5. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lv 19,9-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 6,1-7; 1 Petr 2,4-9; J 14,1-12
Datum: 14. 5. 2017
Ve Skutcích apoštolských a v epištolách vidíme, jak první učedníci znali Tanach („starý zákon“) a jak jím žili. Pojmům „královské kněžství“, „kámen úhelný“ rozuměli víc než my.
(Bez „Mojžíše“ neporozumíme Ježíšovi.)
 
K prvnímu čtení.
Ve velikonoční době znovu žasneme, do jaké míry se nám Ježíš zasvětil. My se od křtu zasvěcujeme Ježíšovu království.
Křtem jsme přijali poslání ke službě pastýřské (královské), kněžské a prorocké.
Služba pastýřská je péčí o svěřené (v manželství, rodičovství, sociální a jakkoliv potřebné) a je přijetím určitého dílu zodpovědnosti za společný životní prostor. (Srv. 1 Kor 12,28,  Ef 4,11)
Proto byli „vkládáním rukou“ ustanoveni za jáhny ti, kteří pověření k „sociální službě“ přijali.
Proto přijímají pověření ke své službě manželé při svátosti manželství a kněží ke své službě svátostí služebného kněžství. 
 
Kéž by si biskupové uvolnili ruce ke konzultaci s Bohem – k modlitbě (aby jednali a mluvili jako Ježíšovi vyslanci), ke službě slovu Božímu a k péči o srozumitelnost liturgie. 
 
Je potěšitelné, že množství kněží se po vzkříšení Ježíše obrátilo.
 
K druhému čtení.
Na Kristu – kameni nárožním – máme stavět (podle jeho plánů a na „milimetr“ přesně). /1
Duchovní chrám je společenství, ve kterém přebývá Bůh (srv. Jan 14,23).
Stavba potřebuje tvrdé podloží – skálu. Kameny v základech musejí být kvalitní, aby se pod tíhou zdiva nerozpadly (čím větší a vyšší je stavba, tím je třeba kvalitnějšího materiálu – Ježíš se pod tíhou naší hlouposti a zla nezhroutil).
Nejdůležitější je kámen úhelný, nárožní (na rohu) váže, spojuje obě zdi.
U velikých staveb byly základové kameny obrovské (a nejširší), často vystupovaly před vnější zeď – slepý nebo jdoucí ve tmě na ně mohl narazit. /2
 
Řecké slovo skandalon má úplně jiný význam než náš skandál – ten je nepřípustnou morální aférou, která se provalila na veřejnost. 
Skandalon je překladem hebrejského mokeš nebo mikešol. Ta slova znamenají léčku, past, osidlo, tenata, nástrahu, návnadu, pád, překážku, na kterou se naráží nebo se o ní zakopává ve tmě, kámen, o který lze klopýtnout.
Bůh na nás žádné léčky nechystá. Dodržuje to, k čemu vybízí nás: „Nebudeš zlořečit hluchému a slepému, nepoložíš do cesty překážku (skandalon), ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin.“ (Lv 19,14)     
 
Ten, kdo se nechá oslepit svou zlobou, kdo se z lenosti a hlouposti nevzdělává – žije ve tmě.
Mnozí narazili na Ježíše, přivodili si pád. Velekněz byl slepý pomstou, dav nepřemýšlel, nechal se zmanipulovat. Stalo se jim to, před čím je varoval už prorok Izaiáš: „Tápeme, ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví“ (Iz 59,10).
Představme si slepého, jak jde okolo stěny domu, ale na rohu zakopne o vyčnívající úhelný kámen nebo – pokud je vysoký – na něj narazí.
 
Ježíš nás přišel ze „slepoty“ uzdravit. /3
 
Ježíš ale nejpřísněji varuje každého, kdo by položil skandalon do cesty druhému. „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.“ (Mt 18,6
 
Politici, (typu Hitlera, Lenina …) svádějí lidi a přivádějí je do záhuby.
Platí to i o lidech církevních (typu Kaifáše a Annáše). „Běda vám, slepí vůdcové!“
„Vede-li slepý slepého, oba spadnou do jámy!“ (Mt 15,14)  
Musíme si dávat bedlivý pozor, abychom – na milimetr přesně – stavěli na Kristu a pečlivě k němu vedli své děti. Apoštolové nás varují, i oni udělali řadu chyb (i po Seslání Ducha svatého).   
 
