14. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 2Kor 12,7-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ez 2,2-5; 2 Kor 12,7-10; Mk 6,1-6
Datum: 9. 7. 2006


K 1. čtení: Hospodin říkával prorokům: "Neboj se svých protivníků".

Mojžíší říká: "Jmenuji tě svým vyslancem! Neboj se, zamáváš s egyptským králem". (Srov. Ex 7,1: "ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem ...")

Proroci nebyli chudinkové, nemuseli si vše nechat líbit.

To až lidová víra poddaných, manipulovaných tak, aby "drželi hubu a krok", mluví  o Ježíši především jako o mlčící ovci podřezávané řezníkem (tak to dopadá, když se jeden výrok z Písma vytrhne a ostatní se nechají ležet ladem. Pohodlným a těm, co mají v kalhotách, to vyhovuje.)

Než se budeme věnovat evangeliu, řeknu vám, co se mi nedávno stalo.

Byl jsem letos opět na týdnu přednášek a meditací. 15 let přijíždějí - většinou opakovaně - přemýšliví lidé, převážně důchodci.. Večer zajdeme na pivo, je veselo, a často debatujeme o Bohu. Jeden večer přišla řeč na nějaký biblický text a víc lidí začalo vykládat, co si myslí o biblických pojmech: víra, modlitba, chudoba, čistota. Jednotlivým slovům podkládali významy podle svých osobních představ. Byli přesvědčeni, že jejich tvrzení jsou odpovídající Písmu, neboť vždy před čtením z Bible prosí Ducha sv. o vnuknutí.

Nechtěl jsem je zaskočit otázkou, jak to, že každému z nich Duch sv. říká něco trochu jiného. Pokoušel jsem se jim vysvětlit, že Bibli "neodemkneme" klíčem od svého domu nebo od svého auta. Ale, že je třeba si obstarat klíč k porozumění "od výrobce". Je třeba se trochu vzdělat jako u jiného poznávání. V chemii, ve fyzice, v cizích jazycích také nehádáme, co který pojem znamená, ale necháváme se provést nějakým průvodcem, který nejde cestou poprvé.

Nechtěli tomu mnoho rozumět, tak jsem se jich zeptal: "Co to je frčík emurančík?" Nikdo nevěděl. Jeden starší vzdělaný inteligentní muž řekl: "To znám, to je takový psychologický chyták, nic takového není, žádný frčík neexistuje". Někteří hádali všechno možné.

Řekl jsem: "Frčíci jsou pouštní hlodavci a jeden druh se jmenuje frčík emurančík". Všichni se začali smát.

"Dobrá, vsaďme se o pivo". 

Nevěřili.

Nevěřili, ani když  jsem zvýšil sázku: "Bednu whisky proti jednomu pivu". 

"Nechci po vás, abyste mi slepě věřili. Ověřte si, zda je pravda, co říkám."

Jedna paní ale druhý den ráno před meditací vystoupila: "Včera jsem před 23. hodinou volala manželovi, ať se podívá do encyklopedie, co je frčík emurančík. Poslal SMS: "Frčík emurančík je pouštní hlodavec."

Proč ale předtím, bez ověření toho, co jsem řekl, tvrdili, že nemám pravdu? A to se máme rádi, léta mě znají a stojí o mé přednášky.

V dnešním úryvku evangelia uslyšíme něco podobného. Celá událost je popsána také v evangeliích podle Matouše a Lukáše a je třeba si ji přečíst i tam (Mt 13,53-58 a Lk 4,16-30). Až pak si můžeme udělat celkový obrázek o tom, co se v synagóze odehrálo.

Všimněme si velice rozšířené  nedobré reakce mnoha lidí při setkání s něčím, co je pro ně nové nebo nezvyklé. (Častěji o tom mluvíme.) Každý máme svůj strop poznání. Ale není chytré si myslet, že nad mým stropem už nic není.

Kdyby se nás někdo zeptal, zda si myslíme, že známe všechno, řekli bychom: "Samozřejmě,  že všechno neznám", a přesto mnoho lidí jedná, jakoby všemu rozuměli. 

Všechny osobnosti, které  přinášely něco nového, měly potíže se svými současníky.  Nejen proroci,  ale i průkopníci ve vědeckých nebo uměleckých oblastech. (Jen ve světě módy to je jinak.)

