3. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 3,13-15.17-19; 1 Jan 2,1-5a; Lk 24,35-48
Datum: 26. 4. 2009
V mládí jsme si cestou z kina povídali o filmu nebo mlčeli, byl-li to silný zážitek. Někdy jsme se k filmu vraceli v následujících dnech. Dívá-li se někdo v televizi na několik pořadů po sobě, bez náležitého vnitřního ticha a zpracování, vše se mu slije.

Biblické události jsou silnými tématy, proto jim věnujeme pozornost, vracíme se k nim a vyživujeme jimi svůj vnitřní život.

Když mi kdysi děvče odpovědělo na můj dopis a nakonec napsalo "Tvoje Mařenka", byl jsem štěstím bez sebe, ale ptal jsem se, jestli to "Tvoje" myslí tak jako já. Pokaždé jsem se ptal, co je za slovy jejího dopisu. Tak čteme poezii, hledáme, co je za a pod textem. Podobně čtu biblické texty, jsou mně osobním vyznáním.

Škoda, že mně nikdo nikdy neřekl, že mám Bibli takto číst (ale možná by mně to stejně zůstalo jen v hlavě, jsem často natvrdlý).

Když táta nebo děda vypravovali něco ze svých zkušeností, stalo se to mým bohatstvím, součástí mé životní výbavy. Čtu-li příběhy o Abrahámovi,  Mojžíšovi nebo Petrovi, beru je - konečně(!) - nejen jako velikou moudrost a důležitou informaci, ale jako zkušenost lidí, do jejichž rodiny smím patřit. 

Jsme stvořeni k Božímu obrazu, máme řadu schopností a vlastností, které odrážejí Boží dobrotu a chtění, ale nikdo nikdy Boha neviděl. (Srov. J 1,18)

Uvítali jsme, že na Ježíšově jednání můžeme vidět, jak Bůh jedná s člověkem a jak si Bůh představuje pěkné jednání člověka.

Kdo chce vidět a má dobré srdce, žasne nad Ježíšovou spravedlností a jeho milosrdenstvím /1, nad jeho statečností a věrností člověku.

Proto má Ježíšova pozemská cesta jedinečný význam pro naše jednání. Vidíme jak se zachoval v nejrůznějších náročných situacích. Rádi bychom  jednali podobně. Učíme se to.

Jeho osobnost a jeho způsob jednání převyšuje nejen mého tátu a dědu a další milované předky, převyšuje už i naše nové rodinné předky: Abraháma,  Mojžíše, Petra, Noemi, Rút, Marii a Magdalénu ... 

Každá zkušenost druhých, dobrá i nešťastná, nám může být důležitým osvícením. Biblické příběhy nám jsou velikou školou. (Vysokou školou - nejvyšší školou.)

Bůh od nás ani od církve nevyžaduje dokonalost, ale potřebujeme být poctiví k sobě a k druhým. Apoštolové a prvotní církev si nehráli na bezchybné. A snesli kritiku. 

Jednou se zeptám apoštola Petra, proč řekl, že církevní funkcionáři popravili Ježíše z nevědomosti? Ježíš přece už tenkráte lidem poskytl dost důkazů, že není podvodník.

Zdá se mi, že Petr omlouvá vrahy. A naopak jindy se mi zdá, že jednal příliš tvrdě - když za lež nechal vynést "nohama nápřed" Ananiáše a Safiru. (Srov. Sk 5,1-10)

Před týdnem jsme trochu nakousli, jak se stává, že potrácíme víru, v jakých situacích otvíráme dveře zloději naší duše a naší důvěry Bohu. /2

V dnešním úryvku evangelia se vracíme k večeru velikonoční neděle (před setkání Zmrtvýchvstalého s Tomášem). "Emauzští" se vrátili a vyprávěli o svém prohlédnutí - donutili "pocestného", aby jim dovyprávěl "biblickou hodinu". (Konečně byli schopní vyslechnout druhého. Předtím vždy Ježíšovi skákali do řeči, že je to jinak, než co jim tvrdí on.)