Na Ježíše někteří lidé narazili (a naráží) – ukazuje se smýšlení jejich i našich srdcí (srv. Lk 2,35; Lk 8,12, 1 Kor 4,5b; 2 Kor 3,3; Gal 4,6). To jsou ti, kteří se neobrátili (jdu-li špatným směrem, nepomůže mi, abych se víc snažil a šel rychleji).
I kněžstvo může zbloudit, proto je nutné stále svůj život, jednání, slova a myšlení porovnávat s Ježíšem.  
 
Ceníme si té výsady, že křtem smíme patřit do lidu Božího a do královského kněžstva. /4
Ale to není nic nehybného – před týdnem jsme si říkali, že Duch se vyznačuje životním a životadárným pohybem.
 
K evangeliu.
„Ověřili jste si důvěryhodnost Boha a pravdivost jeho slov – ověřujte si i pravdivost mou!“
Naše důvěra Ježíšovi se má co nejvíce blížit jistotě. I my se snažíme být co nejdůvěryhodnějšími pro druhé (nejbližšími počínajíc), aby měli co největší jistotu o našem přátelství, o naší lásce, spolehlivosti a o pečlivém hledání pravdy (o hledání pravdy bude ještě řeč). 
 
Ježíš využil své smrti k tomu, abychom poznali, že smrt je průchodná a že díky Bohu vede do Domova. /5
 
Ježíš nám ukazuje cestu a připravuje nám místo. Kde? U Boha? Tam je vše připravené.
Připravuje nám místo v nás – pro pochopení jeho úmyslů, plánů. Abychom jeho názory „vpustili do sebe“, přijali je za své.
To není samozřejmé. Vidíme, že nejen fanatici, sektáři a nekritičtí straníci nehledají pravdu, myslí si, že ji vlastní. Nenaučili se kriticky myslet a ověřovat si to, co učitel nebo někdo jiný říká.
 
Ježíš dvakráte po sobě(!) říká: „Bohatý těžko vejde do božího království“ (Mt 19,23-24).
Bohatství, kterého jsme se domohli vlastní pílí, si pochopitelně ceníme. Platí to i o bohatství duchovním. Studoval jsem, skládal zkoušky … a teď někdo říká, že je to jinak než co jsem si pracně vybudoval.
 
Náboženské vzdělávání Izraelitů je pozoruhodné. Vzdělávají se celý život. /6
Tímto vysokým vzděláním prošli i apoštolové. Navíc se řadu měsíců učili u svého Mistra.
Uznávali, že Ježíš přichází od Boha. Odkývali Ježovo varování, že některého Mistra nemůže učedník přerůst. A přesto občas podlehli pokušení, že už toho vědí dost.  A že něco vědí lépe než jejich Rabbi (někdy ho i opravovali a kárali).
Když se i apoštolé dopustili této chyby, jak by se netýkala mě?
 
Ježíš neříká nic zbytečně, nikdy nepřeháněl.
Znovu a znovu si mám dávat pozor, zda v sobě máme místo pro to, co nám Duch boží ukazuje jako nové (srv. Mt 13,52). 
Ježíšovy názory jsou i námi odmítány! 
 
Slova: „Já jsem cesta, pravda a život“, jsou velice provokativní. „Všichni, kteří mluví podobně, jsou lháři, lupiči a vrazi“ – jsme slyšeli v evangeliu před týdnem. /7
 
Ti, kteří tvrdí: „Každý má svou pravdu“, jsou podezřelí a nevzdělaní.
Nikdo nevlastníme pravdu. Ježíš vidí vše v jiném nadhledu. My žijeme jen při zemi.
Ale máme výhodu, že nás učí nejvzdělanější Učitel. Od něj můžeme nejvíce získat.
V porozumění Ježíšovi – Pravdě se ovšem jen blížíme.
 
Pravda není otázkou názoru. Podstatné je, nakolik Pravdu hledám a nakolik podle ní žiji.
„Pravda je to, co mě činí lepším,“ říká M. Gándhí.
A. Solženicyn napsal pojednání: „Nežít se lží.“ 
 
Možnost vzdělávat se od Ježíše nás zavazuje. (Kdo vystudoval např. medicínu, je odpovědný za léčení nemocných. Statik je odpovědný za pevnost mostu …)
Je nám ctí společně hledat Pravdu, žít podle poznané Pravdy, hájit ji …
Přijímáme za ni odpovědnost.
 
