7. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 18,6-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,1-26; 1 Jan 4,11-16; Jan 17,11b-19
Datum: 28. 5. 2006


Úryvek z evangelia je opět náročný. Říkali jsme si - patří do poslední lekce. Náročný je i v tom, že je třeba znát významy biblických, Ježíšových slov.

Podtrhl bych třeba klíčová  slova: "slovo", "pravda", "tvé slovo je pravda",  jsou veledůležitá, budeme jim muset někdy věnovat pozornost. 

Ježíš většinou rozmlouval s Otcem "otcovštinou", tato slova jsou v lidské řeči - "mateřštině" -  proto jsou důležitá pro nás. Nám mají něco osvětlit.

"Dokud jsem byl s nimi zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo."

Mohlo by nás napadnout - Písmo předpovídá Jidášovu zradu, Ježíš Jidáše neochránil, aby se naplnilo Písmo (aby zrada dopadla) a hodil Jidáše přes palubu. Jenže v evangeliích jsou jiná místa, která tuto možnost vylučují.

Je otázka pekla důležitá? Jak to, že je vůbec v pekle nějaká noha? Neumřel snad Ježíš za všechny?

Proč není každý  člověk spasený? (Pamatuji veliké diskuze ušlechtilých lidí, kteří si mysleli, že peklo bude prázdné. A nemám rád ty, kteří rádi někoho do pekla strkají.) 

Jak je možné, že vůbec někdo bude v pekle?

Možná jich tam bude hodně. 

Jestli Ježíš něco vysvětluje, nemusíme hádat podle svého vkusu. Stačí se nechat poučit.

Kdo z nás nepotkal člověka, který není ochoten přemýšlet o příčině své chyby a neumí chybu přiznat?  Je velice důležité si všimnout Jidášova jednání a jeho chyb.

Každou chvíli slyšíme o obrovských korupcích. Jste pro povolení policejních provokací  k uplácení? 

Já ano.    

Zlo je třeba léčit. Bolest nás informuje o něčem nezdravém v našem těle.  Každého provází nějaký stín, nějaké zatížení. To je pro nás výzvou. Kdo svůj stín uvidí, může se, díky němu, mnoho naučit.

Jidáš nebyl povolán ke zradě, ale k apoštolátu. Jako každý, měl i Jidáš svou vadu, svůj špatný sklon.  Ježíš o tom věděl a úmyslně svěřil Jidášovi pokladnu. Ne jako léčku, ale k možnosti růstu a uzdravení.

Jidáš si z pokladny občas bral něco do vlastn� kapsy. Vždy toho litoval a sliboval polepšení: "Já to už víckrát neudělám". (To je špatný přístup, Jidáš neřešil kořen své bídy. Kdyby bral Ježíše opravdu vážně a s ryzí úctou, nebyl by si to dovolil. Škoda, že si to nepřiznal. Nebyl k sobě upřímný.)

Jidáš se ale spoléhal na sebe: "Už to víckrát neudělám". Nešel za Ježíšem, nepřiznal svou chybu, nehledal příčinu.  /1  

Jidáš hrál spravedlivého! Neřekl: "Ježíši, prosím tě, dej pokladnu někomu jinému, já se občas neudržím a něco ukradnu". Ježíš by mu pomohl. 

Co mohl Ježíš s Jidášem dělat? (Co naděláte s neupřímným člověkem, který si nepřizná chybu?) Jidáš dostal řadu příležitostí k uzdravení. Poslední (drastická) možnost byla, když  do něj vstoupil satan. Jidáš zradil pod vlivem dočasného posednutí satanem (to pro něj byla polehčující okolnost).

