Křest - čím pro nás je?

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Co nám je křtem nabízeno? Co se odehrává s křtěným a co se může odehrávat s přítomnými?
Hledaný citát: Nm 15,37-40 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání

Datum: 7. 1. 2018
Hospodin si vyvolil Izrael a zavázal se mu manželskou smlouvou (nerovnoměrnou, pro Izrael nesmírně výhodnou). (Srov. Ex 19,4-8a) V Izraeli nebyli šlechtici ani poddaní. /1
Izraelita věděl, že je svobodným člověkem z královského rodu kněží. /2
Izraelští muži nosili na oděvu krásnou fialovou stuhu a třásně. /3
Izrael je nevěstou Hospodina a obřízka je rituálem svatebním. /4

Na mnoha místech Bible se Hospodin znovu a znovu Izraeli vyznává ze svého milujícího vztahu, ubezpečuje ho o své věrnosti a znovu a znovu jej zachraňuje. Jsme s Hospodinem královští manželé.

Křest je rituálem Nového Izraele. Patří k němu Janovo ponoření do vody a Ježíšovo ponoření do Ducha svatého. 
České označení Jan Křtitel je matoucí. Jan nekřtil. Jan je „Předchůdce Páně“ nebo „Baptista“ (Ponořovatel). Slova: křest a křesťan, jsou od slova Kristus.

Jan kázal: „Obraťte se a dejte se ponořit na odpouštění hříchů. …
Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´…
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. …
Já vás ponořuji jen do vody. Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.  Pšenici shromáždí do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ (Srov. Lk 3,3-18)
Ježíš přišel za Janem, aby se dal od něho ponořit. Ale on mu bránil: „Já bych měl být ponořen od tebe, a ty jdeš ke mně?“ …
Když byl Ježíš ponořen, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn …" (Srov. Mt 3,13-17)

V Izraeli je životodárnost vody zřetelnější než v našich krajinách s dostatkem vody. Na vodě z nebe tam závisí život. Ale ohrožující voda povodně a nespoutaný mořský živel je symbolem zla. Dodneška židé užívají rituální koupel a omývání. 

(Zapomeňme na naše obrazy „Křtu Páně“. Ježíš s Janem nestáli na mělčině a Jan na Ježíše nekapal z lasturky pár kapek vody.)
Jan Předchůdce Páně vyzýval Izraelity: „Vzdálili jste se od Hospodina. Jdete na opačnou stranu, směřujete do záhuby, hrozí vám utopení ve zlu. Obraťte se k Bohu a změňte své smýšlení a jednání.
Kdo přiznává, že se sám neubrání zlu vnitřnímu ani vnějšímu, sestup do vody a pros o pomoc.“ Ti, kteří se takto káli, sestupovali do tůně Jordánu: „Vyznávám se z těch a těch vin. Ještě krok a dravý proud mě strhne. Bože, prosím tě, zachraň mě!“ – A Jan toho člověka vytáhl na břeh.

Ježíš nás přišel zachránit. Pokřtít znamená „stvořit“ člověka do Ježíšovy podoby.
Při stvoření nám byl vdechnut duch boží. Při stvoření nového člověka – při křtu – nám je v další míře dáván Duch. („Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha božího,“ řekl Jan.)

Základní formou křtu je křest dospělého člověka. /5
Objeví-li někdo Boží přízeň a nabídku záchrany, osobního přátelství a celoživotní pomoci, chce-li přitakat Ježíši svým životem, touží-li se stát Ježíšovým  učedníkem – požádá církev, aby mu byla průvodkyní při poznávání a porozumění Bohu. Čekatel křtu je pak většinou v delším časovém období uváděn do křesťanského způsobu života.
Prochází Janovým „ponořením“ – „obrácením“ se od zla k přátelství s Bohem. /6
Pak je čekatel křtu uprostřed shromážděné církevní obce ponořen do Ducha božího, aby Ducha přijal do svého života.

Každé dítě a každý člověk je milovaným dítětem. Někteří lidé své rodiče neznají. Křest je smluveným znamením. Křtem se nám Bůh viditelně vyznává: „Jsi můj, patříš do mé rodiny.“ Při křtu nás Bůh bere do náruče a prohlašuje: „Ty jsi moje milovaná dcera, můj milovaný syn.“

Naše první životní období začalo v děloze. Děloha je vnitřní náručí matky. Mnoho lidí pak mělo a má i vědomou zkušenost s milující náručí maminky.
Milující náruč je nám stále potřebná: rodičů a dětí, manželů, přátel, i Boha.

