6. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rt 1,16-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Jer 17,5-8; 1 Kor 15,16-20; Lk 6,17.20-26
Datum: 14. 2. 2010
O blahoslavenstvích, především o prvním, jsme vícekrát mluvili. (Nejde o útěchu chudinkám, poddaným, vykořisťovaným a trpícím.) Tušíme, že tato slova z Ježíšova dlouhého kázání jsou asi důležitá. Proč se o nich víc nemluví?

Ježíšovo kázání o blahoslavenství církev zapomněla, zbyla nám jen tato strohá prohlášení, názvy jednotlivých článků nebo kapitol. Porozumění tomu, o čem Ježíš mluví, je třeba hledat v textech evangelií i řady dalších míst Bible.


„Blahoslavenství“ říká Ježíš učedníkům. /1

Boží království je připraveno právě těm, kterým zde Ježíš gratuluje („blahoslavení jste“) . /2

Těm, kteří nedbají jen „o spásu své duše“, ale myslí na druhé, neustrnuli a pracují na porozumění Božím plánům a dotváření světa. (K tomu jsme dostali výbavu: Písmo, umění komunikace s Bohem (modliteb), vedení Bohem při budování své osobnosti …)


Podívejme se znovu co „chudoba“ znamená a obnáší.

Ukažme si to na pravdivosti. Aby to nebylo neosobní, vstupme do spolehlivosti a nespolehlivosti ve svých vztazích.

Jsme zklamáni, když nás někdo klame. Pobuřuje nás, nedostojí-li někdo slovu, které nám dal. Snižuje tím naši cenu, nestojíme mu za námahu, za dodržení slibu.

(Stálo by za promyšlení, proč býváme méně pobouřeni vlastním selháním, jak sebe omlouváme a jak se vymlouváme.)

Zkusme to ještě konkrétněji. Většina lidí chtěla nebo chce najít partnera do manželství, někoho, kdo by pro něj byl jedinečně blízkým. /3 Hledáme nebo jsme hledali někoho hodnověrného, kdo bude věrný slovům, která řekne v manželském slibu.

(Slova, alespoň některá, patří nebo mají patřit mezi naše nejdůležitější činy. Slovo má velikou moc, vysloví-li je pravdivý, spolehlivý – jako by se už téměř stalo to, co řekl. (Pokrok jednotlivce nebo společnosti stojí na větší váze našich slov. )

Veliký podíl přípravy na manželství obsahuje péče o hodnotu našeho slova, o výši „kurzu“ mé spolehlivosti.

„Chudý (v duchu)“ touží po bohatství vlastní pravdivosti, usiluje, pracuje, aby jeho slova a sliby měla vysokou spolehlivost. Ví, že musí začínat od mála, jako začátečník, jako učedník. Nemachruje, obává se, aby neselhal a snaží se, aby dostál svým slibům.

Odmala rosteme a učíme se přijímat větší a větší odpovědnost za své činy, slova a později i za myšlení. To je pochopitelně teprve začátek a příprava. Pravdivost a poctivost vyžadují další neustálou práci, aby naše hodnověrnost nejen neklesala, ale narůstala.


Víme, jak na to, na čem to stojí, jak to začíná a jak pokračuje. Už malé děti učíme určitým návykům, dodržujeme sliby dětem dané, řád v rodině, předsevzatí, vážíme slova, opravujeme to, co jsme neřekli přesně nebo správně, objevujeme úskalí přeceňování nebo podceňování sebe sama.

Učíme se pracovat s chybami, omlouvat se, žít v kázni, přemáhat svou lhostejnost a lenost, nevymlouvat se na druhé a okolnosti, dodržovat slovo a chodit včas, žít podle svědomí (a svědomí stále osvěcovat moudrostí Boží), to vše je práce na celý život.


(Kdo usiluje o takovéto hodnoty své osobnosti, bude si nejspíše umět lépe vybrat partnera usilujícího o stejné hodnoty.)

Kdyby se nás děti ptaly, co je v životě nejdůležitější, zřejmě bychom jim, po svých zkušenostech, už uměli poradit: „Děti, pracujte na své hodnověrnosti, pečlivě si do manželství vybírejte hodnověrného partnera.“.

