6. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Lv 13,1-2.45-46; 1 Kor 10,31-11,1; Mk 1,40-45
Datum: 11. 2. 2018
Malomocenství těla se u nás už nevyskytuje.
(S dětmi a vnuky dejte dohromady, co o té nemoci víte.
Malomocní navíc trpěli bídou a vyloučením ze společností a „od Boha“.)

České: ne-moc, malo-mocenství ukazuje na naše oslabení.
V Bibli je malomocenství obrazem hříchu.
Nemoc má svou příčinu (tu hledá lékař i pacient). Hřích je také následek nějakého nedostatku.
S hříchem si neporadíme sami, na to máme malou moc, jsme bezmocní. Ne vždy jsme schopni následky našich selhání napravit sami, potřebujeme odpuštění a pomoc od Boha a druhých. [1]
(Pak si smíme a máme odpustit sami sobě.)

Známý příběh z evangelia nás může mnohému naučit.
Malomocný velice dobře začal, nenechal se odradit pomluvami a nepřízní rabínů a konzervativců a Ježíše vyhledal. Jeho strašná nouze (malomocenství je neléčitelné) jej dovedla k Ježíši. Byl ochoten se přesvědčit, zda je Ježíš prorokem velikosti Elizea (ten uzdravil Námana)…
„Byl očištěn“ - to je víc než „uzdraven“.

Prosba: „Chceš-li, mě očistit“, je hodná pozornosti. Je projevem veliké důvěry v boží přejícnost a moudrost. (Srv. Mt 6,10b)
Mnoho lidí prosazuje své nároky a práva jako malé děti.
Někteří se jen dožadují toho, na co údajně „mají právo“, ale už méně se hlásí k určité povinnosti a odpovědnosti. [2]
Na lásku, odpuštění a milosrdenství nárok nemáme. Láska velkoryse a svobodně dává a smilovává se.

Ježíš každému přeje zdraví a hojnost všeho.
Ale pokaždé se nás ptá, co jsme ochotni pro uzdravení a boží království ochotní udělat my. [3]

Proč měl uzdravený z malomocenství přinést oběť Hospodinu za své uzdravení? [4]

Proč malomocný neposlechl Ježíše?
Z „hlouposti“? Z povýšenosti - že tomu rozumí lépe?
Možná to „myslel dobře“. Ale proč se neptal Ježíše na důvod zákazu? [5]
V každém případě škodil Ježíšovi a jeho práci. [6]
I my v mnoha případech neposloucháme Boha a Ježíše. [7]
Jak si potom dovolujeme prosit o pomoc?

Před týdnem jsme také promýšleli prosbu: „Otče, neuveď nás do pokušení“.
„Bože, prosím tě, pomoz mi najít příčiny mých malých selhání, chyb i dluhů, pomoz mi, abych se z nich poučil a napravil, abych se nedostal do větších selhání“. (Na biblické hodině jsme k příkladu o profesoru a premiantovi gymnázia přidali další příklady z našeho života).
Dnes k tomu přidejme druhou část z Modlitby Páně: „Otče, zbav nás od zlého“.
K pochopení obojího nám může pomoci uzdravení malomocného.   

Nestačí jen prosit: „Ty, Bože mě chraň“, nejsme malé děti.
Bůh nás učí, co nám prospívá a co nám škodí (učí nás rozpoznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti). A také nás upozorňuje na nepřítele a jeho učedníky. Satan je vychytralý a my sami nejme dost moudří.

Modlitba má sloužit k promýšlení životních postojů. Slyšíme-li něco nového, nemáme se proti nim dětinsky zatvrdit. Nemáme se nechat odradit tím, že nám to třeba říká někdo, kdo nám nevoní. To bychom skočili satanovi na lep. Satan rozděluje, popouzí nás proti druhým.

Připomenu něco nám známého. Mnoho Němců se z různých důvodů vědomě přidalo k Hitlerovým zločinům a mnoho dalších lidí ke zločinnému komunismu.
Někteří „jen“ mlčeli ke zlu.
Jiní tvrdili (a tvrdí): „My jsme nevěděli …“
Kdo chtěl vědět, mohl vědět! Ať se nikdo nevymlouvá!

Od Ježíše víme, že když děláme něco dobře, vědomě nebo nevědomě spolupracujeme s Bohem. Když páchám něco zlého, vědomě nebo nevědomě spolupracuji se zlem (tak to bylo i s StB).

Podobně je to v přístupu k Bohu. Ďábel se postavil proti svému Stvořiteli. Někteří lidé se k jeho
vzpouře vědomě přidávají. Někteří se k satanovi přidávají nevědomě. Písmo nás vyučuje, jak k tomu dochází a jak se to projevuje.   
Mojžíš a proroci byli některým lidem protivní, stali se jejich protivníky.
Ježíš a jeho lidé byli - a jsou - některým lidem protivní.
Nehledají boží pravdu a spravedlnost. Myslí si, že ji vlastní.
Velekněz Kaifáš (a jemu podobní ve všech dobách) byl přesvědčen, že slouží Bohu. Tito lidé pokládají za svou svatou povinnost chránit čistotu víry.
I od apoštola Petra slyšíme, že káral Ježíše. 
Na to si máme dávat veliký pozor!

