2. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Iz 49,3.5-9; 1 Kor 1,1-3; J 1,29-34
Datum: 15. 1. 2017
Od středověku přestávalo být Písmo základním zdrojem největšího a nejvyššího poznání, používalo se spíše ke scholastickému vypracovávání dogmatiky (věrouky, „vědě o Bohu“), do popisu „základních pravd“ podle antického způsobu uvažování.  
Až po 2. vatikánském koncilu se naše církev konečně trochu vrací k podstatě poznání - k Písmu a biblickému myšlení.
 
Z biblických úryvků podtrhnu slova „Světlo“, „beránek Boží“ a „ponoření“, abychom hlouběji porozuměli výpovědi nedělních textů Písma a mohli se podle nich v životě zařídit.   
 
Jak a nakolik vnímáme při liturgii slova: „Hle beránek boží, který snímá hříchy světa“? 
Jak to promítáme do svého praktického života? 
 
Nám starším, se vybaví výpověď z katechismu „o Ježíšově vykupitelské smrti“.
Položil-li nám někdo z venku nebo z děti otázku: „Co to znamená „sejmout z druhých hříchy?“, říkali jsme: „To je dogma! Kdo tomu nevěří, bude zavržen“. Odváži-li se tazatel další námitky, zlostně jsme dupli nohou a použili scholastický argument: „Bůh nemůže klamat“ …
Co si o Janově větě o beránkovi myslí dnes mladí, nevím.
Vy víte, co si o ní myslí vaše děti nebo vnukové? [1]
 
Janovy učedníky ani ve snu nenapadlo, že by Mesiáš mohl přijít o život. I Ježíšovi apoštolové později odmítli slova svého Mistra o ukřižování, připadala jim naprosto absurdní (jako kdyby dnes někdo třeba řekl: „Pan president bude zaživa stažen z kůže“).  
Zkusím něco povědět jak asi mohli Janovým slovům rozumět jeho posluchači, možná to i nám může ukázat kudy vede cesta k důvěřování Bohu.
 
V prvním čtení stojí: „Hospodin mě utvořil v mateřském lůně“. Tomu izraelité rozuměli víc než my.
Agada (vyučující vyprávění) z Talmudu říká, že dítě se už v děloze maminky naučilo Tóře.
(Čím se kdo „živí“, to jej ovlivňuje. Čím žije a zaobírá se těhotná maminka? Kdyby táta s manželkou doma o Bohu nemluvili, dítě by nic neslyšelo, nenasáklo by Duchem božím.)
Agada dále vypravuje, že při rození dítěte anděl udeří dítě přes ústa a dítě Tóru zapomene. To proto, aby se poznání Tóry naučil každý sám. (Jen tak může objevit bohatství a krásu Manželské smlouvy Hospodina s jeho lidem.)
 
První páteční večer po narození syna se židovská širší rodina sejde u stolu. K jídlu vaří hrách nebo čočku a rodiče se ptají: „Děti, kdopak z vás ví proč večeříme hrách (čočku)? A starší děti odpovídají: „Protože tyto potraviny nemají žádnou prasklinu (ústa) - jako ani naše novorozeně „nemá ústa“, ještě se neumí ani modlit“. Zvyky izraelitů napovídají o tom podstatném, co si máme osvojit.
 
Před obřízkou dítěte přicházejí děti k jeho postýlce a recitují modlitbu Šema - i ony budou děcku objevovat Hospodinovo milosrdenství, aby si dítě mohlo Boha zamilovat celou bytostí. Ta modlitba je názorná, děti odmala vidí, že si muži od 13 let váží kožené krabičky na čelo a pravou ruku (ta je blíž srdci) s textem modlitby Šema. [2]
Obřízka je pro židy tak cenná, že řada otců před obřízkou svého syna celou noc stráví studiem Písma. Považují si, že jejich dítě bude smět patřit do lidu Božího a vědí, že povinnosti otců je přivést děti k porozumění Tóře.
Takovýmto rituálům a rodinným vyučováním prošli Ježíšovi učedníci. [3]
Rozuměli také, co znamená vykoupení prvorozeného - to souvisí právě s beránkem.
 
