29. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sol 1,5c-10 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 45,1.4-6; 1 Sol 1,1-5b; Mt 22,20-26
Datum: 22. 10. 2017
Před týdnem jsme slyšeli v Božím slově: Hospodin vystrojí hostinu lidem ze všech národů, to znamená i pohanům. Vyvolený - oddělený lid neznamená výlučnost. (O vyvolení je také řeč v druhém čtení.)
Nikdo si nesmíme osobovat nárok na Boží přízeň. Vylučování druhých je hříchem. 
Písmo uvádí řadu velkých osobností - nežidů, kterých si Bůh váží (Melchisedechem počínajíc). 
Perský král Kýros zvítězil nad Babyloňany a hned vydal nařízení, že se Izraelité mohou vrátit do své vlasti, obnovit chrám a Jeruzalém.
„Kýre, zavolal jsem tě, i když jsi mě neznal. Pro svého služebníka Jakuba jsem tě zavolal jménem.
Kýros ale není jen nástrojem Boha jako kladívko nebo kleště. „Jsi můj pomazaný - to znamená ovoněný“. Králové, kněží a proroci byli ovoněni - měli svým jednáním vonět po Hospodinu. Kýros tedy Hospodinu voněl: „Poctil jsem tě (i když jsi mě neznal).“[1]   
 
Po střetu velekněží a starších lidu s Ježíšem, vyrazili do útoku farizeové. V minulých útocích na Nazaretského neuspěli. Svolali velkou poradu. Musíme Ježíšovi nastavit další léčku.
Co kdybychom se jej zeptali, zda schvaluje placení ponižující daně Římu?
Jenže nás už zná, nám by nedůvěřoval. Pošleme naše mladé učedníky, ty ještě neviděl. Co kdybychom s nimi poslali herodiány? [2]
To je dobrý nápad. Když Ježíš řekne: ,Neplaťte daně´, herodovci jej mohou udat vrchnosti jako buřiče proti Římu a navíc své lidi popudí proti Ježíšovi. Řekne-li: ,Plaťte“, rozhlásíme to mezi lidi, jeho popularita mezi nevzdělanými lidmi konečně klesne, lidé uvidí že pro získání své moci se spolčí i s pohanským Římem.
 
Přehrajte si s dětmi tu scénu (jen dávejte pozor, aby někdo nefantazíroval a udrželi jsme se v hranicích evangelijního líčení).
Vyslanci farizeů Ježíšovi lichotili (jako některé naše modlitby), až se jim od huby prášilo.  
 
„Ukažte mi ten peníz“, říká Ježíš. Na denáru byl vyobrazen císař s vavřínovým věncem okolo hlavy (to bylo jako naše svatozář) císař byl považován za božstvo a tak se sám cítil).
Chytili se, měli denár s rouhavým zobrazením císaře v kapse. Byli usvědčeni z pokrytectví.
(Ježíš všechny spory s protivníky vyhrál.)
Pozor, Ježíšova slova: „Dejte císaři co je jeho“, není jeho návodem, jak jednat s mocí. (Mimochodem,
tato Ježíšova věta byla v dějinách asi nejvíce zneužitá.)
 
Ježíš neřešil otázku politické moci okupantů. Přišel obrátit Izraelity k Hospodinu - srv. Mal 3,1-3 (Hospodin bude nejprve tříbit syny Léviho). Budou-li věrní Hospodinu, získají svobodu (tak je to ve smlouvě Hospodina s Izraelem.) Nadvláda pohanů je následkem nevěrností Izraele - to si může každý ověřit „u Mojžíše“.  
 