Učedníci se vyděsili, když se před nimi vzkříšený Ježíš objevil.

Představte si, že se u vás kuchyni okolo půlnoci mezi vámi objeví o stolu vaše zemřelá babička ...

Ale "emauzští učedníci", Petr a Jan vyděšení nebyli - snad bychom už uměli říci proč.

Uvěřili učedníci "emauzským"?

Ne. To by se k Ježíši radostně hrnuli. 

Když Ježíš pomohl apoštolům nahlédnout, že není strašidlo a vnutil se jim k jídlu (pojíst s druhými v Orientě má svůj veliký význam a hodnotu, nejde jen o utišení hladu), otevřel apoštolům mysl pro porozumění Písmu (konečně se nebránili).

Naše pohodlnost je náchylná k prohlášení: "Ježíš byl ukřižován a vzkříšen a my jsme tím vykoupeni. Tak to prostě je! Tomu musíš věřit, není o čem diskutovat. (Stejně je to tajemství.)"

Jenže Ježíš nikomu nevnucuje různá prohlášení, ale vysvětluje nám souvislosti z Písma. To je důležité, stěžejní, bez toho neporozumíme smyslu událostí. (Tomáš byl kárán za to, že nebyl ochoten srovnávat si Písmo s tím, co se událo.)

Nedivme se, že je dodneška mnoho lidí, kteří si myslí, že nás Ježíš "vykoupil" svým utrpením a že Bůh k tomu potřeboval vylitou lidskou krev. /3

Nerozumíme tomu, o čem prohlašujeme, že tomu věříme. Pak ovšem nejsme schopni vést rozpravu o "víře" ani s vlastními dětmi ani s dnešními nevzdělanými současníky.

"Biblická hodina", o které je v evangeliu řeč, trvala několik hodin. To nebyla přednáška, Ježíš neučil jako profesor. Učil prakticky, jako Mistr učedníky, kladl otázky a pomáhal učedníkům nacházet odpovědi. Když se ve svých výpovědích učedníci dostali na slepou kolej, nechal je dojít až na konec a tam znovu položil otázku, případně jednu otázku přidal. Pokud se v debatě učedníci "neobrátili" na původní místo - k položené otázce - a nepokoušeli se znovu vydat jinou cestou, debata končila. To se vícekrát stalo, např. při otázce smrti a vzkříšení Mesiáše (v Matoušově evangeliu je popsáno nejméně 8 Ježíšových pokusů).

Ježíš by nehuboval apoštoly za jejich natvrdlost, kdyby nebylo v jejich silách porozumět Ježíšovým slovům.

Škoda, že až otřes s ukřižováním otřásl učedníkům s jejich přesvědčením, jak všemu rozumí. Pak jim Ježíš pomohl hledat znovu od začátku správnou odpověď. Kvůli tomu "musel" být Ježíš ukřižován, kvůli tomuto otřesu, ne kvůli božímu přání a "vyrovnání" spravedlnosti. 

Známe to z vlastní zkušenosti, často nás donutí poctivě hledat teprve až vlastní bída, strach, selhání a zármutek nad postižením někoho, kdo je nám hodně blízký. V takové situaci neutečeme před otázkami.

Pokud si pečlivě nepromyslíme událost Ježíšových Velikonoc ve světle Písma, abychom Bohu porozuměli, hrozí nám, že nám jednou těžké otřesy našeho života vyhodí do povětří naši "víru". (Tragédie nelze z lidského života vyloučit, už jen pohyb na silnicích přináší svá rizika.)

I s člověkem poctivě věřícím může něco zlého v životě silně otřást. Ale mnoho povrchně věřících lidí tak  přišlo o svou "víru". Byli zklamáni z Boha, který dopustil něco, o čem si mysleli, že by oni na božím místě nedopustili.

Dokud se nám nic neděje, jsme příliš náchylní si myslet, jak už Boha známe a jak mu rozumíme. (Dodneška jednáme často podrážděně, když se s něčím v církvi hýbe.)

