17. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 13,24-46 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 3,5.7-12; Ř 8,28-30; Mt 13,44-46
Datum: 30. 7. 2017
K evangeliu minulé neděle: Pro každého z nás nás je důležité zkoumat své vlastní pole - jaké plevely na něm rostou. A bránit pronásledované.[1]
 
Dnešní biblické texty mluví o pokladech.
Kdo nebo co patří mezi naše největší poklady?
 
První čtení.
Izraelský král měl sloužit božímu lidu. Šalomoum nespoléhal jen na obřad pomazání, prosil o moudrost.
Jak k ní dojít?
Nasloucháním učitelům a porovnáváním si svých názorů s jejich názory. (Mnoho let jsme chodili do školy a celý život se vzděláváme.) Boží moudrosti se učíme celý život. Každou neděli nasloucháme boží moudrosti a týden ji promýšlíme a zapracováváme do svého způsobu života.
 
Moudrost Boha nespočívá jen v jeho názorech, ale i v jeho přístupu k člověku. Milosrdně nám hříšným začátečníkům nabízí svou pomoc. Slova druhého čtení nás osvobozují: „Těm, kteří stojí o Boha, vše napomáhá k dobrému. Dokonce i selhání a hřích (z kterého můžeme, s Boží pomocí, vyjít).
 
Jaký je náš největší poklad?
Nespěchejme s odpovědí. [2]
 
V prvních dvou dnešních podobenství je řeč o pokladu. [3]
Zemědělský dělník koná svou práci, poklad objeví náhodou. Obchodník vědomě hledá co nejkrásnější perlu. Které biblické postavy přiřadíte do prvního a které do druhého podobenství? (Abraháma, Šalomouna, syrského Námana, betlémské pastýře, mudrce od Východu, Zachea, ženu kananejskou, hříšnou ženu, kterou chtěli kamenovat, Nikodéma, bohatého mladíka …)
Kam zařazujete sebe? Jak jste vy objevili nabídku božího přátelství?
 
Co je boží království (v Matoušově evangeliu „nebeské království“, Matouš psal pro židy a ti z veliké úcty Boží jméno nevyslovují)?
Kdo z nás netouží po lásce, pravdě a kráse, po porozumění s druhými, po spravedlivém životě a společnosti, po pěkném manželství a harmonické rodině, po zdraví těla i duše, po co největším životním bohatství …?  
Ta touha není marná, nevymysleli jsme si ji; od někoho jsme ji dostali.
Bůh a pak Ježíš nám ukazují nejhlubší smysl života a nejvzácnější hodnoty. A jak skrze vyučování „Mojžíše“ a pak Ježíše k té kráse života co nejvíce přiblížit a v nebeském království dojít. [4]
Upoutala nás Ježíšova osobnost a jeho přístup k Bohu a k lidem. Chceme se mu podobat.
 
Boží království začíná tam, kde jednáme podle jeho pravidel.
Boží království už může začínat tady (srv. Mt 12,28; Lk 17,20-21; Jan 3,5).   
Nastává uspořádáním sebe a vztahů s druhými podle Ježíše, v jeho následování.
(Říkáme si, že manželství může být ochutnávkou božího království. Je-li nám s druhým dobře, toužíme, aby tak mohlo být už stále. To ovšem ještě neumíme …, ale snažíme se, aby těch krásných chvil bylo co nejvíce.) Dovršení dojde až v království nebeském, až budeme všichni sjednoceni s Bohem. [5]
 
Když nám Ježíš poradil, že máme prosit: „Přijď tvé království, Bože“, na mnoha krásných příkladech svého vyučování nám tu krásu ukazuje, na jeho vztazích s nejrůznějšími lidmi ji vidíme a na jeho jednání s námi ji okoušíme. Zachutnalo nám to.
Např. mohu někomu něco vychvalovat, např. dršťkovou - jako královskou polévku, ale pokud jí ten druhý neochutnal a „nepropadl“ jí, nebude ji vyhledávat.
 
Proč některé lidi přestane Bůh zajímat?
Kdo neobjeví Boha jako osobního (vznešeného a milého) přítele, uchýlí se k něčemu nebo někomu jinému.
 
