4. neděle postní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16,9-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Joz 5,9a.10-12; 2 Kor 5,17-21; Lk 15,1-3.11-32
Datum: 14. 3. 2010
Představme si, že manželé  vyráží na celodenní výlet. „Vezmeme si deštníky“,  říká manžel. Manželka tvrdí, že pršet nebude.

Pokud mezi sebou nemají  pohodu, může z toho vzniknout hádka. /1

Rodina vyráží na celodenní  výlet. Jedno děcko, které už není malé, si odmítá  vzít pláštěnku.

Jak se rodiče zachovají? Vydají děcku rozkaz? Vezmou pláštěnku pro děcko do svého batohu? Dají mu pláštěnku, když začne pršet? I když děcko nepřijde a o pláštěnku nepoprosí?

Co když děcko onemocní? Jiný názor mívá táta než máma. Co je správné?  

Jak jedná Bůh s dospělými?

I na to můžeme mít každý  jiný pohled.

Dá určitou práci hledat v Písmu názory Boha.

Je dobré hledat s druhými. Můj názor nemusí být nutně jediným správným. 

Když byl Jan Pavel II. vážně nemocný, pravil jsem, že by si zasloužil důchod a odpočinek.

Někteří lidé se na mě za to zlobili. Proč? 

Netvrdím, že mé názory jsou neomylné? Mám třeba jiný názor než druhý, ale nebudu druhého za jeho názor odsuzovat. 

Za totality byla zakázaná  kritika. Despotové se cítí svobodou druhých ohrožení. Mají strach. 

Jak to je v církvi? Nebezpečí, že se staneme smečkou (vztekle štěkající na jiné), hrozí v každé době.    

Jiný názor mě  obohacuje – mám na vybranou mezi svým názorem a názorem druhého.

(Mizerné kázání  vyprovokuje poctivého posluchače k hledání něčeho jiného, k přemýšlení.)    

Ve svobodné společnosti je kladení otázek, rozhovor, diskuze a hledání nejlepšího řešení žádoucí a vítané.

Jsou při volbě papeže kardinálové, kteří volili jiného kandidáta odsouzeníhodní? 

Může říci děcko rodiči svůj názor? Kdy se jeho řeč stává drzou?

Kdy je rodič drzý  k děcku?

Kdy je člověk drzý  k Bohu?  

Proč často automaticky svůj názor pokládáme za lepší než názor druhého?

Možná proto, že jsme příliš sebejistí nebo naopak zakomplexovaní. 

Možná máme strach, že by se nám zbortilo to, co jsme pracně přijali.

Pokorný člověk ví,  že neví všechno, že se může mýlit. Je ochotný hledat nejlepší řešení a nechat se přesvědčit vážnými argumenty.
 

Je nebezpečné vnucovat své názory druhým a nepřipustit jiný názor než  svůj?

Dnešní úryvek evangelia nám k tomu může něco říci.  

„Tesař z Nazareta se kamarádí se spodinou – inu „vrána k vráně sedá“, pomlouvali.

Třemi podobenstvími Ježíš  pokazuje na odpovědné jednání. /2

Jestli pro Boha má cenu každý člověk, jak by mohl Ježíš jednat jinak? Vyhledává  zbloudilé od Boha: veřejně známe hříšníky, farizeje, učitele zákona – i nás.

Někteří to vítají, jiní  jsou pohoršeni.

Kdyby se Ježíš kamarádil se zbožnými (tehdejšími nebo současnými – s námi) a chválil je, byl by zbožnými přijat.

Pokud neprovedeme něco hrozného, za marnotratného syna se nepokládáme. /3

Ale zapomínáme na staršího syna, který sice poctivě pracuje na statku, ale s otcem si nerozumí. Cení si svého výkonu, je člověkem jednoduché spravedlnosti. Soudí černobíle (sebe vidí bíle), bez hlubšího vztahu k chybujícím.

Na sebe – jako každý  z nás – nevidí a nastavené zrcadlo odmítá. Má svůj strop a prohlašuje jej za konečný. Má svá měřítka a názory jiných odmítá, ani se nechce podívat směrem, kterým otec ukazuje.
 

Nouze pomohla mladšímu synovi změnit svůj názor a postoj k otci. Ale i starší syn je od otce daleko. Co pomůže staršímu synovi, aby prohlédl? Možná by i jemu pomohlo nějaké selhání … (ale na to je příliš „vzorný“).
 

V Bibli najdeme jen pár osobností, které objevili velikost a moudrost Boha bez vlastního selhání. Všichni ostatní až v nouzi poznali Přítele. 
 

Jak to, že se Ježíšovi stali nebezpeční „slušní lidé“ – farizeové, učitelé zákona a velekněží? 

Snažili se o ctnostný  život a nakonec se dopustili hříchu, který přivedl Mesiáše na kříž. 