Opakování dřívějšího vyučování:
Prvorození byli v mnoha kulturách vedoucími členy společenství. V Izraeli přijali poslání vyučovat ostatní členy rodu, především předávat náboženské vědomosti a bdít nad dodržováním spravedlnosti (i vůči Bohu).
Prvorozený přijímal odpovědnost za druhé (z dědictví po otci přijímal dva díly majetků, aby měl z čeho vykupovat otroky a zajaté svého rodu a za levirátní povinnost).
Za Mojžíše Hospodin „pobil“ egyptské prvorozence včetně domácích zvířat - to bylo ochromení svévolného „Egypta“ za útisk a genocidu izraelitů. Prvorozenci Izraelitů byli zachráněni díky velikonočním beránkům.
Proč a jak? Izrael měl také svůj podíl na egyptském neštěstí - když pominul hlad, který syny Jákobovy přivedl do Egypta - měli se vrátit do země otců, kterou jim Hospodin daroval. [4]
Aby si Izraelité připomínali, že mlčení ke zlu, nepředcházení zlu a nepostavení se zlu odskáčou nevinní, dostali závazný pokyn: „Všechny prvorozené „vykoupíš“ (srv. Ex 13,13).
Slova: „Mně patří všechno prvorozené mezi Izraelci, člověk i dobytče. Oddělil jsem je pro sebe jako svaté v den, kdy jsem pobil v egyptské zemi všechno prvorozené“ (Nm 8,17), znamenají zvláštní „zasvěcení“ prvorozených z vyvoleného lidu Hospodina. [5]
 
Toto všechno o „obětovaných“ beráncích Janovi a Ježíšovi učedníci dobře věděli. [6]
 
V evangeliu opět slyšíme o ponořování do vody a o ponořování do Ducha.
Víme, jaký v tom je rozdíl. V dětství jsme (my staří) viděli, jak maminka namáčela špinavé prádlo.
Ruční praní bylo těžkou prací, „obrácení a náprava“ také vyžadují nemalou práci.
Nechat se Ježíšem nořit do Ducha dá také práci.
Už snaha porozumět druhému člověku vyžaduje celoživotní námahu. Natož úsilí porozumět samotnému Bohu. Ale Bůh je sladký (dobrý), říká Písmo.
Stáváme se tím, co přijímáme (konzumujeme), čím žijeme.
 
Kdo se učí boží moudrosti, kdo se do ní noří, nasákne jí jako houba. [7]
Mesiáš nás ponořuje do Ducha Božího.
 
Necháme-li se obohacovat, naplňovat Duchem, jsme schopni být světlem k záchraně druhých lidí (viz poslední větu z dnešního prvního čtení).
To poslání začíná u vyučování dětí. Izraelité si to dvakrát denně připomínají modlitbou „Slyš, Izraeli …“
 
Děti z našeho života poznají, nakolik je pro nás Bůh důležitý. Slyší-li naše rozpravy o Bohu a naše modlitby, vidí-li na nás, že je možné Bohu porozumět a radit se s ním - pak jim svítíme na jejich životních cestu. [8]
 
Ponořováním do Ducha přijímáme (mluvím o poslední větě prvního čtení) poslání dělníka na boží stavbě.. Máme z čeho dávat („zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“).
Začínáme od svých dětí, a pak se můžeme a máme se odvážit svítit na cestu dalším lidem.
 
Víme o obětavosti Ježíše - Beránka božího - až na smrt.
Nejen tenkráte, i dnes potřebuje svět obětavé lidi ochotně se vydávající na záchranu světa.
 
Připomínáme si letos chartisty, kvůli svobodě a dodržování lidských práv riskovali tvrdý postih (mnozí byli léta vězněni).
My jsme silnější Bohem než ti, kteří se spoléhají jen na své lidské síly.
Kéž by na nás mohli lidé vidět náš obětavý zájem o potřebné a o boží věc ve světě, kéž by na nás mohli vidět, že strach se dá s Bohem snadněji udržet v patřičné mezi, aby nás neochromoval.
 
Kde a jak se můžeme nechat ponořovat do Božího Ducha se učíme.
 
Připomínám Ježíšova slova: „Vezměte a pijte, toto je má krev. Kvůli vám a pro vás ji nabízím k pití, k přijímání, ke sjednocení s Bohem a bratřími.“
 
Není většího obřadu, závratnějšího zážitku, bližšího setkání a proměňování na Ježíšovo nové tělo k záchraně světa než slavnost Ježíšovy Hostiny.     