S pokladem je třeba náležitě hospodařit. Zvláště jde-li o důvěřující vztah učedníka k nedostižnému Učiteli.
Ne každý učitel Tóry (ne Zákona) stojí o Ježíšovo učení o království božím. Musel by se stát začátečníkem (musel by si sednout do lavice s prvňáčky Ježíšovy školy). To se panu Profesoru Nikodémovi se nechtělo … Nebyl sám, ve v. 57. stojí výrok evangelia: „Ježíš byl (lidem tohoto druhu) kamenem úrazu. Lidem ze stejného kostela, do kterého sám chodil, řekl: ,Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě´“.
 
Kdo se u Ježíše učí, kdo zná příslib, že nás bude ponořovat do svého Ducha, ten ví, že zásoba boží moudrosti je nevyčerpatelná. Vyučil se u Ježíše dobrému hospodaření a neopakuje jen to, co jsme už objevili, ale na prvním místě „vynáší věci nové“.[6]
 
Nemůžeme někomu vyprosit pěkné manželství, ani moudrost.[7]
Nemůžeme dětem předat „víru“.
Můžeme jim ale ukázat, že Bůh je pro nás největším přítelem, a že nás jeho přátelství povznáší, chutná nám a obohacuje nás. 



[1] Ježíše nepřivedl na smrt ani Pilát, ani Herodes, ani zéloté. Ale horlivci vlastního náboženství, prohlašující se za pravověrné. Jejich vina nespočívá v odlišném názoru, ale pronásledování druhých.
Ježíšova výzva nevytrhávat „jílek“ dodneška platí i pro nás. (Škoda, že na ní zapomněli ti, kteří ustanovili katolickou inkvizice a nekřesťanské soudy jiných křesťanských církví.)
Určitá skupina konzervativních katolíků ty druhé prohlašuje za bezbožníky. Neštítí se pomluv. Např. pomlouvají uspořádání našeho kostela na Orlici. Ve své nenávisti šíří lživé fotomontáže (jakéhosi přestrojeného zajíce za ambonem z úplně jiného kostela).
Nepotkal jsem nikoho z těch, kteří přijímají Tělo Páně na ruku, že by ty druhé - přijímající do úst - prohlašoval za bezbožné. Žádali jsme vyšetření případu odvolání arcibiskupa Bezáka. Každému přejeme právo na odvolání a spravedlivý soud podle Ježíšových pravidel. I kardinálu Pellovi, kterého australská policie obvinila ze zneužívání dětí. 
Jsem hrdý na úroveň Norimberského procesu s válečnými zločinci 2. světové války, obžalovaným byli dopřáni nejlepší obhájci. Viníci nebyli mučení a dostalo se jim vzhledem k jejich strašných zločinů mírných rozsudků. Nikdo se jim nemstil.  
 
[2] Ujišťování Boha: „Já tě nanejvýš miluji“, by mohlo být velikou opovážlivostí. (Srv. Mt 19,16n)
 
[3] Ježíšova podobenství jsou modelem - na něčem známém ukazují, jak to chodí v božím království. Podobenství míří výš a dál. Práce s božím slovem vyžaduje určitou kázeň, je důležité nepřekračovat jeho hranice, nefantazírovat a neodbíhat jinam.
 
[4] Východní náboženství mají za to, že tyto touhy jsou nesplnitelné a jsou tudíž pro člověka zdrojem trápení - snaží se jich zbavit.
 
[5] Ke sjednocování s Ježíšem a bratřími nám Ježíš a apoštol Pavel řekli své. (např J 6,52-58; 1 K 10,16-18)
 
[6] Naši milí konzervativci všech náboženství z určitých důvodů rajtují na minulosti, ale ve světském životě nezůstali trčet v minulých stoletích. (Ti, co se ohánějí Koránem, nebojují s meči, ale s moderními zbraněmi. Konzervativní křesťané jezdí v moderních autech, mají moderní mobily, bydlí podle současné kultury …)  
 
[7] Na některých vysokých školách lze koupit diplom, ale znalosti ne.