3. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 24,19-21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,14.22-28; 1 P 1,17-21; Lk 24,13-35
Datum: 6. 4. 2008
Vyprávění o emauzských je krásné, ale nebuďme povrchní.

Ano, už se nemluví o utrpení, ale pozorný čtenář si  všimne, že to tak úplně slavnostní není. (Např. Ježíš těm dvěma vyhuboval: "Jak jste nechápaví, těžkopádní, že nevěříte všemu, co říkali proroci". Nepřehlédněme, že se Ježíš někdy zlobí. A všímejme si, proč se zlobí.)

Nenechme si zbožnou náladou vytvářet nějaké iluze o setkání s Ježíšem. Učedníci měli mnoho zanedbáno. Kdopak z nich byl na "čtyřku"? Doučování nebývá jednoduché. Pro apoštoly bylo velice bolestivé. Selhali a styděli se.

O tom jsme mluvili. ("Této noci se nade mnou pohoršíte".)

Ježíše po zatčení apoštolové degradovali z Mesiáše na proroka.

Oznámení žen o Ježíšově zmrtvýchvstání se učedníkům zdálo nesmyslem.

Jan a Petr se šli se podívat ke hrobu, ale ostatní ani potom neuvěřili.

Většina apoštolů nevěřila ani vyprávění "emauzským" ani když se jim Ježíš ukázal - to se vyděsili,  že si pro ně přišla smrt.

Petr a Jan (zejména) chápali,  že Ježíš vstal z mrtvých až u hrobu. Viděli, že to není vykradený hrob, ale že tam někdo jenom přespal.

Začali znovu věřit, že Ježíš přece jen Mesiášem je.

Petr si vzal poučení z toho: "Já tě nezapřu!" V duchu si možná říkal: "Ten nám asi vynadá, když přijde, ale hlavní je, že přece jen tím Mesiášem je".

Jenže ostatním nepomohlo ani tvrzení Petra a Jana, hádky pokračovaly, až se nakonec Kleofáš se svým druhem rozhodli, že půjdou domů, že v tom blázinci už nemohou vydržet.

Je třeba si tu atmosféru dokázat představit.

Tedy - žádná velikonoční pohoda.

Úžasná je ovšem velikost Ježíšova přátelství - jak vychází člověku vstříc. Jednou jsme s mužskými bádali nad tím, jak Bůh zasahuje do našeho života - ještě víc a lépe než nejlepší rodiče do života svých dětí.

Na setkáních se vzkříšeným si všimněme stanoviska učedníků i to, jakým způsobem jim šel Ježíš naproti. Jeho stylu, jeho způsobu práce. Mnoho se můžeme naučit.

Z hlediska věrnosti dopadli nejhůř "emauzští učedníci".

Všemu je konec, prorok Ježíš popraven, Mesiáš v nedohlednu, každou chvíli můžeme čekat pronásledování. Nenecháme se pobít, jdeme domů.

To Tomáš je věrná duše, zůstává s kamarády. (Při ztrátě víry nás může podržet věrnost. Věrnost je jednou ze stěžejních projevů lásky.)

Všimněme si ale, jak je i vztah něčím živým, v pohybu. Kleofáš a jeho kamarád probírají, co se stalo (jsou toho plní) a Ježíš "jde kus cesty s nimi", vychází jim vstříc, přichází jim naproti, aby se "přestali vzdalovat a obrátili se!"

Díky ukřižování prohlásili, "my už ničemu nerozumíme". (Tady začíná ukřižování nést plody - předtím se hádali: "Ježíši Kriste, ty tomu vůbec nerozumíš!")   -  Jak to máme my?

Díky otřesu z ukřižování byli schopni naslouchat i cizímu chlapíkovi.  - Jak to máme my?

Ježíšovo vyprávění jim bylo lahodným zpěvem. (Ježíšova slovy nejsou příjemná každému, a ani učedníkům nebyla vždy přájemná. Některá Ježíšova slova před ukřižováním je dráždila jako červený hadr bejka). -  Jak to máme my?

