18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 15,1-11 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 55,1-3; Ř 8,35-39; Mt 14,13-21
Datum: 3. 8. 2008
Původně jsem chtěl mluvit o Ježíšově reakci na smrt Jana Předchůdce Páně. /1

Před týdnem byla řeč o hospodáři, který ze své zásoby vynáší věci nové a staré. Trochu jsme mluvili o rozporech v Písmu. Je důležité si Písmo číst v souvislostech a propojovat si jednotlivé události. Pak se nám dostane nových poznání.

Jako příklad "rozporu" jsem uváděl Ježíšovo prohlášení, že nepůjde na pouť do Jeruzaléma a pak tam šel (J 7,1-10). Potěšilo mě několik z vás, že jste se ozvali se správným řešením. Byli to lidé z biblických hodin (je vidět, že biblické hodiny jsou užitečné).

Platí: "Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví" (Ex 20,16) i "Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého" (Mt 5,37). Jenže některé situace nejsou jednoduché. /2

Kdo slyšel pouze prvních 10 veršů ze 7. kapitoly Janovy, bude zmaten. Lhal Pán Ježíš? Nebo pak změnil rozhodnutí?

Ježíš se od počátku vydával na kazatelské cesty po Izraeli (později posílal napřed dvojice učedníků, aby mu kázáním připravili lidi na jeho vyučování). Popisovaná událost patří do doby, kdy nepřátelé už chtěli Ježíše zabít. Proto se Ježíš z Judska stáhl do Galileje.

Příbuzní Ježíše neuznávali a nepřáli mu. V nejlepším případě jej popichovali: "Ty seš dobrej, měl bys jít do Jeruzaléma, tam chodí nejvíc lidí. A teď budou svátky, tam bys jim mohl ukázat své zázraky. Tam bys měl úspěch."

To Ježíš odmítá: "Běžte si tam sami! Já tam nepůjdu (já se nepředvádím)."

Když se pak vydal do Jeruzaléma, přišel ve svém stylu, nikdy se nepředváděl.

Teprve, přečteme-li si celou událost a doplníme-li si k tomu souvislosti z jiných míst v evangeliu o postoji příbuzných Ježíšových, objeví se celá situace v plném světle. A dostane se nám moudrého poučení o správném používání pravdy a klíč k řešení náročných životních situací. Nového poznání.

Biblické příkazy a zákazy mají sloužit životu, nemají být pastí pro poctivé a pronásledované.

--------------

K dnešnímu čtení.

(Apoštolové si občas mysleli, že je Ježíš nešikovný. Např: "Ježíši, už jsi zase dnes dlouho kázal. Pošli lidi domů, nepočítali, že se diskuze s tebou protáhne tak dlouho a nevzali si s sebou svačinu.")

O nasycení zástupů na poušti jsme už mluvili v minulých letech.

Zkusme pokračovat v cestě dobrého hospodáře, který ze své zásoby vynáší věci nové a staré.

Všimněme si, jak Ježíš apoštoly učil "dobrému hospodaření", aby uměli přemýšlet a samostatně pracovat.

Propojme si "první nasycení" s dalšími místy na toto téma a objeví se nám něco nového.

Co je k tomu třeba?

1.  Znát klíč k pochopení zázraků k Bibli - jako znamení, kterým se má prorok prokázat (jinak nám zázraky budou připadat jako pohádkové příběhy typu "Hrnéčku, vař"). /3

2.  Znát příběhy Eliáše a Elíši (na nich se naučíme, co znamená být učedníkem proroka).

3.  Znát texty o druhém nasycení zástupů.

4.  Znát "Varování před kvasem farizeů" (Mt 16,5-12Mk 5,14-21) a rozumět tomu, co "kvas" u židů znamená (proč se např. o Velikonocích zbavují všeho kvašeného?).

Apoštolové znali výše uvedené věci, mimo bod 3. 

Ježíšova výzva apoštolům: "Dejte lidem najíst", nebyla planá. Elíša se mnoho naučil od Eliáše a Ježíš chtěl, aby se jeho učedníci učili stejným způsobem.

Ježíš si přál, aby jeho učedníci ukázali lidem, že je zde někdo větší než Eliáš. /4 

Apoštolové dobře znali Eliášovo rozmnožení potravy i to, jak jeho učedník Elíša použil stejného znamení k pomoci vdově.

Jak je vidět, nenapadlo je to. V jiném případě (negativním a naprosto absurdním) se ale "podle Eliáše" chtěli zachovat! /5

Po návratu z "misijní cesty" učedníci nadšeně Ježíšovi vyprávěli, jak jim lidé naslouchali, jak se jim dařilo uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy.

