3. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ez 18 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Jon 3,1-5.10; 1 K 7,29-31; Mk 1,14-20
Datum: 25. 1. 2009
První čtení má takovou sílu, že může někoho zachránit.

Hospodin není Největší silou, Principem, Energií, ale bytostí, která k nám má krásný, přátelský a odpovědný vztah. Ke všemu, co vyšlo z jeho ruky a srdce. Každý člověk je pro něj jedinečný.

I Kristus nabízí svou pomoc každému člověku. Někomu až po smrti.

Pohané si představují božstva podle svého. Mají těžší podmínky než my. Podobají se dětem, které nezažily dobré rodiče.

Přesto řada dětí, které neměly pěkné dětství, vyrostly v ušlechtilé lidi.

Bůh pečuje o každého. Vybavil nás do života, máme rozum, máme možnost si pěstovat svědomí, můžeme hledat, jak žít dobře a nepřidávat se ke zlu.

Cesta Jonáše do Ninive zřejmě není popisem historické události. A přesto se podobné věci stávají stále znova.

Pokud proroci v Izraeli přicházeli s něčím novým, měli povinnost se nejprve adresátům legitimovat.

Jonáš se legitimovat nemusel, přišel se zprávou: "Máte to spočítané! Pácháte zlo."

A "ninivští" všech dob si přiznávají svou chybu a mění svůj život.

Ježíš ninivské připomenul a ocenil jejich poctivost. /1

Je to zvláštní, že si těžko přiznáváme svou chybu. Čím to je?

Ale velice nám vadí, když si nepřizná chybu někdo vedle nás, naše dítě, partner nebo někdo jiný!

Mám pravdu?

Jak to, že máme jiný přístup k sobě a jiný k druhým? Čím to je?

Jestli chceme pořádně porozumět životu, potřebujeme věnovat větší pozornost dobru a zlu a Božímu jednání.

Záleží na nás, zda rozpoznáváme, co nám prospívá a co nám škodí.

Záleží na nás, na mě, zda si dokáži přiznat chybu, zda jsem poctivý a pravdivý nebo zbabělý.

Jsou dvě skupiny majitelů psů, jedni po svých psech uklízejí hovínka a druzí ne.

Podobně to je s námi s přiznáváním našich chyb.

My máme oproti nevěřícím všechno lehčí.

Evangelium nečteme poprvé. Víme, s čím a jak Ježíš přichází. Objevuje nám krásu božího úsměvu. Už víme, že svým proviněním neztrácíme své místo v blízkosti Boha.

Kdykoliv se přiznáme, Ježíš se nás ujímá, zaručuje se za nás, pomáhá.

Proto znovu a znovu prosím vás, rodiče, abyste netrestali své děti, když přiznají své provinění.

Učme děti nést odpovědnost za jejich chybné volby, ale nabízejme jim pomoc, jako nám svou pomoc nabízí Bůh.

Židé byli už před Kristem po staletí vyučováni biblickými příběhy, kde se bere zlo a jak je důležité poctivě se postavit ke svým selháním - poctivému člověku může Bůh pomoci.

V církvi se mluví o dědičném hříchu (víte, že toto pojmenování nemám rád a navrhuji pojmenování dědictví Adamovo) a říká se, že křest dědičný hřích smývá.

Hřích je vědomé páchání nějakého zla, nějakého svinstva. Bůh nás nebere k odpovědnosti za cizí viny. /2

Vícekrát jsme si říkali, že první lidé nemohli zůstat v ráji ne pro ochutnání zakázaného ovoce, ale proto, že si nedokázali přiznat své provinění a chybu strkali na druhého a na Boha.

Nevymlouvejme se na "dědičný hřích", na Adama. To nepřiznáním si své chyby se přidávám ke hříchu prvních lidí. Tím se sám vyřazuji z "Ráje" důvěry a poctivých vztahů.

Každý si může všimnout, jak to bylo s Kainem (kdo se k tomu vyprávění od dětství nevrátil, ten to ovšem netuší). U Kaina nejde o závist (to Čech si přeje, aby sousedovi chcípla koza). Kain se dostal do mnohem nebezpečnějšího postoje. Kain neříká: "Já to nebyl", ale myslí si, že si může dělat, co chce. "Co mně je po bratovi, to ho mám hlídat?"

Stavitelé babylónské věže jsou už úplně svévolní, proč by se vůbec měli někomu zodpovídat? Sami se chtěli vydrápat na "boží místo" v mracích. Chtěli si vytvořit prostor, ve kterém by si dělali, co se jim zlíbí. Už ani nerozpoznávali zlo.

Kdo trochu přemýšlí, ví, jak se tyto postoje stále objevují. (Nejen mezi nacisty a komunisty)

Všichni selháváme, všichni jsme hříšníci. Ale "ninivští" (a ti, kteří přitakali Janu Baptistovi a Ježíšovi) si přiznávají svůj podíl na zlu - ty může Bůh zachytit do své náruče a zachránit.