I Ježíš narážel na lidskou omezenost, hloupost a nepružnost. Na začátku jeho působení  mu naslouchalo hodně lidí, žasli a v ledasčem mu přitakávali, ale nakonec jej odmítli. (Text v evangeliu je velice zkráceným vyprávěním.) Pohoršovat se nad Ježíšem začali, až když Ježíš začal pranýřovat "bolavé" problémy, se kterými se židům nechtělo hýbat. Kvůli tomu se Nazaretští cítili uražení. Nejdříve to byl vnitřní odpor, pak reptání a nakonec chtěli Ježíše zabít - shodit ze skály.

Očekávali od Ježíše zázračná  uzdravení svých nemocných: "Když mohl pomáhat jinde, u cizích, proč by to nemohl udělat pro nás?  My nazaretští  jsme přece před léty celou jeho rodinu, když se přistěhovala, přijali mezi sebe. Jeho tátovi jsme pomohli sehnat  práci, Ježíše, když byl malý, vzali  naši kluci do party, k jeho mámě byly naše ženské slušné. Tak co ten přistěhovalec teď dělá drahoty? Co by mu to udělalo, pomoci našim nemocným? To k nám nemůže být trochu vděčný?  Co mu tak stouplo do hlavy? Co ze sebe dělá?

(Ježíš zázrak nakonec udělal, ale takový, že nazaretské nectí. Po celém světě  se čte, jak byli "kosteloví" lidé z Nazareta zběsilí.)

Jen krátce připomenu popis Lukášova evangelia. "Vaši otcové nestáli o rady proroků. Nesnesli  pravdu o sobě. Myslíte, že vy jste se už poučili? Myslíte, že snesete kázání Mesiáše?"

"Co si to dovoluješ, Ježíši? Sotva jsi začal učit, už nás napadáš.

My jsme farizeové (stoupenci zbožného náboženského hnutí, schváleného náboženskými autoritami).

Ctíme naše světce,  vyprošujeme si u Hospodina příchod Mesiáše. Víc než naši předkové se modlíme, postíme, sebezapíráme se a konáme dobré  skutky.

Dodržujeme naši svatou tradici, kterou ty povýšeně bouráš. Snižuješ to, k čemu nás naši zbožní učitelé vedli.

Co si to dovoluješ? Kdo jsi?

My jsme synov� Abrahámovi, učedníci Mojžíše a ctitelé Nesvětějšího.

Nedovolíme ti urážet naši pravou víru!"

Celá tato událost v Nazaretě varuje i nás. I my jsme nesnášenliví, neumíme hledat pravdu a odporujeme i Bohu. 

Toho bychom si mohli všimnout především.

Nepřehlédněme, že můžeme Boha omezit a odmítnout!

Bůh je velice mocný, mnohem mocnější než my (výraz všemohoucí je zavádějící) a přesto mu můžeme překazit jeho záměry.

Např. Bůh si nepřeje, aby vůbec někdo byl v pekle. A zřejmě tam nebude jen pár lidí.

Proč?  Protože nám  Bůh dal právo o sobě rozhodovat a Bůh respektuje naše rozhodnutí. Váží si své svobody a tak ji také dopřává druhým.

Když řekneme: "Pánbíčku, ty řečičky si nech", tak Boha umlčíme.

Skoro všichni si myslíme: "No, to já bych neudělal, takhle bych nikdy s Pánem Bohem nemluvil", jenže ono to v nás je a dokud to v sobě nenajdeme, tak se s celý naším duchovním životem nehneme z místa.

U Marka nejsou uvedeny podrobnosti sporu mezi farizei a Ježíšem, u Lukáše ano.

Za lékařem nebo léčitelem může přijít kdokoliv. Ale Ježíš není lékař  ani léčitel.

Ježíš nás přichází  uzdravit z našich duchovních chorob. Ježíš nás zve do božího království a kdo stojí o boží království, tomu bude vše přidáno i uzdravení z nemocí.

Kdo nestojí o boží království, tomu by Ježíšovo uzdravení nepomohlo.

Ježíš nemohl (a nemůže) často udělat zázrak ne proto, že by mu došel dech, ale protože Bůh dal člověku právo rozhodovat o sobě, a tam, kde lidé řekli "žádný zázrak od tebe nechci", tam se nevnucoval.

V Nazaretě měli jistě plno nemocných, jenže když Ježíš kritizoval zbožnost nazaretských, pak leckterý zbožný člověk nebo představený synagogy řekl: "Ještě loni tesařil a já se ho mám doprošovat?"

