3. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 3,13-19; 1 Jan 2,1-5a; Lk 24,35-48
Datum: 30. 4. 2006


Ježíš před svou smrtí  říká apoštolům: "Věříte v Boha, věřte i ve mne." (J 14,1)

"Ověřili jste si, že Bůh je pravdivý, ověřte si, že i já jsem pravdivý."

Hospodina i Písmo už  měli Židé ověřené. Jsou vyzýváni k ověření spolehlivosti Ježíšových slov. Znovu připomenu, že Ježíš je proti slepé víře a papouškování slov po někom. Žádné opisování.

Velikonoce otevřely učedníkům oči. Kdo chce, může se přesvědčit, že na Ježíšova slova je opravdu spolehnutí.  Navíc sám Nejvyšší potvrdil Ježíšovu pravost vzkříšením.

Rabíni tvrdili: Mesiáš vynese soud nad Římany a hned vykoná rozsudek.

Ježíš říká, přicházím vám ukázat Otce a vy mě za to zabijete.

Řada křesťanů si myslí, že Ježíš byl náhradním objektem Božího spravedlivého hněvu (jakési dobrovolné Lidice).

Stále mícháme staré  a nové. 

Učedníci se zděsili, když  uviděli vzkříšeného Ježíše: "Jde si pro nás smrtka." 

Kdo se vyděsil, koho se to týká?

Často v Písmu rychle čteme, protože "to už známe".

Zřejmě se neděsil Kleofáš a ten druhý "z Emauz". Asi se neděsil Petr a Jan. Ti ostatní  jsou vyděšeni: "Jé, strašidlo!"

Při čtení Písma si musíme dát pozor, abychom měli správnou představu o tom, co čteme.

V běžném životě jsme zvyklí samočinně vnímat všechny souvislosti. Kupodivu u Písma jednáme podivně.

Někteří četnáři čtou knížky rychle, "hladově." Honem, honem chtějí vědět, kdo je vrahem, nebo "jestli  se ti dva nakonec vzali". Hltají stránky a uteče jim z knihy mnoho cenného.

Benedikt XVI. ve své  encyklice říká, cit je prchavou záležitostí, láska je trvalá, neboť je pracná.

Zamilovaný do Boha, si myslí, kdo ví, jak jej má rád, ale není to k životu, k soužití. Nezajímají jej Boží názory. Ani jej nenapadne, že si s Bohem v podstatě nerozumí. O to víc je přesvědčen, jak Boha miluje, o to víc se vášnivě hádá o své názory. (Známkou takových lidí je jejich nesnášenlivost vůči lidem jiného názoru.)

Josef Zvěřina v dopise z r. 1979 Janu Rybářovi píše: "Já teď tvořím novou dogmatiku. Ta, které jsem se kdysi učil, je zastaralá, i když snad v ní bludu nebylo. Ba je zastaralé, co bylo před rokem. Tak na něco přijdu nebo přijdu do blázince."  

Nechceme zůstat na povrchu, toužíme po hlubokém vztahu a porozumění s Bohem, proto se zamýšlíme nad Božím slovem.

"To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi ...    Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu".

Ta slova neznamenají,  že teprve teď Ježíš učedníkům osvětlil některá místa z Písma o smrti Mesiáše nebo že až teď dává učedníkům nějaký zvláštní dar k pochopení textu, který byl pro ně dříve nepochopitelný.

Ano, samotný výrok ("To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi ...    Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu"),  by mohl mít několik možných výkladů. Ale  správný výklad získáme pouze tehdy, když si všimneme celkové souvislosti.

Povrchní čtenář Písma může mít pěkné zmatky v chápání evangelia. Pořádný čtenář Písma ví, že Ježíš se snažil otázku svého utrpení marně apoštolům mnohokrát vysvětlit (Petrovi, Jakubovi a Janovi více než 8x, ne pouze 3x).

To "otevřel jim mysl"  neznamená, že se dřív nepokoušel tuto věc učedníkům vysvětlit (a není to vůbec nic nesrozumitelného).

Ježíš netápe (a teprve nehledá jako vědec), rozumí své věci, vždyť přichází od Boha. A navíc Ježíš je geniální učitel. To mě se třeba až na poněkolikáté podaří určitou věc vysvětlit. Ale Ježíš umí látku napoprvé dokonale vysvětlit. Pokud mu posluchači neporozuměli, nebyla to chyba učitele. 

Záležitost smrti Mesiáše mohli učedníci pochopit daleko dříve a neděle zmatků (v den vzkříšení) nemusela vůbec nastat.

To, že Ježíš snáší zabedněnost učedníků, je i pro nás (pokud jste někdo dál než první učedníci, tak se vám omlouvám) důkazem a projevem veliké laskavosti Ježíše.