Jidášovi měla zrada pomoci k otřesu, aby se obrátil).     /2 

Když Jidáš dokončil svou věc, satan od něj odstoupil. Jidáš prokoukl, zděsil se toho, co provedl, ale místo toho, aby šel pod kříž a řekl: "Ježíši, prosím tě, odpusť mi, já jsem provedl hloupost", sám chtěl napravit svou chybu. Vyznal své pochybení, vrátil peníze a chtěl se nechat potrestat za svou zradu (zřejmě doufal, že bude ukřižován jako Ježíšův stoupenec). Když se mu kněží vysmáli,  potrestal se sám. (Všimněme si, že trest neřeší následky zla.)

Škoda.

Ježíš ukazoval Jidášovi, že ví o jeho zradě, přesto s ním stále dobře jednal, ucházel se o něj, aby Jidáš věděl, že se může k Ježíši kdykoliv vrátit.

Jidáš se mohl se stát svatým, i po hříchu zrady. Přece Petr je svatý, i když Ježíše zapřel. Petr se po hříchu stal ještě svatějším Petrem, Jidáš se mohl stát svatým Jidášem a jeho jméno by se nestalo synonymem zrádce.

Pro Jidáše nebyla určující  chvíle, když zradil (to byl pod vlivem ďábla), ale už dřívější základní nepoctivost k sobě samému, když si před Ježíšem hrál na spravedlivého. (První nepsané pravidlo říká: "Nebudeš obelhávat sám sebe, ani Boha svého".)

Jidáš neodpadl proto, že by ho Ježíš "hodil přes palubu". Petr také zhřešil. Někdy nám až selhání otevře oči.

Sv. Pavel tvrdí, těm, kteří milují Boha je vše k prospěchu - rozuměj i hřích, pokud se k němu postavíme čelem. (Srov. Ř 8,28)

Ježíšova modlitba ("Dokud jsem byl s nimi zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.") je zkratkou. Můžeme jí porozumět ze souvislostí.

Bůh nepotřebuje splnit nějaký počet zavržených. Každému z nás, i Jidášovi, dává příležitost a každému ponechává svobodu.

Kdyby se Petr po hříchu nerozhodl napravit své jednání, svoje názory a svůj postoj, tak by nebyl jeden propadený záhubě, ale Ježíš by řekl: "... kromě těch dvou, kteří propadli záhubě, aby se naplnila Písma".

Takhle špatně skončil jen Jidáš. A nemusel to být ani Jidáš. Bůh nepotřeboval nějakého zrádce, jako nepotřeboval Ježíšovo umučení.

Jidáš nezhřešil proto, že to bylo předpověděno. Bůh nen� jako scénárista, který píše hercům jejich role a oni pak podle scénáře svou roli na jevišti hrají.

V Písmu stojí, že jeden z nejbližších zradí Mesiáše. Bůh věděl, že se Jidáš po hříchu, až prohlédne, zachová špatně. Pokusí se udělat gesto, nebude přijato a pak spáchá sebevraždu. (Špatná lítost po hříchu.) Bůh věděl dopředu, jak se Jidáš zachová, a tak to bylo oznámeno dopředu.

Ježíš to ale říká proto, abychom si uvědomili, že se Jidáš nenarodil coby zrádce. Svou roli si svobodně zvolil.

Všichni potřebujeme Boží ochranu a Jidášova chyba nás má přivést k důležitému poznání: 

Prvním krokem je pravdivost a upřímnost k sobě a k Bohu.

Druhým je poznání,  že kořenem každého hříchu je nedostatečný vztah k Bohu (nepomůže tvrzení: "Já tě mám Bože rád a slibuji, že to už víckrát neudělám").

Třetím, je osvojení  si návyku: obrátit se o pomoc k Ježíši. (Žlučník si také nejsem schopen vyoperovat sám.)

Tyto tři kroky Jidáš zanedbal. Zřítil se z vysokého postavení (patřil mezi Ježíšovy nejbližší, uměl uzdravovat ... ).

