5. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jer 31,32-34 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 31,31-34; Žid 5,7-9; Jan 12,20-33
Datum: 29. 3. 2009

Připravujeme se na Velikonoce, některá čtení se budou při velikonoční vigilii opakovat (Abrahamova oběť). /1   Jiná jsou podobná. Např. dnešní čtení z Jeremiáše je sestrou 7. čtení velikonoční vigilie z Ez 36. kap. o nové smlouvě a novém srdci.

1. čtení je úžasné. Nestihneme se mu dnes věnovat. Copak znamená: "Vložím svůj zákon do jejich nitra".

Jestlipak o to stojíme? Vzpomínáte na Jákoba: "To bych byl blázen, abych takovou nabídku nepřijal? (Srov. Gn 28,20-22)

Copak asi znamená: "Nebude již učit druh druha, bratr bratra ..."?

Tolik krásného nás čeká k objevování.

U 2. čtení si všimněme alespoň toho, že Ježíšovi nepřipadá utrpení sladké. Není masochista.

Po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma vše nabralo rychlé obrátky. "Pohané" /2  chtěli vidět Ježíše, ale ten už neměl čas se jim osobně věnovat. To, co následně Ježíš řekl a čeho byli svědky, je mohlo přivést k přemýšlení, zřejmě pak slyšeli o zvláštních událostech při konci Ježíšova pozemského pobytu.

Snad tomu porozuměli. 

Je to zvláštní jak snadno jdeme za kyrysaři, kteří pískají podle svého a s jakou nechutí přijímáme toho, která nám nabízí svobodu.

Ježíš měl málo času, rychle mu šli po krku. Měl svůj plán, chtěl nám sdělit o Bohu vše, co potřebujeme. Chtěl svým jednáním dostatečně prokázat, že je hodnověrný, abychom měli dost pádných důvodů mu důvěřovat. Snažil se získat naše srdce. S některými lidmi mu to šlo rychle, římský setník, krvotoká žena ... , Zacheus, jiní byli pracnější, jiní velice vzdorovali.

Teď se snaží získat nás. Ježíš přišel z jiného světa, z neporušených způsobů jednání. Svou upřímnost a naprostou přejícnost si udržel.

Jen máme být - po informacích z evangelií - opatrní ve svém sebehodnocení, nezapomeňme, že někteří učedníci po čase od Ježíše odešli a vrátili se k dřívějším učitelům.

Ježíš se obrací k Otci. Ví, že se může spolehnout jen na něj. /3

Bůh nám rozumí jako nikdo jiný. Jemu nemusíme nic vysvětlovat. Otec věděl, že je Ježíš pomlouván z nejvyšších náboženských kruhů, věděl, že je prohlášen za nebezpečného podvodníka a svůdce, za spolčence s peklem, věděl, že velekněz Ježíše vyloučí z církve a z moci svého úřadu ho prokleje a vydá na pospas pohanským hrdlořezům, jako kus špinavého hadru.

"Otče, zastaň se mě, nemlč k tomu nespravedlivému obvinění, že spolupracuji s peklem, zastaň se mě a sebe, aby lidé viděli, že jim ukazuji pravou cestu k tobě".

Ta hlasitá modlitba v "mateřštině" nebyla zbytečná. I apoštolové po ukřižování přestali věřit, že Ježíš je Mesiáš.

Ježíš nás chce za každou cenu uchránit od zmaření života. Co by mu bylo platné, že obstál, že se nedopustil ničeho zlého a že měl pravdu, kdyby nezískal lidi pro Otce? Radoval by se někdo jiný.

Proto připravoval apoštoly na to, že to, co se jim bude jevit jako naprostý krach, má veliký smysl.

(Nemáme spěchat s hodnocením toho, čemu zatím nerozumíme.)

Život je velikým darem, s kterým máme dobře hospodařit, ale jsou ještě větší hodnoty než uchování pozemské existence.

Ježíši nejsou konflikty příjemné a nikdy neoslavoval utrpení. Úsloví: "Český král z boje neutíká" vyjádřil svým židovským způsobem: "Jedno zrno nikoho nevytrhne, ale užitek zasetého zrna už něco znamená."

Orientálnímu výrazu "nenávidět život" snad už rozumíme.

Sloužit odvážně boží věci přináší riziko. V kritické situaci - a "svět" je kriticky ohrožen - se bez odvážného podstoupení rizika nezachráníme. Bůh si statečných cení.

