Svátek Povýšení svatého kříže

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 3,14-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Nm 21,4b-9; Flp 2,6-11; Jan 3,13-17
Datum: 14. 9. 2008
Náboženskou úctu si představujeme různě.

Ve středověku rozštípali kříž na třísečky do relikviářů pro celý svět.

Kdybychom dnes rozcupovali Turistské plátno - pro každou farnost nitku, ztratili bychom ten obraz.

Podobně vytrháváme Ježíšovy věty z evangelií (a nazýváme to úctou)  a neumíme dát dohromady celek. (I dnešní úryvek o setkání s Nikodémem potřebujeme číst celý.)

Jako nechápu odmítavé reakce některých lidí vůči znamení kříže, stejně nechápu, jak některým katolíkům nedochází, že Ukřižovaný je oběšencem na šibenici (ještě hůře - proklatcem).

Nemohu mnoho mluvit do výchovy dětí, vychoval jsem jen čtyři psy. Asi bych váhal učit malé děti dělat kříž, dokud nejsou schopné pochopit o co jde. Asi bych měl obavy, aby děti později nepoužívaly ve vztahu k Bohu mechanicky něco, čemu nerozumí.

Nedávno jsme si říkali, že mezi katolíky existuje kult utrpení. Někteří si myslí, že jakmile trpí, stávají se dobrými křesťany. Náboženství těsně spoutávají s utrpením ("utrpení je tajemství,  utrpení je cestou do nebe ...") Říkali jsme si, že Ježíš neřekl: "Vezmi svůj kříž a následuj mě". /1

Jakmile si začneme hrát na "Ježíše na kříži" (obětujeme své utrpení),  můžeme se od Ježíše nebezpečně vzdalovat. /2

Na Kalvárii byly 3 kříže, ale jen jeden byl k záchraně lidí. /3

Nestačí přijímat utrpení (při dobytí Jeruzaléma Římané ukřižovali několik desítek tisíc Židů a je  otázkou nakolik jim to pomohlo do nebe).

Místo přijímání utrpení máme hledat, proč je ještě na světě tolik trápení a snažit se ho odstraňovat.

(Samozřejmě existuje utrpení, které nemůžeme změnit. Je třeba jej zvládnout ... ale to dělají i někteří nevěřící lidé. My se z toho můžeme ledacos poučit.)

Máme také hledat příčiny, proč nám nefungují Ježíšovy přísliby.

Proč se my křesťané nelišíme tolik od nevěřících lidí?

Proč lidé, žijící s námi, nezažívají s námi předsíň nebe?

Jak to, že si troufneme obětovat utrpení za jiné a rádi si povýšeně hrajeme na ukřižovaného, který zachraňuje svět?

Na Nikodémovi si můžeme všimnout, jak kříž funguje, k čemu ukřižování Ježíše posloužilo.

Pan profesor byl členem nejvyššího církevního soudu, slušný člověk. O Ježíši měl vysoké mínění, uznával, že koná mocné skutky a přichází od Boha.

Přišel za Ježíšem na teologickou konzultaci. Jejich rozprava trvala zřejmě několik hodin.

Ježíš hned po úvodním zdvořilostním úvodu pana rady spustil na Nikodéma dost studenou sprchu. "Jestli se nenarodíte znovu - z vody a Ducha Svatého - nevejdete do nebe.

S vašimi náboženskými názory a se svým způsobem myšlení nemáte šanci. Potřebujete úplně přestavět své náboženství. Potřebujete se jako malé děti znovu naučit Bohu naslouchat, znovu se správně naučit o Bohu mluvit, jako batolata se naučit správně s Bohem chodit."

Zřejmě mluvil o dalším nebezpečí tehdejších Židů. "Bez nového "narození" nikam nedojdete, minete se s Mesiášem."

Došlo i na posuzování úrovně náboženských učitelů. /4

Tady začíná náš úryvek (úryvek je něco platný jen tomu, kdo zná celek).

První věta se vztahuje k Ježíšovým slovům před tím: "Každý (učitel) mluví o tom, co zná, ale vy naše svědectví nepřijímáte". /5

Nikodémovi se ale Ježíšovy názory nezdály, nakonec odešel rozladěn.

