5. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Iz 58,2-9a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10; 1 Kor 2,1-5; Mt 5,13-16
Datum: 5. 2. 2017
Tyto poznámky rozdělím na dvě části.
První bude obecná, o způsobu Ježíšova vyučování (pokročilejší ji mohou vynechat). Druhá se už bude týkat dnešních čtení.
 
1. Část - o způsobu Ježíšova vyučování
Ježíš nás vyučuje největšímu poznání - porozumění samému Bohu (jehož si ale nelze představit).    
Ježíš nemluvil k lidem s maturitou nebo vysokoškolským vzdělání (ti si osvojili skvělé abstraktní myšlení ke zkoumání přírodních věd přijaté z antiky), mluvil k zemědělcům a řemeslníkům, pastýřům, vojákům …, k lidem práce a zdravého selského rozumu.
Někteří byli vzděláváni „Mojžíšem“, jiní byli analfabeté (nejen ženy).
K vyučování Ježíš používal mašal - řecky parabolé, česky podobenství. Tak mluvili už proroci.
Bohumil Bílý podobenství označuje za „model“.
K pochopení podobenství (mašal) není třeba abstrakce jako u alegorie.
Ježíšovy modely jsou srozumitelné: každý si svítil lampičkou, solil, znal polní práce, viděl, jak se mele obilí, peče se chléb, každý byl vícekrát na svatbě …
Od smyslové zkušenosti nás Ježíšova podobenství vedou k porozumění boží nauky, k porozumění vztahu s Bohem (a k novému uspořádání vlastního života).
K podobenství nutně patří výklad! [1]
 
Některá Ježíšova slova mají jiný význam než v našem běžném myšlení. Vede nás to k pozornějšímu a hlubšímu hledání jejich smyslu.
(Před týdnem jsme se snažili odkrýt význam jeho „chudých“, „pokorných“.)
Ježíš počet takových slov nenadužívá. Ale potíž máme s nepřesnými překlady nebo se slovy, která už nepoužíváme. [2]
Vás, rodiče prosím, abyste dětem vysvětlovali slova, kterým nerozumějí. např. celník, snop, máry …
Co si mohou děti představit pod slovem „bázeň“? [3]
 
Některá slova Ježíš vyslovil ironicky, poznáme to ze souvislosti textu a z porozumění Ježíšovým názorům v jiných biblických místech. Pokročilejší učedník to už objeví.
To platí také např. o Pavlových slovech z minulého a dnešního 2. čtení - „moudří“ - jsou ti, co si o sobě myslí, že všechno vědí. 
(Povrchnost náboženských frází pomíjím.)   
 
I biblické vyučování - stejně jako vyučování přírodních věd - vyžaduje přesné a logické myšlení. Ale genialita „jednoduchého“ biblického vyučování umožňuje i nadále přesnější, výstižnější pochopení boží moudrosti lidem všech vrstev (kteří umějí přemýšlet a mají o poznání zájem).[4]
 
2. Část – k dnešním biblickým textům
Prorok Izaiáš vybízí Izrael k soucitné pomoci - neboť se v Izraeli rozmohla bezohlednost. 
 
Je pro nás velikou ctí, že nás Ježíš posílá k druhým jako světlo a jako sůl.
I děti začínají rozumět pohádce Sůl nad zlato. (Myslím si, že ji někdo vymyslel kvůli Ježíšovu podobenství o soli.)
Vypravujte dětem, jak vzácná a cenná byla do nedávna sůl.   
 
Elita je ve společnosti důležitá, ale oproti saduceům a farizeům, kteří ustrnuli ve své povýšenosti, Ježíš zakládá novou elitu. [5]
 
Začnu od světla.[6]
Světlo vychází ze stravovaného zdroje.
Život stojí na přijímání a dávání. Nemohu dát, co jsem nedostal. Náš život, narození a růst předcházel a je provázen obětavým dáváním druhých.[7]
Každý život něco stojí. Bůh se snad nevyčerpá, ale bez jeho dávání a péče se neobejdeme.
Jeho vyučování nás směřuje k hospodaření s dary života. Díky němu víme, že můžeme a máme budovat vztahy navždycky.
Řekl jsem, že biblické vyučování vychází z našich životních zkušeností a vede nás dál k pochopení nového osvíceného jednání ve vztahu s Bohem a lidmi.
Např. už vyučování První knihy Mojžíšovy na „sedmi tučných a sedmi hubených kravách“ ukazuje, jak se lidé zemědělské kultury naučili připravovat na budoucnost. [8]
 