"Ten hlas z nebe se neozval kvůli mně, ale kvůli vám". Nepřehlédněme, že Ježíš, na rozdíl od nás, nemá krize víry. /4

"Nyní nastává soud nad tímto světem" - spor mezi Ježíšem a těmi, kteří si myslí, že znají Boha lépe než on, spěl k vyvrcholení. Ukáže se, co kdo vsadí na svou kartu. Ježíš vsadil vše, i dobrou pověst. On sám se neobhajuje, nemá to zapotřebí. Navíc nikdo, ani Kristus, nepřesvědčí ty, kteří pravdu nehledají, neumí přiznat chybu, neumí ani brzdit ani změnit směr (obrátit se). Ti tvrdí, že jedou správným směrem. Ty čeká čelní náraz. Ani Ježíš je nepřesvědčil (nemysleme si, že nám se to povede, nejsme šikovnější než on).  

Slova: "Až budu vyvýšen" zaváněla povýšením na nejhorší pranýř. To bude ten náraz.

Pro některé nejvyšší důkaz přátelství až na smrt.

Pro jiné konfrontace se zavražděným. To ještě nemusí být konečným momentem odsouzení. Kdo dokáže přiznat vinu, uzná chybu a stojí o pomoc a odpuštění, může být zachráněn. /5

Ježíš mluví o Bohu jinak než my, jedná s lidmi jinak než my, chová se k Bohu jinak než my, udržel si svou upřímnost a svobodu. Setkání s Ježíšem pro nás může být šokem. Pro jedny příjemným překvapením, pro jiné nepříjemnou záležitostí.

Hodně lidí se s Ježíšem míjí. Nemyslím teď na ty, kteří nevejdou do kostela. Mám na mysli ty, kteří neumí číst Bibli. Buď se jim nedostalo průpravy, nebo nemají zájem.

Průprava spočívá v ověření, jakou hodnotu Bible má a jak ji máme číst, v umění žasnout a umění klást otázky.

Dostane-li zamilovaný milostný dopis, snaží se uhodnout, co je za napsanými slovy. Končí-li dopis:  "Tvá Mařenka", ptám se: Myslí Mařenka to "Tvá", jako to myslím já?

Bibli máme naslouchat jako poezii. Máme hledat, co je za "písmeny", co je pod textem. Slova Bible pro nás jsou sdělováním milujícího milovanému. (Proto v kostele nemohou lekce předčítat ministranti, nebo ti, kteří si čtou ta slova těsně před bohoslužbou.) 

Už víme, že když Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím tobě", že máme následující slova velice pozorně promýšlet.

Trochu se vrátím. Když Ježíš Nikodéma upozornil: "(Amen, amen, pravím tobě), nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.". Škoda, že pan profesor měl málo otázek.

Naopak učedníci to s Ježíšem důkladně probírali. Proto byli schopni začít u Ježíše od "první třídy". Někteří dokonce prošli "přípravkou" u Jana Baptisty.  

Pozorujeme-li malé - předškolní děti, vidíme, že ještě nejsou zkažené. Jsou mnohem upřímnější než my.

Později je pokazíme, pak už vědí, co chtějí druzí slyšet. Ve škole, v kostele, před příbuznými.

Učedníci byli v mnohém pokřivení z vyučování náboženství. Ale když objevili Ježíše, drželi se jej jako klíště. Nepochopili všechno, v něčem byli zabednění, ale Mistra se nepustili - a on je snesl, neboť byli otevření!  "Vyvýšení" Ježíše pro ně nebylo zbytečné.

Ale začali od začátku, jako mimina božího království, jako děcka, jako začátečníci, jako učedníci. Ježíšova upřímnost jim učarovala, zbylo v nich něco z dětského, čistého, upřímného uvažování dětí, které nekličkují a na nic si nehrají. Nestyděli se ptát, očekávali nové věci. Ježíš se jim líbil. Nebylo jednoduché se od něj nechat vyučovat.

Ježíš dost od učedníků vyžaduje. Ale nic nemožného, jen charakter.

Ježíš učedníkům mnoho zboural, ale mnoho a mnoho jim dal. Otvíral jim oči. Mohl jim otevřít oči - protože se netvářili, že všechno vědí.

Ve středu jsme slavili Slavnost Zvěstování Páně (ne Zvěstování P. Marii - to by byla jen historie).

Nám se Kristus už nabízí sám, ne skrze anděla. Máme před očima jeho život, každý můžeme zakoušet jeho přátelství osobně. (Kdo neví jak, stačí se zeptat, jak se to dělá.)

Mít staršího bratra je příjemné.