Křestní formule doslova znamená: „Já tě ponořuji do jména Otce, Syna i Ducha svatého.“ („Já tě ponořuji (vkládám) do Jména, do náruče Boží, do lásky Otce, Syna a Ducha.) 
Při stvoření nás oživil Duch boží, při křtu nás Duch obnovuje a přetváří do nové podoby. (Bůh stále tvoří: své děti a své učedníky.) 
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Kor 5,17)  

Kristus je zachráncem; oceňujeme jeho pomoc, rádi bychom mu byli k ruce. On sám nás zve do své záchranářské party. /7

Ke službě záchranáře je pokřtěný vybaven dary Ducha božího.

Pokřtěný se pak učí objevovat krásu blízkosti, náruče Boha. Celý život a celou věčnost budeme mít nad čím žasnout.

Při křtu jsme také do lidu božího přijímáni druhými. Křtem i my říkáme křtěnému: „Patříš mezi nás, i v našich srdcích máš trvalé místo. Jsme jedné krve (jednoho Ducha).“

Křtem je člověku odpuštěna dosavadní vina, ale navíc nám Bůh slibuje: „Jsem tu pro tebe, navždy jsi můj, nikdy se tě nezřeknu, navždy ti nabízím své přátelství, pomoc a milosrdenství.“

Křest se neopakuje, Bůh se pro nás rozhodl jednou provždy. Pro nás pokřtěné je ale každé slavení křtu příležitostí děkovat za naše místo v Boží rodině.
Svátosti slavíme ve společenství druhých, proto se neptáme jen, co se děje s křtěným, ptáme se, co se může a má dít s námi ostatními. Při slavení kterékoliv svátosti má Bůh pro každého bohatě prostřený stůl. Nakolik jsem otevřen božímu slovu, Ježíšovu přátelství a darům Ducha, nakolik s Bohem a druhými spolupracuji, natolik mohu být obdarován.
Např. při biřmování se může stát, že někdo z kostela je obdarován více než některý biřmovaný nebo biřmující. Při každé svatbě mohou a mají manželé slavit to, že mají jeden druhého, že je má Bůh a oni Boha. 
Každá Večeře Páně je dalším „dovršováním“ křtu. Pokaždé při Večeři Páně prosíme Ducha svatého, aby nás proměňoval do Ježíšovy podoby, abychom čím dál víc přijímali jeho způsob myšlení, mluvení a jednání.
Ježíš nejde životem jen vedle nás, chce nás navíc vnitřně přetvářet. Máme být jeho Novým Tělem, vydávající se na záchranu dnešního světa.
Stáváme se tím, co konzumujeme. Biblický obraz krve souvisí s Duchem. U stolu Páně jsme napájeni Ježíšovou krví, jeho a Otcovým Duchem. (To se ví, že k tomu nestačí zbožné polknout a nutit se do zbožných pocitů.)

Příprava na Velikonoce z naší strany vrcholí „obnovou křestního slibu“. Velikonoce jsou našimi největšími svátky. Čtyřicet dní se na ně připravujeme. Padesát dní pak slavíme radost ze Vzkříšení.
Připravujeme se na Velikonoce, abychom se co nejvíce svým způsobem života podobali Kristu. (Kristus je naše pojmenování Mesiáše, Pomazaného.) Králové, kněží a proroci byli pomazáváni (ve smyslu ovoněni) vonným olejem, aby celým svým jednáním „voněli po Bohu“, jeho ušlechtilostí. Pomazaných bylo mnoho, stejně i pokřtěných, ale ne každý pomazaný voní Bohem.
Nám záleží na tom, aby lidem s námi bylo dobře, abychom byli druhým příjemní jako krásný parfém, abychom voněli Kristem.
/1    „Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.
Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal.  Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Ex 19,4-8a)
 
/2     Kněz má přímý přístup k Hospodinu, nepotřebuje žádné prostředníky. Později byli muži od pěti let vzděláváni Tórou (Učením), uměli rozpoznat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti a rozuměli si s Bohem a s lidmi, jak budovat a udržovat vztahy. 
       „Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma.“ (srv. Lv 26,13)
 
