22. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 4,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 4,1-8; Jak 1,17-27; Mk 7,1-23
Datum: 30. 8. 2009


V dnešních čteních je mnoho materiálu na zpracování. 

Nenápadná věta "Nic nepřidáš a neubereš" patří mezi důležitá upozornění. Nejednou jsme o ní už mluvili. /1

Všímali jsme také, co znamenají  "přikázání, ustanovení a nařízení" a z čeho vyvěrají. /2

Rád znovu připomenu důležitost promýšlení smyslu jednotlivých "ustanovení a nařízení".

Chci vás znovu povzbudit v trpělivém naslouchání Písmu. Dostali jsme nabídku vrcholného poznání.

Křesťanský svět všech dob si nějakým způsobem cení moudrosti židovské kultury a alespoň formálně ji přijal.

Nemůžeme si dovolit zůstat na úrovni našich předků v porozumění Bohu.

Máme více informací než oni, ale i odpovědnosti máme mnohem více. Zlo ze světa nemizí a dnes má ohromné možnosti k prosazení svého. Bez Boha neuhlídáme bezpečnost ve společnosti, ani vlastní spravedlnost.

Dnešní svět žije velice rychle, i jazyk se mění rychleji než dříve.

Potřebuji udržovat živý  vztah s Bohem, potřebuji rozumět jeho radám. Ocením-li jeho dobré rady, budu si jich vážit, zařídím se podle nich a budu mít zdravé sebevědomí.

Přidám-li k tomu snahu a umění vysvětlit druhým krásu Boží nabídky, budu schopný ukázat bohatství božího přátelství dětem a lidem, kteří o to případně budou mít zájem. /3

Pokud ovšem nerozumím  "ustanovením  a nařízením", je otázkou, jak vztah s Bohem v mém osobním životě - a v životě mých potomků, bude trvat dlouho.

Vztah nelze ošidit, poctiví manželé to vědí.

Co znamenají např. slova 2., 3. a 10. ustanovení z Desatera?

"Neuděláš si zpodobení  ...",

"Nebudeš zneužívat Jméno boží ...",

co znamená "Světit den odpočinutí ..."

nebo "Nebudeš dychtit ...".

Jak porozumět slovům modlitby Páně? 

Budu-li slepě dodržovat ustanovení Písma nebo Ježíšova slova, nějaký užitek mi to přinese, ale porozumím-li jim, získám několikanásobně víc.

Ponechme stranou ty, kteří  žijí z "tradice" a nepátrají, co nám Bůh říká. Nikoho nemůžeme nutit ke svému životnímu stylu.

Nedávno mě přítel a farář Pavel Kuneš opravoval, že nemám užívat výraz "lidová  zbožnost a lidová víra", protože to vše vychází od kněží, ti vyučují a vedou druhé. 

V době mých prarodičů se lidé v kostele modlili "Otčenáš" za císaře pána, za jeho vládu, aby co nejdéle vládl svým národům. To byl "úmysl" jejich modlitby. Nikdo jim nevysvětlil, že říkat něco jiného a myslet něco jiného je duchovní schizofrenie. V modlitbě Páně přece říkáme: "... Přijď tvé království". Boží království a království císaře pána jsou dvě dost rozdílné věci (nemusím ani připomínat 1. světovou válku). Mohli bychom pokračovat v úvaze dál, jakým projevem úcty vůči Bohu je říkat formálně slova modlitby a vlastně je nebrat vážně a zároveň prosazovat naprosto jiný (navíc pochybný) úmysl. Samozřejmě mnohem větší vinu mělo duchovenstvo, které kazilo lidi, dávalo v podstatě přednost pozemskému vladaři a jeho pochybné vládě před Bohem, atd. 

Každý si můžeme lehce porovnat, jak máme my srovnaná slova modliteb s tím, co nás Ježíš učí. Proto si také klademe otázky, proto společně hledáme, jak porozumět slovu Božímu.

Stále narážím na jakousi naši zbrklost vůči slovu Božímu. K vysvětlení, použiji jako obraz prostorový příklad: latinku čteme zleva, hebrejské písmo se čte zprava. 