Hlídejme si, abychom nebyli jako děti, kterým se doma odpoledne nechce do domácích úkolů a namlouvají si, jak rozumí vyučovací látce.

Nás už nemusí překvapit, že i v dnešních čteních je dvakráte řeč o "obrácení". Už víme, že obrácení není jednorázovým počinem, ale stálým procesem.

Stejně tak při každém dalším poznávání Boha je pokaždé nutné prosit o další "otevření mysli, abychom porozuměli Písmu". Ta modlitba je důležitá pro nás, abychom si uvědomili, že my sami nemůžeme porozumět někomu tak velikému, jako je Bůh.

Ježíš si nás svým pozemským životem získal, chceme se mu podobat.

Tomu, kdo nahlédne, že k následování Ježíše potřebuje božího Ducha, tomu je Duch dáván. Po snesitelných "porcích". Duch nás obdarovává zvnitřku, abychom porozuměli Ježíšovu slovu v nové hloubce. Je to jako když nám dobrý učitel otevře cestu k porozumění tomu, co vědci dlouho, pracně a krok za krokem, poznávali.

Bývá to často velice jednoduché, jenže nás samotné často ta jednoduchost nenapadne. Jsme pokažení a komplikovaní - nemáme patřičnou dětskou otevřenost (někdo tomu říká mysl začátečníka). Nechceme přiznat, že nerozumíme, a tak se tváříme jako znalci. (Málokdo z dospělých se zeptá, co znamená cizí slovo, které nezná.)

Ti, kteří říkají, že nepotřebujeme rozumět Písmu, rmoutí Ježíše a navíc mohou prokazovat cenné služby tomu, který rád loví v kalných vodách neporozumění.

Zkusím položit otázku: proč Ježíš před Velikonocemi nabádal apoštoly, aby se ozbrojili?

Může to být dobrá příprava na čtení příští neděle: "Já jsem dobrý pastýř, který dává život za své ovce".

---------------------------

Poznámky:

                  /1     V podobenství "O dělnících na vinici" reptají proti hospodáři dělníci, kteří pracovali od rána. Hospodář jim ale řekl: "Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří (co je spravedlivé)  a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?" (srov. Mt 20,1-15)

                  /2     Odedávna byli nejen vykradači hrobů, domů a peněženek, jsou ale také vykradači aut, myšlenek, nápadů, počítačových programů a zloději duší.

Vysvětlete doma dětem, jak se chovají slepice na vejce a jak obelstíme nosnice, když jim místo odebraných vajec dáváme do kukaní sádrové podkladky. Vyprávějte dětem, jak kukačka přináší vlastní vajíčko do cizích hnízd a jak mladá kukačka nakonec vyhodí z hnízda ptáčata adoptivních rodičů. Neprozrazujete jim hned, proč to kukačka dělá (mezi snášením jednotlivých vajíček kukačky je dlouhá doba, nemohla by je vysedět). Nechte děti klást otázky a naveďte je k otázce, proč to tak kukačky mají, copak by to nešlo zařídit u kukaček stejně, jako u ostatních ptáků?

Vypravujte dětem, jak se nás snaží ďábel snaží přelstít a vykrást.

                 /3    Kdysi jsem se ptal, zda by stačila k vykoupení našich hříchů Ježíšova krev prolitá při obřízce?

Když jsem nedostal odpověď, poněkud poťouchle jsem prohlásil, že by to bylo nedostačené. Dítě nemá tolik krve co dospělý a k vykoupení bylo třeba 5 litrů krve, a podobně bolest při obřízce nemá tu sílu jako bolest při ukřižování. (Uznávám, že nemám být zlomyslný!)   

A to často zpíváme v písni "Klaním se ti vroucně" sv. Tomáše Aquinského: "Dobrý Pelikáne, Jezu, Pane můj, krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, vždyť jediná krůpěj její stačila, aby všeho světa viny obmyla."