4. adventní neděle

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 20,18-21 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 7,10-14; Ř 1,1-7; Mt 1,18-24
Datum: 18. 12. 2016
K prvnímu čtení.
Kdo nepracuje s texty z Písma, nepochopí selhání krále Achaza ani velikost Ježíšovy matky. [1]
Šidí sebe i děti – neučí děti, jak získat důvěru k Bohu. 
 
Jakým byl Achaz králem, jsme si říkali. Mám to znovu opakovat? [2]
Na judského krále Achaza vytáhli dva sousední králové. Prorok ujišťuje Achaza o Hospodinově pomoci – aby nesháněl lidské (pohanské) spojence do války: „Vyžádej si znamení, abys mně a této zprávě mohl důvěřovat.“ Král věděl, že by se musel změnit, tak se vymlouval: „Nejsem hoden žádat o znamení …“
- „Nevymlouvej se, vedeš národ do zhouby. Znamení dostaneš – tvoje královna ti porodí syna! A ty jsi před Hospodinem odpovědný za způsob své vlády …“
 
Mladičká Marie jednala jinak (kolik ji mohlo být let, patnáct?). Na biblických příbězích se vyučila. Znala texty o povinnosti ověřovat si pravost posla Hospodinova.
Kéž bychom si také tuto dovednost osvojili!  
(Mnoho lidí se vydává za osvícené, nabízí „duchovní rady“ a řada lidí se jimi nechává vodit za nos.) 
 
Stručně opakuji: Josef s Marií měli zásnuby za sebou (u židů 80% svatby) a čekalo se na završující obřad svatební, kdy si ženich přiváděl svou nevěstu do svého domu.
Mezi tím se ale Marie setkala s někým, kdo se vydával za posla božího.
Vydala se na cestu k ověření jeho pravosti. Od Alžběty se jí dostalo dalšího potvrzení, že jde správnou cestou (podle pravidla: „Kdo má, tomu bude dáno a přidáno“). Víte, o čem mluvím? [3]
 
Co se asi Marii honilo v hlavě?
Jak to vysvětlí Josefovi?
Má mu to říci?
Bude jí věřit?
Podobně se trápil Josef s novou situací. [4]
 
I o velikosti Josefa a o jeho spravedlnosti jsme mluvili …
Josef byl krásnou osobností, které se Marie nebála pravdivě říci, co záhadného ji potkalo.
Josef podobně jako Marie promýšlel, co má dělat. Promýšleli to každý zřejmě před Bohem.
Oba se učili přemýšlet a vzdělávali se ze slova božího.
Ale teď se ocitli v situaci, která nemůže být nikde popsána, nevejde se do tabulek a kolonek, nemůžeme ji narazit na nějaké „kopyto“. 
Ani jeden neodříkával krásné modlitby (modlitba „Slyš Izraeli“, by jim nepomohla). Byli dobrými učedníky „Mojžíše“. Snažili se podle moudrosti boží myslet a jednat. Nebáli se rozhodnout. Neházeli si korunou, ani nečekali, až to Bůh vyřeší za ně.  
 
Mohli bychom nazvat situaci mezi Marií a Josefem krizí?
 
Krize nás potkávají každou chvíli, v manželství především.
Líbí se nám tvrzení, že krize je příležitostí, k růstu.
 
Jak řešíme naše krize? Můžeme se od Josefa a Marie něco naučit?
 
Udělám vsuvku.
Žasnu nad tím, jaké jsme dostali tělo. Má např. obrovskou schopnost uzdravování. Lékaři při operaci
vykonají svou úžasnou práci! (bez jejich pomoci bychom zemřeli) a pak rozříznuté tkáně sešijí (ošetří a podpoří léky) a tkáně sami srostou. (Auto takové schopnosti nemá.)
Mluvil jsem např. s několika lidmi, kterým operovali srdce a rozřízli jim celý hrudník – a jim se rána neuvěřitelně brzy zahojila. Úžasné! [5]
 
Proč to vyprávím? Protože nám Bůh daroval ducha úžasných možností regenerace.
 
