Slavnost Těla a Krve Páně

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 3,1n - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 24,3-8; Žid 9,11-15; Mk 14,12-16.22-26
Datum: 18. 6. 2006


Stolování s Ježíšem je naší největší slavností. Každý rituál je stále potřeba doprovázet slovy, jinak se stane nesrozumitelným. Vloni jsme sice měli dlouhý cyklus o Večeři Páně, ale zkusím něco připomenout.

Texty liturgických čtení  mluví o Smlouvě Hospodina s Izraelem, Hospodin není jako lidští vladaři, kteří si nechají sloužit. Bůh slouží lidem. Je nám přítelem.

Židovští snoubenci sepisují před svatbou svatební smlouvu. To není projev nedůvěry, ale písemné potvrzení své nabídky druhému, svých závazků. (Naše společnost je nedospělá, každý se jen domáhá svých práv a k povinnostem se nikdo nehlásí.)

Hospodin nechal sepsat, k čemu se Izraeli zavazuje, aby každý věděl, co může očekávat (na co má právo) a nikdo nepochyboval o božích příslibech. Bůh není náladové božstvo nebo feudální milostivá vrchnost. 

"Budeme poslušní,"  je důležitá odpověď v 1. čtení.  Naše poslušnost nemá vycházet z podvolení se autoritě, ale pro poznání, že Bůh nám nabízí něco velice výhodného.  Vztah s Bohem je přece přátelstvím.  /1

K evangeliu: Ježíš nejen obnovuje smlouvu (přátelství) s Izraelem, ale obohacuje ji a nabízí ji i (nám) nežidům.

Slavnost Večeře Páně  nám stojí za pozornost - slavíme ji každou chvíli.

Bez pečlivého naslouchání  autorovi tohoto rituálu - Ježíši, si často děláme, co chceme.  Zabloudili jsme a zašmodrchali se ve své "zbožnosti" a pak ani neumíme vyprávět dětem, co ta slavnost znamená. ("Hlavně nekousnout do Svaté Hostie a hezky držet svíčku", nám říkali.)

Ježíšovu vyučování  porozumí každé přemýšlivé dítě.

Budeme k tomu potřebovat texty:  J 1,9-18     J 3,1-21    J 6,25-59

Zatímco my teologové  z "úcty" posunujeme Večeři Páně mimo náš život (Mše svatá,  Svátost Nejsvětější, Velebná, Oltářní, tajemství, přidáváme kadidlo, družičky, zvonečky, nebesa, adorace ...),  Ježíš naopak ve své Hostině z našeho života vyšel, do našeho života ji vložil a ponechal, nevyčlenil ji někam do zvláštního prostoru jednání.

Ježíš vždy bezvadně  učí, pokaždé vychází z našich zkušeností. Je praktický, není teoretikem a učitelem definicí. Ví, že láska prochází žaludkem a společné jídlo navozuje blízkost. Rád stoloval se svými blízkými.

I Nikodémovi připomínal, jak jsme přišli na svět. "Nikodéme, ale vy lidé jste zváni ještě na další úroveň, do společenství dcer a synů Božích. K tomu je ovšem třeba nového narození". Srov. J 3,3n 

My o biologii víme víc než  Nikodém, a přece znovu a znovu žasneme: "Dítě je zázrak"  (co je za naším zrakem, kam nedohlédneme).  Nemáme slov ...  

Rodiče pouze vytvoří podmínky a pak - to je neuvěřitelné - z jídla, které maminka jí, skrze její krev, se utváří tělo nového člověka. Ale nejen tělo.

Rodiče o dítě pečují, projevují mu svou náklonnost, vyprávějí mu, ukazují  svět, co je dobré a na co si má dávat pozor.... Dítě  vrůstá do rodiny,  je obklopeno duchem rodiny (génius loci) a postupně objevuje další prostory světa a společnosti. Úžasné! Div divoucí!

Nepopíše to vyčerpávajícím způsobem ani biologie, pedagogika, psychologie, sociologie a všechny vědy dohromady, ani všichni básníci světa.

Ježíš ve svém vyučování  pokračuje: "O pozvání do pozemského života člověk nerozhodoval, ale o životě s Bohem rozhoduje každý osobně." "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi." (Srov. J 1,9-14)  

Dítě člověka nevznikne a nevyroste bez rodičů. Dítě boží nevyroste bez pomoci  Boží. "Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch."   J 3,5-6n

Zástupu u Tiberiadského jezera (po nasycení z pěti chlebů a dvou ryb) Ježíš vysvětluje: "Vám jde jen o jídlo." Srov. J 6,22n   (Lidem se náramně líbilo, jak Ježíš nemusel sít, žnout, mlít obilí, nepekl chleba a nelovil ryby, jen řekl: "Čáry,  máry, fuk" a byla hostina pro všechny.)

"Dej nám najíst,  co ti to udělá?" 

Ježíše mrzelo, že neřekli: "Ježíši, ty jsi Prorok, nevzkazuje nám něco Hospodin?

