16. neděle v mezidobí

Bůh a dobří lidé nám ukazují krásu dobra a svobody.
Od Boha a blízkých jsme mnohokrát zakusili odpuštění.
Je ale rozdíl mezi ublížením ze slabosti nebo vědomým pácháním zla, z pomsty, z nenávisti nebo „jen tak“ ze škodolibosti (to je nám nepochopitelné).
 
Porozumění podobenství o kvasu není obtížné, kdekdo doma peče chléb ...
K porozumění podobenství o semeni hořčice stačí informace: „V Izraeli roste dvouletá hořčice černá, dosahující výše až 4 metrů. Druhým rokem na ni mohou hnízdit ptáci - my máme druhým (pohanům) ukazovat a poskytovat bezpečí Ježíšových přátel.     
 
Z pomstychtivosti, ze zlého někdy lidé zapálili jiným pole s obilím. Vyčíhali si chvíli, kdy bylo obilí suché a … Jenže ve dne kouř, v noci oheň hned zdaleka ukáže co se děje … Proto někteří zákeřně naseli druhému na poli jílek mámivý. Už ve starověku byl takový pachatel popravován.
O podobenství o jílku mámivém mluvívám často - i proto, že dodneška spí. [1]
Nebezpečnost jílku (na rozdíl od jiných plevelů) je v tom, že se dlouho podobá pšenici. Jedovatá zbožnost se podobá zbožnosti pravé a tím mate lidi.
Máme o ní vědět a hlídat si ji v sobě.
 
Pole nemůže ovlivnit rozsévače, dobrého ani špatného, nemůže se bránit. My dobrořečíme Kristu za jeho vyučování, díky němuž rozpoznáváme nebezpečí, nepřítele, své neblahé sklony a svou pohodlnost (které se nechce bdít, přemýšlet, rozpoznávat podvrh a včas se bránit). 
 
Zřídkakdy mluvím o ďáblu. Ale nepřehlížím ho a nepodceňuji nepřítele. Před týdnem evangelium také o ďáblu mluvilo. [2]
 
Nás okouzlil svou krásou Bůh. O něj se opíráme, na něj se učíme spoléhat, důvěřovat mu. Kdo se nechá ochromit ďáblem, dává mu moc nad sebou. Strach vydává ustrašeného do rukou toho, kdo straší a nás ohrožuje. (I v politice.)
Hospodin říká: „Není, kdo by tě vytrhl z mé náruče“. (Srv. Iz 43,13). Na nás ale je, komu dovolíme, aby nás objímal. Některá objětí jsou smrtelná. [3]
 
Chytáme se do různých osidel (lidová moudrost říká:“Není na světě rybička, aby na ni nebyla udička“).
Na nás si ďábel nepřijde s pokušením vyloupit banku. Na „ctnostné“ a „hodné“ líčí falešnou zbožnost …
Díky Ježíšovu vyučování můžeme včas rozpoznávat, jak se jedovatá zbožnost projevuje.
Právem máme obavy z nemocí, z těch smrtelných zvláště. Vzděláváme se, abychom se vyvarovali příčin,
které je vyvolávají, včas rozpoznali jejich příznaky a vyhledali odbornou pomoc.
Běda těm, kteří ohrožení podcení nebo nepřemohou ochromující strach z nemoci. (Někteří lidé neměli rakovinu, ale následkem strachu ji nakonec dostali a umřeli na ni. Jiní nevěděli, že v sobě rakovinu nosili a umřeli na něco jiného. Strach je zlý.  
 
Ježíš uměl rozlišovat. Jen některé prohlašuje za své přátele.
Před některými lidmi důrazně varuje. A učí nás rozlišovat. [4]
 
Ďábel nás mate, abychom nerozpoznávali dobro od zla, moudrost od hlouposti a naivity. 
Charakter je velice důležitý. (Charakterní člověk si pěstuje soudnost a nepřijme funkci, na kterou nemá.)
 
Někteří máme silný sklon druhé rychle odsuzovat.  
Jiní naopak tíhnou k naivnímu bezbřehému důvěřování každému. Kdo o každém nápadníkovi své dcery prohlašuje: „To bude dobrý“, může se dočkat trpkých konců. Kdo půjčí peníze komukoliv, může zaplakat nad výdělkem. Kdo nabídne přátelství někomu, kdo není přátelství schopen, dočká se velkého zklamání. (Přítel nemusí být dokonalý, přátelství unese i zradu, pokud se ten, kdo selhal, snaží o nápravu, ale přítel je někdo, komu záleží na své vlastní pravdivosti.)
 
