Rituál ke slavení neděle v rodině

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz

Datum: 6. 8. 2017

Rodinný  rituál  ke  slavení  Dne Páně  

 
Úvod.
Minulý režim nám zboural mnoho našich tradic. Ale mnozí rodiče volají po rituálu
ke slavení neděle. Nabídka tohoto rituálu vychází z biblického dobrořečení a z židovského slavení soboty. Upravil jsem jej pro naše potřeby.
 
Hebreové byli původně barbaři. Hospodin jim slíbil veliké přátelství, jedinečnou pomoc
a bohatství všeho druhu, nechají-li se jím vést. [1]
Izraelité si za pár století osvojili náboženství největšího praktického soucitu.[2]
Považují si, že smějí být svobodným lidem božím a královstvím kněží. [3]
Vědí, že jejich existence a bohatství stojí na třech pilířích:
                         na životu podle Tóry, slavení soboty a budování rodiny.
Ježíš, jeho příbuzní i apoštolové v této kultuře vyrostli. [4]
90% náboženského života izraelitů se odehrává doma v rodině. Od Jákoba už víme, že tam,
kde jsme, je s námi Bůh. Ježíš nám k tomu ještě něco přidal. [5]
I my jsme křtem pozváni do královského kněžství … [6]
Hospodin své přátelství ke svému lidu přirovnává ke krásnému manželství.
Židé každou sobotu večer v synagoze čtou Píseň písní. Ta je podobenstvím o věčné
smlouvě mezi ženichem - Bohem - a jeho nevěstou - Izraelem.
Ježíš přišel jako ženich, a i nás nežidy, zve do množiny své nevěsty.
Ke své Hostině použil rodinnou velikonoční slavnost, povýšil ji a daroval nám ji jako slavnost svatební - každou neděli nám opakuje svůj manželský slib ...
Navíc nám neděli daroval jako slavnost Vzkříšení.
Máme tedy veliký důvod ke slavení Dnu Páně.
Na každou slavnost se připravujeme …[7]
 
 

Rituál  ke  slavení  Dne Páně


Sobotní večer.
Liturgicky začíná den večerem. K přípravě na Den Páně se rodina v sobotu schází
u stolu ke slavnostnější večeři pěkně oblečena. 
Pokud jsme před tím někomu ublížili, nejprve se mu omluvíme.
Stůl je svátečně prostřený s ubrusem a svícemi (dvě za manžely, s narozením každého
dítěte přibývá další svíce) [8], na stole je (mimo jídla k večeři) na zvláštním talíři chléb, [9]
přikrytý bílým plátěným ubrouskem, dospělí mají nalitý pohár s vínem, děti s vinným
džusem nebo jinou ovocnou šťávou.[10]
Připravíme si obnos peněz na nedělní kostelní sbírku nebo na dobročinný účel.
 
Všichni stojí, matka rozsvěcuje svíce a říká modlitbu:
Bože, děkujeme ti za oheň, který svítí a hřeje. Také tvá slova jsou světlem pro náš život. Rozsvěcujeme tato světla, aby nám připomínala tvé dvě rady: „Pamatuj má slova a střež je“.
Díky tvým slovům přichází do naší rodiny tvá moudrost, abychom se, my - rodiče, i naše děti učili žít ušlechtile a pravdivě.
Bože, buď i nadále milosrdný vůči mně (jméno), dceři (jméno matky
a otce), mému manželovi (jméno) a mým dětem (jejich jména).
Bože, pomáhej mně k věrnosti tvým slovům, pomáhej mi vést naše děti tak, aby si osvojily tvou spravedlnost.
Pomáhej mně ochotně sloužit a pomáhat druhým.
Děkuji ti, Bože za to, že mě a moje blízké učíš přiznávat si svá provinění a prosit
za odpuštění. Děkuji ti za milosrdenství tvé a těch, které jsem o odpouštění prosila. Děkuji ti za to, že nás učíš odpouštět těm, kteří nás o odpuštění prosí.
Prosím tě o tvou pomoc, abychom se od Ježíše učili žít v jeho pokoji, úctě k druhým a v radosti.
Amen.
 
