25. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 20,12-16 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 55,6-9; Flp 1,20c-24.27a; Mt 20,1-16a
Datum: 21. 9. 2008
Podobenství si snadno pamatujeme (jsou geniálně vymyšlena), ale něco jiného je podobenstvím porozumět.

U dnešního většinou zakopneme o podivnou spravedlnost - stejná mzda za nestejné množství práce.

Dobrá, zaměstnavatel může se svým majetkem nakládat jak chce a my nemáme právo jej okřikovat. (Za denár se dala jeden den uživit rodina.)

Ale chce Ježíš tím podobenstvím říci, že v nebi na tom budeme všichni stejně, ti co se snažili víc, stejně jako ti, co se snažili méně?

Mnoho lidí se modlí za šťastnou hodinku smrti, aby se mohli těsně před smrtí vyzpovídat a dát vše do pořádku. Škoda, že se nemodlí, aby se začali řídit podle Ježíše už teď.

"Hlavně udělat dobře konec, honem" - až ji začne dohořívat svíčka - "zavolat kněze a dát vše do pořádku."

K tomu nás rozhodně podobenství nevede.

Z řady jiných Ježíšových vyučovacích lekcí víme, že úroveň nebeské blaženosti bude různá.

Někdo bude mít víc darů, někdo méně (viz podobenství o hřivnách: "Budeš pánem nad 10, 5, 2 městy"). Jak daleko se dostaneme v pozemském životě, tak vysokou úroveň budeme mít v nebi.

Představme si tátu dvou synů. Jednomu koupí auto a druhému koloběžku. Pokud je prvnímu dvacet a druhému pět let, jaký by to byl táta, kdyby jim dal stejný dárek (auto nebo koloběžku)?

V nebi budou nebešťané s různým počtem hřiven a odstupňováno to bude podle toho, jak hospodařili se svým obdarováním tady na zemi. Domysleme to ...

Zřejmě i ten malý kluk by někdy chtěl mít auto, jako dospělý bratr, ale bude-li se teď vztekat nebo prosit, nebude mu to nic platné, je-li otec spravedlivý.

Ten, který má více hřiven, i ten, co má méně, se budou cítit nanejvýš spokojeni, pokud přijmou rozumná a spravedlivá pravidla.

Ale toto podobenství míří jinam. Co je tím denárem?

Kdo porozuměl předchozí lekci "o bohatém mladíkovi" (Mt 19,16-30), porozumí podobenství "o dělnících na vinici".

Bohatý mladík se celý život modlil, byl zbožný. Přišel dokonce za Ježíšem k duchovnímu rozhovoru. Ale Ježíš mu nakonec řekl: "Nevejdeš".

"Jestli chceš vejít do nebe, rozdej všechno, co máš a staň se mým učedníkem". Odešel smutný ...

I učedníci měli mladíka za příklad zbožnosti. Velice! je zarazilo Ježíšovo prohlášení: "Spíše projde velbloud uchem jehly než takovýto člověk do nebe ..."   -  Neutíkejme od těch slov ...! 

Petr byl první, komu to došlo: "Nojo, to je zvláštní, když jsi nám nabídl, že smíme být tvými učedníky, nadšeně jsme tvou nabídku přijali  a tenhle člověk je divný, ten o to nestojí ...

My jsme všeho nechali, Matouš nechal kšeft kšeftem, Jan a Jakub pověsili rybařinu na hřebík, Zacheus rozdal velkoryse půlku majetku ...)

Ježíši, to znamená, že my na tom budeme v nebi lépe?"

Ježíš nás upozorňuje na nekvalitní zbožnost toho mládence, který se podle svých představ celý život připravoval na setkání s Mesiášem.

Petr s náboženstvím mnoho nenadělal, dokud nezačal kázat Jan Baptista.

Matouš, než se stal celníkem, se s náboženstvím úplně rozešel. Stejně Zacheus, Magdaléna ...

Jenže tito lidé se mohli pro Ježíše přetrhnout, když si jich Ježíš všimnul.

Bohatý mládenec se od svého dětství snažil - "pracoval od rána na vinici". Když dostal od Ježíše nabídku, nevyužil ji.

Matouš i Zacheus zřejmě páchali trestnou činnost už delší čas a o božím království začali uvažovat až když slyšeli o Ježíši. Byli si vědomi svých chyb. Bohatý mládenec žil v domnění, že celý život žije zbožně. Nechtěl si svou zbožnost porovnal s Mojžíšem, s proroky nebo s Ježíšem.

Podobenství o dělnících na vinici nám ukazuje, že "bohatí mládenci" dostanou stejnou příležitost jako "celníci a nevěstky". Denár je pozváním: "Pojď za mnou (pojď ke mně do učení), aby ses mohl stát Božím dítětem".

I my všichni dostáváme do ruky stejné Evangelium, ale ne každý je stejně čte. Často z evangelia získá více ten, jež si je vědom svých chyb.

Někdo si přečetl evangelium jen pro informaci, někdo, když byl rok Písma, někdo má raději své pobožnosti. Někdo si v Písmu čte sice každý den - typ "bohatého mladíka", ale mnoho mu to nepomůže.

Ježíš neřekl o mládenci "nevejde", proto, že se nestal jeho učedníkem, ale proto, že mladík měl povrchní svědomí - podle svého. Nestačí, aby byl člověk upřímně přesvědčen, že jeho zbožnost je dokonalá a plní, co má. Potřebujeme si své názory s někým porovnávat a je na mé odpovědnosti, jestli si je porovnávám s Ježíšem - který, na rozdíl od všech lidí "viděl Boha" - nebo s člověkem,  řídícím se vlastním vkusem.

Mladík - stejně jako my - viděl Ježíšovy zázraky. (Ježíš nebyl nějakým potulným kazatelem, nebyl jako jiní učitelé duchovního života.)

Mladík mohl být nejen svědkem Ježíšových znamení, mohl je časem dělat také, aby lidé viděli, kde je cesta k Bohu. Jenže to mladíkovi nepřevážilo. Stačil si se svou dosavadní zbožností - ať už byla jakékoliv úrovně. Byl se svým bohatstvím (i duchovním) spokojen.

Bohatý mládenec odešel v přesvědčení, že byl celý život zbožný. O Ježíši si pravděpodobně myslel, že ten tesař je nějaký divný. Neřekl: "Jó, Ježíš má pravdu".

"Zachové" se chovají jinak, umí dát Ježíšovi zapravdu: "Ježíš je člověk, jehož slova mají vysoký kurz, na tom náboženství něco bude a já jsem to dosud nechával plavat, hned se tím budu zabývat".

Mládenec spoléhal na to, že bude za svou zbožnost patřičně odměněn, ale dostal stejnou odměnu jako Matouš - "jeden denár".

Každý, kdo se setkává s Ježíšem, dostává denár - evangelium. Někdo z něho vyčte víc a někdo méně. Někdo z něho vyčte více, i když se možná méně modlí, ale kvalitně o evangeliu přemýšlí.

A to je smysl tohoto podobenství.