/3     Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům a řekni jim, aby si po všechna pokolení dělali na okraji svých šatů třásně a nad třásně ať se dávají na okraj svého roucha purpurově fialovou stuhu. Budete mít třásně, abyste si při pohledu na ně připomínali všechna Hospodinova přikázání a plnili je, abyste se neřídili vlastním srdcem a vlastníma očima, jako se jimi řídí smilníci, abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání a byli svatými pro svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám byl Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (Nm 15,37-41)
      Fialová stuha souvisí s fialovou barvou oděvu velekněze. (Fialová purpurová barva byla nejdražší, v antice nosili purpurové roucho jen císaři a senátoři. U nás je nosí biskup.)
Dodneška židům z oděvu koukají třásně (z jednání žida má být vidět, že jedná podle přikázání Božích.)
 
/4    Když se na cestě Mojžíš s ženou a syny chystal nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: „Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.… Tehdy se při obřízkách říkalo: "Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ (Ex 4,24-26)
       Obřízka je nejdůležitějším znamením.
Intimním – je určena jedinci, ne veřejnosti. (U nás se kdekdo honosí křížem. Zbožnost má být cudná.)
Bez porozumění obřízce dost dobře neporozumíme křtu. V řadě kultur byla a je obřízka rituálem dospělosti mužů. Pouze Izraelité obřezávají malé chlapečky. Příbuzenství je dvojí, pokaždé je založeno na krvi. „Jsme jedné krve, ty i já.“ První příbuzenství je pokrevní – členové rodu mají stejnou krev. Druhé je sešvagření – muž se stává příbuzným skrze krev své nevěsty, jejíž krev byla prolita při defloraci.
Izrael je nevěstou, ale před Hospodinem jej zastupují muži, při obřízce teče krev muže. Při obřízce se říká: „Jsi ženich, je to zpečetěno krví.“ Je to znamení přátelství na život a na smrt.
Ježíšova krev svědčí o jeho lásce. „Vezměte a pijte. Toto je má krev, krev svatební smlouvy.“
(Odříznutou předkožku, židé pochovávají do země, odkládají „starého člověka“.)
My při křtu odevzdáváme „starého (vzpurného) člověka“ vodě (která je obrazem smrti, utopení). Vstává „nový (vzkříšený) člověk“.
V Čechách se při křtu ponořovalo až do 13. století.
 
/5     Než jsme byli stvořeni, nikdo se nás neptal, zda o život a existenci stojíme – nebylo koho se ptát. Ke křtu je třeba přitakání.
 
/6     Pokřtěný přijímá „obracení se“ jako celoživotní proces. Stále máme možnost si své názory a postoje porovnávat s Ježíšovými názory a jeho jednáním.
 
/7     Ježíš řekl: „Udělám z vás rybáře“ (vytahující ryby z vody na břeh), dnes by asi řekl: „Udělám z vás záchranáře vyprošťující lidí z nebezpečí a zla.“

 
-   Křtem křesťan patří do království kněží (královské kněžství je větší než služebné kněžství).
-   Od křtu křesťan ví, že má trvalé místo v boží náruči.
-   Ví, že vším dobrým spolupracuje na dotváření světa a budování božího království.
-   Od křtu je spolupracovníkem Ježíšovým,
-   Má trvalé místo u stolu Ježíšovy hostiny a z titulu královského kněžství může číst slovo boží
i při bohoslužbě.
-   Může podávat a přinášet Tělo a Krev Páně jiným.
-   Křtem dostal pověření ke zvěstování dobré zprávy: „Bůh o nás pečuje a je milostivý …“
-   Může a má slavit všechny svátosti.
-   Může dávat sám sebe v manželství druhému.
-   Může a má předávat život svým dětem, vzdělávat je a vychovávat. Je pro své děti prvním božím   poslem, andělem.
-   Má svým dětem žehnat (ne méně než Izraelité).  
-   Při slavení svátostí (včetně Večeře Páně) je každý (poučený) pokřtěný koncelebrantem (z titulu 
královského kněžství, které mu bylo svěřeno při křtu).  
-   Každému pokřtěnému je svěřena v nějako míře pastýřská péče a prorocká služba.