Dobrořečení otce (v jeho nepřítomnosti matky):
Bože, z lásky jsi nás stvořil a k lásce nás voláš.
Daroval jsi nám jednoho druhému a celý svět.
Podle tvé moudrosti se učíme s tímto bohatstvím hospodařit. 
Učíš nás pracovat i slavit. Prosíme tě o pomoc, abychom se dobře připravili na zítřejší Den Páně a slavili jej ve tvém Duchu.   
Děkujeme ti za přátelství Tvé i těch, kteří nás mají rádi.
Děkujeme i za to, čím nám posloužili druzí lidé, často neznámí. Odměň je, prosíme, svou štědrostí.
Děkujeme ti za všechno, čeho dobrého se nám v tomto týdnu dostalo. Učíš nás pěkným vztahům s druhými, děkujeme ti za to, čím dobrým jsme někomu pomohli, čím jsme přispěli světu, aby byl přívětivější.
 
Bože, díky tvému požehnání máme víc, než kolik nutně potřebujeme k životu - máme z čeho rozdávat.
Připravený obnos peněz na kostelní sbírku nebo na dobročinný účel otec vloží do pokladničky nebo na zvláštní talířek.
Pak pokračuje v modlitbě:
Bože, tvé pokyny jsou svící (lampou), ale život podle tvé moudrosti je světlem.
Ježíši, tys o nás řekl: „Vy jste světlo světa. Rozsvícená světla se nestaví pod stůl,
ale na stůl, aby svítila všem v domě.
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby za vaši dobročinnost (i když nevidí, jak a kolik pro potřebné dáváte) a mohli děkovat Bohu.“
Pokladničku nebo talíř s penězi odloží mimo stůl.
 
Děkujeme ti Bože za to, že tě máme, a že máme jeden druhého.
Podíváme se na druhé a ukloníme se jim.  
 
Všichni zasednou ke stolu.
 
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) dobrořečí nad vínem:
Otče náš, králi náš, děkujeme ti za krásu světa.
Děkujeme ti za přátelství tvé a za přátelství těch, kteří nás mají rádi. 
Učíš nás společně pracovat i slavit. Ke slavení jsi nám také dal plod révy
a nejrůznějšího ovoce.
Také lidé vymysleli mnoho dobrého, aby nám chutnal život. [11]
V radosti chceme slavit Den Páně, proto si - před tebou - připíjíme: „Na život (s Tebou a s lidmi)“. 
Všichni pozvednou své poháry, podívají se na sebe a napijí se. 
 
Pak otec (v jeho nepřítomnosti matka) odkryje chléb z ubrousku, vztáhne nad chléb ruce a říká dobrořečení nad chlebem: 
Bože, s láskou pečuješ o všechno živé, o nás - lidi - nejvíce.
Nad chlebem ti dobrořečíme za vše, co nám poskytuješ k životu.
Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, abychom žili ve vzájemné lásce a pomáhali si.
Pak chléb rozláme na kousky podle počtu stolujících na talíř a každý kousek chleba posolí.[12]  Talíř s chlebem nabídne nejprve své ženě, pak dětem podle stáří (od nejstaršího k nejmladšímu), sám si bere kousek chleba jako poslední.
Potom pokračuje:
„Bože, děkujeme Ti za jídlo, za ty, kteří nám jídlo připravili
i za lidi, kteří potraviny vypěstovali nebo na nich pracovali.
Děkujeme ti za ty, kteří nám jakkoliv slouží.
 
Po večeři otec rodiny děkuje za svou manželku (Př 31,10-31):
Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá bohatství.     Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.
 
Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
Bedra si opáše silou a posílí své paže.
Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.
Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy![13]
 
Pak manželku obejme a políbí. 
 
 
Rodiče žehnají svým dětem. [14]
 
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) se vtaženýma rukama k dětem říká:
Bože, dobrořečíme ti, za tvou lásku. Svou přízeň nás projevuješ mnohými dary. Tak zakoušíme tvé požehnání.
Děti, Bůh nám žehná a chrání nás.
Pečuje o nás,
mluví s námi,
smilovává se nad námi
a obdarovává nás svým pokojem.
 
