Slavnost Seslání Ducha Svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,1-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; 1 Kor 12,3b-7.12-13; Jan 20,19-23
Datum: 11. 5. 2008
Mnoho lidí "řeší" chyby jiných lidí. My patříme (což není křesťanská výsada) mezi ty, kteří pracují na sobě. To bychom si mohli skromně pochválit.

Událost v den Letnic z 1. čtení stojí oproti tomu, co postihlo stavitele babylónského ziguratu. /1

Kdyby někdo přišel poprvé slavit Svatodušní svátky, byl by asi dost překvapen, že se v evangeliu čte o odpouštění hříchů. Každý rok.

Nečekali byste spíše něco víc o darech a působení Ducha svatého?

Proč to tak je?

Život stojí na pravdě a spravedlnosti.

Chyby a hříchy ničí život. Neléčená nemoc čím dál víc hubí. Díra ne střeše je zdrojem zvětšující se škody. Neošetřená ublížení jsou rakovinou vztahů.

Proto při slavení Letnic slyšíme zásadní radu pro dlouhodobější soužití - o odpouštění, s obdarováním Ducha, který nám přichází na pomoc.

Ježíšovou smrtí nastalo konečné vylévání Ducha. /2

Ježíš nás své přátelé zve k novému uspořádání života. /3

Není většího pozdravu než Šalom. /4

Dýchání je jednou ze základních podmínek života.  /5

Bez kyslíku se neobejdeme. Ježíš nás "okysličuje", nám "zadušeným", "utopeným", "bez života" dává "umělé dýchání". Přináší nám "druhý dech", oživuje nás svým Duchem. /6

Vybavuje nás svým Duchem /7 a posílá nás, abychom byli tvůrci Pokoje a budovali Boží království. 

Jednou ze základních podmínek dobrého života je ochota k odpuštění a ke smíření. Bez kyslíku se také nedá delší dobu žít. Odpuštění nás vrací k životu, do spravedlnosti a pravdy. 

Duch svatý vytváří pokoj a působí odpuštění (za chvíli si řekneme, jak to dělá).

Slova: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou", jsou určena všem." (Nejsou jen výbavou zpovědníků.)

Jsou určena každému, neboť odpuštění je životodárné, zachraňující.  

(Tento úvod pokládám za důležitý. Odpuštění se dotkneme jen začátečnicky. Možná budeme i tak překvapeni, kolik si toho o odpuštění všimneme. Neboť, přes množství našich řečí, máme novozákonní umění odpouštět velice zanedbané.)

Ježíš nás upozorňuje na důležitost smíření a ukazuje "mechanizmy", cestu jak k odpuštění dojít.

Vede nás k vyříkávání si vzájemných postojů a k vyjasňování našich úmyslů.

Ježíš stanovil pravidlo, které nás má stimulovat (povzbuzovat, pobízet):

"Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře". (Mt 5,23-26) /9

Ježíš nám dal další pravidlo zdvořilého a láskyplného napomenutí: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si říci, získal jsi svého bratra"  (srov. Mt 18,15-18).

Židé vědí, že není možné (!) prosit Boha o odpuštění, dokud se nesmíříme s tím, koho jsme poškodili.

Vědí také, že neexistuje promlčecí lhůta.

Ježíš pevně stanovil: "Když tvůj  bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den a sedmkrát za tebou přijde s prosbou: ,Je mi to líto', odpustíš mu!"  (Lk 17,3b-4)

Má k tomu právo, neboť nám nabídl přátelství bez podmínek (to neznamená bez pravidel).

Víme, jak může k odpuštění dojít. Když se dva sourozenci poperou a jedem ublíží druhému, nelze nařídit: "Odpusť bratrovi".

Maminka vezme brečící děcko do náruče, pochová je, dá mu bonbón nebo dvacku na houpačku.

Vynahrazuje děcku "zranění", obdarovává jej, vyrovnává křivdu a nespravedlnost, obdarovává děcko natolik, aby mělo z čeho odpuštění darovat.

