2. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,21-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 22,1-19; Ř 8,31b-34; Mk 9,2-10
Datum: 8. 3. 2009
K pochopení "proměnění na hoře" je nutné si nejprve znovu přečíst celou 8. kapitolu Markova evangelia. /1 

" Proměnění" mělo být pro tři nejlepší učedníky vyučovací lekcí. Mohli si všimnout, že jejich uznávané největší biblické postavy neprotestovaly proti Ježíšovu rozhodnutí - dovolit "knížatům kněžským" likvidaci Mesiáše.

Tato událost je často při bohoslužbách čtena. Věnovali jsme se jí,  jako snad žádné jiné.

Životem jdeme poprvé. Každý člověk, ať už žije po Kristu nebo před ním, potřebuje poznávat, kým pro něj Bůh je. Stejně si potřebuji všímat, kým jsem já pro Boha.

"Víra" je osobním vztahem. Jako vztah dítěte k rodičům.

I poslední syn, stejně jako první, si potřebuje osahat "tvar" tátovy (máminy) lásky, její velikost, nezištnost, pevnost a věrnost.

Nejmladší dítě se často narodí do většího komfortu rodiny, než jeho starší sourozenci. /2  Ale vztah k druhému je nepřenosný. Nemohu jej zdědit jako boty po starším bratrovi. Druhá manželka nezačíná tam, kde skončila první.

Vyučovací lekce o "Abrahamově oběti" nám sděluje mnoho závažných věcí.

Je třeba číst dnešní úryvek o Abrahámově oběti nevytržený ze souvislostí. /3

Vztah osobní důvěry vždy začíná od začátku a pokračuje krok za krokem. Proto i prastaré texty a zkušenosti těch na začátku, jsou pro nás nezastupitelné.

Je dobré klást otázky i tehdy, když nemohu okamžitě hledat odpovědi. /4

Ten strašný příběh o tátovi vedoucím syna na smrt nás má vyprovokovat k přemýšlení a kladení otázek. (Jestli objevíme něco pro sebe nového, bude se nám to hodit, až o velikonoční vigilii uslyšíme 2. čtení "o Abrahámově oběti".)

Obětovat syna božstvu bylo tenkrát v pohanském prostředí běžné. Přesto je příběh drsný. Záměrně.

/5      

Máme si klást otázky a zjistit, proč a k čemu má vyprávění sloužit.

Řada lidí si myslí, že Bůh je ve Starém zákoně krutý. Je nebezpečné to nechat být a s takovým pocitem žít.

Kdo někdy v dětství neměl pocit, že ho rodiče nemají rádi?

Kdo z nás neměl někdy pocit, že ten druhý (třeba v manželství) stojí proti mně?

V obou případech se máme ptát. Máme být spravedliví a hledat jestli se nemýlíme, abychom tomu druhému (Bohu nebo člověku) nekřivdili. (Už víme, že Starý zákon nepoužívá výraz "zbožný", ale spravedlivý.)

Žádný pocit není zakázán, ale je třeba si svůj pocit kontrolovat, zda odpovídá skutečnosti.

Kolikrát se třeba časem ukázalo, že věc byla jinak a náš pocit, náš dojem, že mi druhý ublížil, nebyl objektivní.

Ježíš nás učí: "Máš-li dojem, že někdo má něco proti tobě, zajdi za ním, vyříkejte si to". /6  

Možná zjistíme, že jedna ze stran se nějakým způsobem mýlí. Nedorozumění narušuje vztahy.

"Pokud jeden ublížil druhému, řekni mu to". Někdy se stane, že jsme druhému ublížili nevědomky. "V každém případě dej druhému příležitost k omluvě a k nápravě". /7

S Bohem je to podobně. Můžeme mít pocit, že nám Bůh ublížil, nebo nás přehlíží. Máme se ozvat, můžeme se někomu svěřit, můžeme požádat někoho třetího, aby nám byl "prostředníkem", aby nás "smířil". Bylo by škoda, abychom žili v nedorozumění s kýmkoliv.

Nerozumět si s někým pro nás důležitým může být mučivé.

Ježíš nás(!) přišel smířit s Bohem a s druhými!! (Proto nám dal ta závažná a moudrá pravidla o cestě k druhému.) 

Poddaní kdysi nazývali zámecké panstvo "Milostivou vrchností", báli se, aby se na ně kníže Pán ani náhodou nezamračil. Byli zvyklí držet hubu a krok.

S Bohem to je jinak. Židé mohli cokoliv Bohu namítat. /8

V našich rodinách už naštěstí panují jiné poměry než kdysi v rodinách patriarchálních. Nechceme, aby děti žily ve svých pocitech ukřivdění. Vytváříme doma atmosféru, aby se nám děti nebály říci, cokoliv jim leží na srdci. Chceme i s dětmi jednat na rovinu. Za své chyby vůči nim se jim rádi omluvíme.