Ježíš se učedníků úmyslně ptal, co o něm lidé říkají.

"Ježíši, oni jsou z těch rabínů úplně zblblí, někteří tě mají za Jana Baptistu, jiní za ELIÁŠE, jiní ..."

Znovu připomínám, že učedníci v té době už sami dělali zázraky, navíc ti služebně nejstarší ("stará garda" ještě od Jana Baptisty) byli svědky proměnění vody na svatbě v Káně Galilejské.

Proto výzva: "Dejte jim jíst", nebyla nesrozumitelná.

Co měli učedníci udělat? Nabízí se několik možností:

1.  Učedníci viděli přeměnění vody na víno.

     Satan je inteligentnější než my, lidé, ten by radil: "Ježíši, udělej z kamení chléb". (Šlo by to? Třeba z písku? Jako z vody víno, tak ... Písku tam bylo dost.)

2.  Eliáš rozmnožil jídlo pro vdovu a jejího syna. Ježíš je větší prorok než Eliáš.

     "Má tady někdo něco k jídlu? Ježíši, rozmnož to. To bude pro tebe hračka." 

3.  Učedníkům mohlo dojít: "Když Elíša, učedník Eliáše (z trochy potravin) nasytil vdovu na mnoho  dní, co kdybychom se o něco podobného pokusili my. Ježíš je větší prorok než Eliáš.

Mohli se Ježíše zeptat, jestli si to takto přeje.

"Podej sem ty chleby a ryby, já to začnu lámat a ty to rozdávej ..."

Ježíš dává svým učedníkům (dodneška) úkoly, které za nás neřeší. Vede nás k přemýšlení (tak to v životě je!) Napsal snad Bůh někomu z nás, co máme krok za krokem dělat?

Máme si všímat Ježíšova způsobu vyučování. Učí jinak, než jak my učíme z Katechismu.

Učedníkům Ježíšova výzva nedošla.

Možná se nám to zdá divné uvažování. My jsme se spokojili s náboženstvím bez důkazů, bez ověřování a faktů, bez kontaktu Boha s lidmi. Ale učedníci kontakt s Ježíšem měli. Měli za sebou už celou řadu zázraků. Na svatbě v Káni Galilejské pili víno od Ježíše. Z Bible odmala znali jednání Eliáše a Elíši a Ježíš jim o tom znovu a lépe vykládal než rabíni.

Ježíš chce, abychom přemýšleli a namáhali se.

V životě, v evangeliu i s Ježíšem nám nespadnou věci samy do klína. Evangelium není pohádka. V normálním života umíme přemýšlet a hledat. Ale v životě s Bohem čekáme "zázraky", aby to a to Bůh udělal za nás. "Bože jsi všemohoucí, můžeš dělat zázraky, tak je dělej, proč bychom se namáhali".

V dějinách stále lidé něco objevují, vymýšlejí, hledají, pokouší se o nové věci. Nežijí jen ze starého - "nevynášejí jen věci staré".

V našem náboženství jen žebráme. Vymysleli jsme dlouhé modlitby. V dlouhých litaniích jen prosíme a prosíme. Čím víc, tím lépe (nejen za povolání ...). A když nic nepřichází rezignovaně složíme ruce do klína: "Buď vůle tvá". Jako v bajce: "Vino je kyselé".

Ježíšova výzva k dalšímu - samostatnému - kroku učedníků je závažná! Proto Ježíš učedníkům zopakoval možnost zareagovat lépe.

Stojí to za vyhledání. Zjistíme, že v evangeliu existuje celá řada pokusů.

První případ:  "Nasycení pěti tisíců". (Mt 14. kap.)

Druhý:           "Nasycení čtyř tisíců". (Mt 15 (najít další). kap.)

Třetí:             "Varování před kvasem farizeů". (Mt 16. kap.)

Jak to, že apoštolové i v druhém případě řekli: "Ježíši Kriste! ty seš blázen, kde tady na poušti nakoupíme chleba pro tolik tisíc lidí?"

Jak to, že opět reagovali špatně? Jak to, že je nenapadlo přinejmenším říci: "Dnes je těch lidí méně než posledně, pro tebe nebude žádný problém zase rozmnožit jídlo".

Ve třetím případě si místo zkušenosti s prvním a druhým rozmnožením potravy a s Elíšou a Eliášem špatně dosadili Ježíšova slova: "Varujte se kvasu farizeů a saduceů!"