S Ježíšovým vyučováním, včetně  podobenství, je třeba pracovat.
Kdo z Ježíšových současníků si zvolil jedovatou zbožnost? Jak se projevuje? Jaké ovoce nese?
Co lidem tohoto druhu vadilo? Na čem lpěli? Čím a jak pronásledovali ostatní? 
Jak vypadá nepravá zbožnost dnes?
Na druhých ji lépe vidíme. Ale pokaždé, když vidím druhého jednat nedobře, mám se ptát, nejednám-li podobně? 
Ježíš říká, nevytrhávejte jílek. Ta slova míří dál. Jílek se nemůže změnit na pšenici. Ale špatný se může napravit (a dobrý se může zvrhnout - jako třeba ďábel).
Špatné jednání druhých nemáme ztotožňovat s člověkem. Ale nemáme být hloupí nebo naivní.
Zlo si máme držet daleko od těla. Škodolibě strhuje do propasti další lidi.
 
K jakým lidem mluvil Ježíš nejpřísněji?
Některým blahopřál, jiným říkal: „Běda vám!“.
Co znamenají slova z Mt 23,15?
O kom mluví ve 23. kap. Matoušova evangelia? 
 
Koho přitahuje moc, má si na ni dávat velký pozor.
Koho přitahuje sláva, alkohol …, kdo byl šikanován, ať …
Slušný a zbožný člověk ať si hlídá svůj jílek - falešnou zbožnost - na svém poli.
S čím asi na mě ďábel přichází?
 
Na ďábla se vymlouvat nemůžeme, Ježíšovo přátelství a jeho pomoc jsou silnější než moc ďábla.
Německo první pol. 20. století bylo nemocné i bez Hitlera …
Jak to, že se necháme znovu a znovu ohloupit podvodníky?
Kdo chce, může se od Boha naučit přemýšlet a rozpoznávat dobro od zla.
Otázky:
Proč Ježíše přijalo tak málo židů?
Jakým typem lidí byli ti, o kterých Ježíš prohlásil: „Běda tobě Chorazin, Betsaido a Kafarnaum!“? (Srv. Mt 11. kap.)



[1] Podobenství spí tím, že zizaní  (jílek) je v našich překladech Písma mylně nahrazováno plevelem nebo koukolem. Ale bodláčí a trní v biblické řeči představuje někoho nebo něco jiného než jílek mámivý (Mt 7,16; Mt 13,7; Mt 13,22) Pokud vím, koukol se v Bibli nevyskytuje.
Jílek mámivý sužoval a ohrožoval zemědělce. Požití malého množství způsobuje omamné stavy, ve větším množství způsobuje smrt. Model jílku a falešné zbožnosti je přesný, Ježíš je geniální učitel. (Je příznačné, že někteří lidé dodneška podobenství o jílku zlehčují.)
 
[2] Ďáblu neporozumíme. Dobro je pochopitelné, zlo je absurdní. Ďábel měl - na rozdíl od nás ideální dětství. Ale zneužil svou svobodu a zvrhnul se. Nemusíme se jím děsit. Jsme proti němu chráněni a známe bezpečnostní pravidla. Je ale důležité znát své nepřátelé, jejich spády a jejich způsob zlého, zlomyslného a chytrého škození.
 
[3] I autor názvu „kudlanka nábožná“ zřejmě porozuměl nebezpečí falešné zbožnosti. Víme, jak skončili proroci včetně Ježíše. Ďábel mezi námi rád používá velice zbožnou mluvu. A někteří jeho pomocníci se chytře halí do kněžských rouch.
 
[4] Josef Čurda splňoval nároky pro výsadkáře, kteří měli popravit R. Heydricha, ale nakonec selhal.
Ježíš se v Jidáši se nespletl, jeho volba má jiný smysl. 
Je důležité rozpoznávat kdo je na straně koho.  
Karel Čapek rozpoznal nebezpečnost Hitlera včas. „Profesionální“ politici příliš dlouho podceňovali Hitlera, Miloševiče a podobná kvítka z ďáblovy zahrádky. Poučme se z jejich chyb.
Kdo si myslel, že Zeman bude dobrým presidentem, nemá dobrý odhad. Do odboje bych s ním nešel. To není konečný soud, šanci má každý, ale k náročnému úkolu je třeba charakterního člověka. Těm, kteří Zemana obhajovali, že z něj třeba bude dobrý president, nabízím příklad: „Nechali byste své dítě operovat lékařem, který není dobrý?“