Ježíš nám už teď nabízí začátek nebeského království.
Jeho „vyučování na hoře“ (Mt 5, Mt 6, Mt 7. kap.) a jeho jednání nám vysvětluje a ukazuje možnost nového jednání s lidmi a s Otcem. Zve nás k následování a posílá nás učit druhé tomu, co jsme se od Ježíše naučili. 
 
Ale než můžeme někomu vyprávět o Ježíši, máme ho nejprve zaujmout svou úctou k životu a k lidem. Vždyť i nás nejprve Ježíš zaujal krásou svého zájmu o nás. („Tak ať svítí vaše světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“) Až pak můžeme někoho učit Ježíšově nauce. [9]
 
Můžeme druhé učit přesto, že jsme teprve jen učedníci. (Sestra Cyril v Indii také posílá starší žáky z jejich školy učit číst a psát děti, které nikdy nemohly do školy chodit).
 
Ježíš přišel, abychom „poznali“ Boha milosrdného a milostivého“ (odpouštějícího a obdarovávajícího), přišel, abychom „měli život v hojnosti“. Smíme být hlasateli tohoto osvícení. 
 
Ježíš nás také přirovnává k soli (ta dodává jídlu chuť a byla nejstarším konzervačním prostředkem).
Učíme se poznávat, co znamená prorocké poslání svěřené nám při křtu.
O úloze proroků jsme mluvili.
Hospodin skrze proroky znovu a znovu mluvíval ke svému lidu (těšil je i káral, když opouštěli Smlouvu).
Díky prorokům se v Izraeli udrželo čisté poznání Hospodina, navzdory ideologické snaze králů (a jejich falešným prorokům).
Proroci nebyli jen zastánci práva (jako třeba disidenti, nebo novodobí ombudsmani), ale hájili čest Boží, důstojnost a svobodu člověka a jeho výsostné postavení před Bohem. Vystupovali proti mocným - proti jejich zneužívání moci, proti násilí a nespravedlnosti.
Ježíš je největším prorokem.
 
Proroci nebyli nikdy vítaní, nýbrž pronásledovaní.
Ježíšův vyslanec (apoštol) Pavel mluví o prorocké službě s velkou úctou, pokládá ji za dar Ducha: „Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele ...“ (Srv. 1 K 12,1-30 )
Ale i v církvi byla a je prorocká služba potlačována (a učitelská služba je potlačována, teologové mají v církvi pouze podružný „poradní“ hlas). [10]
S prorokováním žen se v naší církvi vůbec nepočítá (srv. Jóel 3,1-2). [11]
 
Jenže když jsou proroci - nebo ti, kteří berou křestní prorockou službu vážně (budu je nazývat „proroky“ v uvozovkách) - umlčováni, svět se kazí, a církev zaostává a neplní svou úlohu.[12]
I ve 20. století chyběli nebo byli umlčováni „proroci“.
Mnoha lidem je dostatečně známo jak římská kurie brzdí závěry 2. vatikánského koncilu. Vidíme, jak velké množství biskupů a kněží stojí proti Františkovi. 
V církvi se zahnízdily pomluvy. Ideálem je naprostá a nekritická poslušnost a ohýbání hřbetu a charakterů.  
 
Tvrzení, že utrpení je ku prospěchu pomluveného, je nejen rouháním, ale také součástí mučení poplivaného. Ježíš nikde nevybízí: „Trapte se“.
 
Je-li církev „neslaná nemastná“, nejsme-li následováníhodným příkladem pro společnost, ptejme se, čím se tedy lišíme od ideologických režimů.
Buď v církvi prorocké poslání probudíme, nebo budeme pošlapáni.  
 