Jsme schopni přátelství, které je schopné snášet s druhými nejen dobré, ale i zlé. Jsme schopni obětavosti, velkorysosti, odpuštění, milosrdenství … Láska odpustí i zradu (když se k ní patřičně zrádce postaví).
Toho jsou schopni i nevěřící lidé!
Tak velkou výbavu jsme od Boha dostali.
Ale jako máme pečovat o tělo, tak máme neméně pečovat i o duši a naše vztahy.
Josef a Marie nechali do své krize vstoupit také Boha a jeho služebníky. 
 
Často se bez lékaře těla, ale i bez terapeutů ducha – od psychologů až po různé služebníky církve – neobejdeme. 
Jen tento (navíc předvánoční týden) jsem pracoval na uzdravení vztahů 17 hodin. Jen naříkám, že lidé často přicházejí v hluboké krizi.
Přitom můžeme do našich vtahů pozvat Boha a učit se z božího slova a od Ježíše pravidlům dobrého soužití.
Na Josefovi a Marii si můžeme odhadnout, jak to dělali. 
 
Promýšlení biblických textů je silný zážitek. Dá to práci a vyžaduje to kázeň a přesnost v myšlení. Porovnáváni svých nápadů s ostatními biblickými texty – zdali do nich zapadají jako puzzle.
Modlitba je činem: naslouchat (Bohu, stejně jako a vyslechnout druhého) není samozřejmé, učit se, je prací. Přemýšlení dá také práci. Řídit se boží moudrostí, dát ji přednost před vlastním přáním, ovládat své nezdravé emoce, bránit se, aby v nás nepřevážilo zranění, usilovat o spravedlnost vůči tomu, kdo mně třeba ublížil, to vše je velice pracné.
Rozhodnout se podle Boha je velikým činem a určitým „rizikem“.
 
Kdo se vydá touto cestou, může objevit, že není odkázán jen na své síly.
Neznamená to, že mu bude vše jasné, že bude mít odpovědi na všechny otázky a pochybnosti.  
 
Josef a Marie žili v mnohem skromnějších podmínkách než my (nejedli s příbory a neměli koupelnu ani náš přepychový záchod) a přesto vyrostli v osobnosti, které obohatily dějiny a veliké množství lidí a manželství.
 
Říkáme si: křesťanské manželství nastává mezi manželi, kteří si zvolí Ježíše za svého Přítele, Bratra, Učitele, Lékaře a Mistra života.
 
Dostali jsme bohatší výbavu k životu než Ježíšovi rodiče. O materiálním bohatství vůbec nemluvě, ale i po duchovní stránce. Josef nikdy nezažil Ježíšovu Hostinu. Marie neměla po ruce Bibli jako my, byla odkázána jen na svou paměť – co Ježíš říkal.
 
Je dobré se připravit na Vánoce s moudrostí boží – aby u nás nepropukla manželská nebo rodinná krize.
Každý rok si říkáme, jak se to dělá. [6]
 
„Následování Ježíše“ je nejkrásnějším programem. Všechny prostředky „zbožnosti“ mají sloužit k většímu porozumění Ježíši a přijetí jeho životních postojů.
 
S nejbližšími lidmi se navzájem nejvíce obdarováváme, ale také se často nejvíce navzájem trápíme – neboť soužití s nejbližšími je nejnáročnějším úkolem v životě.  
 
Ale s Ježíšem můžeme být pro druhé velkým požehnáním. 



[1] Z události při uzavření smlouvy Hospodina s Izraelem (Srv. Ex 19 kap.; Ex 20,18-21; Dt 5 kap.; Dt 18,9-22) víme, že posel vyslaný od Boha má povinnost poskytnout adresátovi zprávy znamení k prokázání, že přichází od Boha. Adresát má povinnost legitimovat posla, slepá důvěra je nebezpečná, svět se hemží podvodníky. Marie se ptala a vydala se na cestu k ověření si pravosti posla, který ji oznámil narození Ježíše. (Lk 1,26-56
 