Emauzští nejen přestali "machrovat", ale přemluvili neznámého, aby jim dovykládal, jak to v Písmu o Mesiáši je.

Už je zajímalo Písmo a ne jen to, co slyšeli v náboženství a v kostele.  -  Jak to máme my?

Dovolili neznámému, aby jim otevřel oči.  -  Jak to máme my?

Nepovyšovali se nad neznámého, že oni jsou učedníci posledního (nejnovějšího) a největšího proroka (většího než byl Jan Baptista), neřekli: "Co nám! může někdo cizí vykládat o Ježíši a o Mesiáši?  Kdo toho ví více než my?" -  Jak to máme my?  /1

V něčem byli emauzští "horší" než Tomáš (odešli od apoštolů), ale tady zareagovali lépe než Tomáš. "Předběhli" jej (říkal jsem víra je živá je v pohybu, můžeme klesat i růst).

Emauzští se obrátili (celoživotní proces). Nejen tím, že se vrátili do Jeruzaléma.

Využili příležitost a zpracovali ji.  -  Jak to máme my?

Ježíš je vyhledal, dal jim příležitost, ale svůj podíl si museli "odpracovat", to za ně nikdo neudělá. -  -  Jak to máme my?

Získali novou radost, nový motiv, novou šťávu do života. Přestali se bát s získali potřebu si nenechat pro sebe to nádherné a opojné vítězství!  -  Jak to máme my?

My často mluvíme o víře, že je darem a milostí.

Nechme si svá moudra odposlouchaná od těch, kteří se tváří, že ví.

Nechme se vyučit slovem Božím.

Mám-li dobrého učitele, mohu si gratulovat. Od něj se mi dostává daru informací a daru jeho přátelství, ale já mám to vše zpracovat a odpovědět.

Nikdo si nevyprosí hezké manželství, žádná maminka si nevymodlí dobrý oběd pro děti.

Bez práce nejsou koláče. /2

Toto vše potřebujeme promýšlet. 

Když se to naučíme (vše je třeba se naučit, nelze si to vyprosit), budeme objevovat, že i k nám bude přicházet Ježíš ("v přestrojení").

Půjde s námi kus cesty a snad mu budeme naslouchat. Nepřicház� ve zlatém rouchu, ani s křídly, zřejmě nepřijde jako otužilec se stigmaty... 

To lenoši nepromýšlejí pracnou cestu apoštolů k porozumění, nepracují a jen žebrají. Mají obě ruce levé jako někteří bezdomovci a jen žebrají. /3

Kdyby víra byla jen darem, neměl by Ježí� právo zlobit se na učedníky a hubovat je. ("Jak jste nechápaví, těžkopádní, že nevěříte všemu, co říkali proroci".)

Samozřejmě, že lidem, kteří si myslí, že Ježíš za nás zemřel jako sv. Maxmilián Kolbe za pana Gajovníčka, připadá všechno toto uvažování zbytečné.

Ježíš nás na kříži vykoupil a hotovo. Proč spekulovat? Zpívejme často "aleluja" a je to. /4

Jenže ti lidé už nedomyslí, že tento přístup dělá z Boha stvůru, jakou byl nacistický velitel koncentráku, který vyžadoval mrtvolu, aby vězni patřičně poslouchali. /5

Představme si, jak asi mohl vypadat rozhovor mezi emauzskými a cizincem. Cizinec se tvářil, jakoby nic nevěděl. Hoši se rozpovídali, třeba: "Ježíš byl tak mocný prorok, že jsme si mysleli, že je to Mesiáš". Ježíš si to nechal vylíčit, pak jim vynadal (a učedníci to unesli, neurazili se -  Jak to máme my?)

A pak jim začal vysvětlovat, že v Písmu je přece napsáno, že Mesiáš dopadne tak, jak dopadl Ježíš. Ještě nebyl hotov se všemi proroctvími o Mesiáši, ale to už stáli před barákem, kde mínili učedníci přenocovat.