Kdo neví, že je pokoušen od satana, je naivní nebo hloupý. I Ježíš byl pokoušen. (Ten samozřejmě satana prokoukl. Ale Ježíš nám ukazuje, jak se svůdci bránit.
Satan je pravidelným návštěvníkem bohoslužeb a má v kostele své lidi - kteří možná nevědí, že s ním spolupracují. Potřebuji si pečlivě hlídat, abych pro satana nepracoval. A prosit k tomu Boha o pomoc …

Jak se spolupráce se satanem pozná? Například podle toho, jsem-li popuzen z toho, co ten druhý o Bohu nebo o nějaké důležité věci říká? Mám si v klidu z Písma ověřit, zda má pravdu ten druhý nebo já.
Satan v nás probouzí hněv na druhého, vztek, posměch a pak „přikládá pod kotel“. 

Mnohokráte nechceme slyšet upozornění na nebezpečí nebo chyb. „Ty neposloucháš, co ti říkám“, vytýkáme neposlušným dětem nebo partnerovi, když trucují. (Vzpomeneme si, že nám to také naši lidé vytýkali nebo vytýkají.)
„Zacpáváte si uši“ nebo „máte srdce obrostlé tukem“ (srdce v Bibli je místem moudrosti a chtění, vůle ke změně a k práci), myslíte si, že jste dost chytří, a nechce se vám se obracet.

Máme se snažit spravedlivě posoudit, zda to, co nám druhý říká, je pravda nebo ne.
Máme si porovnávat své názory a jednání s názory Božími.
„Běda vám slepým“ (srv. J 9,40-41).
Satan si myslí: „Já to vím lépe než ty, Bože“.

Kdykoliv si my povýšeně myslíme: „Mojžíši, proroku, Ježíši, kazateli, táto, maminko, učiteli …, já to vím lépe než ty“, máme zkoumat, nakolik názor toho druhého nebo názor náš, ladí s názory božími.
Ježíš nás usvědčuje z našeho pokrytectví: „Počasí odhadnout umíte, jak to, že sami nerozeznáte, zda je pravdou to, co vám říkám já?“
Nikdo se nemůžeme vymlouvat, že jsme nevěděli, všichni umíme číst a máme Bibli doma.
Nestačí jen prosit: „Otče, zbav nás od zlého“. Pokud jen úkolujeme Boha a sami se nechráníme před zlem, Bůh nás od našeho „malomocenství ducha“ neuzdraví. Pacient má spolupracovat s lékařem a žák s učitelem. [8] 

Povím vám, jak jsem byl obdarován. Před dvěma roky mě už půl roku silně bolela noha. Čím dál víc. Jako zvěrolékař sebe sama, jsem si řekl: „To je sedací nerv“. V létě na Manželských setkáních mi byl doporučen chirurg páteře světové úrovně. Hodinu se mnou mluvil. „Co to znamená, že tě bolí levá noha“, byla jeho první otázka. Upozornil mě na chybný postoj při kázání a přednášení, nesprávné dýchání … Pozval mě na vyšetření, vše mi názorně vysvětlil a ukázal. Nabídl mi, že mě může operovat, bude-li to třeba. Byl jsem k operaci hned ochoten, ale první termín byl možný až za dva měsíce. Kamarádka neuroložka mě ale říkala, zkus ještě něco udělat, operace je až to poslední. Ptal jsem se také Nejvyššího. Navštívil jsem skvělého fyzioterapeuta, ke kterému jsem už od jara chodil. Ten mi něco dalšího poradil ...
Stalo se něco neočekávaného, za tři týdny bolest z 80% ustoupila a za dalších 14 dní přestala úplně. Rok a půl čekám, že se bolest třeba vrátí. Zatím mě nic nebolí. Je to pro mě dar a poučení, z kterého pro mě plyne odpovědnost.
Proč to vyprávím? Sám bych si nepomohl. Pomohl mi ten skvělý lékař a vynikající fyzioterapeut. Nikdo si sám nevyoperuje žlučník.
Samozřejmě, že snazší řešit sám sebe, sebe máme ve vlastních rukách. Ve vztazích s druhými, je to složitější … 
Snoubencům říkám, že je nejspíše čekají spory, hádky a nedorozumění. Správná komunikace je velikým uměním. Vyprávím jim o Ježíšově radě: „Nevyřešíte-li si vzájemný spor mezi čtyřma očima, jděte za třemi nebo dvěma osobnostmi, kterým důvěřujete (že vám přejí a jsou moudří)“. (Srv. Mt 18,15-17; Mt 5,23-26) Ptám se snoubenců, za kým v případě sporu půjdou. Ať se už teď, před svatbou, domluví, na koho se obrátí. Neznají-li někoho takového („příbuzný neoperuje“), ať si slíbí, že zajdou třeba do manželské poradny. (Terapeuta, kněze a zpovědníka je třeba pečlivě vybírat, ne každý je na patřičné úrovni.)