[2] Opakování kázání bych pokládal za podceňování vaší inteligence. Biblické texty na neděli promýšlím celý týden. Někdy to v sobotu večer i přes půlnoc přepracovávám. Když to Jana vidí, říká: „Lidem to je jedno, použij kázání před třemi roky, myslíš, že to někdo pozná?“
Mám znovu opakovat minulou lekci? Přece nebudeme celý život sedět v první třídě jako propadlíci.
Čekám, zda mi poradíte.
Pokud si nepamatuji nějakou vyučovací lekci, nemohu pokračovat dál, nevěděl bych o čem je řeč a na co další informace navazují. Máte to také tak?
Jaký je rozdíl mezi doučováním a vyučováním?
Studenti mají velké nároky na učitele, může mít nějaké nároky učitel na žáky? Může mít nějaké nároky kazatel? Jaké měl Ježíš nároky na své posluchače a jaké na učedníky? 
O čem mám letos mluvit?
Výjimečně na konci Poznámek připojuji Poznámky z r. 2013. Budu rád, když si zkontrolujete, co jste si zapamatovali. 
Potěšili mě jedni zdejší manžele, říkali, že si vytiskli Poznámky z r. 2013 a r. 2011.
 
[3] „Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?“, říká Alžběta Marii. Alžbětě musel někdo říci, s kým Marie čeká syna.
(Biblická kritika mi není cizí, ale pro mě jsou biblické texty především vyučovacími lekcemi k přemýšlení a porozumění Bohu.)
 
[4] Babská rada zní: „Nech to koňovi, ten má větší hlavu.“
Někdo říká: „Odevzdej to Bohu“, to se vždy ptám, co to má znamenat? Je skvělé vědět, že nám Bůh přeje, ale vím, že za mě nedělá nic z toho, co mám vykonat já.
 
[5] Navštěvuji nemocné a některé doprovázím ke smrti. Tělo je neobyčejně pevné, jak dlouho trvá, než někdo těžce nemocný zemře – už bychom mu to přáli.
Když čtu o pochodu smrti koncentráčníků na konci války, žasnu, že to někteří lidé v tak zoufalých podmínkách přežili. Exupéry říká, zvíře by tak těžké a zoufalé situace nepřežilo.  
Sám jsem letos zažil neuvěřitelnou situaci. Od minulého podzimu mě začala čím dál víc bolet noha. V létě jsem se setkal s výjimečným lékařem. Nejdříve mi řekl, jak nedobře stojím, dýchám atd. a ať přemýšlím, co to vše může znamenat. Zařídil vyšetření na magnetické resonanci. Jasný nález – výrůstek na obratli, který utlačuje nerv. Řekl, kdybys chtěl, mohu tě operovat. Byl jsem ochoten operaci podstoupit třeba druhý den. Ale to hned nešlo ... Už dříve jsem chodil k mimořádnému fyzioterapeutovi. Sdělil jsem mu informace od chirurga. Ukázal mi špatný postoj postižené nohy oproti noze zdravé. Poradil mi cvičení a vložky do bot. Už předtím jsem si vyměnil v posteli madraci (za velice tvrdou). Při cvičení jsem „říkal“ mozku, jaký je správný postoj nohy – aby si tu správnou informaci uložil do své paměti. Mimo to jsem, jak mám ve zvyku, hledal, co mě ta nemoc může napovědět a co bych měl v životě vylepšit.
Během měsíce se mi bolest nohy snížila na desetinu, a teď už nemám žádné bolesti. Žasnu nad darem těla od Boha a schopností se uzdravovat. Třeba se bolesti vrátí. Jak to je s nálezem na páteři nevím. Ale v každém případě mám veliký zážitek …
Dobře vím, že bez pomoci toho skvělého lékaře a fyzioterapeuta by ke změně – možná uzdravení – nedošlo.   
[6] Připomenu: slavení svátků je náročné. Je naivní čekat, že druzí splní má očekávání. Při rodinné poradě si můžeme říci, co je podstatné, co stihneme, co kdo ke slavení nabízíme.
Důležitější než materiální dárky je otevřenost vůči druhému, ochota, laskavé a pozorné jednání s druhými. Víte, že existuje kazisvět? Myslíte si, že si na někoho z nás netroufne a že mu můžeme podlehnout? Kdo z nás nemá více tváří a nenosí v sobě nějaké démony? S boží pomocí je máme přemáhat.