Podobně to má být v církvi. Tak si to Ježíš přeje.

Jezuité byli vždy vedeni k povinnosti sdělit představenému svůj názor.

Slepá poslušnost nadělá ohromné škody. Bůh nám nerozkazuje jako na vojně. Věnuje se nám, abychom všemu rozuměli.  

Vážíme si, s jakou úctou Bůh jedná s člověkem. I s člověkem, který se těžce provinil. /9

Židé se nestydí ptát.

Např. někdo z nich řekne: " Proč Bůh chtěl Abraháma vyzkoušet? "

                                           " Co znamená, že Bůh někoho zkouší? " 

                                           " Co tím sleduje, k čemu to slouží a komu to slouží? "

Otázky má smysl klást někomu, kdo možná ví víc než my.

Odpovědi si porovnáváme se svou zkušeností a s ostatními místy v Bibli.

Některé odpovědi hledáme třeba léta. (To platí i v mezilidských vztazích - proč ten člověk tak a tak jednal?)

Ne na všechno přijdeme. Ale to ještě neznamená, že dobrá odpověď neexistuje.

O Abrahámově oběti jsme už někdy mluvili, ale pokládám za důležité si nejprve ujasnit to, co jsem výše naznačil. Než začneme číst, musíme znát "abecedu", pravidla hledání a vztahu mezi Bohem a námi.

Řeknu už jen poslední malou věc: Každým "vypočítaným příkladem", každou dovedností v jednání rosteme, narůstá naše použitelnost.

Všechno je třeba se učit, ověřovat si, osvojovat a získávat.

I poznání o druhém, abychom mu mohli rozumně důvěřovat.

I odolnost.

I statečnost.

Našim rodičům vyhrožovali: když budou vaše děti chodit na náboženství, nebudou moci studovat.

Viděli jsme na nich, kterým hodnotám dali přednost. Jsme jim za to vděční a vážíme si jich.

Abrahám do vztahu s Bohem něco investoval. (Křest dítěte - tak je prováděn, často "nestojí"! nic.) 

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Učedníci špatně reagovali při nasycení zástupů, při Ježíšově varování před kvasem farizeů.  Jejich páni katecheté je v náboženství učili, že Mesiáš přemůže pohany a nastolí židovskou vládu nad světem.

                  /2     Ježíšovi současníci měli větší komfort zkušeností a poznání o Bohu než Abrahám. My to bohatství máme ještě mnohem větší (zkušeností s Ježíšem a Novým zákonem počínajíc).

                  /3     Chce-li se někdo "postit", může třeba v rámci letošní přípravy na Velikonoce jeden večer (třeba místo hospody nebo u televize) strávit u biblických textů o Abrahámovi.   

                  /4     Na pražské výstavě "Výchova obrazem" bylo několik citací J. A. Komenského (člověka vzdělávaného Biblí):

    "Existují věci nepoznané, ale ne nepoznatelné."

    "Kde se ničemu nevyučuje, tam se ničemu nenaučíš."

    "Ne ze souhlasu, ale z pochybností se rodí pokrok."

    "Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělávati."

                  /5     Vyprávím-li svůj příběh, dokáži zvýraznit hlasovými prostředky jeho dramatičnost.

I v písemném sdělení mohu něco zvýraznit - jiným písmem, jeho velikostí, vykřičníkem.

Bible používá jiné a nepřehlédnutelné prostředky - krutost události, opovážlivé nebo silné slovo, které nás má trefit mezi oči - např. "kdo nenávidí své rodiče, není mě hoden" nebo třeba ustálenou formuli: "Amen, pravím vám ..."  

                  /6     "Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha." (Mt 5,8)

                          "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.  

Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře." (Mt 5,21-26 )

                  /7     "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.

Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'.

Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi." (Mt 18,16-18)

                  /8     Žalmisté nebo třeba Jób mohli Bohu vyčítat, že s nimi Bůh nezachází spravedlivě.

Naopak se Hospodin mračí na Jóbovy přátele, kteří Jóba napomínají, že s Bohem nesmí tak opovážlivě mluvit.

                  /9   Např.:  Bůh vedl s Adamem a Evou rozhovor. Ptal se jich, proč neposlechli a jedli zakázané ovoce.

                          Bůh se ptal Kaina:  Kde je tvůj bratr? Cos to udělal? Co si teď počneš? 

                         Když král na svatbě svého syna vstoupil mezi stolovníky a spatřil člověka, který nebyl oblečen na svatbu, řekl mu: "Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?"

On se nezmohl ani na slovo. (Srov. Mt 22,11-12)