Ježíšovi přitakal, až když byl Ježíš nespravedlivě odsouzen.

Ježíši uděláme největší radost, pochopíme-li o něco víc, proč se nechal ukřižovat.

Ježíš připomněl Nikodémovi "hada na poušti". /7

Tomu příběhu Nikodém rozuměl, ale další Ježíšova slova odmítal: "Dnes je naše situace jiná. Od Mojžíše jsme urazili k Bohu veliký kus cesty. O čem Nazaretský rabi mluví?  Naše náboženství je pravé! Jsme vyvoleným národem od Boha! Dodržujeme Hospodinovy příkazy a pěstujeme zbožnost nad  sto procent! ...

Ano, tenkráte musel Mojžíš pověsil na kůl sochu hada proto, aby naši předkové prohlédli, že je Hospodin dokáže uzdravit i z jedu vzpoury a pomluv.

Ale proč dnes Ježíš říká, že my potřebujeme také prohlédnout, a že neprohlédneme dřív, než bude oběšen Syn člověka?" /8

"Nikodéme, nemůžete být zachráněni, neposloucháte, co vám Bůh říká. Ctíte proroky jen jako přímluvce u Boha a nezamýšlíte se nad jejich varováním. Neposlechnete ani Syna člověka. S tím naložíte stejně, jako vaši tátové naložili s proroky."

Pro Nikodéma bylo nepředstavitelné, že by Mesiáš byl pověšen na kůl jako had na poušti! To odporovalo tehdejším (vykonstruovaným) představám o Mesiáši.

Představte si, že by někdo na svatbě o novomanželích, kteří nás pozvali na svatbu, řekl: "Bohužel tito novomanželé neumí přiznávat pravdu a budovat dlouhodobě vztah. Jejich manželství se rozpadne ..."

"Nikodéme, vy čekáte, že Mesiáš bude soudit pohany, ale soud už začal a souzeni jsou židé. Kdo hledá pravdu, jde za světlem a kdo nehledá pravdu, od světla se odvrací - ten se sám odsuzuje k životu ve lži."

Ježíš nemluvil naplno o sobě, neříkal "já" (mluvil o Mesiáši obecně), ale Nikodém dobře vycítil, že Ježíš se dívá na židy zpatra, že mluví o soudu nad židy a tvrdí, že Mesiáš skončí pověšený na kůlu.

Nikodém odešel od Ježíše otrávený. Ježíšovy názory se mu zdály přemrštěné: "To jsou nesmysly".

My bychom také na té svatbě prohlásili: "To je troufalost tvrdit, že se tito slušní lidé za pár let rozvedou, vždyť to nejsou žádní blázni. A mají takovou hezkou svatbu. A ženich měl při slibu v očích slzy..."

Ježíš Nikodémovi nezapadl do jeho náboženských představ. Vždyť i apoštolové - nejlepší z učedníků -  měli za to, že jejich "uznávaný" Mistr přehání.

POZOR!!

TEN, KDO SI NEPŘIPOUŠTÍ, ŽE JE POVRCHNĚJŠÍ NEŽ NIKODÉM A APOŠTOLOVÉ, BUDE STEJNĚ PŘEKVAPEN, ŽE JEŽÍŠOVA SLOVA JSOU VAROVÁNÍM I PRO NĚJ.

Pro Nikodéma byl Ježíš fantastou ( i když dělal zázraky), se kterým nemá smysl se pouštět do dalších debat, "vždyť on se na nejvyšší církevní soud dívá jako by to byl sbor lumpů a vrahů."

Nezapomeňme, že Nikodém nebyl u Ježíše 5 minut. Ježíš mu toho řekl dost a dost.

Nikodém se už nikdy k Ježíšovi nevrátil. Ale zůstal slušným člověkem, který se nepropůjčil k pomluvám nebo k nespravedlnosti.

Když později velerada uvažovala o likvidaci Ježíše, Nikodém oponoval, že nelze obcházel právo!

