22. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 4,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 4,1-2.6-8; Jk 1,17-27; Mk 7,1-23
Datum: 2. 9. 2018
Odpoledne minulé neděle u nás pan František Derfler přednášel básně Czeslawa Milosze. Byla to veliká krása. Možná v naší společnosti a v rodinách už málo čteme nahlas krásné texty. Ale my si krásu největší moudrosti dopřáváme přinejmenším každou neděli při bohoslužbách.

Boží moudrost nám slouží k dobrému životu - aby druhým lidem bylo dobře s námi a nám s druhými.
Myslíte si, že my - boží lid - dodržujeme Boží slovo (přikázání): „Nic nepřidáte a nic neuberete k tomu, co vám říkám“? [1]

„Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří učitelé Tóry“ (nikoliv Zákona)

Ježíš kritizuje ty z nás, kteří si hrají na božstva. Vytýká nám, soudíme-li druhé jako vševědoucí a měříme-li je přísnějším metrem než sebe samé.
Ježíši vadí svévolné zavádění našich nových předpisů, natož, nadřazujeme-li je nad moudrost boží (nad přikázání boží). Pyšně se stavíme nad Boha častěji než si myslíme.

Pokora se projevuje láskou k pravdě; i o sobě samém.
Pokorný přijímá pozvání být k obrazu božímu a také si přiznává, že je hříšný a že zdaleka neví vše. Nečertí se, řekne-li mu někdo i nepříjemnou pravdu (nebere to jako útok na sebe) a poctivě zkoumá, zda má druhý pravdu.
Pokorný prosí druhé, aby jej spravedlivě (s úctou a taktem) upozorňovali na jeho chyby.
Nehraje si na Mistra, ví, že je teprve začátečníkem v božím království. Je člověkem stálého obracení se ke Kristu - porovnává si s ním své názory. Se zájmem naslouchá slovu božímu a s vděkem tuto moudrost přijímá. [2]

Ježíš nám dostatečně objasňuje, čím se znečišťujeme.
Co vše jsme oproti evangeliu prohlásili za nečisté ... [3]

Ježíš byl statečný, vystupoval proti pokrytcům a zastával se těch, které pokrytci trápili. [4]  

Od Ježíše se máme učit spravedlnosti. Nevyzýval lacině: „Všichni se milujte“. [5]

Ježíš pojmenovává zlo a hřích nazývá pravým jménem. Ukazuje milosrdenství Boha jako nikdo jiný, ale také od nás něco vyžaduje. Boží království není mamahotel. Ježíš se zastává poničených (i pachatelů). Není proti nikomu, ale s celou svou rozhodností se staví proti zlu.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          
Nikdy neřekl: „Nic není špatně, hřích neexistuje, neber si napadání od druhých osobně“. [6]

Pozemský život je prvním úsekem naší cesty do nebeského království.
Nemáme se zastavovat na určitém stupni poznávání, ale s pomocí boží máme růst. [7]
Každá osobnostní dovednost ve spravedlivém soužití s druhými slouží k příjemnému nažívání tady na zemi i ve věčnosti. Ježíš jako první s námi jedná příkladně a krásně.

Potřebuje ještě něco doříci ke slavení Večeře Páně.
Ježíš nás zve nás k dobrořečení nad chlebem a vínem za vše, co dostáváme od Boha a od lidí. A pak nás zve ke královské svatební hostině. Vše nám vysvětluje a mluví srozumitelně (ne „teologickou hantýrkou“): „Vezměte si mě. Moje tělo se vydává za vás a pro vás. Pijte mou krev, nepřináším ji Bohu (Otec není pohanské božstvo, vyžadující krvavé lidské oběti a krev obětí nepije), krev nabízím vám - vám, kteří jste ,chudokrevní a krvácíte´, nabízím transfůzi svého Ducha.“

