Slavnost Ježíšovy matky

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Nm 6,22-27; Gal 4,4-7; Lk 2,16-21
Datum: 1. 1. 2017
Náš církevní rok začal před měsícem. Ale začátek občanského roku vnímáme jako určitý časový zlom. Do tohoto nového časového prostoru vstupujeme bohatší z nabídky Boha v Adventu a Vánoc. S Ježíšem jsme silnější (i v situacích, vůči nimž jsme bezradní, nebo ve kterých jsme ledacos životu zůstali dlužni …)
Všem Vám přeji z tohoto bohatství čerpat a rozdávat.
 
Děkuji Vám, kteří jste mi poslali blahopřání k Vánočním svátkům i ho nového roku.
Blahopřeji Vám k boží přízni!
 
Ve slavnosti Svaté rodiny jsme četli Josefovi, dnes o Marii.
Copak jsme se v minulém roce od Ježíšovy matky naučili? [1]
 
Jestli se některý muž stal dobrodincem pro druhé jako vědec, politik, soudce …, pak jeho žena, která mu poskytovala zázemí (práci „v týlu“), má nejméně 50% podíl na jeho díle. Podobně to platí o mužích, kteří své manželce poskytli svou pomoc.
Když středověk zpětně předepsal Ježíšově matce životní program blížící se životu jeptišky v klášteru, byl Josef degradován jen na jakéhosi rodinného údržbáře (k vyměnění spálené žárovky nebo vykydání hnoje  oslovi ve stáji). [2]
 
Stručné texty k Písmu máme poctivě domýšlet. [3]
Naše legendy a apokryfy mnoho dovolují (v neukázněném fantazírování) a málo vyžadují (na rozdíl od Písma).
Letos jsem znovu připomínal jaké rituály rodina Josefa a Marie dodržovala (např. jaký vliv měla sobotní modlitba Josefa za Marii, když Bohu dobrořečil za svou manželku („Dobrořečení za ženu statečnou“) a jak tím rostla Ježíšova úcta k mamince a k ženám vůbec.
Proč si vymýšlíme všelijakou lidovou zbožnost a ve své rodině nepoužíváme osvědčené rituály jako Ježíšovi rodiče? Lze lépe dovést děti na úroveň Ježíšových sourozenců než pomocí toho, čím se nechala vést Ježíšova rodina? [4]
 
Ježíšovi rodiče určitě přemýšleli, jak syna vychovávat.
Na čem Ježíš vyrostl?
Např. jaképak písně mu rodiče asi zpívali?
Určitě, mimo jiného, také žalmy - jenže jim neříkali žalmy. Byli jim písněmi dobrořečení (chvalozpěvy, jásoty), náš žalm je od latinského psalmus a nám to zní jako žalozpěv. [5]
 
Vypravovali rodiče Ježíšovi pohádky? Čím žili?  
 
Jaké dárky Ježíšovi asi pořizovali? (Typuji zednickou lžíci, a že mu Josef vyrobil olovnici.) [6]
 
Rodiče Ježíšovi tak pěkně vypravovali o Hospodinu, že Ježíš toužil růst do obrazu Otce (Nebeského). Viděl, jak se Josef chová ke své manželce, k druhým lidem, jak staví domy a jak každé předání domu Josef s majiteli domu slaví.
Představuji, si, jak Josef - jako dobrý táta - klukovi vyprávěl, jakým bohatstvím je rodný dům, že s námi doma bydlí Bůh - a my jsme u něj doma ...
Bral ho spolu k práci na vinici a na políčko, pochutnávali si spolu na fících, v rodině oslavovali vinobraní a žně.
Vysvětloval Josef synovi, nebo na to přišel Ježíš sám? - že nás řemeslo rychle naučí myslet, protože řemeslník často chybu rychle pozná. [7]
Není divu, že Ježíš chtěl být stavitelem jako táta. (S radostí ve stavitelské firmě Josefa pracoval a pak podnik přebral.)
Ukazoval Josef synkovi, jak roste obilí, kolik stýbel vyroste z jednoho zrna a vyzval ho, ať počítá zrna ze stýbel (které vyrostlo z toho jednoho zrna) nebo si toho Ježíš všiml sám?
Jak už měl Ježíš patřičnou sílu, pomáhal mamince mlít obilí na kamenném mlýnku.
Když vyrostl do patřičné váhy (hmotnosti), už zkoušel sám orat a dávat pozor na vystupující skálu, aby nezničil nářadí (předchůdce pluhu.)
V kolika letech se asi naučil zabít, stáhnout a vykuchat ovci?
V kolika letech asi poprvé z kmenu otesal kládu?
V kolika letech se asi naučil číst a psát?
Do kolika uměl počítat?
 
Co se naučil od Marie?
Jaká jídla uměl uvařit nebo upéci?
Kolik druhů uzlů asi uměl?
Co v domácnosti vylepšil?
O některých dětských hrách, které s dětmi hrál, víme.
Byl dobrý zpěvák? Tanečník? Společník? 
 
O čem si doma vypravovali, také umíme odhadnout.
 
Některé odpovědi na tyto otázky, známe, některé neznáme, jiné můžeme odhadnout, např., že byl neobyčejně bystrý, přemýšlivý a že v mnohém byl napřed před ostatními.
 
Už jeho rodiče byli výjimeční, předali mu vše, co věděli a uměli. Že je brzy přerostl, víme …


Říkáme dětem, že jsme z Boží rodiny, že před Bohem máme statut, postavení Ježíšových sourozenců.
Osvojit si takovou noblesu není mimo naše možnosti. 
Některá pravidla na dvorech pozemských králů byla zkostnatělá a mnohé lidi škrtila. [8]
Ježíš byl vychovávám jinak, viděl krásu a svobodu dětí Božích na jednání svých rodičích. Nebyli bohatí, ale lidskou noblesu měli velikou. On sám pak ušlechtilost dotáhl k úplné dokonalosti.
Samozřejmě Ježíš také čerpal od Otce Nebeského …
 
Od Ježíšovy rodiny se můžeme mnoho naučit - i v náboženské sebevýchově a výchově svých dětí.
 