Vládcům nezůstáváme v dějinách ani my křesťané dlužni (pokud nejsme proti pohanské vrchnosti). [3]  
Ale podstatná trvale jsou pro nás Ježíšova slova: „Bohu zůstáváte dlužni sami sebe!
Byli jsme povoláni být obrazem božím. [4]
Ne k obrazu politických vládců.
Vládcové se snaží své poddané manipulovat ke svému obrazu. [5]
 
Pozor, nejde jen o politiku, čemu a komu všemu nadmíru sloužíme? [6]
 
Izaiáš i Ježíš nám ukazuje, co se Bohu líbí. Některý pohan je Bohu milejší než ten, který se tváří jako služebník boží a přitom Bohu vůbec nerozumí - nemá smýšlení Ježíšovo.
Bůh nás - na rozdíl od vládců - nezotročuje. Nabízí nám postavení nevěsty.



[1] Dávejme si pozor, jak mluvíme o jinověrcích, je možné, že nás např. mnoho muslimů bude v nebeském království blíže Ježíšovi než my.
 
[2] Herodes byl vazalem Říma (podobně byl Gottwald nebo Husák vazalem Moskvy). Herodiáni toužili po moci, obdivovali (skutečně nebo jen na oko) římskou kulturu a kolaborovali s okupační mocí. Farizeové herodiány nesnášeli, ale ještě více nenáviděli Nazaretského.
Všimli jste si, že nic nespojuje tolik jako společný nepřítel. 
 
[3] Apoštol Pavel - dokud mu Římané nezačali usilovat o krk - dokonce tvrdil, že máme vrchnost poslouchat jako Krista.   
 
[4] Člověk má být obrazem božím (i proto je zakázané činit si obrazy Boha - abychom nebyli sváděni z této cesty). Máme být obrazem Boha pečujícího - všemu stvoření (nejen lidem i zvířatům, rostlinám a celé přírodě).   
 
[5] Od pozemských vládců jsme pochytili mnoho nedobrého. (Církevní hodnostáři brzy přijali móresy mocných, šlechtické tituly, drahé oblečení, způsoby života …
Po 2. Vatikánském koncilu v „Paktu z katakomb“ se několik set biskupů zavázalo, že přestanou používat šlechtické tituly a oslovování Vaše excelece, Vaše eminece, nápadných a drahých rouch, bohatého způsobu života, nadřazeného jednání …
Rychle se na to zapomnělo. Moc a sláva mnohým chutná.
František znovu volá ke službě, je proti klerikalismu.    
 
[6] Neodpustím si poznámku k současným volbám.
Profesionální politici (ani ti slušnější) nerozumí politice, opět selhali. Podcenili Zemana, Babiše, Okamuru a vliv Ruska. Politici TOP, lidovci, starostové a zelení se měli dávno spojit do jedné strany. Jen každá z malých stran si znovu hrála na svém písečku. Nestačí se jen vymezovat proti druhým. Nepoučili se ani z Hitlera, který si uměl získat obyčejné lidi. 
(Panu Bělobrádkovi se nepodařilo prosadit novou stranu se starosty pod novým názvem. Moravští katolící tvrdili: „120let starou značku Lidové strany nemůžeme opustit“. Teď si mohou svou „značku“ tahat za sebou, jako tříleté děcko tahá za sebou na provázku kačenku. Pak pan Bělobrádek ve své straně neprosadil ani spojení se starosty.)
Většina církevní hodnostářů zapomněla na prorocké poslání křesťanů a nechtěla kritizovat mocné. Pan kardinál nejvyšším ministroval, nosil jim dárky a zval je na církevní slavnosti.
Po volbě Zemana na Pražský hrad nám chlácholivě prohlásil: „Pan president je nepraktikující katolík, ale byl pokřtěn a byl u prvního svatého přijímání.“ (Jedovatě jsem tenkráte pravil: „Znám i jiného nepraktikujícího katolíka, ten byl i biřmován - Hitlera. A Stalin byl dokonce nějaký čas v semináři.“)  
Výzva k modlitbám věřících a Pastýřský list k volbám je málo. Každou neděli se máme učit myslet podle Ježíše a snažit se rozumět Hospodinu. 
Putin se raduje a směje se nám.