Boží slovo nelze číst z naší strany, "zleva", ale "zprava", z Boží strany.

Učíme se naslouchat druhému. Neskákat mu do řeči, ptát se, co znamenají některá  jeho slova, co znamenají pojmy, jež používá. Hádání  úmyslu druhého je netrpělivostí, neukázněností a může být projevem neuctivosti. Učíme se zvládat svou neukázněnost a nemít hotovou odpověď, dokud druhého poctivě nevyslechneme.

To vše je také třeba při naslouchání slovu Božímu.

Ovládněme svá nutkání  hned vykládat jeho smysl. Nebojme se, že nás druzí budou pokládat za nevzdělané. V každém oboru poznání je třeba nejprve naslouchat. Abychom měli co vydechnout, potřebujeme se nadechnout. Jsme jen učedníci, začátečníci. Ježíš dává za příklad malé dítě, protože se nestydí za to, že není velké, ptá se, chce růst).

Promýšlení textu Písma je pracnější než naslouchání lidskému slovu, Bůh je bytostí, která nás ve všem naprosto převyšuje. Výhodou je, že Bůh je precizní učitel, "nevýhodou", že nás Duch svatý hlasitě nenapomíná. Ale jsme dospělí, jsme odpovědní za veliký dar možnosti porozumět Bohu.

Nikdy jsme ani neslyšeli, že by lidé, kteří neumějí anglicky, hádali nad anglickým textem, co které slovo znamená. U biblického textu si tak často počítáme - zaštítíme se Duchem svatým. (Ověřme si nejprve u angličtiny, jak ta pomoc Ducha svatého funguje a neomlouvejme svou lenost.) 

Léta používám přirovnání  o průvodci na zámku. Ten např. řekne: "V rohu vidíte barokní sekretář vykládaný slonovinou, ebenem a želvovinou, má tolik a tolik zásuvek. Naproti je portrét císařovny Marie Terezie a tato čínská váza je z 12. století."

Bez průvodce bych možná  poznal barokní kus nábytku, možná i materiál použitý  na intarzii. Počet zásuvek bych spočítal. Ale pokud jsem nikdy neviděl  žádný obraz Marie Terezie, nepoznal bych ji. Bez určitých znalostí bych neurčil, zda je váza čínská, korejská, japonská ... ti všichni mají "šikmé" oči. Asi bych popsal většinu výjevů, ale stáří vázy bych rozhodně neurčil.

Kdybych navštívil orientální  zámek, byl bych ještě bezradnější (Bible pochází z jiné kultury, nejen časově). Až navštívíte letohradské muzeum řemesel (největší ve střední Evropě) zřejmě spoustu věcí a nářadí sami neurčíte. (A nikdo nás nebude pokládat za hlupáky.)

Celý život se ptáme - to je ctností ne hanbou.

Zedník se učí 3 roky, než zvládne základní dovednosti, asistent na škole (může být pomocníkem učitele) naslouchá ještě déle a než může lékař léčit lidi ...  

Měl jsem teď víc  času na sebe, přečetl jsem dvě knihy prof. Jana Hellera, prof. Jana Sokola a tří rabínů - to je krása, to jsou průvodci na cestě porozumění biblickým textům.

Naslouchejme a hodně  se ptejme. To nevadí, že odpovědi na některé otázky přijdou třeba po letech. Tak to je i v porozumění sobě a druhým lidem  - i třeba s naším nejbližším.

Z toho, co vidíme, není nic zajímavějšího, většího (a také krásnějšího) než člověk. Nade vše je porozumění Bohu a jeho krása.     

--------------------

Poznámky:

                  /1    "Na nic jsem v Tóře nezapomněl a nic tam není zbytečného", říká Hospodin.

Praxe farizeů  a zákoníků ukázala, jaké  následky přináší podcenění  a nedodržování věty: "Nic nepřidáš a neubereš".