Velerada měla v úmyslu zlikvidovat Ježíše až po Velikonocích (báli se lidu). Ale pak přišel Jidáš s nabídkou, že jim Ježíše vydá a velerada uvítala příležitost, jak Ježíše znemožnit před co největším počtem lidí.

Jejich plán se podařil. Když dav viděl Ježíše v poutech (o Mesiáši měli lidé svou představu: "Mesiáš nikdo nedokáže spoutat, je nezranitelný v boji") - okamžitě své dřívější nadšení pro Ježíše změnil v nenávist. Uvěřili rabínům, kteří před tím stále tvrdili, že Ježíšem je podvodník. Kaifáš dobře odhadl situaci.

Nic nepomohlo, že se Pilát Ježíše zastal: "Já jsem na vašem králi, žádnou vinu nenašel a Herodes také ne". Když pak Pilát prohlásil: "Je to na vaši zodpovědnost", začali lidé křičet: "Fuj, je to podvodník, to není žádný Mesiáš, my jsme mu málem uvěřili. Zabijte ho."

Nepodařilo se ale sehnat hodnověrné svědky (na dokázání hrdelního zločinu bylo nutné svědectví alespoň dvou svědků).

To, co svědkové proti Ježíšovi tvrdili, nebylo na popravu. Kaifáš se chytl nařčení, že Ježíš tvrdil: "Rozbijte chrám", ale ani při tom se svědkové nedokázali shodnout.

Nikodém, když viděl manipulaci obžaloby, začal být nesvůj.

Když povstal Kaifáš, Nikodém očekával, že velekněz tu trapnost skončí a propustí Ježíše pro nedostatek důkazů.

Jenže Kaifáš svůj záměr nevzdal. Bral Ježíše pod přísahu: "Zapřísahám tě, jsi Mesiáš nebo ne ?" Čekal, že Ježíš řekne: "Nejsem" (o Ježíšovi bylo známo, že je "z Nazareta" a Mesiáš má pocházet z Betléma.) Kaifáš by pak mohl Ježíše obžalovat, že se nechal od lidu provolat za Mesiáše.

Jenže Ježíš řekl: "Ano, jsem."

V tom případě měl velekněz žádat: "Dokaž, že jsi Mesiáš!"

Kaifáš ale věděl, že Ježíš žádný spor neprohrál a že dokáže dělat zázraky. (Dokázat, že se Ježíš narodil v Betlémě, nebyl problém. Betlém je 8 km od Jeruzaléma).

Jenže Kaifáš ve své zaujatosti nebyl soudný, nikdy nedal Ježíšovým kázáním zapravdu, a také nikdy nedal najevo, že by se v něčem mýlil, měl přece vysoké postavení (úřad od Boha svěřený) - "co by si o mě lidé, zbožní židé, mysleli, kdybych přiznal chybu". Teatrálně si roztrhl roucho a Ježíše odsoudila celá velerada. Kromě Nikodéma a Josefa z Arimatie. Ti viděli, že je to justiční vražda. Nikodém byl znechucen, konečně viděl, že Ježíš měl pravdu, když kdysi říkal, že celá velerada s Kaifášem jsou podvodníci. "Jak to, že Kaifáš neřekl Ježíšovi, dokaž, že jsi Mesiáš? Kaifáš je lotr!"

Pak šlo vše rychle. Ježíš byl ukřižován a Nikodémovi postupně docházelo, že si Ježíš v rozhovoru s Nikodémem nic nevymýšlel, že měl pravdu. A naopak, že zaslepený byl Nikodém, když se Ježíšovým slovům vzpíral. "Proč jsem se více neptal? Nojo, proto Ježíš tak detailně rozebíral Mojžíše a jeho hada!" Díky šoku z ukřižování, z hrůzného zločinu, z justiční vraždy postupně Nikodémovi vše docházelo.

Židé na poušti se potřebovali podívat na toho hada, aby dali Mojžíšovi a Bohu za pravdu. Nikodém "musel" vidět Ježíšův proces, aby pochopil, že Ježíš měl pravdu. Bez ukřižování Mesiáše by spravedlivý Nikodém nikdy Ježíšovi za pravdu nedal.