Pak otec postupně přistupuje ke každému dítěti, od nejstaršího k nejmladšímu, pokládá mu ruce na hlavu, dívá se mu do očí a s úsměvem mu říká:
                           X., mám tě velice rád, ale Bůh tě má ještě víc rád než já.
                           Bůh se na tebe usmívá.
obejme dítě se slovy:      Objímá tě
a políbí je se slovy:        a dává ti pusu.
 
Pak matka každému dítěti ve stejném pořadí pokládá ruce na hlavu, dívá se mu do očí
a s úsměvem mu říká:
                           X., mám tě velice ráda, ale Bůh tě má ještě víc rád než já.
                           Bůh se na tebe usmívá.
obejme dítě se slovy:      Objímá tě
a políbí je se slovy:        a dává ti pusu.
 
Potom jdou malé děti spát.
 
Po večeři začíná příprava na neděli čtením biblických textů.
Pro větší děti je ctí být u toho a zapojit se.
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) přípravu uvede slovy: 
Bože, řekl jsi nám: „Snažíte-li se o porozumění mým slovům
a snažíte-li se podle nich žít, jako byste mě korunovali svým králem.“
Bože, žádná univerzita nás neučí to, čemu nás vyučuješ ty. Děkujeme ti za to. Chceme tvým slovům pozorně naslouchat, abychom v životě jednali podle tvých pokynů a rad.
Prosíme tě k tomu o pomoc. Amen.
 
Úryvku porozumí ten, kdo zná celek. Otec (v jeho nepřítomnosti matka) uvede jednotlivá čtení
( u historických knih uvede století, ve kterém se děj odehrál, uvede souvislosti čteného úryvku,
u slov proroků uvede příčiny, na které Hospodin reaguje … [15]
Některá čtení mohou číst i větší děti.
Po každém textu rodiče poví, jak textu rozumí (mohou se zapojit i děti).
Je žádoucí vést děti ke kladení otázek a chválit je, když se ptají.
 
Po rozpravě o biblických textech otec (v jeho nepřítomnosti matka) řekne modlitbu:
Bože, zítra budeme těmto tvým slovům s ostatními rodinami naslouchat v kostele. Chceme ti co nejvíce porozumět, prosíme tě k tomu o pomoc. Těšíme se na to, co dalšího se dozvíme a co nového pochopíme. 
 
Děkovali jsme ti, Bože, v naší rodině za vše, čím jsme byli obdarováni v tomto týdnu. Zítra ti budeme děkovat společně s ostatními, neboť bohatství našich přátel je i naším dalším bohatstvím.
 
Děti, na zítřejší bohoslužbu si každý připravíme krátké poděkování.
Až pan farář řekne: „Modleme se“, ve chvilce ticha si každý v duchu řekneme svou modlitbu; Bůh si ji z nás „přečte“. Pan farář pak modlitby všech zakončí, a my odpovíme: Amen. 
Těšíme se na zítřejší Den Páně. Přejeme vám s maminkou „Dobrou noc“. 
 
 
Rituál nedělního oběda
 
Neděle je naším největším svátkem a společné jídlo u nedělního stolu je naší největší rodinnou slavností. Má být pokračováním Ježíšovy hostiny, slavené v kostele.
(Ochota pomáhat s přípravou jídla je pro členy rodiny samozřejmostí). Stolováním prokazujeme druhým svou přízeň, svou pozorností k nim dáváváme najevo: „Mám tě rád, jsem tu pro tebe, pečuji tebe, aby ti nic nechybělo“. Proto i stůl je slavnostně připraven a my jsme pěkně oblečeni - vědomi si Boží přítomnosti a toho, že jsme z královského rodu.
(Kdo nepochopí smysl a krásu stolování má ztíženou cestu k pochopení Ježíšovy Hostiny.)
 
