4. neděle velikonoční

Biblickým textům se budu věnovat jen malinko.
V Letohradě máme na tuto neděli smluvenou obnovu manželských slibů. Slíbil jsem, že v „Poznámkách k nedělním biblickým textům“ zaměřím pozornost k manželství. 
 
První čtení.
Apoštol Petr řekl židům: „Obraťte se a nechte se ponořit do jména Ježíšova a darem dostanete Ducha svatého.“
Jak jsme se podle této výzvy zařídili? (Stačí být jen pokřtěn?)
Petrova slova: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ jsou velice odvážná. Kdo byl ochoten je přijmout? (Představte si, že by to někdo řekl o dnešní církvi.)
Co to znamená pro nás?
 
Druhé čtení.
K čemu jsme byli povoláni? (K utrpení?)
Co v nás mají Ježíšovy rány uzdravit?
Kdo je zachráněný? /1
 
Přesvědčili jsme se, že Ježíš je dobrým pastýřem (hospodářem).
Prošel životem před námi a získal si nás. Jeho slova jsou jiná než těch, kteří jen předstírají, že jsou pastýři. Volá nás, nevnucuje se, nevlamuje se, je taktní a neruší naši svobodu. Kdo chce, může jej následovat.
 
Ve svém podobenství používá model dveří.
Dveře do ovčince nejsou pastí, nevedou do vězení, lze jimi procházet, vstoupit a vyjít.
Skrze Ježíšův způsob života je možné vstoupit do jeho království, do svobody synů a dcer božích. K plnosti života.
 
K budování manželství.
Bůh je naším Otcem a Matkou, od něj se učíme rodičovství.
Připodobnil se také k ženichovi a nás ke své nevěstě. Od něj a od Ježíše se učíme přátelství a partnerství do vztahu s ním a do našeho manželství.
 
V naší židokřesťanské kultuře jsme došli k jiné představě o manželství než jiné kultury.
Láska je nám silným motivem pro život. Potřebujeme žít nejen pro něco, ale i pro někoho.
 
I ti, kteří zakusili krásný domov a mají pěkný vztah k rodičům, hledají partnera pro své manželství. Potřebujeme někoho (mimo Boha), kdo nás má rád, kdo nám přeje, kdo nám potvrzuje naši vlastní důstojnost, kdo nám bude dodávat sebedůvěru, kdo nám bude znovu a znovu opakovat, že jsme jedineční a nenahraditelní, kdo bude zažehnávat naše strachy a nejistoty (jako to dělali naši rodiče, když jsme byli malí).
Proto od určitého věku hledáme někoho, kdo bude pečovat o naše potřeby a o koho se budeme starat my.
Máme potřebu mít někoho rádi (partnera a naše potomky), něco pro ně znamenat.
 
Tuto touhu v sobě objevujeme a Písmo nás učí, že ji do nás vložil sám Tvůrce jako dar.
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je
stvořil“ (Gn 1,27).
„Ať manželskou se nazývá, vždyť z manžela vzata jest. Proto se muž vyváže ze závislosti na svém otci a matce a přilne ke své manželce a stanou se jednou bytostí (Gn 2,23b-24). 
 
Manželství s jedním partnerem na celý život je programem Stvořitele.
On sám nám k tomu velkoryse nabízí vrchovatou pomoc (včetně odpouštění). 
 
Láska muže a žena má být obrazem božím. K tomu je Bůh vybavuje svými dalšími dary …
Manželé mohou obdarovávat jeden druhého a spolu mohou dávat druhým víc než na co by se zmohli každý sám.
Mají nejen dát život dětem, mají děti vychovávat a svou láskou jim mají ukazovat lásku Boha a uvádět je do křesťanského způsobu života. Tak se nejvíce připodobňují Stvořiteli. /2
 
Je-li manželství ještě větší vztahem než láska rodičů k dětem, pak je nutné manželství věnovat ještě víc péče než vztahu k dětem. To si znovu a znovu připomínáme.
 
 
My lidé jsme dostali mnohem více Ducha božího než všechno stvoření.
Nic a nikdo z pozemského stvoření není schopen vnímat a přijímat Boží lásku jako my. Kdo jiný by tedy byl schopen dávat víc lásky než my?
Tak nejen potřebujeme mít někoho, kdo nás bude mát rád, ale také od určitého věku hledáme komu bychom my byli nejbližším přítelem. S kým můžeme společně růst do obrazu božího a nést s ním dobré i zlé.
Jedinečnost nás lidí potvrzuje to, že jsme milováni a dokážeme milovat druhé.
 
Na konci svatebního slibu ženich a nevěsta prosí: „… K tomu mi dopomáhej Bůh“.
A svědek církve, potvrzující řádné uzavření manželství, připojuje: „Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje“.
 
Už při narození jsme dostali mnoho z Ducha božího.
Biblické slovo ruach znamená dech, vzduch, vánek, vítr, duch. I ostatní biblické obrazy Ducha: voda, oheň, vůně, vyjadřují pohyb.
Vše stvořené duchem božím je „v pohybu“, mikrokosmos i makrokosmos.  A nejvíce člověk.
Nás nejvíce Duch boží vede nejen k radosti z obdarování a porozumění …, ale i k dalšímu růstu, k dalšímu porozumění, k novému poznávání, k objevům, k  vystupování tam, kam jsme dosud vystoupali. K dalším dobrým činům, k obdarovávání druhých a ke službě životu.
 