I my se potřebujeme naučit stát pod křížem a správným způsobem se na kříž dívat a ne si hrát na spasitele světa a cpát se na kříž.

Toto ve zbožných knížkách nenajdeme, ale v evangeliích ano.

Ježíš o tom mluví. Odvolává se na měděného hada a na vyléčení těch, kteří se na něj přišli podívat (kteří uznali svou chybu).

Zrovna tak byl vyléčen Nikodém, když se dovedl správně dívat na nespravedlivý proces.

I my budeme uzdravení ze svého falešného přesvědčení (jak vedeme své náboženství správně), pokud se budeme Ježíšovými slovy zabývat. Pokud budeme hledat příčinu ukřižování.

Naše viny nemusely být vyváženy Ježíšovým utrpením a Ježíš nebyl ukřižován pro naše hříchy (typu: jedl jsem v pátek maso, modlil jsem se roztržitě, vynadal jsme druhému, opil jsem se ...).

Ježíše dostal na hřích jeden základní a konkrétní hřích - neuznání, že Ježíš má pravdu a náboženská nesnášenlivosti "zbožných". /9

Mnozí lidé jsou ochotní "nést Ježíšův kříž, ale nejsou ochotní se zamýšlet nad Ježíšovými slovy a porovnávat si své názory s Ježíšem. Hrozí jim, že jednou "spláčí nad  výdělkem".

Nezapomeňme na Jidáše. Jidáš litoval a počítal s tím, že jej kněží nechají ukřižovat jako Ježíšova komplice (ostatním apoštolům se podařilo utéci). Jenže velekněží se Jidášovi vysmáli, když se přišel vyzpovídat ze svých zločinů: "Jó, to sis měl rozmyslet dříve."

Jidáš věděl o své vině, myslel si, že musí být potrestán, nestál o odpuštění (nešel za Ježíšem) - to je Kainův postoj, proto vzal spravedlnost do vlastních rukou a potrestal se sám - oběsil se.

Jidáš (podobně jako Kaifáš) nebyl schopen přiznat svou chybu: "co by tomu řekli lidé, jak by se na mě dívali". (Jeho lítost nebyla pravá, litoval jen sebe, že selhal.)

Největší radost udělal Ježíši apoštol Jan, který dokázal stát pod křížem a došlo mu, jak Ježíšovi apoštolové nevěřili.  (Nevěřili, když tvrdil, že představení lidu božího zavraždí Mesiáše, protože si jsou jistí svou zbožností. Nevěřili Ježíšovi, když apoštolům říkal, že při jeho zatčení utečou - naopak, smáli se, že k Ježíšově zatčení v živote nedojde, počítali, že budou ministry v Ježíšově vládě.)

Pokud chceme ulehčit dnešnímu Ježíšovu trápení nad lidmi, kteří se nad jeho slovy nezamýšlejí,

pak si vezměme příklad ze sv. Jana - nedívejme se na dřevěný kříž,  ale snažme se objevit smysl Ježíšova utrpení.

A nehrajme si na Ježíše na kříži.

Ježíš nikoho na kříž nebere. Nechtěl, aby se stal Nikodém mučedníkem a nechal se ukřižovat. Popravených bylo už až příliš!!

Ježíš chce, aby každý z nás konečně bral jeho varování vážně: "Začněte znovu jako děti, neohánějte se svým křtem a biřmováním (to nespraví pouhé absolvování těchto rituálů) a neoslovujte mě: ,Pane, Pane', když neděláte, co říkám. Pokud nevystavíte základy svého domu na mých slovech, váš dům se zřítí." (srov. Lk 6,43-49)

Ježíšovi uděláme radost, když mu více porozumíme. Učedníci Ježíšovi dost rozuměli, ale v této velice závažné a velice bolestné věci ne. 

---------------------------

Poznámky:

                  /1       Kdysi jsem měl přednášku: "Náboženský kýč není nevinný," a ukazoval jsem obrázek: Malý Ježíš si v tátově dílně stlouká z latěk křížek a rodiče se na syna zálibně dívají...