Jako se manželé odevzdávají jeden druhému, tak se nám odevzdává Ježíš a my jemu. Jako se on zasvětil nám, tak se my zasvěcujeme jemu, jeho způsobu života. [8]

Ježíš moudře a srozumitelně použil formu Hostiny. [9]

Chléb a víno nepřinášíme a neobětujeme Bohu (Bůh nejí a nepije), ale pro sebe.
Znamení chleba rozumíme - zrna rozemletá na mouku a upečená na novou kvalitu potraviny (a mizející v ústech lidí) slouží k našemu životu. Vylisovaná „krev“ hroznů slouží coby slavnostní nápoj. Jako trocha alkoholu ve víně pozvedá srdce člověka (říká Písmo), tak nás Ježíšův Duch pozvedá k závratné radosti boží nevěsty ze svého Ženicha. 
Skrze Hostinu se Ježíš sjednocuje s námi a jeho dalšími sestrami a bratřími. 

Stávám se tím, kým jsem přijímán, a koho přijímám.
Čím více se blížíme k Ježíši, tím blíže jsme jeho bratřím. [10]

Ježíš nám nenařizuje milosrdné jednání ani nerozkazuje umývání nohou (J 13,13-17)
Nejprve milosrdně jedná s námi a tak nás svým slitováním obměkčuje a krok za krokem nás vede k milosrdenství vůči těm, kteří dluží spravedlnost nám. Tak nás láskyplně proměňuje do své podoby.

Na setkání s přáteli často přinášíme nějakou pozornost. Na Ježíšovu slavnost se teprve připravujeme, nepřicházíme s prázdnou. [11]

Jsme hříšníci. Ale Ježíšova hostina je slavností hříšníků - zoufale toužících být lepšími a prosících o životadárný pokrm a nápoj.
Ježíšova láska převyšuje naše slabosti, uzdravuje nás hříšné a pozvedá nás k nové důstojnosti života.

Máme být tvůrci Ježíšova pokoje. Chceme se stávat jeho novým tělem, vydávajícím se na záchranu dnešního světa.[12]

K Ježíšově Hostině také patří sbírka pro potřebné (chléb a víno nepřinášíme Bohu, ale pro sebe).   

Oceňujeme, že nás Ježíš znovu a znovu ve své náruči vine k sobě.
V některých černošských kmenech dodneška žena přináší jídlo svému muži vkleče. Někteří lidé ještě před biskupem (nejen římským) poklekají. Ale my poklekáme jen před Bohem (srv. Sk 10,25-26).
Ježíš nikdy neřekl klanějte se, ale mějte se rádi tak, jako mám rád já vás.

Proč svůj vkus nadřazujeme nad Ježíšova přání?
„Vezměte a jezte“, říká nám Ježíš. Ale mnoho lidí se nechává krmit jako malé děti nebo bezmocní. [13]

Ježíš s námi rád slaví, chce, abychom znovu a znovu zakoušeli jeho projevy lásky, abychom věděli, k čemu a kam nás zve. 
Ježíš po svém vzkříšení vyhledal apoštoly (kteří se před tím vůči němu nezachovali jako přátelé) a obdaroval je svým pokojem (včetně odpuštění). Petra se ptal (ne aby jej zahanbil): „ Miluješ mě více než ostatní apoštolové?“ … „Tak služ ostatním.“
Kdo přijímá lásku od Boha, je silnější ve službě lidem než ti, kteří pracují jen ze svých sil.
Kdo z Ježíše nečerpá, lehko se ocitne nasuchu.

I apoštol Jakub (v druhém čtení) připomíná: „Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši“.  

[1] Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil,
bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Mt 5,18-19)
Bůh ani Ježíš na nic nezapomněli a nechtějí po nás nic zbytečného. Vše nám vysvětlují, nenařizují nám nic k slepé poslušnosti. (Neznám „přikázání“, jehož smyslu bychom nerozuměli.)

