Slavnost Petra a Pavla

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 2Tim 4,6-8.16-18 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 12,1-11; 2 Tim 4,6-8.17-18; Mt 16,13-19
Datum: 29. 6. 2008
Po několik neděl nám evangelia ukazují co potřebujeme, abychom byli použitelnými učedníky.  Místo textů z 13. neděle si připomínáme svátek mimořádně význačných apoštolů. Můžeme si osvěžit, proč si je Ježíš vybral.

Petr a Pavel nepodcenili zásadní důležitost "Mojžíšova vyučování": naučit se rozlišovat, dobro a zlo, spravedlnost od nespravedlnosti. Na tom postavili svůj život! /1 

Díky tomu se Pavel a Petr neminuli s Mesiášem jako mnoho jejich součastníků.

Jak dopadneme my se právě se rozhoduje ...

Rybář Petr byl poctivec. Do synagogy chodil jak bylo předepsáno, ale nevedl žádné farizejské přidávání modliteb, postů a zbožností. Když Jan Baptista začal učit, Petr se stal jedním z jeho nejlepších učedníků.

Jan říkal: "Přichází doba Mesiáše, ten se bude věnovat všem, dobrým i zlým, ale mnoho lidí se nebude snažit Mesiáše pochopit". Petr vzal Janovo varování vážně a nakonec patřil mezi Ježíšovi tři nejlepší učedníky.

Žádný z Petrových kroků nebyl samozřejmostí, ale svědectvím o jeho spravedlnosti. Ta spočívá v uznání pravdy. K tomu je ovšem třeba spravedlnost pracně a poctivě hledat, neprosazovat jen vlastní zájmy, mít charakter - udržet zásadu, padni, komu padni, a umět přiznat vlastní chybu.

Ne každý uměl dát Janovi a Ježíšovi za pravdu.

Ještě jsem zapomněl: Nestačí jen charakter, říkáme si, je nutné si také osvojit umění správně přemýšlet. Bez správného, logického myšlení dělám chyby. I chyba z dobrého úmyslu poškozuje.

Druhý den po Ježíšově ponoření u Jordánu se Ježíš potkal s Janem a dvěma učedníky. Jan ukázal na Ježíše: "Podívejte, to je Beránek Boží". Ti dva Janovi učedníci šli Ježíše omrknout a druhého dne přivedli za Ježíšem i Petra. Tomu se Ježíš moc líbil.Viděl, že Ježíšovo vyprávění o Bohu v porovnání s učením farizeů je zcela něco jiného. Ježíš (stejně jako Jan) mluvil o nutnosti obrácení židů k Bohu, připomínal Mojžíšovo: "K božím přikázáním nic nepřidáš a nic neubereš", mluvil o nutnosti "náboženské reformy".

Petr byl svědkem znamení v Káni Galilejské. Pak zažil rybolov s Ježíšem. Jednou si Ježíš ke kázání vypůjčil od Petra loď (Petr se právě vrátil z neúspěšného lovu). Po kázání Ježíš řekl Petrovi: ";Vyjeď od břehu, na hloubku, tam jsou ryby" Petr vysvětloval: "Dnes jsou ryby u dna, dnes se nedá chytat, za celou noc jsme nic nechytili,." Pak se ale stalo něco neuvěřitelného ...

Petra ohromilo, že Ježíš vidí i pod vodu - kde hejna ryb jsou. Vidí dál než lidské oči ...

Petrovi (rybářskému profesionálovi) znovu došlo - Ježíš přichází od Boha! Takové množství ryb, že se až sítě trhají. Chytil se za hlavu: "Rabi, já se ti musím omluvit. Já jsem hříšný člověk, to nejde, abych já byl učedníkem takového Učitele, jako jsi ty."

"Petře, tomu tvé nedokonalosti nebrání. Neboj se, já ti pomohu. Chceš se mnou tahat lidi ze zla (lovit lidi z moře zla)?"

Petr se okamžitě rozhodl (nadšen, že smí spolupracovat s Ježíšem).

Za dnešním úryvkem evangelia Ježíš mluví o ukřižování a Petr odporuje: "Ježíši, co to povídáš? Jak tě může napadat něco o ukřižování? My bychom tě nedali!"    Často o tom mluvíme. /2

Petr to myslel s Ježíšem dobře a upřímně, a přesto mu Ježíš řekl: "Petře, víš, že mluvíš jako satan - i když si to neuvědomuješ, víš, že teď nevědomě spolupracuješ se satanem?" /3

Petr (jeden ze tří nejlepších Ježíšových učedníků) nejen nezakrýval své chyby, nejen dovolil, ale přímo chtěl, aby se jeho chybách mluvilo po celém světě. "Klobouk dolů" před Petrem.  A stejně před rodiči, kteří nezakrývají dětem své chyby, aby je děti mohly přerůst. Tak činí láska.

