověk dřív ani nedovedl představit.

Josef o nic nepřišel, mohl žít s Marií v manželství a směl být tátou Mesiáše.

Věděl, kdo je Ježíš a měl z toho radost.

Josefovi byla úloha vést a chránit Mesiáše svěřena právě proto, že byl "k práci" ve vztahu s Bohem. Pro jeho odvahu a námahu, pro jeho snahu o porozumění a úsilí dotáhnout úkol, který byl před něj postaven. Kdyby se správně a důsledně nepostavil k práci, poslání pěstouna Ježíše Krista by mu nebylo svěřeno.

Místo lichocení Josefovi se od něj můžeme toto naučit. A ne slibovat "jakou svíčku Josefovi zapálíme". Nebo Bohu slibovat kdeco a opájet se všelijakými předsevzetími.

Josef je velikým příkladem pro manžele a snoubence (nejen pro ně). Josefovo řešení náročné a prekérní situace nám může ukázat cestu v našem hledání a rozhodování.

Josef hledal spravedlivé řešení pro Marii.

Nenechal si zatemnit hlavu křivdou, pocitem, že prohrál, že vše ztratil. Hledal pomoc od Boha a nespěchal s označením manželky za mrchu, nespěchal s použitím litery tvrdým způsobem a k ukojení vlastního zranění. Myslel na nejlepší řešení pro manželku. Nechtěl jí za žádnou cenu ukřivdit, ani aby jí bylo ublíženo.

Kdo má, tomu je dáno. Kdo měří spravedlivě, tomu bude naměřeno spravedlivě.

Kdo měří velkoryse, tomu se dostane velkorysosti.

Josef nepřišel o nic. Ani o manželku ani o manželství.

Navíc oba dostali veliký dar - Mesiáše do rodiny.

Směli jej vést a vychovávat a pak se mohli nechat vést jím. Vše měli z první ruky. V míře vrchovaté. Do sytosti se mohli ptát, naslouchat, poznávat. To je dar!!

Marie si měla Josefa zač vážit. Věděla: "Takového mužského nemá žádná".

Na dalších místech evangelii čteme o dalších náročných chvílích členů svaté rodiny. Pokaždé je vyřešili správně. Udělali dobrý začátek (viz poznámky minulé neděle) a brali si Boha poctivě na pomoc.

Josef je královskou postavou.

---------------------------------

Poznámky:

                  /1      My "zbožného" člověka často ztotožňujeme s tím, který chodí do kostela, někdy jej označujeme: "praktikující křesťan".

Používám jiné rozlišení: "kostelový" a "nekostelový".

"Praktikující" je podle mne člověk snažící se o křesťanský způsob života. Někteří lidé běhají do kostela, ale Krista nenásledují. Jiní třeba do kostela nechodí, ale Ježíš se v nich poznává.

                  /2       Správnému přemýšlení se potřebujeme ovšem naučit.

Mnoho lidí špatně ( nesrozumitelně nebo neukázněně) mluví, nebo špatně chodí a potřebovali by nápravu.

S naším myšlením je to podobné. Můžeme si všimnout, jak Ježíš učedníkům jejich myšlení opravoval. Můžeme se přihlásit do jeho školy.;