Už v dětství jsme si uvědomovali, že je v našich silách ovlivnit své jednání. Objevovali jsme, že některé jednání není správné, že život má svá pravidla a svůj řád. Objevovali jsme, že nám rodiče a Bůh přejí a učí nás rozpoznávat co, nám přináší štěstí a co neštěstí. Vyzkoušeli jsme si, že nám rodiče a Bůh přicházejí na pomoc, když jsme v úzkých.

Učili jsme se rozpoznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti a co přispívá k vytváření a udržení dobrých vztahů. Postupně jsme se učili přijímat odpovědnost za své činy, za svá slova a za své myšlení. My starší jsme vděční za to, jak Bůh moudře vymyslel život a soužití.

Byl jsem na soudu sadistického zločince, který znásilnil několik dívek. Jeho sestra a otec vypovídali, že si na něm ničeho násilnického nevšimli. Je to možné. Ani my sami často nevíme, co v nás dřímá a v čem můžeme uklouznout nebo kam se zřítit.

Řeknou-li učitelé rodičům, že jejich dítě šikanuje jiné děti, že doma často vyhledává pornografii nebo pije, rodiče často tvrdí: "To není pravda, to by náš Pepíček nikdy neudělal, já ho znám lépe než vy".

Byl by Kaifáš připustil, co Mesiáši provede? Copak ti, kteří se dopustili domácího násilí nebo se rozvedli, tušili, co je potká? Neříkali všichni na jejich svatbě: "Podívejte se, jak jim to sluší a jak se mají rádi? Sv. Petr přísahal, že s Ježíšem půjde do kriminálu: "Ježíši, to mě mrzí, jaké máš o mě malé mínění".

Ježíš nemoralizoval, nikoho nepodezíral ani nesrážel. Šířil osvětu a přišel uzdravovat jako lékař.

Jako se dnes nikdo nemůže vymlouvat, že nevěděl, že kouření není zdravé, tak se každý může dočíst, jak to chodí se vztahem s Bohem.

Člověku, který nás upozorní, že máme na tváři trochu pasty na zuby, poděkujeme. Lékaře poprosíme o vyšetření, za prohlídku auta zaplatíme ... Proč se tolik kroutíme, když nás někdo upozorní na naše špatné jednání? Ninivští Jonášovi poděkovali, zachránil je.

Ježíš si už dva tisíce let vybírá spolupracovníky: "Udělám z vás záchranáře lidí". Někdo se třeba nechá zachránit, dokud je čas. Vzpomínáte na slova: "Hledejte Hospodina, snažte se s ním domluvit, snažte se mu porozumět, dokud je blízko." (Srov. Izajáš 55,6)

Ta moudrost platí obecně, nejen ve vztahu s Bohem. Snaž se domlouvat s druhým v manželství, dokud si jste blízko, hned po svatbě, nepodceňuj to. Snaž se domluvit s děckem do 12 let, dokud je blízko, abyste si rozuměli i později. Nezanedbat příhodný čas a příležitost.

Kain, stavitelé babylonské věže, Kaifáš i Jidáš podcenili čas hledání ...

Všimli jste si u sebe nebo i u jiných, jak si omlouváme svá selhání?

Některý bodavý hmyz při sání krve nejprve vypustí do kůže živočicha znecitlivující látku, aby to napadený necítil a nezabil ho. Jako když nám zubař nebo chirurg nejprve než se do nás pustí, píchne znecitlivující injekci.

Neděsíte se, jak dnešní společnost už přestává vidět zlo?

Nesnášel jsem, když komunisté dělali z Boženy Němcové děvku. Nebo jak někteří lidé strašně pomlouvají Marii Terezii. Co si to dovolujeme?

O Ježíšovi také říkali sukničkář, alkoholik, blázen, posedlý, rozvraceč, rozdělil naše lidi, posedlý, samařan (dnes by některý katolík řekl: "To je evangelík" a některý evangelík by o něm řekl: "To je katolík").

Děsím se, že na druhých chybu vidím a u sebe tolik ne.

Vzpomínáte, jak byl Noe opilý, ležel nahý, a jak se mu nejstarší syn posmíval?

Jak se David zamiloval a přestal být k sobě soudný? Když mu prorok vyprávěl o sousedovi, který ukradl chudákovi jedinou ovečku - vzpomínáte, jak prohlásil: "To je svině". /3

Druhého rychle zařadíme mezi špatné. Svou ničemnost často omlouváme nebo ji už ani nevidíme.

Půjde dnešní společnost, která si myslí, že je vše dovoleno, ještě zachránit? (Mnoho lidí už vůbec nechápe, co by na jejich jednání mělo být špatného.)

Můžeme my vychovat děti lépe, než jsme byli vychováni my? (Nevymlouvejme se na společnost, že je kazí. My je máme dokázat nadchnout k dobrému - dokud je čas!)

Dáme si my říci od "starého" proroka Jonáše?

Zbabělost - ale i statečnost - se projevuje více způsoby.

---------------------

Poznámky:

/1 Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.

Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.

Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.

Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září." (Lk 11,29-36)

/2 Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: "Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby"?

Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat.

Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.

Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. (Ez 18,2-4.20 (najít další) srov. Ez 18,2-32 (najít předchozí))

/3 Všechny židovské děti se ale od Davida učí, že uměl přiznat chybu.

To se máme dobře, že máme takové vyučování. Někoho to zajímá.