Svátek Křtu Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,1-12 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7; Sk 10,34-38; Lk 3,15-22
Datum: 10. 1. 2010
Je užitečné si na začátku roku uvědomit, čeho chceme dosáhnout ve svém vztahu s Bohem. Pro co se rozhodneme?

Každý rok čtou Židé znovu Tóru, aby se jí nechávali dál a dál vyučovat. My křesťané každý rok znovu procházíme vyučováním Ježíšovým (vedle starozákonních textů).



V Římském misálu bychom marně hledali svátek „Křtu Páně“, ale „Ponoření Páně“.. /1



Student může přerůst svého učitele a učedník svého mistra, ale Ježíše přetrumfnout nemůžeme. Přesto se častěji než si myslíme, nad Ježíše stavíme. Hned se k tomu vrátíme.

Od nového liturgického roku každý očekáváme ledacos, ale jedno očekávání bychom měli mít společné (proto sem chodíme) – chceme svému Učiteli a Mistru hlouběji porozumět a více si osvojit jeho způsob jednání.

Obrazu Izaiášova služebníka („otroka božího“) nejvíce odpovídá Ježíš.

Jeho program je i naším programem.



Věta svatého apoštola Petra z dnešního úryvku druhého čtení se pěkně poslouchá: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se bojí a dělá, co je správné“. Pokud si ale čteme předcházející události, jsme překvapeni, že tuto věc (nám připadající jako samozřejmost) Petr pochopil až po více než šesti letech po Ježíšově nanebevzetí.

Apoštolové vyrůstali v prostředí, které nemělo rádo pohany. Měli ve svých dějinách zlou zkušenost s nejrůznějšími okupanty. (My se také podobně obtížně zbavujeme třeba svých špatných zkušeností s Němci a Rusy.)

Apoštolové Ježíše milovali jako svého Přítele a Učitele. Líbil se jim Ježíšův přístup k lidem, ale přijímat druhé jako Ježíš – s dobrou vůlí, navzdory dřívější špatné zkušenosti, je opravdu Mistrovská práce.

A náročná práce dá učení.



Pokud se nepokládáme za lepší učedníky, než byl Petr, potřebujeme se smířit s tím, že i tomu, kdo se snaží, dochází některé boží věci až třeba za dlouho. Proto nám je potřebí stálého obracení se k Ježíši a porovnávání si svých nedokonalých názorů s dokonalými názory Ježíše.

Kdo si myslí, že už ví, jak je co správné, ten při setkání s Ježíšem shoří jako papír.



Proto Jan říkal: „Já jsem jen pomocník Mesiáše, já ponořuji jen do vody“.

Voda rozvodněného Jordánu bývá hrozivá a může člověka utopit. „Víra“ je životodárná jako voda Jordánu, ale pokud se vyleje z břehů, strhává kdeco. Nezvládnutá „víra“ strhla proroky, Ježíše a řadu Ježíšových učedníků ke dnu. Nepokorná, pyšná „víra“ je životu nebezpečná, ohrožuje život a sužuje bližní.

Sám Ježíš později řekl: „Bohatý těžko vejde do božího království“. Tedy i člověk „bohatý“ „vírou“.

Proto také Ježíš gratuluje těm, kteří jsou „chudí v duchu“ a mají „čisté srdce“. (Srov. Mt 5,1n)



Jan pokračoval: „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně“.

Co znamená ponoření do ohně? Do jakého ohně?



Ježíšovi posluchači Janovu slovu rozuměli. Řemeslníci tenkrát pracovali lidem na očích, skoro každý věděl, jak se získává drahý kov (každý kov byl tenkráte cenný). Ohněm se roztaví ruda, aby byl kov oddělen a zbaven všech nečistot a jalové strusky. Jen čistý kov plní svou práci. Nekvalitní železo selže, třeba se zlomí, nečistý drahý kov má nízkou cenu.



S ohněm měli už lidé veliké zkušenosti a byl jim v mnohém znamením a symbolem.

Oheň dává jídlu novou kvalitu.

Oheň obracel přinášené oběti na obětní dým.

O tavení drahých kovů také obrazně mluvili proroci. /2

V ohni se několikráte zjevil Hospodin.

I Mesiáš tedy přijde s ohněm.

Budeme nebo jsme i my „ponořováni do ohně“?

Co to pro nás znamená?

O jaké třídění, očišťování a oddělování je řeč?



Hospodin poslal ke svému lidu velice vzdělaného učitele. Zajistil Mojžíšovi veliké vzdělání v Egyptě a později jej osobně doučoval. /3



Mojžíš předal lidem mnoho moudrých pokynů ke zdárnému životu. Ale zároveň je vedl k rozpoznávání dobra a zla, spravedlnosti od nespravedlnosti.

V partnerském vztahu dospělých, svobodných a odpovědných partnerů, nejde o slepou poslušnost, ale o službu životu.

Bůh nám dal rozum a odpovědné svědomí, smysl pro spravedlnost a soucitné srdce.

Bůh se nám natolik věnuje, že můžeme porozumět jeho úmyslům s námi a se světem.