Jak to, že jim rozmnožení potravy soustavně vypadávalo z paměti? Je to nějaká psychická skleróza? Jakoby se ten zázrak před tím ani nestal.

Místo toho se chytali za hlavu: "Jé, zapomněli jsme udělat nákup. Copak budeme jíst? Máme jen jednu placku".

Pak jim Ježíš vyčinil a zkoušel je z nepřímé úměry. /6

Když si toto všechno porovnáme, dojde nám také, proč Ježíš úmyslně (!) nechal apoštoly sbírat zbylé kousky chleba. Aby si přesně zapamatovali kolik košů v kterém případě zbylo. (Možná nadávali, že si lidé na rautu vzali víc chleba než spotřebovali (maso nezbylo). Možná učedníky bolela záda, možná jim vadilo, že mají jen sloužit těm "nenažraným".)

Je to vše náhoda nebo to je geniální Ježíšovo vyučování? (Chce to pochopitelně přečíst záznamy ze všech evangelií. Trochu jiné popisy evangelistů mají svůj význam - mají nás naučit hledat, přemýšlet a porovnávat. Máme se namáhat a nečekat "pečené holuby do huby".

Je zvláštní, že si učedníci zapamatovali počty (chlebů, lidí, košů), ale dál se v myšlení nedostali. Něco měli zablokováno, jako žák ve škole, který si pod lavicí čte knihu. Slyší učitele, ale význam slov učitele si nepouští do mozku. Při některých věcech učedníci nebrali Ježíše úplně vážně. Viděli znamení (zázrak) a to jim stačilo. "Hurá Mesiáš." Mysleli, že to stačí. Jako by všechnu práci za nás měl udělat Kristus.

My podobně oddělujeme praktický život od "života víry".

"Ježíš je Mesiáš, jsme vykoupeni Ježíšovým utrpením. Snaž si udržet posvěcující milost a zemři zaopatřen svatými svátostmi."

"Proč bych měl spekulovat nad evangeliem? To je pro intelektuály."
;
;;Ale co když má Ježíš jiné představy o nás - svých učednících - a o naši pomoci světu?

Proč Ježíš apoštoly ostře káral?

Apoštolové měli vysokou úroveň. (Kdo si myslí, že byli nevzdělaní, křivdí jim. To o nich tvrdí lenoši, aby se také "nemuseli" namáhat.) Ani ve snu mě nesmí napadnout, že já bych se na jejich místě zachoval lépe než oni.

Kam se na ně hrabu. Nemyslím si, že v sobě nemám stejné bloky v přemýšlení - právě proto si na to chci dávat pozor. Máme-li nějakou vadu (třeba s páteří), ledacos se dá spravit. Ale musí to být včas, aby se něco nezanedbalo. Naštěstí máme dobrého Lékaře.

Apoštolové v prvním případě nezareagovali správně.

Jak to, že v druhém případě na Ježíšova slova: "Dejte jim jíst vy", neřekli: "Ježíši, ty dnes nechceš svůj zázrak opakovat?"

Selhali i napotřetí. A to Ježíš začal z jiného konce: "Dejte si pozor, varujte se kvasu  farizeů a saduceů".

                     Tato věta může mít dva významy:

1. Nekupujte u farizeů a saduceů ani kvas (kvasnice) nejen chleba, jsou to naši nepřátelé.

2. Varujte se myšlení (kvasu) farizeů a saduceů. Učedníci přece slyšeli Ježíšovo podobenství o kvasu - (Mt 13,33) stačí trochu a zkyne celé těsto.

Apoštolové si do Ježíšových slov vložili nesprávný význam:  "Co budeme dělat, nemáme nakupovat u farizeů. A my máme jenom jeden chléb. Pekaři už mají chleba vyprodaný a Ježíš nechce, abychom si u nich koupili kvas na kyselo."

(Nezapomeňte, prosím, vysvětlit dětem, co je kvas, jak jej lidé získávali a co působil.)

Předešlé dvě události s rozmnožením jídla by měly apoštolům stačit na to, aby jim bylo jasno, že Ježíšovi nejde o zákaz kupování chleba, ale o podobenství, o farizejské myšlení. Ježíš přece učil: "Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje." (Mt 15,11 (najít předchozí))

Apoštolové udělali chybu (proto byli vyhubováni).

Někdo by mohl namítnout: "Ježíš se měl vyjadřovat přesně, jednoznačně".

Omyl, učitel chce, aby se studenti naučili přemýšlet, najít správnou odpověď. Učitel připravuje studenty na život. V životě většinou nemáme vše dopředu připravené.