                  Mnoho židů tvrdí, že je Bible psaná  a Bible tradovaná. Samozřejmě, že naše porozumění slovu božímu a tradici (Josef Zvěřina říkával: "Tradice je pamětí církve") má svou hodnotu a své místo, ale tradici a své názory je třeba stále porovnávat se zjevenými informacemi Božího slova.

Židům se nezřídka slova Bible ztrácejí ve stále narůstajících komentářích ke komentářům komentářů. Je to jako stále se nabalující sněhová koule.

My, katolíci bychom měli velice pozorně naslouchat Ježíšovým varováním před nebezpečím nadvlády tradice nad Božím slovem.

Při  čtení církevních dokumentů často nacházím větší počet odkazů na komentáře světců, teologů a dřívějších církevních dokumentů než na odkazy z Písma. 

Máme nemalý  sklon nahrazovat evangelium Katechismem a Kodexem církevního práva.

                  Jakmile ale někdo upozorňuje na nebezpečí tradice - řada lidí podrážděně reaguje. Proč? Vždyť varování vychází nejen od proroků, ale od samého Ježíše. Ten vidí nebezpečí přesněji než my, bezchybně dokáže určit naší diagnózu (Mk 7,21-23).

Tradice bývá  často poplatná našemu vkusu a dává přednost vnějším věcem.

I z Ježíšova podobenství  "o jílku mámivém" (Mt 13,24-30.36-43) lehce poznáme, jak často se "jedovatá zbožnost"  vyskytuje zároveň s nekritickým vyznáváním "tradice".  

                  /2    ( Mluvili jsme nevystihujícím pojmenování"přikázání".)

Hebrejské  slovo Tóra má veliký obsah, znamená: učení, cestu, přátelství, smlouvu (manželskou), dar, dědictví.  Škoda, že mezi českými křesťany převážilo slovo Zákon (Tóra samozřejmě také obsahuje pravidla k soužití a jednání).

O "přikázání" coby ukazatelích cesty si povídáme každou chvíli - včetně první věty: "Já jsem Bůh, který vás vysvobodil z egyptského otroctví a nabízím vám pomoc, abyste si udrželi svobodu".   

Biblista J.J.Stamm říká o Desateru: "Desatero nebylo nazýváno ,zákon',  šlo v něm spíše o dokument svobody, o zvěst o nedotknutelné svobodě bližního, jehož život, manželství, majetek, čest a vše, co má, bylo respektováno". Samozřejmě, že se tato slova vztahují na všechna ustanovení Tóry.

                  Apoštol Pavel často (ve svých kázáních, reagujících na tehdejší poměry) používal výraz "Zákon" - povrchní, zákonický, obchodnický přístup, kterým člověk nabízí Bohu své zásluhy a očekává za ně ocenění a výhody.

Ale nepřehlédněme, že "Zákon" (Tóra) se všemi ustanoveními, je dodneška velikým, vzácným a moudrým darem od Hospodina.

"Dopravní předpisy" nelze ničím nahradit. Ani prohlášením o lásce k bližnímu, ani citovým pocitem jak miluji celé lidstvo. Stačí, abych si zkontroloval, zda nepomlouvám a zda jednám spravedlivě s člověkem mně nesympatickým nebo s nepřítelem.

Od Ježíše jsme přece vícekrát slyšeli: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Kdo by tedy zrušil jediné  z těchto nejmenších přikázání  a tak učil lidi, bude v království  nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým."  (Mt 5,17-19)

"Mé jho (Zákon) netlačí a břemeno netíží." (Mt 11,30)

                  /3     Jedna z největších modliteb a nejčastější modlitba židů, včetně Ježíšových přátel, modlitba Šema, nám zvěstuje: "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která  ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Uvážeš  si je jako znamení na ruku a budeš  je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš  je také na veřeje svého domu a na své  brány. (Dt 6,4-9)

                  /4      Při středověké  disputaci (nazývané "hádání") jeden řečník předložil svůj názor. Pak druhý položil potřebné otázky, aby správně  porozuměl a zopakoval, co ten první tvrdí. Teprve pak začal vykládat svůj pohled na věc.;