Slavnost Zjevení Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 14,23-29 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6; Ef 3,2-3a.5-8; Mt 2,1-12
Datum: 4. 1. 2009
Slavíme veliký svátek - Zjevení Páně. Velice si vážíme, že Hospodin zve i pohany (my jsme z pohanských národů) do své nejbližší rodiny. Nepokládáme to za samozřejmost.

Vážíme si mudrců od východu. Proč?

Protože se setkali se Svatou Rodinou, protože se ochomejtli u Největší osobnosti? (Takových lidí bylo hodně. I Kaifáš.)

Ne, protože hledali. Vyrostli v jiném náboženství a přesto dali za pravdu knize malého vzdáleného národa, který prohrál s cizí mocností. Z tehdejšího pohledu byl Bůh Izraele poražen římskými božstvy a římskou armádou.

Nikdo se nenarodí jako světec nebo zločinec.

Kudy a jak člověk dojde k pravému cíli? A kde sešli jiní z cesty? Co se stane, že někdo k Bohu dojde a jiný proti němu ze všech sil brojí?

V pohádkách je mnoho pravdy, mýty nám dodneška odkrývají důležité věci ze života. Ale v biblických příbězích není nic černobílého jako v některých pohádkách (to pro zjednodušení je tam čarodějnice zlá a princ ušlechtilý). Biblické postavy nejsou jako ty mýtycké svázány osudem, neúprosnou věštbou, ukazují, že člověk není předurčen rodem, postavením v rodině nebo náboženstvím. Každému Bůh přeje a nabízí pomoc.

Do Ježíšova rodokmenu se dostaly čtyři skvělé ženy, i když jedna byla původně nevěstkou, druhá pohankou z antisemitského ("antiizraelského") národa a třetí svedla krále. Syrský Náman byl velitelem okupačních vojsk, Kýros králem okupační říše, apoštol Pavel krvavým pronásledovatelem křesťanů atd. Naopak Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr (z velekněžského rodu) a Jidáš, ti všichni byli v "jediné a pravé církvi". Byla to jen milost u těch dobrých? A proč Bůh nepodržel ty druhé nějakou milostí?

Nasloucháme, učíme se objevovat moudrost a osvojovat si správné postoje. Někdo zvládne své zaměstnání, ale zanedbá své rodičovství nebo selže v manželství. Jiný žije jen pro svou rodinu, ale nakonec prodá sebe a jeho děti se za něj nakonec stydí.

Kaifáš "věřil" v jediného Boha, očekával a upínal se k příchodu Mesiáše, byl jeho velikým ctitelem, Herodes Veliký byl odvážným a šikovným politikem, veliký stavitelem ("jeho" jeruzalémský chrám patřil mezi nejkrásnější stavby světa), ale patří mu přízvisko "ukrutný". Jeho syn neodsoudil Ježíše jako Kaifáš, ale nechal popravit Jana Baptistu a apoštola Jakuba.

Mudrci z Východu vyrostli v úctyhodné kultuře, která jim dala vzdělání, naučila je logicky myslet, dovolila náboženskou snášenlivost. O mudrcích máme jen malinko informací, ale to podstatné, co od nich můžeme odkoukat, známe. Jejich vysoké postavení ani jejich veliké vzdělání jim nestouplo do hlavy, aby už nehledali dál. Zachovali si poctivost v posuzování a pokorně si přiznávali, že zdaleka neznají všechno. Tolik věcí jim nebylo jasných ...

I do Izraele se vydali se skrovným vybavením (všimli si hvězdy "zvěstující" narození někdo velice významného v Judsku, dá se předpokládat, že znali Hebrejskou bibli).

Kladli mnoho otázek. Jsou jedněmi z největších hledačů odpovědí.

Nečekali setkání s novým Šalomounem, věděli, že nový král je ještě prckem. Neodradilo je, že dítě nepřebývá v královském paláci, ale někde v podnájmu.

To my jsme si své pomyslné pravdy zabalili do dárkového vánočního papíru pečlivě je zavázali pozlátkovými stužkami. /1

Mnoho otázek zůstalo mudrcům nezodpovězených, ale nepokládali je za zbytečné.

K těm, otázky kladou, Bůh mluví. Osobně se jim zvlášť věnuje. Kdo má, tomu je znovu dáváno a přidáno.

Velekněží a učitelé Zákona z lidu věděli přesně, kde a kdy se má Mesiáš narodit, ale pokud oni viděli hvězdu, nijak je to nevzrušilo. Měli více informací než cizí mudrci, ale pohodlně čekali až jejich Mesiáš zavelí k útoku na Římany. Kdyby je Mesiáš hlouběji zajímal, kdyby o něj skutečně stáli, nepotřebovali zvláštní zvěstování anděla jako nevzdělaní pastýři ani mimořádnou řeč astrologů- astonomů o nebeských tělesech. Dobu a místo narození Mesiáše spočítat uměli a cestu do Betléma znali.

Chceme-li se něco naučit, porovnejme výbavu pastýřů, mudrců a židů a jak s tím kdo naložil.

(Zkusme si třeba teď zpaměti zopakovat co bylo řečeno pastýřům a co mudrcům.)

A pak všimněme naší náboženské výbavy a velikost našich výprav za větším porozuměním Bohu.