Jeden vysokoškolák z mládeže chodící u nás na náboženství se před časem ptal: "Mohla by chodit na náboženství moje mladší sestra? Je jí sice jen 14 let, ale je velice inteligentní."

Líbí se mi, jak o svou sestru pečuje, jak se k ní pěkně chová, občas se vedou za ruce. Se zalíbením se na ně dívám.

Před nějakým časem se zjistilo, že herec Jan Kraus má někde dalšího syna. Když se novinář jednoho z Krausových synů ptal, jak přijali "nového" staršího bratra, odpověděl: "Dobře. Je tátovi nejvíce podobný. Přišel a postavil se u kamen přesně jako táta."

Ježíš je příjemný společník a bratr. Umí si získat lidské srdce.

Nepřišel jako dosazená autorita, jako nadřízený nebo úředník.

Je starší než my, ale vším si prošel, od plínek, školy, prosazením se uprostřed druhých, prací a spoluprácí, snášením hloupých a zlých, lidí, kteří mu nedosahovali ani po kolena i těch, kteří jej nenáviděli jen proto, že jim stál v cestě. Nikdy se nad nikoho nepovyšoval. Neponížil ani jediného násilníka (to neznamená, že si nechal nadělat na hlavu).

Ježíš nám nabízí své přátelství a své bratrství, svou zkušenost s Otcem i s lidmi.

Můžeme jej přijmout do svého života, možná do své rodiny.

Objevím-li, že na mě Ježíš myslí jako na svou sestru, na svého bratra, že se mnou nádherně jedná jako starší bratr, který mě dává ve všem přednost (který se nechal vyvýšit na pranýř, abych mu já, tolikráte oškádlený a podvedený, mohl začít důvěřovat) - pak mě bude přitahovat.

Pak na něj budu myslet jako na svého staršího bratra, od kterého mohu mnoho odkoukat.

Pak se budu snažit mluvit jako on - můj starší bratr.

Budu se snažit jednat jako on - můj starší bratr.

Budu se snažit myslet jako on - můj starší bratr.

Nepřestanu být sám sebou. Nemám jej kopírovat, mám být sebou samým, ale mohu přijmout krásu jeho přístupu k životu.

Mám-li skvělého staršího bratra, jinak se mi životem jde, než bez něj.

Na otázku: "Kolik máš sourozenců", někdo uvádí počet i o jedno číslo vyšší.

-----------------------

Poznámky:

                  /1     Na biblické hodině s pokročilými jsme opět přemýšleli o "obětování Izáka Abrahámem".   Zatím jsme napočítali sedm "lekcí", které nás tento příběh naučil. Budeme hledat další.

                  /2     V řeckém textu je "Řekové", to by byli židé žijící mimo Izrael.

Někteří biblisté mluví o proselytech neboli "příchozích" - pohanech, kteří byli na cestě k židovství, ale ještě nepřijali obřízku. Srov. Mt 23,13-15;   Sk 2,11; Sk 13,43; Sk 17,17; Sk 18,7 

                  /3     Mluvil-li s Otcem "otcovštinou" - beze slov, byl to jeho soukromý rozhovor, mluvil-li mateřštinou, pak jsou jeho modlitby - zaznamenané v evangeliích - důležité pro nás, přinášejí nám informace o Bohu a učí nás rozmlouvat s Bohem.

                  /4     Když se Ježíš na kříži modlil žalm 21., který začíná větou  "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil", je to opět modlitba v mateřštině - to je opět informace pro nás, abychom věděli, jak se ve chvílích bezradnosti máme zachovat, ten žalm nám ukazuje, kam došli v hledání jiní, k jaké důvěře dospěli.

                  /5     Se lží a zlem ale nelze koketovat; rozleptávají charakter. Dovednost přiznávat chybu a požádat Ježíše o pomoc se nikdo na poslední chvíli nenaučí. "Kam se strom nachýlil, tam padá." Nejen na mnoha nacistických a komunistických zločincích vidíme, že ani tváří v tvář svým obětem, neumí přiznat svou vinu. Možná každý známe někoho, kdo se za celý život nedokázal omluvit své ženě nebo dětem.

Vzpomínáte na Jidáše? Ježíšovi se nepodařilo jej zabrzdit. Nepřiznal chybu. Nerozpoznal našeptávání "kazisvěta". Když se v něm hnulo svědomí, šel se udat, aby jej ukřižovali s Ježíšem. Když se mu vysmáli, vzal spravedlnost do vlastních rukou.

Škoda, jakoby nikdy neslyšel o Božím milosrdenství.

Kaifáš byl rozjetý mnohem více, ten už měl svědomí velice pokřivené.
;