Je naší ostudou, že svědomím společnosti jsou za nás - celibátníky - někteří stateční novináři, umělci nebo soudci, kteří mají „na krku“ rodinu. K čemu nám jsou všechny milosti z modliteb a svátostí, když jsme nakonec méně odvážní než oni?
 
Každý křesťan, natož „Ježíšův učitelský pomocník“ („kazatel“), má hlásat Ježíšovu nauku. Každý pokřtěný přijal také poslání prorocké služby. [13]
Každý máme bdít nejen nad vlastní věrnosti Kristu, ale i nad zdravím lidu Božího. „Nebudeš mlčet ke zlu (ani vlastnímu)“, je prvním závazkem učedníků.
 
Byl jsem překvapen, když arcibiskup R. Bezák na nedávné přednášce v Praze říkal: „Myslel jsem si, že biskupové a kardinálové jsou lidmi na svém místě a mají odpovídající charakter“. Copak nečetl dějiny církve, nezná války křesťanů, inkvizici nebo pronásledované teology (i v dnešní době)? Já jsem byl už v prvním ročníku semináře šokován donášením. Když se mě StB žoviálně ptala, jaký je můj šéf (to už jsem byl kaplanem) nebo kolaborující kapitulní vikář, pochopitelně jsem odmítl cokoliv na ně říci. Ale - když se vysoký představený nejednou pokoušel vyzvídat, zda nevím, jak žije nějaký kněz - to bylo mnohem horší! Takto přece pracovala inkvizice.
(Ochotní donašeči často v církvi zaujímají vysoké posty - díky své ochotě donášet v kterémkoliv režimu a každému novému představenému).
V semináři nás na život podle Ježíše nepřipravili. Až později nás do života vybavili někteří kněží, kteří prošli vězením nebo prací mezi lidmi v továrně. [14]
 
Ježíš nám dal dokonalé pokyny, jak se stavět proti zlu (vyříkávat si spory z očí do očí, milosrdně odpouštět, smířit se před bohoslužbou …).
Ježíš byl nejlaskavějším člověkem, ale nemlčel ke zlu. Neusmíval se stále, také nazýval věci pravým jménem (vždyť v životě jde často o krk nebo krky jiných). Jeho vyučování nebylo zmrzlinovým pohárem, ale poctivým chlebem a dobrým vínem.
Zbožní mu vzali dobré jméno a život, ale Ježíš mnoho vykonal, a svět a postavení člověka se velice změnilo.
Vícero lidí šlo cestou nenásilné prorocké služby, i když byli také za života potíráni (budu jmenovat alespoň dva: M. Gándhí a M. L. King). [15] 
 
Ježíšova slova o pošlapání soli, která nesolí, nebereme jako výhružku (vždyť známe také jeho slovo o doutnajícím knotu a nalomeném stvolu …), jsou spravedlivá.  
 
Považujeme si, že můžeme s Ježíšem být solí a světlem ve světě. Však nás k tomu patřičně vymazluje a vybavuje. Opět nás zve na hostinu svých nejbližších přátel.  



Nabízím vám slovníček základních slov k promýšlení Písma. Můžete si jej vložit  do Bible. Budeme si jej doplňovat.
 
 
SLOVNÍČEK :
 
Ješua znamená Zachránce.
 
Mašíách - Pomazaný (ve smyslu ovoněný) do řečtiny přepsáno Christos.
Mesianismus - očekávání mesiáše.
 
Euangelion je řecký překlad aramejského besoreta - zvěstování, oznamování
Novum testamentum je latinský překlad řeckého výrazu kainé diathéké - překlad z hebrejského berít chadášá - nová smlouva
 
Název Nový zákon nás zavádí na slepou cestu neporozumění. Židé se nad námi shovívavě usmívají,
slyší-li nás mluvit o Bibli jako o Zákonu, mají nás za nevzdělané, sami mluví o Smlouvě vědí, že je to smlouva manželská. V našem jazyce „zákon“ znamená něco úplně jiného než „smlouva“.
 
Vykupitel - goel odkupoval otroka, zajatce, pole příbuzného, byl mstitelem krve (usmrcoval vraha)  zajatce. Vykupitel je osvoboditelem - to je slovo, které je nám pochopitelné.
 