Zabedněnost učedníků  byla způsobena tím, že částečně zůstali v tom, co je rabíni učili v hodinách náboženství o Mesiáši. A po ukřižování se do rabínských názorů propadli ještě více: "Tak Ježíš není Mesiáš!"

Drtivá většina lidí  Ježíše za Mesiáše nepovažovala. Apoštolové sice ano, ale v některých věcech, právě pod vlivem rabínské nauky, mu nemohli rozumět. (Mohli by mu porozumět, pokud by rabínské názory opustili.)

Dnešní úryvek nám to znovu připomíná. Proč? Abychom si nemysleli, že zabedněnost se netýkala jen apoštola Tomáše. Abychom nepodcenili, co s člověkem udělá, když se míchá pořádná nauka Ježíšova s lidskými názory!!  Abychom si nemysleli, že my nejsme stejně ohroženi. 

Co byla rabínská nauka? Směsice něčeho, co vyčetli rabíni z Písma, kousek tady a kousek tam, plus rabínské úvahy podle jejich vkusu. Dnes bychom tomu řekli lidová víra a lidová zbožnost.

(Lidová zbožnost je kousek z Písma tady a kousek tam, a všelijaké názory ze zbožných knížek a osobní vkus kdekoho, včetně vlastního vkusu. Podle toho vypadá výsledek.) To je něco, co i křesťana svádí z cesty k porozumění Ježíšovi.

Počítejme s tím, že nás při čtení Písma ovlivňují určité nedomyšlené názory a odvádějí nás od poznání nabízené Ježíšem.Mohou v nás způsobit stejný efekt jako u apoštolů. I nám může uniknout pochopení evangelia.

Všimněme si, jak dopadl nejslavnější den lidstva, Ježíšovo zmrtvýchvstání, Ježíšovi nejbližší  na něj vůbec nebyli připravení. 

Nás čeká ledacos náročného a nebezpečného. Nepřeceňujme se. Až přijde falešný Kristus, skočíme mu na lep? Rozeznáme jej od Ježíše, který má opět přijít? 

Proč zůstávat u lidové  víry a zbožnosti, když nám Ježíš zanechal dobrou a dokonalou výuku?

Vzpomínáte jaká vína jsme pili za totality? "Svíčku", "Sklepmistra", "Pražský výběr". Kdy by to dnes pil? Proč nepít kvalitní víno z Ježíšova sklepu?

Nevidíme, že řadě  přemýšlivých lidí, kterým lidová víra a lidová zbožnost nestačí, se utíkají k jiným výkladům života s Bohem. Jestli jim nenabídneme porozumění Ježíšovu slovu, ztratíme je.  /1 

Je to velice zvláštní, máme vynikajícího učitele, ale nechce se nám věnovat jeho výuce náležitou pozornost. Všimněme si, kolik našich součastníků pokládá  všelijaká neověřená soukromá zjevení za důležitější pramen informací než zjevení pro všechny skrze Písmo a Ježíše.

Všimněme si, kolik knih nabízí  informace "omilostněných" lidí. Jak a nakolik je jejich poctivost ověřená? Porovnáme-li si jejich hodnověrnost s Ježíšem, nesklouzneme do naivity.

Použiji opět současný  příklad. Gibsonův film o Ukřižování Ježíše stojí  na nepřesném překladu Izaiáše: "byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost",  a na zjevení Kateřiny Emerichové. To je pro lidi přesvědčivější, než evangelia.

Je to pohodlné. Za dvě hodiny zmanipulují drastické scény citlivého diváka.

Kdo by se zamýšlel nad Ježíšovými slovy. Víte, co by to zabralo času?

Kdo se zarazí nad hrůzou obětování Izáka, a hledá, aby došel k osvobozujícímu poznání?

Kdo je ochoten přemýšlet, jak to s Ježíšovým ukřižováním bylo?

Koho nesouhlasí s Izaiášovými slovy a dopídí se poctivém hledáním k osvobozující pravdě? /2 

Kdo nerezignuje nebo nevylije vaničku i s dítětem?

Vrátíme se ke slovům: "otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmu". Co to znamená?

To "aby" se může také překládat slovem "takže". 

To, co Ježíš říkal, vyhodnocovali apoštolové na základě předešlých vědomostí. To je běžný psychologický jev. To děláme pořád, kdykoliv se o něčem s někým bavíme. 

Učedníci se pořádně  neptali, když Ježíš mluvil o poslání Mesiáše. Když si mysleli, že mluví "záhadně", mysleli si, že to bude nějaký chyták. (Ježíš někdy takové "chytáky" používal např. "No, tak si kup meč!") 