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za Ježíšovu hostinu - směli jsme ji opět prožít jako tvoje nevěsta. Prosíme tě, pomoz nám, aby naše stolování bylo pokračováním Ježíšovy hostiny. Jsme ti vděčni, že u nás doma nejsi méně přítomen než v kostele, u tebe jsme doma.
Děkujeme ti za tvou blízkost, přátelství a všechnu tvou péči.
Děkujeme ti za ty, kteří nás mají rádi.
Děkujeme ti za dnešní dobré jídlo a za ty, kteří nám je připravili a dopřáli (mírně se ukloníme tomu, kdo vařil a těm, kteří pomáhali). 
Amen. 
Přivítá hosty a členy rodiny:
Všechny vás rádi s manželkou přijímáme u našeho stolu a přejeme vám dobrou chuť.
Všichni odpoví:    Dobrou chuť.
 
 
Modlitba po jídle
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
 
Bože, z tvé dobroty žijeme. Z tvé štědrosti jsme opět jedli. Díky tobě
nám nikdy nechybělo a nebude chybět jídlo a to, co potřebujeme k životu.
Děkujeme ti, ti za to, že nás přivádíš ke vzájemnému přátelství a učíš nás
pomáhat potřebným.  
Za vše dobré ti chceme dobrořečit svým životem - ochotou sloužit druhým. 
 
Všichni poděkujeme rodičům (hostitelům) za dobré jídlo, za společenství,
 za příjemnou atmosféru u stolu ...
 
Po obědě se obvykle vracíme k bohoslužbě, k biblickým textům, k tomu, co nás zaujalo, čemu nerozumíme, na co (a koho) se budeme ptát, co si ještě chceme v týdnu promyslet.
 
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za tvé slovo, z kterého se učíme největší životní moudrosti.
Darem dnu svátečního nám připomínáš, že nejsme otroky nikoho a ničeho
(ani práce), že jsme tvými milovanými dětmi.
Přál sis nás, přijal jsi nás a stále - nás hříšné - znovu a znovu přijímáš.
Děkujeme ti, že jsi nás - spolu s druhými - učinil ke svému obrazu.
Daroval jsi nám velké osobnosti.
Děkujeme ti za Abraháma; odkázal nám zkušenost, že jsi velkorysý
a věrný přítel. 
Děkujeme ti za Mojžíše; učí nás rozpoznávat dobro a zlo, spravedlnost
od nespravedlnosti, ukazuje nám cestu k tvé moudrosti.
Děkujeme za naše předky …
Děkujeme ti za Ježíše. Na jeho jednání s lidmi vidíme, jakou cenu má
pro tebe každý člověk - i my. Na Ježíšově životě vidíme, jak si představuješ pěkný život člověka. Ježíše jsme přijali jako největšího Přítele a Učitele.
Od něj se učíme milovat tebe celou svou bytostí a bližní jako sebe sama.
Prosíme tě k tomu Bože o pomoc.
Za vše ti dobrořečíme.   Amen.
 
Nedělní večeře
 
Na stole jsou poháry s vínem nebo džusem a opět hoří svíce.
Židé poháry přelévají, aby si uvědomili, že nás Bůh obdarovává víc, než se všímáme (pod poháry dávají talířek). Na sůl také dávají také kořenku s vonným kořením (např. s hřebíčkem).
 
Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za dar Dnu Páně. 
Děkujeme ti za tvou velikou štědrost. Víme, že nás - i v následujícím
týdnu - budeš vrchovatě obdarovávat mnohá krásnými překvapeními.
Chceme si všímat tvých darů - abychom věděli, jak jsme bohatí tebou
a jedni druhými.
Dobrořečíme ti, Bože za krásu nesmírného množství vůní. [16]
Při křtu a svátosti dospělosti jsme byli ovoněni, abychom věděli,
že máme vonět po tobě, Bože.
Všichni si postupně přivoní k vonnému koření v kořence.
Pak modlitba pokračuje:
Bože, chceme být svým jednáním příjemní druhým, aby viděli,
že jsi Otcem a Matkou všech lidí, že jsi příjemný,
že i na nás máš vliv, a že i oni ti mohou důvěřovat.
Dobrořečíme ti Bože za sebe a za všechno stvoření.
Velice ti děkujeme, neboť s velikou láskou pečuješ o vše živé. 
 
 
Prosíme tě o pomoc, abychom příští týden poctivě pracovali
na tvém království ve světě a byli tvůrci Kristova pokoje. 
Amen.
 