Komu není Jidáše líto, nebo kdo se nezamýšlí nad Písmem a nad tím, proč přichází  hřích, takový člověk je ohrožen, že neporozumí, jak to s námi chodí. Takový člověk pak ani neobjeví, jakým způsobem a kudy nám Bůh nabízí pomoc. Nepochopí, proč se nám vrací hříchy, i když se jich snažíme zbavovat.

Mnoho lidí se ptá, proč  trpí. Když slyší, přemýšlej, třeba tvoje víra není v pořádku, tak leckdo řekne, ale já to utrpení obětuji.  Tím se ovšem stává Bohem neoslovitelný. Zacpává si uši a zakrývá si oči.

Na Kalvárii byly tři kříže.  Jsou tři typy utrpení:  

       utrpení Ježíše (k záchraně druhých),

       utrpení kajícího lotra (abych si uvědomil svou vinu a obrátil se na Ježíše)

       a utrpení nekajícího lotra, které mu vůbec nepomáhá, ale naopak, může být předzvěstí pekla.

Pokud místo hledání  příčiny svého utrpení, řeknu, já své utrpení  obětuji, pak si hraji na Ježíše na kříži, ale přitom jsem nekajícím lotrem. 

Mnoho utrpení si zaviňujeme sami. Proč? Nepřemýšlíme o tom, co říká Ježíš. Místo toho se jen držíme zpovědních zrcadel a snažíme se odstraňovat hřích.

Minule jsme si všimli, proč  prvotní církev potkalo pronásledování. Nemuselo nastat. Ale kdyby prvotní církev netrpěla, vůbec by nedošlo k misiím. Předtím církev měla pokoj, ale do misií nešla.

Ježíš se snaží všemi prostředky nás utrpení uchránit.

-------------------------------

Poznámky pro náročnější:

                         /1   V Nazaretě očekávali od Ježíše uzdravení svých nemocných. ("Co by neudělal pro rodáky, když jinde marody kurýroval".)

Ale nazaretští  "nedovolili" Ježíši uzdravovat. Nebyli k sobě poctiví. Měli se za spravedlivé.

(Jsme-li neupřímní, blokujeme vlastní růst.)

Když  se na Ježíše naštvali, už  od něj ani žádné uzdravení  nečekali. ("Od toho? Pch! Ze skály s ním, neřádem!")

A Ježíš  byl nejen schopen jejich nemocné uzdravit, Ježíš by jejich nemocné velice rád uzdravil. Ježíš nepotřeboval prosit. Ale já potřebuji být k sobě upřímný a rozpoznat, kým Ježíš je.  Vlastně já určuji, zda budu uzdraven. 

(Nazaretští  se dočkali zázraku, ale s tím se nemohou nikde chlubit.)   Srov. Lk 4,14-30

                     /2   Král Saul byl velikou osobností. Byl tak otevřený  Duchu božímu, že dokonce s proroky prorokoval. Později mu ale moc stoupla do hlavy a sláva jej oslepila. Začal postupně lhát, svévolně jednat a nenávidět.

Co s ním? Prorok říkal Saulovi pravdu, ale král ji nepřijal. Občas svého činu litoval, plakal nad sebou a sliboval "že už to víckrát neudělá" (při pronásledování Davida).

Saul dostal, jako každý, dost času na uzdravení. Co s ním, když nebyl upřímný k sobě?

Potřeboval "koňskou dávku" upozornění. Jestli s ním  dostatečně zamává a Saul se chytí za hlavu.

"Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina". (1 Sam 16,14 )

"Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul.

Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil. ..." (1 Sam 18,10n )

Saul se měl  "chytit za hlavu": "Hospodine, tys mě  vyvolil za svého krále, já  jsem byl na vysoké úrovni, otevřený  tvému Duchu ... a teď jsem strašně  dopadl. Klesl jsem tak hluboko, že si se mnou zlý duch  dělá co chce. Jednám nesvéprávně jak narkoman. Už se nemám v rukách a nejsem svým pánem a hlavně nejednám jako tvůj služebník. Bože, prosím tě, mi pomoz najít chybu."