[2] Např. nevzdělaní lidé se suverénně dovolávají biblických míst, kde se prý Písmo staví proti homosexuálům. Nevěřte jim, vytrhávají biblické verše ze souvislostí (kterým nerozumějí). Slovo boží tam vystupuje proti strašnému ponižování lidí znásilňováním, tam nešlo v první řadě o homosexualitu. (Jedním z nejhorších znásilnění a ponížení bylo křižování.)
Už táborští kněží naříkali, že kdejaký švec vykládá evangelium. (Nedovolil bych si ševce poučovat.) Často bohorovně vystupujeme jako odborníci ve všem - skoro jako v české hospodě. Možná by nám pomohlo, kdybychom vždy uváděli své vzdělání v oboru, do kterého mluvíme.
V příloze nabízím závažný text uveřejněný na Christnetu.  

[3] Omluví se někdy církev např. za pokřivený výklad sexuality? Sv. Augustin (žijící v mládí nezřízeně) a jeho následovníci prohlásili: „Bez sexuality by lidstvo vyhynulo, ale tan, kdo zakusí rozkoš, má hřích (na jídle jsme si ale vždy pochutnávali). Dodneška se setkávám s těžkými následky této svévolné a nebiblické manipulace. 
Žena byla v určitém období pokládána za nečistou. (Proto kastrace chlapců v chámových sborech.)
Povinný celibát přispěl k homosexuálnímu jednání v církvi (mezi vojáky, trestanci a námořníky se často vyskytovalo homosexuální jednání jako náhradní sexualita).

[4] Ježíš např. usvědčil pokrytce, kteří chtěli kamenovat cizoložnici.
Církevní vrchnost dlouho pronásledovala homosexuály a poštvávala lidi proti nim. Ale zneužívání ministrantů a žen kněžími a biskupy dlouho pokrytecky kryli. Někteří pomáhali válečným zločincům utéci před spravedlností, atd.
Političtí pokrytci omlouvají okupaci naší země Sovětským svazem v r. 1968. Sovětští veteráni toto výročí slavili jako bratrskou pomoc, nepřiznali si podíl své viny. Kdyby podobný postoj zastávali veteráni Hitlerovy armády - to by pokrytecky křičeli. Pokrytci neumí porovnat okupaci Krymu s okupací našich Sudet. Když islamistický nebo evropský terorista zavraždí pár lidí, právem křičíme, ale k vraždě civilních pasažérů civilního letadla Rusy nebo k válce na Ukrajině pokrytecky mlčíme. Slabé pronásledujeme, ale velkých zločinců se bojíme a před jejich zločiny zavíráme oči.
Němci 20 let po válce začali vozit školní děti do koncentráků v Danchau a Mauthanzenu.
Některé naše děti jezdí se školou do Terezína, ale do komunistických koncentráků rodiče a učitelky děti nevozí. Neučíme sebe ani děti rozlišovat mezi dobrem a zlem, mezi spravedlností a nespravedlností. Děti na nás nevidí, že bychom se stavěli proti zlu.
U soudu vypovídali řídící důstojníci Státní bezpečnosti na podporu Babiše a některých kněží, že tito pánové nespolupracovali s StB. My jsme k této nehoráznosti soudů zbaběle a pokrytecky mlčeli. Kdyby gestapácký důstojník sloužící v koncentráku svědčil kápovi, že byl slušný na vězně, jeho svědeckou výpověď bychom nepřijali.

[5] Neradi slyšíme, že Pius XII. (byl dříve nunciem v Německu) 20. dubna1939 blahopřál Hitlerovi k narozeninám.
Ježíš neblahopřál Pilátovi, Kaifášovi, Herodovi nebo satanovi k narozeninám (i když nikdy nepopíral, že jsou syny božími a že vyšli z boží ruky). Ježíš by se nikdy pokrytecky nezastával Hitlera, že byl demokraticky zvolen. Biskup nemá být diplomatem, politikem nebo advokátem. Při svěcení na biskupa, říká biskup světitel svěcenci: „Nazývej pravdu pravdou a zlo zlem“.     