Představme si, že by si naše dítě vyrábělo malou šibenici a zkoušelo by si oprátku ...

                 /2      Před týdnem jsem vysvětloval Ježíšova slova: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima". Říkal jsem, že nemáme pomlouvat bokem, ale pokorně druhého upozornit na jeho chybu. Uváděl jsem častý příklad, jak manželka léta snáší nespravedlnosti manžela a snaží se mu odpouštět, místo aby poslechla Ježíšovu radu. A k jak tragickým koncům to vede, když se neřídíme Ježíšovými radami.

Nějací cizí lidé na mé kázání reagovali prohlášením, že nadržuji ženám a že žena ví, do čeho v manželství jde a že když slibovala: "Ponesu s tebou vše dobré a zlé až do smrti", má vše trpělivě snášet.

Ti lidé přeslechli, že ženich sliboval nevěstě: "Budu tě mít rád jako Kristus", a tlačí ženu k tomu, aby nesla pokorně svůj KŘÍŽ.

                  /3 "Ukřižování" dovedlo teroristu po pravici k prohlédnutí. Mohli bychom jej nazvat "očistcem". ("Očistec" je doškolováním, ne vězením, mučírnou, trestem.)

Díky tomu, co si promyslel, mohl slyšet: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji."

Pro druhého lotra bylo ukřižování začátkem pekla a barokně vyjádřeno: "cestou do hlubších pekelných propastí". Zřejmě zůstal v přesvědčení, že bojoval za správnou věc, za osvobození Izraele.

Pokud ovšem nedovedeme rozeznat tyto rozdíly a jen přijímáme utrpění jako zásluhu, kdo nám zaručí, že nejsme "nekajícím" lotrem na kříži. (Ten byl přesvědčen, že mu není třeba "obrácení" - nepotřebuje porovnávat své názory na život, na to, co je dobré a spravedlivé podle proroků a Mesiáše. Stačilo mu přinášet utrpení. "Má zásluhy mučedníka pro víru". Tak se utěšují ti, kteří si myslí, že utrpením vykupují svět.

                  /4      Rabíni si vytvářeli náboženství podle svého - řadu "zbožných" věci přidávali, na proroky nedbali. Ježíš jim připomínal, že stejně nebudou dbát ani na Mesiáše.

                  /5      Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte...  Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka." (J 3,11-13)

                 /6         Nikodém od klukovských let věděl, jak to s měděným hadem bylo. V židovské škole se učili o reptání Izraelitů, o drzém osočování Boha a Mojžíše za viníky těžkostí lidí na cestě z Egypta do zaslíbené země.

"Když si myslíte, že se o vás nestarám, nebudu se vnucovat", řekl tenkráte Hospodin. A tak nebyl nikdo, kdo by je varoval  před místem zamořeném jedovatými hady.

Pak dokázali přiznat: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě, Mojžíši. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil."

Všimněme si, že pouhá "zpověď" nestačí ke změně vztahu a soužití (ani s Bohem, ani s člověkem). Je třeba dalšího kroku, abychom se naučili důvěřovat tomu, kdo je schopný nás dovést dál, než kam bychom se dovlekli sami.

"Ať se uštknutý přijde podívat na bronzového hada!"  

"Co to je za nápad? Nejsem tak hloupý, abych si myslel, že mě od jedu zachrání podívání na nějakou hnusnou sochu!"

Každý svého štěstí strůjcem, kdo přišel k měděnému hadovi byl zachráněn.

                  /7       My, křesťané jsme na tom dnes podobně. Minulá řešení známe, ale nechceme si přiznat nynější vlastní odchýlení od Boha.

                  /8       Nazaretští v při Ježíšově primičním kázání mohli říci: "Sotva Ježíš začíná, už se do nás naváží", nemuseli s ním souhlasit, ale mohli počkat: "Uvidíme, kam to dotáhne". Jenže oni Ježíše hned prohlásili za bezbožníka, a hned se na něj sápali, aby jej zabili.  To je ten hrozný hřích náboženské pýchy a nesnášenlivosti. Tento hřích přivedl Ježíše na kříž!