3. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 3,13-19; 1 J 2,1-5a; Lk 24,35-48
Datum: 15. 4. 2018
„Pane, řekni jen slovo a má duše bude uzdravena“, říkáme při každém slavení Večeře Páně.
Proč to říkáme a nakolik ta slova míníme vážně?
Bez zodpovězení této otázky nemá smysl pokračovat ve čtení.
Chceme, aby Ježíš nás svým slovem živil (k novému životu), očišťoval a uzdravoval?   

K prvnímu čtení.
Co byste řekli slovům: „Vám se líbí prezidentská milost udělená vrahu Kajínkovi.
Vy, kteří jste v padesátých letech v továrnách a ve školách podepisovali petice za tvrdé odsouzení „nepřátel státu“, a vy, kteří jste popravili Miladu Horákovu a další desítky nevinných lidí jste to udělali z nevědomosti.
Jak rozumíme slovům: „Bůh to však dopustil, aby se splnilo, co bylo v Písmu předem napsáno“? [1]

Jak vám ve druhém čtení zní: „Ježíš ukřižovaný je smírnou obětí za naše hříchy“?

Josef  Kordík porovnal originál s naším překladem. V originále stojí:
„oslavil svého syna Ježíše“(ne služebníka)
„obraťte se, změňte své myšlení a jednání“ (nikoliv: dejte se na pokání).
V druhém čtení:
„On je smíření za naše hříchy“ (nikoliv: smírnou obětí).

Znovu k prvnímu čtení.
Učedníci zkoumali, zda mohou chromého prosebníka uzdravit.
Jako nás zajímají podmínky k získání grantu nebo dotace, tak učedníky i nás zajímají podmínky k uzdravení nebo zázraku.
Učedníci viděli, že Ježíš neuzdravoval všechny prosebníky. Zřejmě zkoumali, podle jakého klíče Ježíš uzdravoval. Zřejmě s Ježíšem už někdy na začátku probírali jeho „primičního kázání“ [2]
a ptali se, proč Eliáš a Elizeus pomohli jen dvěma lidem (a to ještě pohanům).
Vzpomínáte, co jsme si říkali o Ježíšových slovech matce na svatbě v Káni Galilejské: „Ještě nepřišla má hodina“? [3]

Co říkáte svým dětem o podmínkách k uzdravení?
Není jednoduché v církvi takové otázky otevírat.
Kdo nevydrží tlak otázek, ten se mnoho nedozví. Buď od nich utíká, nebo se uchyluje k náboženským frázím nebo analgetikům: „To je milost, to je tajemství, Bohu do karet nevidíme…“
Ale Ježíš nám své karty na stůl vyložil. (Nebo snad nevyložil? Je horší nebo záhadnější než stát a instituce, které podmínky ke grantům a dotacím zveřejňují?)
Ježíšovy učedníky ty podmínky k uzdravení zajímaly. (Jinak by nemohli dar uzdravování dostat.)  

Sneseme další otázku? (I ta souvisí s uzdravováním.)
Je dobré si porovnat rozdíl mezi Petrovu řečí k lidu a jeho řeči k velekněžím. [4]

(Ledaskdo se v Petrově jednání můžeme najít. Je snadnější kritizovat podřízené než nadřízené.)

Proč byl Petr měkčí na ty, kteří se podíleli na Ježíšově vraždě než na Ananiáše a Safiru?
Nemusíme být právníky, abychom oba případy mohli posoudit.
Jáhen Štěpán mluvil k vrchnosti odvážněji než apoštol Petr. (Sk 7,11; Sk 7,51-54)

K evangeliu.
Bohu jsme vděční za pozvání k dotváření světa a za jeho vyučování.
(Ukazuje nám, jak budovat dobré vztahy.
Schopnost učit se, otevřenost pro další poznání, ochota získávat nové dovednosti a vymýšlet další zlepšení … - to vše je službou životu.)
Ježíš navíc po svém vzkříšení učedníkům „otevíral mysl“.