Ani ve snu by je to dříve nenapadlo.

Ježíšovo vyučování  jim nebylo nic platné.

Někteří z nich nahlédli svůj omyl až po ukřižování. /4 

Jak to, že se ale řada velikých hříšníků nechala Ježíšem poučit o špatnosti svých cest už před Ježíšovým ukřižováním? (Jejich typem je marnotratný  syn v Ježíšově podobenství – modelu).

Ježíš o těchto lidech říká: „Předejdou vás do božího království. 

Proč? Přiznají –  narozdíl od vás – svou bídu.“ /5  

Ježíšovi zbožní odpůrci mávli rukou nad Ježíšovými názory. Ani si nepřipustili, že by je tento tesař mohl svými názory převyšovat, natož aby to mohl být Mesiáš.
 

My svými ústy vyznáváme, že Ježíš je Mesiáš.

Bratr marnotratného syna také  věděl, kdo je jeho otec, ale nad otcovými názory nepřemýšlel. Jeho odvrat od otce se neprojevil viditelným hříchem.

Proto si máme dávat pozor na skryté odvraty od Boha – jsou nejnebezpečnější.  

Starší bratr už dříve nenaslouchal otci, šel jinou názorovou cestou.

Opět jsme u pečlivého nebo nepečlivého naslouchání božím slovům.

Ježíšovi zbožní nepřátelé  horlivě chodili do kostela, byli přesvědčení o své  pravověrnosti, ale nenaslouchali pečlivě ani Mojžíšovi ani prorokům. Jak by pak mohli přitakat Ježíši?

Nepřiznali mu cokoliv dobrého. Vadilo jim, že uzdravoval, každé jeho slovo si vykládali zle.

Nic dobrého od něj ani nečekali!!  

Chce i nás Ježíš podobenstvím o Milosrdném otci a jeho dvou synech vyučovat?

Povede se mu to? Uchrání  nás zbytečných omylů? 

Máme sklon říkat: „Bože, proč si mne opustil“. 

Kdypak říkáme: „Bože, já jsem tě opustil“. 

Jeden ze synů přiznal pravdu, druhý zaťatě mlčel. Trčel někde u stodoly plné svých výkonů. A byl přesvědčen, že má pravdu on. Nesouhlasil s otcem v jeho přístupu k navrátilci, ale nesouhlasil ani s otcovými názory.

Přitakal nakonec názorům otce? Přišel na hostinu? Dovolil otci, aby objal i jeho?

Objal svého bratra? Byl nakonec rád, že se bratr vrátil?

Nahlédl, že i on si vedl dlouho svou?  

Jak my jednáme s názory druhých lidí?

Kolik pozornosti a pečlivosti věnujeme Ježíšovým názorům? /6

Co si my odneseme z tohoto Ježíšova vyučování? Kde se najdeme?

Výchova a sebevýchova je náročná. Pupkatí fanoušci řvou v hospodě u televize: „Vyhráli jsme, máme zlato!“ a přitom drží v půllitrech zbytek kdovíkolikátého piva.

Je rozdíl mezi Ježíšovými fanoušky a jeho učedníky. /7

--------------------------------

Poznámky:

                  /1     Může se to stát poslední kapkou k přetečení poháru.

V dobré  firmě se předchází krachu, jak něco drhne, svolá se porada.

V podobenství o tuneláři Ježíš říká: „Udělejte si z pomíjivého majetku přítele. Při hospodaření s věcmi, ve firmě, ve svém povolání se naučte správně hospodařit – abyste byli schopni hospodařit s nejcennějším bohatstvím. (Srov. Lk 16,1-9)
 

                  /2     Podobenství  o zatoulané ovci je z mužského světa, podobenství o roztrženém náhrdelníku je pro ženy (Ježíš do vyučování o Bohu pozval i ženy, a vybral pro ně i několik podobenství z jejich – ženského světa), podobenství o milosrdném otci je pro všechny.
 

                  /3     Dnešní  společnost toleruje nevěru, sexuální  volnost, opíjení, lež, podvody, nepoctivost, pomluvy …, ale  jednání většiny neurčuje normalitu.

                    

                  /4     Josef z Arimatie, Nikodém.

„Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.“ (Sk 6,7)   

                  /5     Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu. (Mt 21,31-32)
 

                  /6     Kontrola je jednoduchá, dáváme přednost hotovým názorům zbožných knih nebo se namáháme porozumět slovům Písma?

Školáci určitého věku dají víc na své kamarády (kteří je často ani nepřevyšují), před názory rodičů nebo učitelů.

Někteří lidé  se např. o svých krizích v manželství radí s lidmi, kteří toho nevědí víc než oni, místo aby navštívili odborníka.

Čím to asi je?

 

                  /7     Fanoušci určitého druhu jsou ochotní  se prát za své názory. Učedníci Ježíšovi jsou drženi na řetězu svým Mistrem.