[6] Zbabělcům vyhovuje miloučký Bůh, dokud jim někdo ukradne kolo, vyrazí zuby, je šikanován nebo mučen při výslechu. Pak volají po Bohu mstiteli a vyčítají mu, že se jich nezastává. 

[7] Před sto lety i řada chalupníků chovala prase. Během růstu měřili čuníka krejčovským metrem na délku i „přes prsa“ (decimálku doma neměli a prase by na váhu stejně nedostali), sledovali, jak přibývá a roste. Modelky i sportovci si každodenně váží svou hmotnost. My každého dne převažujeme svou spravedlnost podle Ježíše. Do nebe budeme přijati, až dosáhneme (s boží pomocí) „nebeské váhy“. Andělé nám nebudou připisovat lepší čísla a Ježíšova Matka nebude přemlouvat Hospodina, aby nás tam pustil dříve, než budeme druhým příjemní.

[8] Všechna další církevní „zasvěcování“ jsou rozmělňováním křestního zasvěcení. 
Po křtu už nemám nic, co bych ještě mohl zasvětit. Ani manželé nemají nic vlastního, odevzdali se jeden druhému, kdyby si nějaké peníze nebo čas nechávali pro sebe (mimo „kapesné“) okrádali by rodinu.
I když nosí peníze domů jen manžel, manželka, věnující se dětem vytváří nejméně stejné hodnoty jako manžel.)

[9] My, lidé pohanského myšlení při Večeři Páně stále především zdůrazňujeme Ježíšovu oběť Otci. (Pokud si dospělý nevšímá obětavé lásky toho, kdo mu slouží, je silně pokřivený! Ježíš, kdyby to bylo třeba, by se za nás třeba tisíckrát obětoval znovu. Proč ale nespočetné miliony lidských obětí - které Ježíš prohlašuje za své sourozence -  s námi nehnou? 
Říkáme si s dětmi - naši rodiče jsou ochotni za nás dýchat. Kdybychom přišli o ledvinu nebo o oko, táta by si jednu ledvinu nechal a druhou by nám poskytl k transplantaci, maminka by se s námi rozdělila o své oči.   

[10] Na kole bicyklu ukazuji dětem - čím je drát blíž osičce, tím blížeji je ostatním drátům.
Víme, z čeho bratrství vyvěrá: ze společné  krve rodičů, z ochoty prolít krev za druhého (nejen v boji), z mléka kojených jednou kojnou (mléko je „přeměněná“ krev), z darovaného jídla umírajícímu …
I já chci žít jako Ježíšův bratr a ty jsi pro mě Ježíšovou sestrou nebo bratrem.

[11] Cokoliv pěkného jsi prokázal komukoliv (pečlivou a poctivou prací, službou, pomocí, vyslechnutím druhého, čím jsi někoho potěšil, aby viděl, že ho máš rád …), tím můžeš také oslavovat Boha.  

[12] Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bezpřístřeší? Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo. Tehdy zavoláš a Hospodin ti odpoví: „Tu jsem!“  (Srv. Iz 58,7-10)

[13] Jeden kněz si nevytíral si zadek („mé ruce jsou posvěcené“) a vyžadoval od švagrové, aby mu prala znečištěné prádlo. Jakoby nečetl v evangeliu, co člověka znečišťuje. Někteří lidé dodneška nepřijímají na ruku, protože všelijak hřeší rukama, ale nevidí si do úst a nevědí, že slovy hřešíme nejvíce. Nenasloucháme Ježíšovu učení, tvrdohlavě lpíme na nepodstatných věcech a ještě je vydáváme za projevy zbožnosti. A dokonce tak učíme jiné. Nebo trucujeme a upozorňujeme na sebe jako malí kluci a dáváme špatný příklad. Ježíšova zbožnost byla neokázalá!