Bůh o nás stále pečuje (je naším mecenášem), chová se k nám milosrdně a vynahrazuje nám křivdy jiných. (Otec přijal marnotratného syna do svého domu ...)

Proto Ježíš smí určit pravidlo o odpuštění: "Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám" (Srov. Lk 6,38

Odpuštění nelze poručit ani si vynutit. Odpuštění a smíření není nic laciného. Nelze říci, nic se nestalo, když se stalo.

Odpuštění je darem, nemáme na něj nikdo právo.

Ten, kdo je pozorný a spravedlivý k velkorysosti Boží je lehčeji schopen odpouštění. /10

V "modlitbě Páně" jsme vedení k promýšlení a osvojování si toho nejdůležitějšího k životu. Modlitba o odpuštění je tam chytře vymyšlena: "Otče náš, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili (!)  těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení."  (Mt 6,12-15)

Odpuštění hříchů je spjaté s odpuštěním bližnímu.

Nikdo nejsme bez hříchu. Svými hříchy a chybami narážíme na chyby a provinění druhých. Proto potřebujeme vzájemné smíření a odpuštění

Křesťanství nenabízí bezhříšnost, ale odpuštění.

Ke smíření, k odpuštění a uzdravení je zapotřebí třech, kteří odemknou - každý svým klíčem. Pořadí odemykání je důležité.

          Přiznám-li poškozenému svou chybu,

                  snažím-li se dát do pořádku následky,

                  projevím-li lítost

                            a snažím se napravit svůj postoj

                 - pak ten, kterého jsem poškodil - může odemknout klíčem svého milosrdenství.

Potom mě může Bůh odemknout svým milosrdenstvím. Udělá to velice rád!

Pak si smím a mám odpustit také sám sobě. To je třetí klíč (na které se také často zapomíná).

Cesta ke smíření a odpuštění vede od hledání chyby, k příčině - k objevení toho, co mně chybí. K nápravě.

Vede mě k hledání spravedlnosti vlastního života.

Učím se přemýšlet, objevovat skryté věci na sobě, nacházet zpětnou vazbu od druhých i u sebe. Vede mě k moudrosti a velkorysému zacházení s chybujícím (se sebou nebo s druhým).

K milosrdenství, učí mě soužití.

Na této cestě narůstá moje rozlišovací schopnost, vedoucí ke kvalitnějšímu životu. "Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září." (Lk 11,33-36)

Mluvili jsme už o veliké tragédii, pokud si někdo myslí, že "vidí" - zůstává v hříchu. Neradi bychom patřili k těm, kteří odmítají, nesnášejí a pronásledují Ježíše. /11

Bez těchto znalostí a dovedností nemůžeme růst. Naopak se vydáváme nátlaku (stimulace): "Nestáli o správné poznání Boha, a proto je Bůh vydal". (srov. Ř 1,28) - Vím, že bychom si to museli vysvětlit, stejně jako: "Neuveď nás do pokušení".

Potřebujeme poznávat Boha (nejen se co nejvíce vyvarovat chyb a hříchů), jinak jsme pro jeho dílo tady - pro připravování jeho království - nepoužitelní.  

(Kdypak se dostaneme k poznání druhu Jidášovy lítosti? Proč mu nepomohla?

To naťukávám jen proto, abych trochu odkryl další obzor. Přece chceme přerůst alespoň Jidáše.

Doufám, že celý tento text vyvolá další otázky. Odpovědi na v Písmu jsou.)

"Duch svatý, nás chce naučit všemu a připomenout nám všecko, co nám Ježíš řekl." (Srov. (J 14,26)    

Už jsme si řekli, že Duch boží se nevnucuje, lze jej velice rychle odmítnout.

Je skvělé, jak nám Bůh napomáhá. Vybavil nás do života, dal nám rozum, smysly, city, intuici,

můžeme poznávat a pěstovat si svou vůli ... Ale někdy jsme s rozumem v koncích, smysly jsou krátké, můžeme vyhořet nebo se nám zblázní city (zamilujeme se), přijdeme o chuť do života, uděláme chyby, které se nedají napravit, proviníme se tak, že jsme bezradní ...