Ježíš by byl určitě odešel, kdyby ho nepřinutili (naléhat je slabé slovo), chtěli, aby jim to dopověděl. Nepřehlédněme to!

Nikdo nás do nebe nebude přemlouvat. Chceš nebo nechceš? Co jsi pro to sám ochoten udělat?

Nežijme v iluzi, že když se setkáme s Ježíšem, že všechno bude hladce a bezpracně probíhat.

Potřebujeme prozřít, uvidět to, co jsme nechtěli vidět.

Kdo nerozpozná, k čemu slouží kříž, kdo nad jeho smyslem nechce přemýšlet, kdo se jím nenechá uzdravit, nikam se nedostane.

Zamilovanost novomanželů má své omezené trvání. Bez práce nejsou koláče.

Emauzští potkali neznámého, s kterým zavedli řeč. Neznámý jim pomohl k porozumění Písmu. -  Jak to máme my?  O čem jsme schopní a ochotní diskutovat, ptát se a naslouchat?

Emauzští se před časem hádali s Ježíšem, s Mesiášem.

Teď už dokázali vyslechnout neznámého.

Nezáleží, kdo nám něco říká, ale jestli je pravda to, co říká?

Není jednoduché objevit pravdu a dát jí za pravdu. Zvlášť když to říká někdo, koho neuznáváme za autoritu.

O Písmu se lze přesvědčit, že má jinou výpovědní hodnotu než knihy jiných náboženství. (To dá práce mnoha hodin. K maturitě také nikdo nedošel za jeden rok.)

Ježíš se dal emauzským poznat až když s ním ušli kus řeči v jeho vyučování. Kdyby jej nepozvali, minuli by s námi!!

Tak to je a bude i s námi.

Písmo je nám dostupné jako žádné jiné generaci před námi. Času máme více než lidé dříve. /6

Podoba Ježíše je nedůležitá, důležité je hledání, naslouchání a snaha porozumět. Pak to přijde. Takový je Ježíšův přístup, pracovitému se dává poznat. 

Ježíšovo přátelství je skvostné - ale přátelství něco vyžaduje i od nás. 

----------------------------

Poznámky:

                  /1       Učme se od Marie, ta si nechala od řady lidí vyprávět o Ježíši - od nevzdělaných pastýřů, neobřezaných cizinců (mudrců), od dědy z domova důchodců, staré tety a neznámého mužského (posla).  

                 /2        Proč o vztahu s Bohem, "o víře", mluvíme tak nelogicky. Kde se berou ty "zbožné" nesmysly?

                 /3      Když nepřiletí pečený holub, nikdo jim nenabídne skvělý plat za málo práce nebo nepřijde Ježíš s nabídkou, aby si osahali jeho rány - mají výmluvu: "Bůh jim nedal tu milost jako apoštolům!"

Líní bezdomovci (ne všichni bezdomovci) vedou pěkné a přesvědčivé řeči. Jejich žebrota ("modlitba") má mnoho slov, důvodů, odkazů na všelijaké "světce" ("znám toho a toho pana děkana, pana biskupa), útočí na city, a naše milosrdenství (nebylo slýcháno, že vy byste, pane děkane, odmítl někoho potřebného, natož tak potřebného, jako jsem já ...")    

               /4       Pak samozřejmě můžeme kázat, jak zajíc patří k velikonocům a jak může být pomlázka využita k preevangelizací.

               /5        Mel Gibson předvedl ve svém hrozném filmu rozbitý cár masa, aby nepřemýšlivým lidem došlo, že ukřižování bolelo - světe div se - ale nevede lidi k přemýšlení o co Ježíšovi šlo a proč se nechal zlikvidovat.

               /6             Za mého mládí jsme v sobotu chodili na 6 hodin do práce. Nebyli automatické pračky ...

Dnes většina z nás máme nadváhu a nikdo nezápasíme o přežití.;