Zřejmě řada těch, kteří nevstupují do manželství a žijí s přítelem „na hromádce“, mají obavy z hodnověrnosti slova svého nebo druhého.


Říkal mi padesátník, který je kulturní osobností: „My jsme ve vztazích začínali sexem a až pak jsme doháněli citový vztah a osobnostní odpovědnost: hodnověrnost, spolehlivost, nezištnou obětavost a věrnost“.

Život a dlouhodobé soužití se bez pravdivosti a poctivosti neobejde. (Samotná svatba v kostele nic z toho nenahradí.)


Na dokreslení toho, co znamená dát slovo a dostát mu, na čem stojí přátelství a věrnost, si připomeňme několik známých míst z biblických příběhů.

Rút řekla své tchyni Noemi: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli

půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ (Srov. Rt 1,16-17)

Petr řekl Ježíšovi: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ (Lk 22,33)

Ježíš řekl učedníkům: „Lazar umřel, pojďme se vrátit, sestry Lazarovy na mě čekají, nemohu nepřijít, nemohu zklamat očekávání přátel.“ (Srov. J 11,1-16)


Rút řekla silná, krásná, ušlechtilá a dojemná slova. Splnit je ovšem vyžadovalo dlouhou cestu, mnoho práce, vytrvalosti, přemýšlení a konzultací s Bohem, rizik a věrnosti.

Naplnění Petrových slov opět vedlo dlouhou cestou; dokonce přes selhání, vystřízlivění z vlastního přecenění, přiznáním své chyby, odpuštění a pokorného přijetí nové možnosti.

Ježíše sice tenkráte u Lazarových nepřátelé nedostali, až příště.

Věrnost dá práci, vytrvalost a vyžaduje odvahu.


Když si znovu přečteme 1. čtení, porozumíme mu v novém světle.

A přečteme-li si znovu také úryvek evangelia, třeba nám slova o blahoslavenstvích řeknou více než při prvním čtení.


Jako Ježíš učedníkům, tak i my svým dětem můžeme říci: „Budete-li usilovat o růst vlastní osobnosti, o pravdivost a poctivost, aby vaše slova a jednání mělo vysoký kurz spolehlivosti, pak vám gratulujeme.

Máme radost, že nejste spokojení sami se sebou, s tím, čeho jste už dosáhli. Je dobře, že toužíte (jste hladoví) po vysokých ideálech.

Ještě sice nežijete v manželství, ale vaše postoje už teď mají velikou cenu (nejen pro vás) a vstoupíte-li do manželství, budete požehnáním pro vaše partnery. Vaše práce na sobě přinese veliké plody. Neusnete-li na vavřínech a budete-li dál pracovat na vztazích ve své budoucí rodině, bude se vám dařit. Nebojte se překážek. Nepracujete jen pro sebe, ale zároveň pro Boží království (rodina je nejmenší buňkou společnosti a božího království). Negratulujeme vám jen my, ale i Ježíš.

My můžeme dětem ukázat cestu. (Nikdy není pozdě …)


-------------------------------

Poznámky:

/1 Učedníci byli absolventy Mojžíšovy školy, už vyslechli řadu lekcí z Ježíšova vyučování. Už měli prodiskutováno, co je Boží království podle Ježíše, ne podle rabínů a ne jen podle Jana Baptisty. Boží království pro ně bylo něco žádoucího. O každém blahoslavenství se vedla diskuze, posluchači se mohli ptát na cokoliv, čemu nerozuměli.

Boží království je dobrovolné uspořádání společenství, pro které je nejvyšší a nejžádanější autoritou Bůh – pro jeho přízeň a moudrost.


/2 Zklamán bude každý, kdo by čekal: „Blahoslavení obřezaní a pokřtění, vy, pilně chodící do synagógy (do kostela), vy, kteří se modlíte, postíte a konáte dobré skutky, kteří jste dostali dary Ducha svatého. O těch platí: „Radujte se z toho, co vám bylo dáno. Ale pozor, na těchto obdarováních neustrňte. („Amen, pravím vám, bohatý těžko vejde do království nebeského.“ Srov. Mt 19,23-24)


/3 Manželství má být bližším a větším vztahem než vztah rodičů k dětem. („Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať manželkou se nazývá, vždyť z manžela vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2,23-24)