Možná si takový  člověk v hloubi srdce myslel, že se Ježíš přijde s úctou sám nabídnout, zda může uzdravit nazaretské marody z jejich neduhů.

Musíme si uvědomit, že ve vztahu vůči Bohu máme (to se netýká jen židů) spoustu nedomyšlených zvrhlostí.

Ježíš v Nazaretě nemohl marody uzdravit, protože nazaretští o to "nestáli" za těch podmínek, které nastaly. Kdyby Ježíš přišel takovým způsobem, jak si představovali, to by jej rádi přijali.

("Bůh by totiž dobře udělal, kdyby jednal podle našich očekávání a ne podle svého! To by pak měl mnohem lepší pověst! Jenže, když je Bůh tak tvrdohlavý, ať se nediví, jak proti němu lidé jedou a jak nehezky o něm mluví! Je vidět, že to s námi neumí!")

Takhle to samozřejmě  neřekneme, ale kdo je poctivý, všimne si, nakolik přemlouváme ve svých prosbách Boha, co vše má za nás udělat. 

Nazaretští by se rádi od Ježíše nechali uzdravit, jenže to by Ježíš musel  nejdříve vynechat své nepříjemné kázání. Kázání bylo příčinou, že na něho měli dopal. To raději zůstanou dál nemocní.

"Přece se tomu vejtahovi tesařskému nebudu podbízet, vždyť mu ještě třísky čouhají z montérek."

Toto je závažný a všeobecný psychologický (a ne jenom náboženský) druh rakoviny myšlení. Ublížil Ježíšovi, prorokům a všem lidem, kteří převyšovali a převyšují své okolí.

Naše namyšlenost a povýšenost brzdí nejen rozvoj vědy, ale měla a má na svědomí mnoho lidských životů. Kolik lidí mohlo být zachráněno, kdyby si třeba oponenti Pasteura a jiných řekli: "Zkusíme to, má-li pravdu nebo nemá".

Jenže oni si místo toho, třeba v případě Pasteuera, řekli: "Co nám - doktorům - bude nějaký chemik vykládat?"

"Co nám teologům bude tento samouk vykládat, " prohlásili o Ježíšovi. (Stejně jako prorokům. /1)

Je nutné si uvědomit, že na nás toto nebezpečí číhá také. My sice nejsme rodáci z Nazareta, ale nás může brzdit podobná namyšlenost. To, co považujeme za svoji zbožnost, za své dobré úmysly, to, o čem si myslíme, že se můžeme Bohu pochlubit, nám ve skutečnosti může zavírat cestu k Ježíšovi.

Na tyto nešťastné přístupy si musíme dát pozor i my. Opravdu nejde jenom o nazaretské, o židy, ale o kohokoliv z nás, když se setkáváme s něčím, co je pro nás nezvyklé.

Měl bych si dnes promyslet, jak se chovám, když slyším něco nového, co nezapadá do systému mého poznání.

Bez poctivé odpovědi se nedostanu blíž k Bohu, ani kdybych četl 3x denně nejpodrobnější zpovědní zrcadlo.  

---------------------------------------

Poznámky:

                /1   Kněz z královské svatyně v Bételu (dnes by měl hodnost nejméně sídelního kanovníka) řekl Ámosovi: "Seber se a vypadni k Judeicům, opovaž se do naší v naší královské katedrály vstoupit!" Amasjáš poslal izraelskému králi Jarobeámovi zprávu: "Spikl se proti tobě Ámos přímo v izraelském domě. Není možné, aby země snášela všechna jeho slova.

Ámos totiž  říká: Jarobeám zemře mečem a Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země."

Pak řekl Amasjáš Ámosovi: "Seber se, vidoucí, a prchej do judské země! Tam chleba jez a tam si prorokuj! A nikdy už neprorokuj v Bét-elu, neboť je to svatyně králova, královský dům."

Ámos Amasjášovi odpověděl: "Nebyl jsem prorok ani prorocký  žák, zabýval jsem se dobytkem a sykomorami.

Hospodin mě  vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal: Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!

Slyš  tedy slovo Hospodinovo. Ty říkáš: Neprorokuj proti Izraeli, nevynášej věštbu proti Izákovu domu!

Proto Hospodin praví toto: Tvoje žena bude v městě  provozovat smilství, tvoji synové  a dcery padnou mečem, tvá půda bude rozměřena provazcem a ty zemřeš v zemi nečisté. Am 7,10-17