11. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 10,1-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 19,2-6a; Ř 5,6-11; Mt 9,36-10,8
Datum: 15. 6. 2008
Zkusme si nejprve položit otázku, zda něco očekáváme od tak starého textu jakým je dnešní první čtení.

Jak to, že nás katolíky často zaujmou zbožné knihy víc než Bible?

Židé říkají, že jsou jediným národem, který přijal Bibli. Evangelíci na tom bývají lépe než my.

Izraelité bláhově trčeli čtyři století v Egyptě. Kdyby se jim Egypt "nepřejedl", kdyby je tam nepostihlo to strašné trápení, zanikli by v blahobytu, v kterém tam dlouho žili. Ztratili by úplně Hospodina z očí. Až v nouzi ocenili nabídku ke svobodě, k návratu do země, kterou jim kdysi Hospodin dal. Ocenili, že se Hospodin neurazil, když tak dlouho dávali přednost faraónům.

Slova: "... nesl jsem vás na orlích křídlech ..." /1 židé přijímají jako živou, trvající a stálou zkušenost s Boží péčí.

Je dobré přijmout dávnou Boží pomoc židům za vlastní. Pak s židy budeme také sdílet obdiv a vděčnost za věrnost božího přátelství už před Ježíšem. Události a slova hebrejské bible se stanou i naším bohatstvím, které je schopné nás mocně povznášet (ještě víc, než silný umělecký zážitek v divadle, na koncertě ...) a ovlivňovat. /2

"Budete mi královstvím kněží". /3

Budoucí apoštolové nebyli nevzdělaní prosťáčci, jak někdy v našich kázáních tvrdíme.

Učedníci od Boha očekávali mnoho. Byli lidmi otevřenými, živými, oslovitelnými, podnikavými ve vztahu s Bohem. Byli lidmi otázek. Před týdnem jsme si všimli povolání Matouše. Přesto, že se "před časem" nechal zlákat vidinou majetku, stál i o jiné bohatství. Přesto, že se "před časem" rozešel s náboženstvím rabínů, nechal se zlákat vyprávěním tesaře z Nazaretu o Hospodinu.

Dvanáct apoštolů bylo vybráno za nové patriarchy lidu Božího.

Staří patriarchové dvanácti kmenů - synové Jákobovi - se nechali zlákat vidinou bohatého života v Egyptě. Několik dalších generací synů vidělo, jak jejich otcové nemluví o ničem jiném než o bohatství ...

Toto pokušení Egypta se stále opakuje. /4

Ten, kdo má utlumené nebo neprobuzené poznání o bohatství blízkosti s Bohem, se nechává lehko svést. Pak přijde o svobodu (přinejmenším o svobodu vnitřní) a o hlubší smysl života. 

K dobrému životu je třeba někde čerpat.

Kdo dá přednost věcem povrchním vnitřně zplaní a nebude schopen svým dětem předat to podstatné. /5

Ježíš si za učedníky vybral lidi, kteří stáli o víc než kolik nabízí svět. Tesař z Nazareta je bytostně zaujal. I kolaborujícího Matouše. 

Před týdnem jsme si všímali podle jakého klíče si Ježíš své učedníky (dodneška) vybírá. Ví, kdo z nás je a kdo není použitelný.

Po několik následujících nedělí ještě bude řeč k učedníkům. Samozřejmě to bude zajímat ty, které Ježíšova nabídka láká. Řadu lidí Ježíšova slova může otravovat. Řada lidí raději otevře nějakou zbožnou knihu s odůvodněním, že je víc oslovuje. Některým lidem Ježíš rozmlouval jejich povrchní zájem patřit mezi jeho učedníky. 

Do nebe se dostanou i lidé, kteří se s Ježíšem a jeho učením nepotkali. Ale setkání s Ježíšem je životní šancí a je škoda ji nevyužít. / 6

Nespoléhejme, že se na nás usměje štěstí a že si nás Ježíš vybere.

Není nevyzpytatelným tajemstvím božím kdo je povolán a kdo ne. Není to nějaká nahodilá protekce, ale zákonitost. Ježíš nám vysvětluje, jaké předpoklady potřebuje člověk, aby byl použitelný pro božího království.

Kdo se podle toho zařídí, má úspěch zaručený. Potřebujeme ale nejprve pochopit, kdo je pro Ježíše použitelný.

Žádná protekce nám nepomůže. Ve škole se může někdy podařit, že vlivný tatík zařídí nepilnému dítku protekci, ale v životě s Bohem to nejde. Žádný světec si nedovolí ovlivňovat spravedlnost.