Neděláme něco špatně,  že jsme okupováni pohany? Nemá pro nás Hospodin nějaký  návrh? Vždycky si věděl rady, když jsme se dostali do nějakého otroctví. Ježíši, nemá pro nás Bůh nějakou zprávu? Co můžeme udělat pro lepší vztahy s Bohem?"

!! Znovu připomenu, že text evangelií je stručným výtahem nejdůležitějších slov.

"Proč neusilujete o pokrm k životu věčnému?"  (Srov. J 6,27n)

Lidé ze zástupu sami připomínají manu, kterou Hospodina živil jejich předky na poušti (kdož ví, jakou "výživu" v sobě mana měla). A Ježíš říká: "Já jsem pro vás Chlebem z nebe k růstu dětí božích v člověku". Nemluví ještě o "eucharistii". 

(Chleba znamená vše, co potřebujeme k životu: jídlo, oděv, bydlení, přátelství, kulturu ...

"Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" Mt 4,4 

V dětském domově nechybí  jídlo, ale v rodině děti přijímají a nasávají ducha rodiny - co je dobře a co se nedělá, kdy si myjeme ruce, kde se přezouváme, jak stolujeme, pomáháme si, zdravíme se, děkujeme a prosíme, slavíme svátky, modlíme se, ... )

"Vy jen pořád o jídle", říká Ježíš. "Nejde jen o výkrmnu. Jako bez pozemské péče nevyrostete k pořádnému lidství, tak bez mojí péče nevyrostete k božství."

Ježíš nás uvádí do nového života, do životního stylu svých přátel, budoucích nebešťanů. "Boží království už je ve vás a uprostřed vás, už začalo".

Ježíš vypráví  o Bohu, vyučuje, svým příkladem ukazuje, jak vypadá nový  život. "Budeme si říkat pravdu, přiznávat chyby, omlouvat se, nikdo se nebude na druhé povyšovat, kdo chce být první, ať horlivě slouží druhým ..."

Ježíš ve svém daru Hostiny ("To konejte na mou památku") vychází z našich zkušeností. Víme, co pro nás znamená nedělní oběd (když se vydaří). Pokaždé, když jsme se sešli u babičky, vždy pro nás měla něco na zub. Bylo veselo, děda vypravoval, hráli jsme si s bratranci a sestřenicemi. Nikomu nemusíme vysvětlovat, že to bylo krásné. Máme zažité, že když jsme se přitulili k někomu, kdo nás měl a má rád, bylo nám dobře.

Někdy voláme svým přátelům, dlouho jsme se neviděli, už to nemůžeme vydržet, přijďte. Na stůl pak neseme, co máme doma nejlepšího. Každý vnímáme jedinečnost kuchyně své maminky. A bezpečně víme, že to není jen otázka ochucení jídla. Každý zakoušíme jedinečnost lásky svých rodičů ...

Z toho všeho Ježíš vychází a používá formu společného jídla.

Jak stoloval se svými přáteli, si můžeme lehko představit. (Podobně stoluje s námi.)

Židé si u jídla povídají více než my. A často mluví o Bohu. Jejich náboženský život se především odehrává v rodině a Hospodin je natolik zaujal a natolik se naučili vnímat jeho pomoc, že se u jídla o Bohu přirozeně a rádi baví.

Ježíšova hostina je na pohled jednoduchá, aby nebyla náročná na přípravu (nemusíme péci dort, vězni v kriminále by vůbec nemohli). Ale Ježíš dává do své hostiny víc než my, dává sebe sama. Ještě víc než maminka do slavnostního oběda. Mnohem víc - jeho přátelství je silnější, zahrnuje všechny a unese všechnu naši povrchnost, lhostejnost, hloupost a nesnášenlivost.

Naše vlastní zkušenost se společným stolováním, s rodinou, s přáteli, nás uvádí k porozumění Ježíšově hostině.  (Kdo neumí stolovat, neporozumí Večeři Páně. Podstatou stolování je: jsem tu pro druhého.)

Domov je pro nás jedinečným místem, kde nás někdo čeká, těší se na nás, přeje nám, doma máme vždy otevřené dveře.

Nemusíme vymýšlet žádný  zbožnější a speciální slovník pro slavení Večeře Páně ani jiné ceremonie. Ježíšovi nechyběla slova, ani přirovnání nebo gesta. Na jeho rituálu, na jeho Hostině, se nedá nic vylepšit (spíš pokazit). /2

Ježíš si nás získal, a živí v nás svou hostinou to, co v nás "počal", co v nás začalo. A tento nový život posiluje a uzdravuje (víme, co pro nás znamenalo, když nás doma po nějakém průšvihu pozvali k jídlu.)

Žijeme už nejen duchem své rodiny, ale Duchem rodiny Boží.  Z přátelství, které Ježíš do své hostiny vložil, se vytváří a roste náš nový způsob života.

"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den."  J 6,54

(To víme, že nestačí jen zbožně polknout.)