Příslušnost ke správné církvi mi ještě nezaručí, že si rozumím s Bohem a že on se mnou může navázat kontakt - že se mi může dostat jeho zjevení.

Jak by se to mohlo stát, když se o porozumění Bohu nezajímám. (Žiji-li mohu žít v legitimním manželství, nemusím si ještě rozumět s partnerem.) /2

Každému ovšem Ježíš nabízí poznání. "Kdo mě miluje, tomu se dám poznat a k tomu se s Otcem nastěhujeme." /3

Kdo se chce učit, tomu se dostává poznání.

Chcete vyprávět o jednom vánočním zázraku, který mě potkal? Nabízím jej v poznámce /4.

----------------------------------

Poznámky:

/1 Nejen naše idylické představy o betlému.

Mimochodem, nemívám stromeček, ale bez betlému a Rybovy mše "Hej, miatře, pro mě nejsou Vánoce. Ale nedělám si iluze, Marie slehla na hnoji - seno ani slámu tam nevedou.

/2 Proto Jan Baptista a pak i Ježíš vybízejí:"Oobraťte se a stále v sobě obnovujte cestu, aby se k vám mohl Bůh dostat". Naši předkové nazývali trefně Jana: "Cestářem na cestě Páně".

Na našich silnicích vidíme potřebnost stálého udržování komunikací.

/3 "Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat."

Juda mu řekl: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?"

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.

Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." (J 14,21-26)

/4 Na sv. Štěpána jsem zase někoho pobouřil svými otázkami v kázání, což jsem nechtěl. Ale ten den mi přišly tři nádherné dopisy. Dva, jako reakce na to kázání. Dostal jsem pětistránkový dopis hledajícího jednadvacetiletého studenta. Je to obdivuhodně napsané, moc si jeho otevřenosti a poctivosti vážím. V druhém dopise se svěřuje žena, která byla kdysi znásilněná, píše, jak se s tím těžce vyrovnávala.

Ty dva dopisy jsou závažné a moc si jich vážím. Ale i třetí dopis se týká otevřenosti a hledání a mohu o něm mluvit. Je pro mě zázrakem.

Jeden mladší kolega z jiné dicéze, s kterým jsme snad jen někdy letmo viděli, nikdy jsme spolu nedebatovali, mě neměl nikdy moc rád. Je velikým mariánským ctitelem, mě pokládal mě za někoho, kdo bourá církev, a proto mě vícekrát někde kritizoval ...

Když před léty nový papež Benedikt XVI. přijel na setkání mládeže do Kolína nad Rýnem, držel mu tam při pobožnosti mikrofon Václav Vacek. Novináři mi hned volali, chtěli mluvit s někým, kdo se dostal do blízkosti nového papeže. A kolega, o kterém mluvím, mi napsal obdivný dopis, že jsem byl tak blízko svatému otci a omlouval se, že se ve mně zmýlil, když mě měl zařazeného někde úplně jinde a jak si mě teď váží. Odepsal jsem mu, že šlo o mého jmenovce z Jablonného nad Orlicí.

Teď na sv. Štěpána jsem od něj dostal krásný dopis, ve kterém se mi omlouvá za své dřívější předsudky proti mně. V jednom časopise si přečetl rozhovor se mnou a prý už rozumí mým některým postojům. Bylo to překvapivé a milé. Když jsem mu psal odpověď, stalo se něco ne zas tak častého - ale to se musím nejprve časově vrátit. - Asi před půlrokem se mi jednou ve snu zdálo, že jsem tomuto svému kolegovi psal příjemný dopis, jako někomu, s kým si rozumím. Hned ráno jsem sen vyprávěl Janě, jinak protože to byl krásný sen, ale i proto, že mi to připadalo jako něco naprosto neuskutečnitelného. Věděl jsem, že mě ten kolega nemá rád. Pak na ten sen úplně zapomněl.

Jenže teď o Vánocích, když jsem kolegovi odepisoval, počítač jedno mé slovo, pro počítač nezvyklé, opravil a věta dostala úplně jiný, chybný smysl. A vtom jsem si vzpomeň na ten sen.

V tom snu se totiž také tato chyba v dopise objevila a jsem ji tam také opravoval.

Teď se to ovšem už odehrálo ve skutečnosti a to opravování chyby mně vyvolalo z paměti sen již zapomenutý. Kdybych nebyl ten sen tenkráte vyprávěl a neměl svědka, nevěřil bych své paměti.

O ten sen tolik nejde, takové sny se stávají, ale žasnu nad tím, že se stalo něco, čemu bych nikdy neuvěřil. Kolega se omluvil za to, že mě nespravedlivě zařadil do určité nepřátelské skupiny lidí.

Jenže i já jsem provinil vůči jemu. I já jsem mu křivdil, nespravedlivě jsem jej zařadil mezi lidi, kteří svůj názor už nemění. A navíc jsem podceňoval Ducha Božího, který se prodere i malinkou škvírkou v našem srdci a způsobí své.

Kolega mě moc potěšil, děkuji jemu i Bohu za toto několikeré porozumění: porozumění kolegovi, ale i za objevení své chyby.

Omluvil se mu. A tak jsme o Vánocích byli obdarováni velikým kusem Pokoje. (Šálom přináší také odpuštění.)