[1] Občas se při bohoslužbě ptám děti na některé věci z biblického vyučování. Neodpovídají-li, paní katechetka mně pak smutně říká: „Ale to jsem je v náboženství učila“. Utěšuji ji: „Ty za to nemůžeš, mnoho rodin o Bohu doma nemluví. Ptáme-li se jich na fotbal, vědí o kdejakém významném zápasu …“ 
 
[2] Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (jedinečný).
A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci
a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci
a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když sedíš v domě
a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš,
a uvazuješ si je jako znamení na ruku
a jsou jako skvost mezi tvýma očima
a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány.          (Dt 6,4-9)                    
 
[3] Občas mně někdo vytýká, že se věnuji židovství - jak bych nemohl, vždyť je to bohatství lidu osvíceného Hospodinem, z kterého vyrostl Ježíš. Hledáme, z čeho čerpali apoštolové (také jsou židy), co je formovalo a jakým vyučováním byli osvíceni. Bez „Mojžíše“ neporozumíme Ježíšovi.  
 
[4] Izraelským synům se země, kterou jim farao nabídl, zdála bohatší.
I my tomuto  pokušení často podléháme - necháváme se svést falešnými přísliby nových „faraónů“, bláhově dáváme hlas necharakterním politikům a svévolným vládcům. Kolik hlasů dostal ve volbách Hitler nebo komunisté? Kolik bylo v Německu členů NSDAP, kolik členů měla KSČ u nás?
Jak to, že občané nerozpoznali, že diktátoři nedodržují ani Desatero; lžou, kradou a vraždí? Jak dlouho trvalo, než prohlédli a vzbouřili se? Kolik to stálo lidských obětí?
Vymlouvali se: „My jsme nevěděli o koncentrácích …“ Nechtěli tu strašnou nespravedlivost vidět! Většina jich byla pokřtěných, ale jejich „lidová víra a zbožnost“ je nenaučila pořádně přemýšlet, bdít a přijímat odpovědnost božích synů. (V r. 1950 se u nás hlásilo ke katolické víře 76% obyvatel. 5% bylo ateistů, zbytek nekatolíci.) 
 
[5] Bůh se nám zasvětil a my se zasvěcujeme jeho dílu - přivést lidi ze všech národů
k Hospodinu.  
Vyvolení znamená oddělení ke zvláštnímu poslání (Ježíš pak trefně na podobenství o kvasu vysvětlil co to znamená). 
 
[6] Izraelité se skopovým živili (mimochodem kozy a ovce nemají rakovinu), ale nikdo by nechtěl být beranem nebo ovcí, protože to jsou stádní zvířata. (Kozy jsou chytřejší a dají se vycvičit).
Slova „beránek boží“ v nich nevyvolávala představu roztomilé ovečky, ale staženého a vykuchaného zvířete na háku u řezníka nebo v chrámu. 
 
[7]Bože našich otců, milosrdný Hospodine, tys mě učinil ve své moudrosti, Tys vytvořil člověka, aby spravoval spravedlivě svět.
Daruj mi, prosím, moudrost, vždyť jsem člověk omylný a těžkopádný. I kdyby byl někdo dokonalý - bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic. Vyučuj mně své moudrosti, aby mě vedla a abych poznával v čem Ty máš zalíbení. Sám Tvou moudrost nepoznám. Stěží postihujeme to, co je na zemi. Kdo by prozkoumal Tvé myšlení? A kdo by poznal Tvou vůli, kdybys mu nedal moudrost a svého svatého ducha?
Jen s Tvou moudrostí, Bože, objevujeme správnou cestu a učíme se tomu co se Tobě líbí.
Jen Tvá moudrost nás zachraňuje   (Mdr 9. kap.)  
 
[8] Je důležité, aby naše modlitby a výpovědi o Bohu měli patřičnou úroveň. Z úcty k Bohu samotnému, ale i kvůli dětem. Dnešní děti nás předčí v dovednosti s počítači, ale pokud máme určité porozumění s Bohem, mohou se od nás něco životně důležitého naučit.