22. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 7,13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 4,1-8; Jak 1,17-27; Mk 7,1-23
Datum: 3. 9. 2006


Nařízení a ustanovení  od Hospodina slouží k životu a uchování svobody božích dětí. Pomáhají nám rozlišit dobro od zla, spravedlnost od nespravedlností a ukazují jak budovat vztahy s Hospodinem a s lidmi.

Přijali jsme Hospodina  za největší autoritu  nebo ne?

Kdo je o tom přesvědčen nečiní mu potíž přijmout upozornění: "Nic nepřidáte a nic neuberete. Hospodin na nic nezapomněl a nic zbytečného po nás nechce. "

A Ježíš k tomu dodává: "Kdo přidává nebo ubírá, povyšuje se nad Hospodina." /1 

Jedna z příčin ukřižování a střetu náboženských "odborníků" a funkcionářů s Ježíšem se (dodneška!) týká této závažné rady: "Nic nepřidáte a nic neuberete".

Někomu to možná nic neříká, ale stačí si představit, jak by dopadlo jídlo, kdyby do něj kuchařka nedala sůl. A vzpomeneme-li si na pohádku Karla Čapka "O Pejskovi a kočičce" víme, jak dopadl dort, do kterého zvířátka přidávala všechno možné, co pokládala za dobré.

Jestli ovšem Ježíš  kritizuje ty, kteří přidávají (farizeové) nebo ubírají  (saduceové), jde zřejmě o velice závažnou věc, které  je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Na více místech evangelií  Ježíš ukazuje, jak přidávání nebo ubírání přikázání ve skutečnosti vypadá.

Starý zákon chránil lidi také předhygienickými předpisy (hygiena je objev až  19. stol.) a příkazy o kultické nečistotě /2   je připravoval na porozumění novozákonní nečistotě. /3

Někteří zbožní lidé  (farizeismus byl zbožným lidovým hnutím) si z horlivosti a ze strachu (aby si zajistili přízeň u Boha), přidávali všelijaká zbožná "přikázání".

Přídavky vypadaly někdy zdánlivě nevinně, někdy byly velikou nespravedlností.

Ale Ježíš i o těch zdánlivě nevinných silně varuje "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu,  a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost." Mt 23,23   /4

Proč Ježíš za desátky z koření výhružně říká: "Běda vám"?

"Jednak svým "vylepšováním" neuznáváte moudrost Boha - povyšujete se nad něj, a za druhé kličkujete a utíkáte od podstatného - od spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti. Pokládáte se za lepší a zbožnější než druzí, ale nejste rovní, poctiví a čestní. Jste křiví, povyšujete se, jste nevěrní Bohu."

Jak dopadá lidová  zbožnost řídící se vlastním vkusem, ukazuje Ježíš  na zaslepenosti lidové víry, která - aby si zajistila přízeň Boží - dává dary na kostel a zanedbává  péči o potřebné, dokonce péči o staré rodiče. (Místo aby někdo dal rodičům kozu, dal ji "na kostel".  Peníze se daly "na kostel" a děti nikdy neměly nový kabát.)

"A podobných věcí  činíte mnoho", říká ten, který přichází od Boha. 

Čteme-li na začátku evangelií Ježíšovo: "Obraťte se", často nechápeme, o čem Ježíš mluví. Ale při čtení dalších evangelijních příběhů už rozumíme "kam a k čemu" se máme obracet.

V Ježíšově době se už židé zbavili hrubých pohanských představ o Božstvu (už neobětovali své děti - ještě v 5. stol. před Kr. obětoval Hospodinu jeruzalémský král svého syna),  ale představa, že je třeba si Boha naklonit dary, zůstávala (někdy zůstává).

Oceňme, jak jsou boží příkazy "lidské" oproti našim - nelidským. A obracejme se od svého "(be)zbožného" vkusu ke slovu Božímu. Nechme se kultivovat, vychovávat a opravovat Moudrostí boží. 

Kdo chce, lehko najde, v čem hrozí nebezpečí nám.

Máme výhodnější podmínky než naši předkové - každý máme Bibli. Nestačí být v pravé církvi.

Jednou budeme stát před Ježíšem a pak se ukáže, jestli jsem připraven na setkání s ním. Teď máme příležitost zamýšlet se nad slovy Písma.

Nezavírej tu knihu, když se ti nebude něco zdát. Nepřeskakuj místa, která se ti nezdají! Nevyhledávej z té Bible jenom to, co se ti líbí, co vyhovuje tvému vkusu! Ber z těch Ježíšových slov všechno, co Ježíš říká.

Nevymlouvejme se, že nelze slovu božímu porozumět, že je tajemné a pro člověka nepochopitelné. Kdo by si to myslel, obviňoval by Boha, že neumí vyučovat lidi a měl by to dokázat. (Jen by si měl dát pozor, aby proti němu nevystoupila královna ze Sáby a obyvatelé Ninive.)  /5  

Naše střety s Ježíšem se odehrávají ve věcech, které jsou jasné, srozumitelné, ale člověku nepříjemné.

Židé si šli svou cestou. Ze všech směrů židovstva Ježíšovy doby zůstali farizeové. Přidávali si další přikázání, které jim ztěžují život.  /6

Stále se jim nedaří, jak by si přáli a jak jim přeje Hospodin. Jdou svou cestou. Minuli se s Ježíšem (a my jsme jim - křesťanským antisemitismem - neumožnili, aby v Ježíši rozpoznali Mesiáše).

Na trápení, která je potkávají, užívají utišující prostředky - říkají, že Hospodin potřebuje jejich utrpení k tomu, aby mohl existovat svět - rovnováha mezi dobrem a zlem. Nic takového ale v Bibli není. To je pohanský podíl v lidové zbožnosti.