Na "Zelený čtvrtek" Ježíš sdělil apoštolům: "Této noci se všichni nade mnou pohoršíte".

Petr na to: "Kdyby všichni, já ne!" 

Ježíš: "Ty Petře? Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mně zapřeš".

A Petr: "Přísahám, nezapřu".

Až po třetím zapření (!) mu došlo: "Ježíš je přítel a já? Chvílemi uznávám, že je Synem božím, jindy s ním jednám jako s malým klukem a poučuji jej. A teď tvrdím, že jsem jej v životě neviděl."

Petr se nevymlouval, že měl strach nebo že to myslel dobře a upřímně. Uznal své chyby a provinění a snažil se je změnit. Když ženy přiběhly od hrobu se zprávou, že Ježíš vstal z mrtvých a apoštolové označili ženy za hysterky - Petr (s Janem) utíkal k hrobu: "Vždycky jsem si myslel, že mám patent na rozum, ale už jsem se několikrát spálil, raději se půjdu k hrobu podívat".

My si můžeme vzít ponaučení, jak odpovědět na otázku: "Za koho pokládáš Syna člověka". Nestačí prohlásit: "Ty jsi Mesiáš, syn živého Boha", ale je nutné nechat se u Mesiáše vyučit. Bez jeho učení se nedostanu do nebe. Život v nebi je krásný, ale má své nároky.

Chceme-li se dostat ze svých chyb, je důležité si přiznat, že chyba má hlubší příčinu. Je projevem slabé víry.

Neobdivujme sv. Petra  povrchně. Dokázal objevit a přiznat své chyby. Nestrkal před nimi hlavu do písku jako farizeové, kteří si mysleli, že nějakou modlitbičkou navíc nahradí svou nespravedlnost.

Petr byl spravedlivý, stavěl na "Mojžíšově vyučování", rozeznal spravedlnost od nespravedlnosti a   poctivě přemýšlel.

Proto si Ježíš Petra cenil. Uklidnil jej, kdy Petr přiznal, že je hříšným člověkem: "Neboj se. Tvoje chyby ti pomohou ukázat tvé slabiny a já ti pomohu na tvých chybách vyrůst. Neboj se, jsem věrný přítel." (Srov. Lk 5,8-11)

Petr Ježíšovi důvěřoval. Pro jeho zkušenost s Ježíšovou pomocí nám ustanovil za prvního z Dvanácti Petra (i když Jan rozuměl Ježíšovi víc než Petr): " Petře, ty, až se úplně obrátíš ke mně, budeš povzbuzovat druhé. Přijde-li k tobě někdo nešťastný ze svého selhání, potěšíš jej a povzbudíš. Budeš mu vyprávět o svém selhání i o vlastní zkušenosti se mnou. O věrnosti mého přátelství, které nabízím každému.  /4

My chybující silně potřebujeme Petrovo svědectví, že selhání nemusí být tragédií a nemusí vést k degradací. Tragédií je nehledání pravdy o sobě!

Položme si kontrolní otázku, čím bylo Petrovo odporování Ježíši nebezpečnější než jeho zapření na Kaifášově dvoře?

A v čem především je velikost apoštola Pavla?

Šavel byl od mládí člověkem výkonu. Fanatický farizej, přesvědčený, že má pravdu.

Pro prosazení "naší" pravdy mnoho riskoval (pronásledovat jiné je nebezpečné).

Asistoval také u kamenování Štěpána.

Pak se mu ukázal Ježíš: "Šavle, proč mně pronásleduješ? Celý život jsi v omylu, tvoje zbožnost je špatná". Ne každý je ochoten taková slova zkoumat?

Pavel prošel velikým procesem obrácení.

Uznat, že jsem šel špatnou cestou a sloužil zlu není jednoduché. (Kolik lidí se kaje třeba za své špatné postoje v minulém režimu?) Kolik z nás hledá poctivě spravedlnost a dovede si přiznat chybu?