   Václav Vacek, 29.7.2017



[1] Izraeli, až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí. Jsem Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívaný, velmi laskavý a věrný. (Ex 34,6)
Izraeli, prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách
a dbát na jeho nařízení, pokyny a spravedlivá ustanovení, a že ho budeš poslouchat. Budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš pečlivě žít podle jeho moudrých rad a on tě vyvýší nade všechny pronárody. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha. (Dt 2,17-19)
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (ve významu „Jedinečný“).
A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci a v celé své duši celou svou silou. A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když jsi v domě a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš, a uvazuješ si je jako znamení na ruku a jsou jako drahokam mezi tvýma očima a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4-9)
 
[2] Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. (Lv 19,18b)
 
[3] Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím. Budete mi královstvím kněží. (Srv. Ex 19,5-6)
 
[4] Apoštol Pavel říká, že my - původně pohané - jsme byli naroubováni na ušlechtilou révu Izraele. (Srv. Ř 15. kap.). Máme a smíme z velikého bohatství Izraele čerpat.
 
[5] Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18,20)
 
[6] Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu. (1 P 2,9)
 
[7] Ideální by bylo si rodinný rituál zavést hned po svatbě. S příchodem děti se provoz v rodině změní. Ale malé děti vyrostou, puberta také netrvá věčně ...
Slova modliteb i jejich délku (písně neuvádím) si může každý přizpůsobit své situaci a na míru své rodiny, podle věku dětí a vlastního stupně duchovního růstu.
Používat k modlitbě slova druhého člověka, má své těžkosti, každý máme svůj slovník,
ale rituál je nabídkou k inspiraci.
Některé rodiny někdy slaví „sobotní rituál“ v pátek.
 
[8] Dříve byla tato sobotní světla jediným osvětlením a každý oproti tmě ocenil jejich krásu.
 
[9]  Chlebovou placku, větší pleténku nebo krajíc chleba k rozlámání.
 
[10] Židé nalévají poháry až po okraj, aby každý viděl, že Bůh na nás nešetří.
 
[11] Židé neříkají: „Dobrý Bůh“, ale „Sladký Bůh“.
 
[12] Dětem vysvětlujeme, že chléb byl a je základní potravou v mnoha zemích.  Lámání chleba je prastarým rituálem sbratření. Rozdělení se o chléb může někomu zachránit život. Dodneška vítáme vzácné návštěvy chlebem a solí. Sůl dodává jídlu chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem. Chléb se solí na znamení, aby nám naše přátelství vydrželo.
 
[13] Text „Chvála ženy statečné“, je pro nás velice archaický, lze si jej přepracovat vlastními slovy na to, co manželka dělá pro rodinu i v zaměstnání (ale byl jsem překvapen, když mnoho chlapů řeklo: „Tomu textu rozumíme“).
Pokud by manžel konkrétně neděkoval (i před dětmi) za vše, co jeho manželka dělá pro něj, pro rodinu a pro druhé (vaří, pečuje o děti, uklízí, pere, pečuje o …), bylo by dobrořečení formalitou.
Samozřejmě, že pak manželka může nahlas ocenit svého manžela (i před dětmi) za to, co dělá pro ni, pro rodinu a společnost.
 
[14] Vysvětlení významu požehnání najdete v Příloze o „Dobrořečení“.
[15]  Úvody do čtení lze získat: z Bible - z úvodů jednotlivých knih, z Misálu,
z „Nedělní liturgie“ (vydává Pastorační středisko arcibiskupství pražského),
z Katolického týdeníku, z „Poznámek na neděli“ letohradské farnosti ...      
[16] V Bibli je vůně jedním z obrazů Ducha božího. Izraelita při setkání s vůní pokaždé dobrořečí Tvůrci.  
Izraelští králové měli sloužit lidu Božímu, nebyli korunováni, byli pomazáni - ovoněni (podobně jako kněží a proroci), aby věděli, že svým jednáním mají vonět po Bohu. Ježíš nás znovu a znovu ponořuje do Ducha božího - abychom jím voněli.