Každý máme kousek vhledu – do svého oboru.
A každému Bůh nabízí veliké a zásadní poznání a vhled do životně důležitých věcí (co je dobro a zlo, spravedlnost a nespravdlost, co je láska, milosrdenství, odpuštění, náprava, smíření, pevnost a měkkost, co nám prospívá a co škodí …
S lidmi, kteří přijmou Ježíšův životní styl, jeho pravidla, se snadněji domluvíme. S nimi budeme lépe a přesněji nahlížet na správnost jednání, na manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, na dějiny, politiku, přístup k životnímu prostředí …, ke všemu a na vše. 
S lidmi, kteří hledají boží náhled na všechny podstatné otázky života, se dá snadněji spolupracovat a nést společně odpovědnost i za budoucnost.
 
„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Nejen od vlastních omylů a chyb, i od zlé spolupráce s těmi, kteří vědomě páchají zlo nebo s těmi, kteří se mýlí – rychle je prokouknete.“
 
Navrhuji vám, pročíst si k tomu jeden z příkladů božího vyučování k vhledu do politiky: Iz 59,1-60,1.   
 
Víc už nestihnu.



Poznámky:
/1  Znovu prosím, zajděte s dětmi nebo vnuky na stavbu a ukažte jim, jak zedníci měří kolmost zdiva podle základu. Až pojedete na výlet, přeměřte kolmost třeba vysoké věže.
Děti to bude bavit. 
 
/2   Nevím, z jakého důvodu někteří biblisté mluví o „klenáku“ (o kameni, který se jako poslední vkládal doprostředka klenby). Ježíš nedovršuje naši stavbu, na něm máme od začátku až do konce stavět. Podle něj máme vše poměřovat, ne podle některých kamenů ve vyšších polohách. (Zajímají nás názory apoštolů a dalších autorit, ale podle nich měřit další zdivo by bylo katastrofou. Na klenák nelze narazit.) 
 
/3 „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium“. (Mt 11,5)  
„Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“
Farizeové se na Ježíše utrhli: „Jsme snad i my slepí?“ – „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,39-41)
 
/4  U Boha jsme doma. Nepotřebujeme prostředníky (mimo Ježíše). Ani naše děti nepotřebují nás jako prostředníky u Boha. Nemusíme dětem denně vyprošovat boží přízeň a ochranu, Bůh na ně nezapomíná.  Máme jiný úkol, máme Bohou dobrořečit a hledat, jak děti k Bohu vést a učit. A pak máme Boha prosit o pomoc k tomu, co máme konat. (Např. Bože, když děti slyší o úhelném kamenu, nic jim to neříká. Tvůj Duch nám radí, abychom s dětmi šli k nějaké stavbě, ukázali jim, jak se staví zeď, udělali jim olovnici a poměřovali kolmost zdi. Prosím tě Bože, pomoz mi, abych na to nezapomněl (jdu si naplánovat termín do diáře), abych nad tím nemávl rukou a nemyslel si, že mám na práci něco důležitějšího. Děkuji.)
 
/5  Židé o smrti říkají: „Pro nás nepřijde na konci života nějaké zubaté strašidlo s kosou, ale Hospodin. Políbí nás na ústa (ne jako anděl smrti) a odvede si nás jako ženich svou  nevěstu do svého domu.“ Proč se pokřtění pohané začali strašit smrtkou? Nevšimli si Ježíšových slov, že pro nás jednou osobně přijde a uvede nás Domů?
 
/6  Přijali závazné pravidlo otce vůči synovi: „Obřezat syna, vykoupit ho (je-li prvorozeným), učit jej Tóře, oženit jej a dopřát mu vzdělání, aby uživil své děti.“ Znají slova Bible (vícekrát opakovaná): „Budeš o mě vyprávět svým dětem a dětem svých dětí.“
Děti do třinácti let procházejí základním vzděláváním, pak společně s dospělými pravidelně studují Písmo. Od třiceti let mohou v synagoze kázat na „Proroky“ nebo soudit (a u soudů vznášet námitky).
Jsem překvapen, když si někteří naši lidé bez základního biblického vzdělání troufají nad Písmem vykládat své nápady. Ve strojařině, v medicíně a dalších oborech by si to nemohli dovolit. Student nemůže navrhovat jak operovat kýlu, natož srdce.
 
/7   Lidem, kteří se nenaučili přemýšlet a rozpoznávat dobro od zla, dlouho trvalo než „vlky“ prohlédlo (až na hromadách mrtvol). Někteří tyto lumpy opěvují dodneška.