Od Popeleční středy začíná naše příprava na slavení Velikonoc. Pokaždé si doma dopřejeme „rodinnou konferenci“, poprosíme své blízké: „Mám tě rád, prosím tě, poraď mi jednu věc, kterou mohu ve vztahu s tebou zlepšit“. [9]
Před první nedělí adventní, na svátek Krista Krále, jsme se domluvili, že jeden druhému řekneme, čím je pro nás důležitý a čím nás obohacuje … Vzpomínáte?
Dnešní neděli to můžeme udělat stejně (nikdy nám nezevšední pochvala a ocenění druhých). Pak pro nás za týden bude snadnější se svých blízkých ptát, co by si od nás přáli ...

Ježíš nám přeje vše nejlepší, ale také je něco na nás.
Mnoho vlaků nám ujelo a ujíždí. Jak má vlak vrátit?

Co měl Bůh udělat na začátku 1. a co na začátku 2. světové války, když lidé začali úpěnlivě prosit za mír?
Co bychom mu poradili? 

Měl jsem v úmyslu připojit Přílohu k otázce „Jakou největší chybu udělali lidé v Ráji?“ ale ještě něco k tomu přidám. Přílohu pošlu v neděli večer. Viz Jakou největší chybu udělali lidé v Ráji.
[1] Vážíme si božího milosrdenství. Východní kultury a náboženství odpuštění neznají, ale jen vinu a trest. V jejich pojetí se „trestné body“ jen sčítají, nespravedlnost musí být vyrovnána do poslední nitky… Proto ten strašný úděl převtělování, kterého se východní lidé děsí.   

[2] Řada lidí vyžaduje mít děti, ale už neptají, zda budou dítěti dobrými rodiči.

[3] Víme, že hřích má sociální rozměr a často postihuje nevinné lidi …   

[4] Stále máme pohanské chápání oběti. Dosadíme-li za oběť, „poděkování“, zní to jinak. Zkuste si za obětovaného berana místo Izáka dosadit „poděkování“.
Vzpomeňme, co jsme si říkali o základní „oběti“ Izraelitů - desetinu z úrody přinášeli jako poděkování na sociální fond pro potřebné. (Srv. Dt 26,8-19) Bohatství od Hospodina jen spravujeme, nejsme jeho majiteli a vlastníky. Přízeň od Boha si nemusíme vyprošovat, ale děkování - dobrořečení - je naším základním postojem slušnosti a spravedlnosti k Dárci. 

[5] Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl a následuj mne.“ (Mt 16,21-24)

[6] „Ježíš lidem okolo uzdraveného hluchoněmého nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.“ (Mk 7,36)

[7] Uvedu dva příklady, jeden starý a jeden nový, oba jsou platné.                       
„Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Ex 20,4-6)  
Áron připravil formu a odlil ze zlata (které Izraelité ochotně darovali) sochu býka. A oni řekli: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“ (Srv. Ex 32,1n)
Král Jarobeám jednoho býčka postavil v Bét-elu a druhého dal do Danu. To svádělo lid k hříchu. Lid chodíval za jedním z nich až do Danu. (Srv. 1 Kr 12)
Připomínám, že Izraelité si nemysleli, že zlatý býček je modlou. Byl pro ně symbolem Hospodinovy síly. Hospodin je vytrhl z moci otrokářského faraóna. Faraó byl silným božstvem! Býk byl symbolem síly. My bychom dnes řekli, že zlatý býk byl uměleckým ztvárněním „síly Hospodinovy“. Ale Hospodin jim jakékoliv zobrazení Boha přísně zakázal.  Jaký pádný důvod k tomu měl, bychom měli umět pojmenovat. (Izraelité se dodneška bez soch a obrazů obešli.)
My ovšem v mnoha případech také jednáme svévolně. Neposloucháme pečlivě ani to, co nám Ježíš s veškerou vážností klade na srdce. Např.: Dodržujte „horské vyučování“ (nejen „Nepřísahejte“) „ Pijte z mého kalicha všichni, …“) Šikovně si vždy své jednání zdůvodňujeme.

[8] Děkan strojní fakulty Michael Valášek teď v rozhovoru řekl: „Polovina našich studentů nedokončí fakultu. Mnoho jich nemá dostatečné znalosti ze střední školy a mnoho nemá o studium zájem.“
Může se nám stát, že o nás něco podobného řekne jednou (dokonalý učitel) Ježíš.  

[9] První se ptá manžel manželky, pak jednotlivých děti. Potom se ptá manželka manžela a pak dětí. …