Český výraz apoštol (řecky apostolos) je lidem nesrozumitelný (nejen lidé z ulice neznají jeho smysl) aposteltein znamená poslat. Proč neříkáme vyslanec Ježíšův? (Protože by to vyslance zavazovalo?)
 
Slovo spasení a vykoupení zavání pasivitou. Při léčbě je zapotřebí spolupráce pacienta s lékařem, podobně při vyučování je úsilí studenta nezbytné (učedník je k práci pozván ve větší míře než  student).
 
Ježíšova výzvu obraťte se (změňte své smýšlení a svůj život) jsme chybně nahradili slovem pokání.
 
Jan Baptista - Předchůdce Páně (ponořoval do Jordánu, nekřtil.
Ježíše ponořil do vody Jordánu. Ježíš nebyl pokřtěn, to nedává smysl.
Mesiášovým ponořením do Ducha božího a do ohně se stáváme kristovci (učedníky Ježíše Krista).



[1] Opakování.     Ježíš všechna podobenství vysvětloval. U těch základních máme v evangeliích Ježíšův výklad. (Ostatní má vysvětlovat církev.) Podobenství Ježíšovi sloužila k oddělení plev od zrn (Chytrolíni všeho druhu - vzdělaní i nevzdělaní - nad podobenstvím „ohrnuli nos“ a odešli do své „bubliny“. „Chudí“, „pokorní“ přišli za Ježíšem: „Mistře, já tvému podobenství nerozumím, můžeš mi to vysvětlit?“ - „Velice rád.“ 
Ježíš je geniální učitel, pomocí příkladů a modelů z našeho života nám ukazuje to, na co bychom sami nepřišli.
Biblické vyučování vychází ze zkušenosti všem známé, stojí oběma nohama na zemi. Ukazuje se, že je dokonalejší  vyučovací metodou než filosofický systém abstraktních pojmů a definicí.
 
[2] Horší je to s naší církevní mluvou - každé „druhé“ slovo už je nesrozumitelné.
Zapomínáme na svůj úkol mluvit o Bohu a hlásat Ježíšovu nauku všem lidem i nekostelovým. Za srozumitelnost jsme odpovědní Ježíšovi.
 
[3] Budu vám vděčný, když mi poradíte výstižnější a přesnější výrazy, než které používám. 
 
[4] Podobenství s výkladem pochopí i větší přemýšlivé dítě. Teologické definice a dogmata jsou těžkopádné a jejich formulace jsou někdy dobově (někdy ideologický) poznamenané.  
My sice žijeme v jiném světě než Ježíšovi první učedníci, ale máme dost možností si k porozumění Ježíšova vyučování zjistit tehdejší dobové okolnosti. 
 
 
[5] Opakování.    Ježíš dal možnost všem, i velkým hříšníkům odepsaným tehdejší náboženskou společností. Ale pak se učedníkům věnoval podle jejich zájmu a píli. Mluvil k zástupům, z těch, kteří měli hlubší zájem, si vybíral učedníky. Z nich si zvolil apoštoly – a z nich se nejvíce věnoval třem nejlepším učedníkům - podle pravidla: „Kdo má, tomu bude dáno a přidáno“. (Jan Ježíšovi rozuměl nejvíce).
Elity posunují dopředu veškerý pokrok.
 
[6] Připomínám, že Ježíšovo vyučování stojí a předpokládá znalost nauky velikého učitele Mojžíše.
 
[7] Slunce vyhořívá, obilí bylo umleto, zeleninu sníme, maso pochází z odebraných životů, maminka nás živila svou krví, rodiče se opotřebovávají, přibývá jim vrásek (kávoměr stromy, těžíme uhlí, ropu, nerostné suroviny, řežeme květiny do kytic …)
Víc k tomu lze najít ve vyprávění o „Velikonočním beránkovi“,  na naších web. stránkách, viz:  www.letohrad.farnost.cz – čtěte – Průvodce liturgickými slavnostmi roku.
 