Pavlovo obrácení bylo ještě obtížnější. Byl horlivým zbožným člověkem. Bohatý mladík se neobrátil, většina farizeů také ne. Pavel opustil postavení, které si svou horlivostí získal. Z tábora - dnes bychom řekli - "učitelského úřadu", /5 přešel  do tábora pronásledovaných. Už bez fanatismu. Obrácení člověka, který udělal kariéru ve zbožném systému (přesvědčeném o své pravdě), je těžší než obrácení očividného zločince.

Poznat chybu je náročné. Přiznat si ji je také náročné.

Znáte jiný důvod rozpadu manželství než že se neuměli domluvit a uznat svou chybu?

Slepé přesvědčení o vlastní pravdě je nebezpečné. Dům před sebou vidíme nanejvýše z jedné strany. Dokud dům neobejdu dokola a nevstoupím dovnitř nemohu říkat: "Vidím jedny dveře a tři okna". Ten, kdo bude stát  na jiném místě může vidět také jen část pláště domu. 

Nedávno jsem říkal, že ve sporu rodičů jak vychovávat dítě, je každý z rodičů přesvědčen, že on má děti nejraději.

Podobně každý hájí svou pravdu ve sporech mezi sourozenci, příbuznými, sousedy, manžely.

Bez poctivého hledání pravdy, bez vyslechnutí druhého, případně bez vyhledání někoho, kdo naši při posoudí se těžko dobereme poznání.

Je naším těžkým proviněním, že nedodržujeme Ježíšovo přikázání:

"Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."  (Mt 5,23-26)

Zloděje lze chytnout, ale jsou chyby, které si buď sami přiznáme nebo ne. Některé chyb se těžko dokazují. Ovšem, kdo si chybu nepřizná odsuzuje sám sebe do života ve lži. Tak každý rozhoduje o vlastním směřování do nebe nebo do pekla. Každý rozhoduje o své budoucnosti. /6

Dalším nebezpečím je přesvědčení, že mám vždy pravdu, nepřipustit si, že bych se mohl plést přesto i když mám třeba dobrý úmysl.

Mnohokráte jsem si takto myslel a pak jsme zjistil chybu u sebe. Vytrestal jsem se, proto jakmile se objeví chyba, hned si kontroluji sám sebe.

Petr i Pavel se Ježíšovi líbili pro svou poctivost. Ne pro to, že nedělali chyby. Kolik bezchybných by se Bůh napočítal?

Narozené děcko umí jen pít, brečet a zlobit. Všechno se musí teprve naučit.

Bůh umí pracovat i s neprofesionálními lidmi.

Petr a Pavel nám ukazují, jak vytrvat v Ježíšově výuce a jak se stát dobrým křesťanem.

Nemusíme opakovat chyby apoštolů, máme se od nich poučit. Už jen z úcty k Ježíšovi, z úcty k jeho slovům, vyučování a obětavosti (až na kříž) se máme - když se někde vyskytne chyba - zarazit, hledat ji (nejprve u sebe) a opravit ji.

Když se nám to podaří, budou o nás stát zřejmě i tady na zemi a v nebi určitě. Řeknou nám: "Vítáme tě: z tebe máme radost, na tebe jsme se těšili, tebe bereme do party mezi sebe".

------------------------

Poznámky:

                /1       My často úsilí o spravedlnost podceňujeme, často si myslíme si, že nejdůležitější je se modlit, chodit do kostela a získat náboženské zásluhy... Tak jednali farizeové a pak "propadli" při setkání s Ježíšem. Spravedlnost nelze nahradit "zbožností.

                 2          I Petr měl v sobě kus farizejského myšlení, aniž si to uvědomoval. Jeho chybou bylo, že se nedostatečně obrátil od rabínského učení o Mesiáši k Ježíšovu vyučování o Mesiáši.

                 /3      Proto nestačí jen charakter, je nutné si osvojit umění správně přemýšlet.  Máme - oproti mnoha lidem -jedinečnou výhodu, můžeme si své názory a názory dnešních "rabínů" porovnávat s Ježíšovými názory.

    Petr neuměl dostatečně oddělit rabínské vyučování od Ježíšova vyučování. Víz podobenství o neslučitelnosti starého s novým: "Nikdo nevyspraví starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.  A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí." (Mt 16,16-17)

                 /4        "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."

Petr mu řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."

Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš." (Lk 22,31-34)

                 /5       Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi  a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. (Sk 9,1n2). Velekněz měl velikou autoritu, jako papež.

                 /6         Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.  

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. (J 12,47,49);