"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm."  J 6,56  O manželích Písmo říká: "budou jedno tělo a jedna bytost" (Srov. Gn 2,24) Ježíš nám rozumí víc než my sami sobě, víc než náš partner. Ježíš nás objímá, prostupuje.

Ježíš je prostředníkem k Otci. " Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne." J 6,57

Ježíš muže být svorníkem a prostředníkem vztahu mezi manžely a ostatními lidmi. V�me, jak silné společenství se vytvářelo lámáním obyčejného chleba v Izraeli. Víme, k jak silnému  společenství nás Ježíš svou láskou, svým příkladem a svou Hostinou zve.  Apoštol Pavel nám připomíná: "Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu." 1 Kor 10,16-17

Ježíš chce proměňovat nás a ne jen potraviny. Chce bydlet v nás a uprostřed nás (co nadělaly škody zbožné řečičky o vězni ve svatostánku). Máme vědět, co Ježíš nabízí a zamýšlí.

Chce bydlet v našem srdci (nevěřte, že přítomnost Ježíše "po svatém přijímání" je jen čtvrt hodiny). Ježíš chce přebývat v naší rodině, v našem společenství (v našem kostele), chce s námi pracovat i slavit. Až tomu uvěříme, budeme mít jiný motiv k životu, naše vztahy se změní, budeme spolu jednat na úrovni vyslanců, neboť "v Tobě přebývá Ježíš". Budeme mít doma jiný pořádek, jinak se budeme chovat na ulici a v přírodě.

Je ale nejprve důležité  se zastavit a zeptat se, jestli opravdu chceme, aby nás Ježíš  prostupovat a proměňoval. 

Opravdu to chceme?

Pak se nebudeme utíkat do našich "vylepšených" a "přeslavnostních" obřadů. 

Zatím jsme zůstali u prvního krůčku "víry", že chleba už není chlebem a víno vínem (myslím, že to nepopírá ani Satan.

Místo demonstrování  této "víry" na ulicích těm, kteří nejsou ani tak daleko jako my, bychom mohli pokročit dál. K Ježíšovu pozvání k jeho přebývání v nás a k našemu proměňování do Ježíšovy podoby - abychom přijímali jeho myšlení, mluvení i jednání.

Až se nám to podaří, zahlédnou na nás lidé na ulici to, co je podstatné a viditelné  i pozemskýma očima. (A my se přestaneme vytahovat, že jsme něco víc než "nevěřící")

Pak budeme mít plné ruce práce se sebou a nebudeme se rozptylovat. Až porozumíme Ježíši a přijmeme jeho nabídku, stane se nám přítelem, bratrem a Pánem.

Všechna naše cingrlátka (která nazýváme větší zbožností) jsou útěkem od tohoto pozvání! 

Až začneme naslouchat Ježíšově vyučování, pochopíme, o co mu jde. Až objevíme jeho otevřené srdce, až budeme opravdu toužit po jeho nabídce, pak budeme při Večeři Páně vyhlížet druhou prosbu k Duchu svatému, aby  NÁS  - I MĚ - PROMĚNIL NA NOVÉ JEŽÍŠOVO TĚLO, OCHOTNĚ SE VYDÁVAJÍCÍ NA ZÁCHRANU DNEŠNÍHO SVĚTA.  (Srov. s eucharistickou modlitbou)

Vypravujete dětem a vnukům o Ježíšově hostině. To je výsada rodičů a prarodičů, kněz nedosáhne tak daleko, jako vy.. Pěstujte doma chvíle pohody a blízkosti a otevřenosti jeden pro druhého a pro Boha. Tím pomáháte dětem otvírat dveře k setkání s Ježíšem a porozumění tomu, kam nás zve.

Kolikrát mě napadlo, že to jídlo v kostele je stejně zvláštní. Podívejme se, a Ježíš se nestyděl.

"Vezměte a jezte, vezměte a pijte." Kolik trápení vzniká, když neposloucháme a vymýšlíme kde co. Proč se míjet s Ježíšem, i se sebou navzájem? /3

---------------------------------------------------------

Poznámky:

               /1     Je dobré  si alespoň jednou do roka přečíst text smlouvy (která  je nabízena také nám), abychom se nemíjeli s tak výhodnou nabídkou.

               / 2     Např. pamatujeme, jak kněz  šeptal latinsky slova při "proměňování", aby je nikdo neslyšel, co kdyby je použil k nějaké magii.

              /3      Jak forma jídla při Večeři Páně slábne (místo chleba oplatečky, místo stolu něco podivného, místo stolování u stolu, roznášení pokrmu po kostele, bez nápoje, atd.), tak slábne porozumění Ježíšovu záměru. Přestáváme dokonce rozumět i tomu, co může být srozumitelné každému kolemjdoucímu.

To, co Ježíš  srozumitelně učí, vyhlásíme za neproniknutelné  tajemství (to se ví, že Ježíšovo přátelství  je nevídaný zázrak -  to, co je za naším zrakem).

Někdo už  ani nevidí, že čím dál víc vypadáme jako exoti a podivíni.

  Ježíš jako podivín nejednal. ;