Někteří učitelé své učedníky a studenty shazují a ponižují je … Ale jsou učitelé, kteří se nad své svěřence nepovyšují, s radostí jim objevují nové obzory. 
Učedníci nazývali Ježíše: „Rabbi - Učiteli“ (u nás ponejvíce překládáno jako Mistr).
Také učedníci a studenti jsou dvojího druhu. Jedni žízní po poznání, jiní mají jiné zájmy a další skupina  si myslí, že už všechno znají (mezi bohoslovci, kněžími i návštěvníky bohoslužeb jich je víc než dost).
Nemálo jich bylo v synagogách Ježíšovy doby.
„Ježíši, co to vykládáš o Mesiáši, že by měl být zavražděn …, já jsem ve 13 letech absolvoval bar micva s vyznamenáním!“
„Já jsem vystudoval rabínskou školu s pochvalou“, odporoval Ježíši jiný.
„Já jsem velekněz a ty jsi laik.“ [5]  

I Ježíšovi učedníci někdy svému Učiteli odporovali: „Ježíši, proč by měl být Mesiáš zavražděn? Ty tomu nerozumíš, my jsme se v náboženství učili, že Mesiáš vyžene okupanty!“
Až po vraždě Ježíše konečně řekli: „Ježíši, my už ničemu nerozumíme“.
Až tehdy jim Ježíš mohl „otevřít mysl“, až tehdy mu byli schopní naslouchat. (To je pro nás velice poučné, kolikrát nenasloucháme tomu, co nám někdo říká, protože „my přece víme, jak je to správně“. 

Vzpomínáte na kázání Jana Baptisty: „Připravte v sobě Bohu cestu, aby se k vám mohl dostat, odstraňte v sobě překážky a doplňte si nutné poznání o Bohu?“

Na 5. neděli velikonoční uslyšíme, že jsme čištěni slovem božím. (J 15,1n)  

V horském vyučování Ježíš řekl: „Blahopřeji těm, kteří mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“. (Mt 5,8)   
(Apoštol Tomáš i po vzkříšení Ježíše trucoval, odmítal si z Písma ověřovat důvody Ježíšovy smrti.)
[1] Napsal Bůh scénář k Ježíšovu životu mezi námi a vybral „osoby a obsazení“?
Museli představitelé rolí dodržovat předepsaný scénář?

[2] Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman. (Lk 4,25-27)

[3] „Ještě nejsou vytvořeny podmínky.“     

[4] V některých církvích stále autority kopírují dávné světské vládce a svou moc nad druhými prosazují i skrze tituly, šperky, oblečení, erby, honosnějšími dopravními prostředky, bydlením v palácích, předními sedadly (nejen na hostinách). Psychologie potvrzuje
Ježíš neuspořádal svůj lid hierarchicky, ale jako rodinu (srv. Mt 23,6-15).
V mnoha církvích nebo rodinách nejsou pro svobodné hledání pravdy (a pokrok) vytvořeny podmínky. Naopak, ti kteří se ozvou, jsou kaceřováni (srv. J 18,19-23) Vrchnost obvykle vybízí k pokoře jen poddané, sama si obyčejně otázky na tělo neklade.
„Synagoga“ (lid boží) Ježíšovy doby se stala neplodnou (neuzdravovala), stala se institucí žijící pro sebe.
Ježíš a jeho parta nechránili sebe, proto byli schopni uzdravovat druhé.
Ale i „církev“ může o svou plodnost přijít (stane-li se institucí hájící sebe sama, stane-li se pevností s hradbami a střílnami). Proto nás Ježíš důrazně varuje po dychtění po moci a slávě.

[5] To se stále opakuje „Já jsem o vás mnoho slyšel, ale nic dobrého. Já jsem pravověrný katolík“ spílal nám ošklivě nedávno kostelník litoměřické katedrály.
„Pane faráři, co to v kázání říkáte za nesmysly, já mám katechetický kurz.“
„Já jsem měla jedničku z náboženství a vysvědčení s vyznamenáním.“ 
„Já mám doktorát z teologie.“
„Já mám doktorát z církevního práva.“
„Hlavně na mě nechoďte s Písmem svatým“, vyjel vysoký vatikánský prelát na předního teologa.