Když Ježíš vynadal Petrovi za jeho odporováni ("Petře, víš, že mluvíš jako satan? Tak satan začínal." srov.  Mt 16,21-23), byli učedníci ve svém nesouhlasu s Ježíšem už opatrnější. Raději Ježíšovo upozornění na utrpení Mesiáše přecházeli mlčením.

Mozek jim úplně přestal přijímat to, co Ježíš říkal. Pozor, pozor, takový útlum a vyřazení našeho přemýšlení si můžeme snadno přivodit.  Běžně se nám to stává, neslyšíme, co nechceme slyšet.

Když Ježíše ukřižovali, tak se apoštolům rabínské představy sesypaly a najednou nevěděli na čem jsou. "My už ničemu nerozumíme". Jejich jistota byla pryč.

Až když se nám nesprávné názory a předsudky zhroutí, v takovém stavu,  je konečně mozek schopen a ochoten přijmout novou informaci, nové vysvětlení. Až po zhroucení dosavadních názorů byli učedníci schopni s Ježíšem diskutovat, protože už do toho nestrkali rabínské představy, starý přístup.

Konečně zaujali nový přístup: "My vlastně nevíme, na čem jsme," a Ježíš jim konečně mohl vysvětlovat, co potřebují. Konečně se jim "mozek otevřel".

Nejdříve se však musely sesypat ty představy, které jejich mozek blokovaly.

A to je to, "otevřel  jim mysl". 

To neznamená, že Ježíš  udělal tajuplný zásah do jejich mozku, aby mohli něco pochopit. Neznamená to, že dal učedníkům milost porozumění, jak si to často zjednodušeně představujeme,  abychom se náhodou nemuseli sami namáhat.

Poučme se z toho. Patří to k obrácení a k pokání !!

Když apoštolové  konečně prokoukli, styděli se za své předešlé  dlouhé a urputné odporování tomu, co se jim Ježíš  tolikrát snažil vysvětlit.  Uvědomili si, že Ježíš  se nechal ukřižovat proto, aby mohl otřásl s jejich sebejistotou - "my víme, jak to je správně".

Bez ukřižování, bez toho šoku, s nimi Ježíš nic nezmohl, nepodařilo se mu zásadní věci vysvětlit. 

Bohužel, křesťané, místo vlastního obrácení se k Ježíši a k poctivému naslouchání jeho slovům, místo toho, aby se nechali šokovat ukřižováním a hledali důvod PROČ "musel" Ježíš zemřít, vykličkovali tvrzením, že se Ježíš nechal za nás zmasakrovat, jako "dobrovolné Lidice". 

Vše jsme svedli na Boží spravedlnost, která musí někoho potrestat. Spokojili jsme se se špatným překladem Izajáše a podepřeli jej několika vytrženými obrazy apoštola Pavla.

Nevadí nám, že z toho vychází krvežíznivý Bůh. Hlavně, že na sobě nemusíme pracovat: "Vždyť my Pána Boha milujeme."

Je to pohodlné, ale dosti podlé vůči Bohu a Ježíši.

Vlivem starých názorů, ve kterých jsme ustrnuli, dochází při setkání s Ježíšem k útlumu. Neslyšíme to, co nám je nepohodlné. /3   K tomu se třeba někdy vrátíme, dnes by to bylo už dlouhé. Pokud rozumíme co znamená: "Otevřel jim mysl", můžeme začít naslouchat a prosit Ježíše o pomoc.

-------------------------

Poznámky:                   /1   "Podle mne není radno vyznávat na Západě buddhismus, protože změnit víru není totéž jako změnit zaměstnání: nadšení s léty zeslábne a jakmile pomine, co vám zbude? Zůstanete bezdomovci sami v sobě." Vzkázala jeho svatost 14. dalajlama všem vyznavačům buddhismu na západ od Ladakhu.

                 /2    Nemohu teď  říkat podrobnosti, ale Izajášův text 52,13 - 53,12 (celý je básnický  a nelze jej použít jako text právnický nebo za dogmatickou definici), je nepřesně přeložen. Např.  

Iz 53,5 v originále stojí: "byl proklán NAŠÍ nevěrností , zmučen NAŠÍ nepravostí. Trestání snášel K NAŠEMU pokoji."

Někdy se k tomu vrátíme podrobněji.

                 /3    I  nám hrozí, že zůstaneme u svých názorů a v jiné podobě se bude opakovat to, co je popsáno ve 12. kap. Janově:

  " A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?"

Ježíš  jim řekl: "Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.

Ač  před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?'

Proto nemohli věřit, neboť  Izaiáš také řekl: "Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí  se a já je neuzdravím."    J 12,32-40

Stejná  situace se opakovala po uzdravení slepého od narození. Ježíš řekl: "Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"

Ježíš  jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."   J 9,39-41