Ježíš je výborný učitel, nikomu nedává úkoly nad jeho síly.

Mistr učí učedníky jinak než učitel žáky. Mistr nejen vykládá, ale chce, aby si učedník vyzkoušel, zda učedník pochopil látku a zkusil si udělat to, co má. Vyučený učedník má dokonce přicházet s vlastní iniciativou (jako Eliáš, Elíša).

Samozřejmě, že Mistr navádí učedníky správným směrem. Tak lze dojít k nejkvalitnějšímu  poznání. Šprti se všechno naučí zpaměti, ale nerozumí látce.

Ježíš říká: "Budete dělat větší věci než já". ("Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. J 14.12)

V běžných věcech si počínáme správně. Naši předkové neměli rentgen, laser, dnešní léky a technické vymoženosti jako my. Samo se to ale neudělalo ani to z nebe samo nespadlo.

Proč jsme ve vztahu k Bohu (nebo v manželství) tak nemožní? /7

Ježíš nás chce naučit dobrému a pružnému myšlení, objevovat věci nové. "Dobrý hospodář vynáší ze své zásoby věci nové a staré".

---------------

Poznámky:

                /1    Na první pohled by se zdálo, že Ježíš nad smrtí velikého přítele jen o samotě smutní.

Dostal jsem kouzelnou knížečku: "O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu". Ježíš rozhodně nebyl člověkem, který by si  nenechal nadělat na hlavu. Někdy se k tomuto tématu vrátíme. My starší jsme byli často vychováváni k pokornému snášení ústrků a hlavně k neodporování vrchnostem a těžkostem života. 

Pokud nepřemýšlíme o Ježíši v širších souvislostech evangelií, pak mohou mít někteří lidé lehko dojem, že Ježíš přišel jen k tomu, aby za nás zemřel.

                  /2    Na teologické fakultě nás jeden pan profesor vyučoval, jak ve vyhrocené situaci jedná světec: "Svatý Atanáš prchal v přestrojení. Pronásledovatelé se přiblížili k jeho loďce a ptali se jej: Nevíš, kde je Atanáš?" Světec odpověděl: "Je nedaleko".

Škoda, že nás pan profesor nepřipravil na výslechy StB.

Po deseti letech jsem se setkal s Josefem Zvěřinou - ten byl "protřelý kriminálník", měl odvahu a uměl přemýšlet. 

Vypravovala mně jedna hodná paní: "Můj syn musel za války jít na práci do Německa. Utekl domů. Přišlo gestapo a ptalo se: ,Je u vás váš syn?' A protože nás učili, že se nesmí lhát, řekla jsem jim, že je doma. Zatkli jej a v pochodu smrti zahynul..."

                  /3    "Klíč k porozumění zázrakům v Bibli:"

                              Uzavření smlouvy na Sinaji               Ex 19,9-25

                                                                  Ex 20,18-21

      (Opakování Desatera Dt 5,1-21)       Dt 5,22-33

                              Pravé proroctví                                  Dt 18,15-22

Aby bylo jasné, kdo je poslem od Hospodina, je povinností posla, aby se legitimoval: "Abys mohl uvěřit, že přicházím od Boha, stane se to a to".

I adresát má povinnost si ověřit, zda je posel pravý.

Srov. např.: Iz 7,3.10-12 ,  setkáni anděla (posla) se Zachariášem a setkáni anděla s Marií.

                  /4    Eliáš, největší z proroků. V jedinečné míře porozuměl Hospodinu, byl schopen samostatného jednání. ("Vystudoval s červeným diplomem" - byl "vzat na nebesa"). 

                  /5    Ježíš cestou do Jeruzaléma poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice. (Lk 9,52-56)

                  /6    Vyjmenujte počty lidí, chlebů a košů z jednotlivých případů a porovnejte si je.

                  /7               Kdosi se ptal Mistra: "Co je to spiritualita?"

Řekl: "Spiritualita je to, čemu se podaří

přivést člověka k vnitřnímu přerodu".

"Cožpak není spiritualita, když použiji

tradiční metody, jež nám svěřili Mistři?"

"Není to spiritualita, pokud neslouží svému účelu.

Přikrývka přestává být přikrývkou,

pokud vás neudrží v teple."

"Takže spiritualita vede k proměně?"

"Lidé se mění a potřeby se mění.

Co tedy kdysi byla spiritualita,

dnes už spiritualitou není.

Co se dnes obecně za spiritualitu považuje,

jsou jen záznamy postupů užívaných v minulosti."

Antony de Mello, SJ