Vzdělaný člověk je schopen posoudit, že jindy dobrý příkaz, by v některém případě utlačoval život. Stál by proti smyslu Zákonodárce.

Cílem zákonodárství a životní moudrosti nejsou zákony, ale spravedlnost. Zákony mají sloužit životu. Nad literou zákonů stojí nádherná a přející autorita boží.



To jen člověk líný a zbabělý se ohání literou, vymlouvá se na autoritu a příkazy, aby se nemusel namáhat s porozuměním, aby nemusel riskovat chybu a nemusel se stavět za vyšší spravedlnost než za literu zákona. Pohodlný a zbabělý se zříká své odpovědnosti a odevzdává svou odpovědnost jinému, nezřídka horšímu než je on sám.

Poslušnost není nejvyšší ctností. Ale snaha porozumět Zákonodárci a sloužit životu podle jeho záměru a spravedlnosti. K tomu byl od začátku veden Boží lid. /4



Ježíš byl poslán jako Učitel, který „přichází z boží náruče“ (srov. J 1,18) a poskytuje jim (a nám) jedinečný vhled do názorů, myšlení a úmyslů Božích. U něj si můžeme trvale opravovat své názory.



Znovu připomínám, že Ježíš nejprve každého objímá, pozvedá a až pak ukazuje, kudy se jde cestou k Bohu, k člověku, k životu a láskyplnému soužití.



Mnoho zbožných lidí před Ježíšovým očišťujícím ohněm neobstálo. A to se třeba nedopustili velikých hříchů, jenže Ježíšovy názory jim byly proti srsti. S Ježíšem narazili a nepřijali ho. (Ježíš je dveřmi, kterými se vchází do božího království (srov. J 10,7)).



Zatímco řada darebáků byla Ježíšem nadšena, mnoho zbožných lidí odmítlo a odmítá Ježíšovy názory. /5



Jak asi obstojíme my?

Máme brát Janova a Ježíšova slova vážně. Zatím často přinášíme Bohu oběti. Osobní i Ježíšovu oběť. /6



Jednou jedna posluchačka Ježíšových kázání nadšeně zvolala: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!"

Ale Ježíš ji opravil, „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je." (srov. Lk 11,27-28)



---------------------------------------

Poznámky:

/1 Jan pouze ponořoval. Ježíš se nechal ponořit, nepotřebuje být pokřtěn, křest by v jeho případě byl nesmyslný.

To my potřebujeme být christianováni, přestavěni do Ježíšovy podoby. My potřebujeme být znovu a znovu ponořováni do Ducha svatého, stále se potřebujeme každý den nechávat „ovonět“ (pomazat), abychom voněli po Bohu. My se potřebujeme znovu a znovu nechat očišťovat Ježíšovým ohněm lásky od veškeré nečistoty, plev a jalovostí.

To vše je trvalý proces a vyhledávaný program křesťana. Křest nám je k tomu otevřením dveří.

Každý člověk je milovaným synem nebo dcerou boží. Ale mnoho lidí o tom neví. Obřad (rituál) křtu je pro nás domluveným znamením, kterým Bůh zřetelně prohlašuje: „JSI MOJE MILOVANÁ DCERA“, „MILOVANÝ SYN BOŽÍ!“ (Mnoha způsoby nám to znovu a znovu dává i jinak najevo, v neposlední řadě u Stolu Páně.)

Slova z evangelia při Ježíšově ponoření do Jordánu jsou veřejným prohlášením: „Člověk – Ježíš, tesař z Nazareta je mým milovaným Synem!“



/2 Jako se taví stříbro uvnitř tavicí pece, tak budete roztaveni uprostřed města. I poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil své rozhořčení. (Ez 22,22)

Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: „Toto je můj lid.“ A oni řeknou: „Hospodin je můj Bůh.“ (Za 13,9)

Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.

Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. (Mal 3,1-3)



/3 Židé jsou na Mojžíše právem hrdí (proč my nejsme?), byl přece egyptským princem, byl jedním z nejvzdělanějších lidí své doby. Byl větší osobností než naši sv. Cyril a Metoděj.



/4 Připomenu několik všeobecně známých příkladů:

Bóaz i lidé okolo něho přijali Moabku Rút, přestože Moábec nesmí do desátého pokolení konvertovat k Izraeli.

David jedl se svou družinou předkladné chleby, které nesmí jíst nikdo mimo personál svatyně a jeho rodiny.

Josef hledal, jak neublížit své těhotné snoubence.



/5 Do dnešních časů – ve větší nebo menší míře – odmítáme Ježíšovy názory na Boha, na modlitbu, zbožné skutky, na slavení sedmého dne, spravedlnost, věrnost, milosrdné srdce, lásku k Bohu a k bližnímu, na smiřování s druhými, na odpuštění, na jeho představy o uspořádání církve, a tak bychom mohli pokračovat dál při listování evangeliemi.



/6 Kdopak si vzpomeneme na Ježíšova slova, která jsme nedávno četli o 4. neděli adventní: „Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.

V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.

Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´

Předně říká: `Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi

v nich zalíbení´ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.

Potom však řekne: `Zde jsem, abych konal tvou vůli.´“ (Žid 10,5-9a)