Ježíš si vybral dobré žáky a ty pak vybavil mocí ...

Tu moc může dát každému a každému by ji rád dal, ale zda-li ji obdržíme, si určujeme každý z nás. Předpokladem je, že se budeme zamýšlet nad tím, co Ježíš říká. Ježíš si za své učedníky vybral lidi, kteří byli dobrými posluchači slova Božího (nejen slova Ježíšova).

Jidášův příběh z toho nevybočuje, ale zapadá. /7

Jidášův příběh je ukázkou toho, na co si máme dávat pozor. Nestačí se jen ptát, zda jsme zbožní nebo ne (o zbožnosti jsme mluvili nedávno). Jde třeba si dávat pozor na to, co po nás Ježíš vlastně chce. To, že rádi chodíme do kostela, ještě neznamená, že jsme dobrými posluchači Ježíše. Jeho dobrý posluchač se nepozná podle toho, zda se rád modlí (farizeové se modlili hodně, Jidáš určitě také, o Kaifášovi se to dá velice předpokládat). Pozná se to např. podle toho, zda mě zajímá porozumění Písmu. Ale kdo si myslí, že Písmu rozumí a nemá nejasnosti - ten Písmo ještě nezačal pořádně číst.

Ježíš si vybíral ty posluchače, kteří přemýšleli o tom, co říká Mojžíš, Proroci i Ježíš. Ježíš věděl, co se v mozku a srdci každého člověka odehrává a podle toho si vybíral učedníky.

Učitel si na olympiádu vybírá také studenty podle toho, co dovedou a ne podle protekce.

Každý člověk i my máme tu moc rozhodnout o sobě, zda se k Ježíši dostaneme a jakými učedníky budeme. Zda-li přerosteme Jidáše a budeme jako Petr, Jan, Jakub (ti byli nejlepšími učedníky Ježíše) nebo jako ostatní apoštolové.

Ježíš měl okolo sebe různé posluchače. Také náladové a náhodné, kteří si přišli poslechnout kázání a zas odešli - čumily. Ti, když si ho poslechli, nepřemýšleli o tom, co Ježíš říká. Těmto říkají evangelia lid nebo zástup.

Ti co o Ježíšových slovech přemýšleli se přišli Ježíše zeptat, čemu nerozuměli. Někteří z nich byli jen debatéři, jiní se opravdu chtěli něco dovědět a snažili se dopátrat jistoty v nejasnostech. Z nich se stávali učedníci a z nich (bylo jich hodně) si vyvolil Ježíš 12 apoštolů, které potom posílal před sebou kázat a dal jim moc dělat zázraky.

----------------------------------

Poznámky:

                 /1       Slovo boží je často vyjádřeno krásnou formou, Bůh je veliký básník.

                 /2     Izraelité na Sinaji ochotně a s nadšením přijali biblická pravidla k životu svobodných lidí a dětí božích. Židovská mystika k tomu říká, že na Sinaji byly duše všech židů, duše všech budoucích židovských pokolení. Každý z nich osobně dostal od Hospodina Tóru.

Kéž bychom i my toužili také tenkrát stát na Sinaji. Pak by to možná skutečně platilo.

Můžeme a máme se propojit s Abrahámem, Jákobem, Mojžíšem ...s apoštoly a jejich Mistrem.

Znáte tu:

               Žid vstoupí do kostela, usadí se v přední lavici a zvědavě pozoruje oltář s křížem. Po chvíli k němu přijde kněz a říká: "Promiňte, ale brzy začne bohoslužba. Židé sem nesmějí. Buďte tak laskav a opusťte kostel." Žid se na něj ani nepodívá, popojde k oltáři, podívá se nahoru na kříž a pronese: "Pojď, Ješuo, musíme jít!"

Při biblických liturgických čteních (zvláště o vigiliích) si uvědomuji, co nám slovo boží silně zprostředkovává. Jak životodárná jsou vyprávění o skutcích milosrdného Boha. Nejen pro naše vzdělání - pro informace, ale pro naši formaci - pro duchovní prožitek a duchovní paměť. Pro zachování naší náboženské kultury - pro život s Bohem. Pro zkušenost, jak Bůh jedná, jak vypadá boží věrnost a jakou pomoc nám do budoucnosti Bůh nabízí.

Na tom se dá stavět!

Při liturgii prožíváme, jaká duchovní síla je přenášena na ty, kteří Božímu slovu naslouchají a slaví to, co nám Boží slovo zvěstuje.

                 /3           Kněz je ten, kdo má přístup k Bohu a nepotřebuje žádného prostředníka.