Kdo má uši, slyš! Jako bychom se jim nepodobali.

Ježíš nás upozorňuje na Izaiášova slova: "Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."  

Uvedu názorný příklad. Někteří studenti odříkávají naučenou látku, ale nevědí, oč jde - to je to: "ctí mě rty".

Pokud to učitel nerozezná, může student dokonce dostat jedničku. Pokud to učitel rozpozná, bude hodně na rozpacích.

Podobně my, když �teme Bibli, častokrát odříkáme úryvek zpaměti, ale "rozumíme" mu jinak než jak mu rozumí Ježíš ("ctí mně ústy, ale srdcem jsou daleko ode mě").

"Učí převzatým naukám lidským". Ježíš přichází od Boha a navíc učil tak, že si posluchač mohl udělat obraz o té věci a její pravdivost si mohl ověřit.  /  Ježíš říká: "Jak to, že sami od sebe nerozeznáte pravdu?"  /7  

V matematice jsme se učili Pythagorovu větu. Někteří žáci větu odříkají, ale nevědí, oč jde.

Jsou ale také žáci, kteří si doma namalují pár trojúhelníků a změří si jejich strany a tu větu si ověří. Jsou ale i takoví žáci, kteří si řeknou: "Já bych rád věděl, jak na to ten Pythagoras přišel."

Ti, co to slepě odříkávají, jsou podobni těm, "lid tento ctí mně ústy, ale srdcem je daleko."

Jiní si to ověří  a ti ještě lepší si vyhledají, jak se to odvozuje. A pak tomu rozumějí. 

Jsou nauky převzaté a nauky pochopené a ověřené.

Pythagorova věta je nauka lidí, lidská, kterou mohu slepě převzít nebo si ji ověřit.

Podobně, když čtu evangelium, mohu slepě odříkávat slova, ale mohu si dát práci, abych tomu rozuměl.

Máme tedy nauku od Boha a nauky od lidí, jako např. to podání představených.

Proč nauku pouze mechanicky převzít, když si ji mohu ověřit a zdůvodnit.

Bůh nám nabízí svou nauku k ověření a přijetí. Boží přikázání jsou rozumná. Ježíš nám vše vysvětluje a vysvobodil nás od zbožného farizeismu. (Nezaměňujme farizeismus za pokrytectví, to bychom farizeům ublížili a přehlédli nebezpečí, které ohrožuje nás.)

Potřebujeme promyslet, kde scházíme z cesty, v čem se na nás vztahuje: "Nic nepřidáte a nic neuberete".

----------------------

Poznámky:

                       /1    "Kdo se povyšuje, bude ponížen..." Mt 23,12  

(Srov. celou Mt 23. kapitolu, končící nářkem Ježíše nad Jeruzalémem, jež se mu nepodařilo zachránit.)

                      /2    Pohanské  národy sousedící s Izraelem se snažily čarovat. Předpisy o kultickém znečištění chránily Izraelity, aby nezavlekli pohanskou magii do bohoslužby. Ten, kdo se fyzicky setkal s narozením, smrtí, krví, sexualitou, např. kdo umyl zesnulého před pohřbem, se kulticky znečistil. Nečistota nebyla hříchem, ale vylučovala "znečistěného" na nějakou dobu ze setkání s lidmi a bohoslužebného shromáždění.

                 /3    Je naší bídou, že se o novozákonní nečistotě nemluví. (Vyměnili jsme ji za hříchy proti sexualitě.)

Určité  spory a pocity nás vzdalují  od setkání s druhými lidmi, i když nejsou hříchem.  "Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Mt 5,23-26

"Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokus se s ním domluvit mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.  Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'.  Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. Mt 18,15-17

Běžně  se stává, že máme dojem nebo pocit, že druhý stojí proti mně. Na pocity máme právo, ale nemusí se zakládat na objektivní pravdě. Ježíš nás vede k vyříkávání sporů a pocitů. Máme být tvůrci pokoje. Pokud stojím o vztah s druhým a vyříkáme si, co "máme proti sobě",  můžeme dojít k tomu, že jsme si nerozuměli a není třeba odpuštění.

Smíření  je víc než odpuštění. Pokud druhého nevyslechnu a prohlásím: "Já mu to odpouštím", mohu druhého nespravedlivě  pasovat na provinilce a sebe na ušlechtilého.

Každý  má právo k obhajobě a každý máme hájit druhého před vlastními negativními pocity.

Ježíšova přikázání  o vyříkávání sporů  nepoužíváme! Místo toho si přidáváme svoje "zbožné" přídavky. Utíkáme od podstatného.

                /4   Desátky se odváděly z hlavních polních plodin, ne ze zahrádky.

                /5   "Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun." Mt 12,41-42

                /6   Židé sami naříkají  nad některými přikázáními, které jim ztěžují život. Jak to, že nerozpoznají, že nejsou přikázáním od Hospodina?

(Např. Ortodoxní židé mají zvláštní nádobí na mléčné potraviny a zvláštní na maso. Nemohou rozsvěcovat a zhasínat světlo vypínačem po dobu soboty.

V Gn 32,33  stojí: "Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu." - To není přikázání, ale pouze zvyk. Jenže ti, židé, kteří jsou "zbožnější" nejedí celou kytu a ti nejzbožnější jedí maso ze zvířete jen "od pasu nahoru".)

                /7   Ježíš řekl zástupům: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: `Přijde déšť' - bývá tak; a vane-li jižní vítr, říkáte: `Bude vedro' - a bývá. 

Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?  Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?"  Lk 12,54-57;