Není takovéto přemýšlení nad biblickými texty krásné a inspirující, otevírající se Duchu božímu (spiritus znamená duch)?
 
Zasvětil jsem svou životní službu vyučování o Bohu. Ale znepokojuje mě postoj některých rodičů k vyučování náboženství.
Sami mnoho děti k Bohu nevedou (rodiče jsou dětem předními posly božími - anděly), ale ve vyučováni náboženství své děti málo podporují. Jestli zjistí, že jejich děti náboženství nebaví, mají hledat příčiny. [9]
Co rodiče podnikají, když jejich děti nebaví nebo jim nejde nějaký předmět ve škole?
Pomlouvat před dětmi učitele nebo učitelku (platí to i o vyučujícím náboženství) je špatné! [10]
 
Nebo - občas slyším, že rodiče - když děti doma přiznají: „Mě to v kostele nebaví“ -  jen rezignovaně prohlásí: „Nás to také v kostele nebavilo“. Chápete to. Co si z toho vyberou děti? Copak Bůh není zajímavý?  
Nevyvlíkám se z odpovědnosti své a nás, kněží. Ať rodiče s námi o tom vedou přímou a slušnou debatu. Ale ptám se, jak tito rodiče doma mluví s dětmi o Bohu a jak se s nimi na bohoslužby připravují?
 
Bohoslužba (ani vyučování, ani slavení) není pouhým konzumem. I při slavení platí pravidlo přímé úměry: nakolik se připravím a činně se zapojím - natolik získám.



[1] Řada těch, kteří se prohlašují za mariánské ctitele, mě pomlouvá, že nemám Marii rád.
Rád se s nimi poměřím v tom, čeho si na Marii cením a co o ni umím říci pěkného.
 
[2] Křesťané mají několik verzí. Pravoslavní mají za to, že Josef byl vdovec a z prvního manželství měl děti. Bratři protestanté si myslí, že Josef měl s Marii další děti (k čemu by bylo dobré, aby Ježíš vyrůstal jako jedináček). Katolíci jsou přesvědčeni, že spolu Ježíšovi rodiče manželsky nežili. (Uvidíme, doufám, že Hospodin je rozumný, katolíků je nejvíce a někteří byx měli zkaženou věčnost, kdyby zjistili, že neměli pravdu.) 
 
[3] Na „svatého Štěpána“ jsem říkal, jak asi Štěpánova manželka a jejich děti při pohřbu naříkali. Škoda, že apoštoly nevyprovokoval soucit s pozůstalou rodinou k většímu hledání pomoci … (Říkali jsme si minulých letech, proč apoštolové Štěpána nevzkřísili - jako Pavel zabitého hocha jménem Eutycha - měl se Štěpánem stejnou příčinu smrti, srv. Sk 20,9-12).
 
[4] Myslíme si, že se my a naše děti obejdeme bez áronského?
Myslíme si, že udělat dětem na čelo křížek je víc?
(Podrobně jsme si letos opět áronské požehnání vysvětlovali.)
 
[5] Kolik je biblických žalmů? A kolik jich je „kajících“?
Jaké to je procento ze všech žalmů?
Vypočítejte, kolik dalších chvalozpěvů z Bible znáte? 
Je zvláštní, že se někteří lidé velice ošívají, když říkáme, že anděl nepozdravil Marii: „Zdrávas Maria“, ale „Raduj se“. Není to krásnější? K přijetí nemusím umět řecky, stačí určitá vnitřní pružnost a otevřenost novému poznávání (zde návrat k originálu).
 
[6] Byl jsem opět překvapen nad některými dárky, které děti dostaly pod stromeček …
Jaký to má význam, protože to mají „všechny děti“?  Proč je šidíme o podstatné věci?
 
[7] K přesnému myšlení je rozpoznávání chyb nezbytné. V zemědělství se chyba pozná většinou až za dlouhý čas, při rybaření je to podobné, počasí hraje také veliký vliv a do vody mnoho nevidíme. V řemesle se chyba pozná většinou hned, platí „dvakrát měř a jednou řež“. 
 
[8] Známe poznamenání anglického prince Jiřího, pozdějšího krále, který následkem tvrdého otce Jiřího V. a sešněrované výchovy na královském dvoře měl malé sebevědomí a koktal. Jeho starší bratr Eduard se naopak vzbouřil …, a tudíž nemohl vést národ. (Viděli jsme film „Králova řeč“). Známe nářky princezny Diany na protokol u královského dvoru. 
 
[9] Osvícený generál petrínů P. Svobodník v 60. letech prohlašoval: „Rodiče jsou povinni pohlídat, kdo jejich děti učí náboženství, aby jejich představu o Bohu nekazil“.
 
[10] Zapomněli jsme, jak jsme za minulého režimu byli šikanováni? Jak bylo vyučování náboženství potlačované? Je pro východu dětí tedy nedůležité?
Nevědí rodiče jaký plat má katechetka, jáhen, kněz? Je jim to jedno? Pracovali by sami za takových podmínek? Jestli proti tomu nic nedějí, proč podrážejí těmto obětavým lidem před svými dětmi nohy? Jakou úctu pak jich děti mohou mít ke služebníkům církevní obce, když slyší od rodičů takové soudy? Není to líto Ježíši a jeho matce? Zastaneme se jich?
Můžeme takovým rodičům pomoci k jinému náhledu a myšlení?