Na "knížecích dvorech" se musíme řádně objednat. Ke "knížeti pánu" se dostáváme až přes několik "dvořanů" - dveřníků. Někdy až přes protekci.

U Boha jsme doma. Doma nestojí žádná stráž, od domova máme svůj klíč.

Nový zákon zná pouze jednoho kněze a prostředníka - a tím je Kristus. Bez něj bychom k Bohu nedošli. On nám ukazuje jak žije dítě Boží. Toto potřebovala ukázat a přijmout i Ježíšova matka, i Jan syn Zachariášův.  V přijetí tohoto životního stylu spočívá to, čemu zkratkou říkáme "vykoupení".  

Už "starozákonní lid" byl přijet za vlastní děti do Božího domova: "Budete mi královstvím kněží".

Biblický název "královské kněžství" se mi líbí více než naše pojmenování "všeobecné kněžství". Zní v něm nová a jedinečná důstojnost svobodných dcer a synů Božích.

Služebné kněžství je ";menšího" významu" než "královské".

               /4        V každé době jsou lidé sváděni. Před léty byli lidé lákáni nabídkou vstupu do komunistické partaje a prorežimních organizací (vy starší vysvětlete dětem, co byla kolaborační organizace Pacem in terris pro kněze). 

Dnes jsme svědky kupování řady politiků, soudců, policistů, úředníků i lékařů. I řadoví občané jsou lákáni - třeba reklamou k rychlému vlastnění věcí.

Na začátku mnoho lidí neprokoukne, že je v sázce svoboda. Přehlédneme-li nebezpečí své žádostivosti, nabídka bohatství - peněz, moci a slávy vítězí.

                 /5      Víte, že mám veliký vztah k věřícím židům. Kdysi jsem se pustil do čtení o chasidech.  Ale přes všechnu úctu k nim mi to nestačí. Přeci jen jsme zvyklí od Ježíše na jinou úroveň. Ježíšovo vyučování nás přivádí k porozumění Bohu dál než židovská tradice po Kristu. Zkusím to ukázat na jednom pozoruhodném vyprávění:

         Když měl Ba'al-Šem Tov (zakladatel východoevropského mystického hnutí zvaného chasidismus) vykonat něco důležitého, nějaké tajné dílo ku prospěchu tvorstva, odebral se na určité místo do lesa, tam zapálil oheň a ponořen do hluboké meditace se modlil. Vše potom dopadlo tak, jak si přál.

          O generaci později měl totéž učinit Magid z Meziřiče. I on odešel na jemu známé místo v lese a pravil: "Oheň už rozdělávat nesmíme, ale modlit se smíme." Vše potom dopadlo tak, jak si přál.

          V další generaci se měl o totéž pokusit rabi Moše Leib ze Zasova. I on odešel do lesa a pravil: "Nesmíme rozdělávat oheň, neznáme už ani tajné meditace, které oživují modlitbu, známe ale místo v lese, kde se to vše stalo. To musí stačit." A také to stačilo.

         O další generaci později totéž potkalo rabiho Izraele z Rišina. Ten se ve svém zámku posadil na zlatou stolici a řekl: "Nemůžeme rozdělávat oheň, nemůžeme se modlit, neznáme ani místo, můžeme však o tom vyprávět." Jeho vyprávění mělo tentýž účinek jako činy předchozích tří.

Obdivujeme kde koho, ale neumíme objevit vlastní bohatství. Nedůvěřujeme velikosti svého Učitele. Máme biblická vyprávění, rituály a modlitby, ale mnoho jim nevěříme a jejich porozumění nevěnujeme mnoho času ani úsilí. Podobáme se dětem, které se po prvním nezdařeném pokusu přestanou mít o věc zájem. Přitom nám Ježíš vše srozumitelně vysvětluje.

                 /6        Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun. (Mt 12,41-42)

                /7     Jidáš nebyl povolán, aby se stal zrádcem. Jidáš měl výše uvedené správné vlastnosti a podle nich byl přijat. (Byl připraven a uspěl u přijímacích zkoušek.) Ale časem mu "stoupla sláva do hlavy" a postupně se stal špatným žákem. I Jidáš dělal zázraky a důsledkem úspěchu se mohl postupně stát špatným posluchačem. Přestal Ježíšovi naslouchat a "jel si po svém". Myslel si, že rozumí věci lépe než Ježíš.    Proto Ježíš říká Petrovi, když měl nakročeno tomto směrem: "Jdi mi z očí, satane".

"Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: ,Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!'

Ale on se obrátil a řekl Petrovi: ,Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!'"( Mt 16,21-23);