[8] Hospodář se hleděl zabezpečit - u nás přes zimu – dostatečnou zásobou topení a jídla. Část osiva nebo sazenic (např. brambor) uchoval k setí nebo sázení (i kdyby polovina rodiny měla zemřít).
Lovci a sběrači, kočovníci a sběrači (naši Romové) tímto procesem neprošli (žijí „z ruky do pusy“).
I řada našich lidí neumí šetřit. Půjčují si velké peníze na zábavu, dovolenou nebo Vánoce a pak se lehko zadluží . Uvážlivá půjčka na dům nebo založení formy má smysl.
Rozumný člověk pokud nežije v bídě, si snaží něco našetřit (na svatbu dceři, nenadálé výdaje, nouzi, nemoc …)
Podobně máme hospodařit se svým tělem, máme mít určitou zásobu „sádla“ na nemoc, operaci, těhotenství a kojení. Nemáme se nechat hloupě manipulovat kšeftem módy a trendů.
Těhotná nebo kojící matka živí dva hladové krky, z čeho může „tuberačka“ dávat? Dítě (má přednost) dokáže  mamince vyčerpat i její zásoby z podstaty: z kostí, zubů atd.  
Před týdnem jsme si říkali, že potřebujeme mít dostatečnou „zásobu“ poznání o Bohu do krizových situací života, jinak se nám ve velkých otřesech může naše představa o Bohu sesypat jako domeček z karet.
I v manželství (a dalších rodinných vztazích) si potřebujeme udržovat vysokou hladinu vzájemného porozumění a blízkosti („slavení soboty“ odedávna slouží k budování vztahů v rodině lidské a v rodině s Bohem) i pro časy nepohody a krizí.
 
[9] Povzbuzením pro nás je, že si Ježíš svým zájmem o lidi a svým učením získal za 2 tisíce let srdce mnoha lidí. A že mnoho Ježíšových učedníků tímto postupem a přístupem získalo množství dalších zájemců o nově uspořádání vlastního života.
 
[10] Na všechny dary Ducha si v naší církvi už dlouho osobují nárok biskupové. Nás tlačí k poslušnosti autoritě, nejlépe ke slepé poslušnosti. Názor, že nejvyšší autoritou je naše svědomí, se v naší církvi prosadil až po dvou tisících letech.
 
[11]  Lidová zbožnost si cení především stigmatizovaných (zajímavé je, že žádný biskup stigmata  neobdržel).
 
[12]  Např. latinská bohoslužba „nedolehla“ k lidem, svou nesrozumitelností nesloužila. Pius Parsch v lazaretech 1. světové války začal sloužit liturgii v rodné řeči vojáků …
Církev jednala neprorocky, nedostatečně vystupovala proti strašným zločinům. Gándhí by jednal jinak. 
Velcí teologové byli římskou kurií umlčení.  Až Jan XXIII. je povolal  ke koncilní práci. Ale církev učitele využívá jen jako poradce, i když  to jsou nejvzdělanější lidé církve a lidi ušlechtilého života. Jejich umlčování trvá, o missi k vyučování na fakultě rozhoduje pouze biskup a ne nějaké grémium, kde by byli také teologičtí odborníci.
V církvi chybí skutečné právo na nezávislý soud a obhajobu.  
 
[13] Když se mě někdo ptá, zda jsem buřič nebo prorok, odpovídám: „Prorok nejsem a odmítám pomluvy, že jsem buřič. Vím o křestní povinnosti prorocké, jen občas připomínám, kde se míjíme s Ježíšem a jak to stojí v evangeliu. Je pravda, že jsem nedůsledný, povrchní a zbabělý. Jinak bych se nedožil svých 70 let.
Je zvláštní, že nás nikdo (mimo římského biskupa Františka) k horlivosti prorocké služby nevybízí a nepovzbuzuje.
   
 
[14]  „Někomu nepomůže ani kriminál“, pravil jeden svatý řeholník, „je to s ním jako se spolknutou skleněnou kuličkou - jaká vejde, taková vyjde.“ 
 
[15] M. Gándhí byl velikým Ježíšovým učedníkem, i když  se nenechal pokřtít . Křesťané, které potkal, byli „neslaní- nemastní“ a ostatním lidem nesvítili Ježíšovým světlem.