Ve všem - a už preventivně - nám Bůh přichází naproti.

Vede nás ke smíření a vzájemnému odpouštění.

Přinejmenším za to mu můžeme dnes poděkovat. Neudržují-li se a neobnovují-li se vztahy, nevyříkávají-li se pocity, neposkytujeme-li si možnost vysvětlit, obhájit, omluvit se, - pak vztahy chladnou, vzdálenost mezi námi narůstá, propasti se prohlubují ...

Bez smíření se navíc zablokovává vztah k Bohu a přístup k Božím darům. Místo abychom kvetli, chřadneme.

Kdo říká, že není hřích, ten se mýlí a svádí druhé.

Nemocní chodí k doktorům a ti o vinách nemluví. Běhají za léčitely a ti o hříchu a potřebě smiřování a odpouštění nemluví.

Příčinou řady nemocí těla i duše je často nesmíření. Apoštol Jakub to potvrzuje: "Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni." (Jk 5,16)

.

---------------------------------

Poznámky:

                 /1      V 1. knize Mojžíšově jsou ukázány základní čtyři typy a obrazy hříchu (ztráta důvěry v Boha, bratrovražda, potopa zla a zbožštění lidí). 

Když se lidé chtějí stát božstvem, které si bude dělat, co jim vyhovuje. ("Řekli si: "Vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.", dojde k vnitřnímu rozpadu, neboť každý začne mluvit "svým jazykem", totiž: "Já." "Já." "Já." Srov. Gn 11,4 )

Židé z různých provincií světa (římské říše) uslyšeli řeč, která je chytla za srdce. (To je víc, než kdyby jen slyšeli vlastní rodný jazyk.)

                /2      Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal. (Lk 23,46)

Pak následuje další "vylévání Ducha, jedním z nich je událost Letnic.

              /3      Do Boží království vstupuje ten, kdo si uspořádá svůj život a vztahy podle Ježíšových pravidel. Takovému se jinak žije. (Jiné vymoženosti mají občané ve Švýcarsku, jiné ve Švédsku, USA, v Izraeli a jiné poměry vládnou v Číně, Iráku nebo v Severní Koreji.) 

               /4     Všechny pokusy o zbožnější nebo lepší pozdrav jsou liché.

                       Pokoj je božím darem. Je harmonií se sebou, s druhými, s Bohem, s celým kosmem (patří sem i vztah k životnímu prostředí). Je určujícím nastavením člověka pro úctu a službu životu.

                       Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Mt 5,9)

                       Ježíš poslal ještě sedmdesát učedníků ...a  řekl jim: "Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!' A bude-li tam člověk hodný pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. (Srov. Lk 10,1-6

                     Pokoj je souhrnem božích obdarování. Kdo jej v sobě nemá, není spokojený. Takový si lehko přikrádá. (Možná bychom se shodli, že se snad všechny hříchy Desatera se dají převést na jednoho společného jmenovatele - krádež. toho, co mi nepatří.)

              /5        Také:

"Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo." (J 4,34)

"Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Bož�ch úst." (Mt 4,4)

"Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." (J 4,4)

"Jezte mé Tělo, pijte mou Krev."

               /6        První stvoření "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem." (Gn 2,7)

Po vzkříšení Ježíš křísí "starého Adama" (člověka).

              /7       "Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce." (Mt 10,20)

                          Když chtěli apoštolové Jakub a Jan vypálit samařskou vesnici, Ježíš se obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha". (Lk 9,55)

                          Darů Ducha sv. je v novém zákoně uvedeno více jak 40. 

               /8     To funguje jen tehdy, pokud jsme objevili, že Večeře Páně je slavností, ve které Bůh slaví přátelství s námi. U jeho stolu, dostáváme to, co nikde jinde. 

              /9      "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.

Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?"

Ježíš mu na to odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát."

"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven.

Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: `Zaplať mi, co jsi dlužen!' Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. - Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru." (Mt 18,15-35)

          /10      Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."  Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"

Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu." (J 9,39-41)