Máme čím obdarovávat druhé a potřebujeme někoho, kdo nás bude podporovat k „pohybu“, k růstu.
Chceme povzbuzovat druhé a také potřebujeme, aby někdo povzbuzoval nás.
Potřebujeme někoho, aby nám nastavil zrcadlo v dobrém, i v tom, co neděláme dobře - co můžeme dělat lépe. Jen tak můžeme růst.
 
Duch nás jedinečným způsobem neustále znovu a znovu propojuje s druhými lidmi (i s Bohem).
Chceme se učit s Duchem božím spolupracovat. Proto si také do manželství vybíráme někoho, kdo je také Duchu božímu a jeho „pohybu“ otevřen. 
 
Říkáme si, že k božímu pozvání k manželství je nezbytné používat manželskou technologii zdarma nám nabídnutou Bohem. (I u věcí platí: nedodržíme-li návod výrobce, věc poškodíme.)
Dobrá rodina a pěkné dětství je naší základní výbavou pro život a do manželství.    
 
Proč se tolik manželství rozpadá?
Nedostávají a nedávají si lásku, kterou potřebujeme ke společnému životu.
 
Krásu křesťanského manželství dosáhnou manželé, kteří přijmou Ježíše za osobního Přítele, Učitele, Mistra a Lékaře (Terapeuta) a nechají se jím v soužití vést. /3
Ježíš nám svým životem ukazuje, jakého přátelství jsme my lidé schopni. Vyučuje nás lásce (dal nám moudrá pravidla k soužití …)
 
Ježíš nám přislíbil Ducha svatého v nové míře: „Dám vám nového Průvodce, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl“ (J 14,26).  
 
Vysvětlovali jsme si, co nápověda Ducha znamená - Ježíš nám řekl vše, co k živou (i v manželství) patří,  ale  kdo se Ježíšovým slovům nenamáhá porozumět, tomu nápověda Ducha není nic platná, neví o čem je řeč.
 
Potřebuje si více osvojit svou spolupráci s Duchem.
V našich modlitbách jsme poněkud ustrnuli. Prosíme a prosíme, učíme se děkovat, ale to v soužití s Bohem není vše. /4
Ani v soužití s lidmi nestačí jen prosit a děkovat. Naším cílem je čím dál větší porozumění sobě, druhému, druhým a umění žít v manželství (a rodičovství).
 
Proto si znovu a znovu promýšlíme boží slovo, které nám říká:
-        kým je pro nás Bůh, co od něj smíme očekávat
-        kým jsme my a co můžeme dávat druhému
-        jak se to dělá - být pro druhého
-        co je láska a co láska není
-        co potřebujeme a co potřebuje partner od nás
-        ostatní si doplňte.
 
Duch nás k tomu zve. Je tichý (jako vánek), ale je silný jako nikdo jiný.  .
 
Máme kde přijímat a máme z čeho rozdávat.
 
Každý den jíme dobrá jídla, každý den se oblékáme do pěkných šatů.
Znovu a znovu si říkáme, jak je druhý pro nás důležitý a že ho máme rádi.
Znovu si říkáme manželský slib - je programem našeho manželství.
Mnoha způsoby si znovu a znovu projevujeme svou náklonnost a vymýšlíme pro své drahé různé pozornosti, aby viděli, že jsou pro nás jedineční.
Učíme se to také od Boha ... 
 
Za chvíli nás Ježíš pozve ke slavení svého manželství s námi.
Nedá nám něco, ale sám sebe v jedinečném přátelství. 
 
Ukážeme-li v rodině dětem, že lze Boží lásku a pomoc vnímat, že lásku - o jaké Bible mluví - nám Bůh dal do srdce, a že taková láska je možná, vybavíme je do života víc než všechny ostatní školy. 
 
A v manželství budeme jeden druhému jedinečným pokladem.



Poznámky:
/1   Zachráněný je ten, kdo důvěřuje Bohu, kdo na něj v životě dá víc než na vlastní rozum. 
 
/2   Izraelita ví, že jeho posláním je se oženit/vdát, mít děti, dovést je k Tóře, a umožnit jim, aby byly schopné založit svou rodinu a uživit ji.
 
/3  Naše společnost se propadla do pohanství. Už se v ní nedrží dané slovo, „láska“ byla degradována (co vše se za ní vydává), manželství není společností chráněno jako dříve, svodů k nemravnosti všeho druhu přibylo, manželé se příliš rychle rozcházejí, nemyslí na děti tragicky poznamenané rozpadem rodiny, atd. O to více potřebujeme o rodinu pečovat.
Manželé - kteří stojí o pěkný vztah - nejsou bez pomoci. Vedle větší možnosti porozumět Písmu, mají víc psychologické literatury a poraden, než měli naši předkové. 
 
/4   Nerozumíme dost dobře Ježíšovým slovům: „Proste, a bude vám dáno; hledejte
a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno“ (Mt 7,7).
(Zkoumali jsme spolu, co těmi slovy Ježíš myslí.)