7. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Sam 26.2-23; 1 Kor 15,45-49; L 6,27-38
Datum: 24. 2. 2019
Apoštol Pavel v dnešním 2. čtení říká, vyšli jsme z boží ruky jako malí živočichové a potřebujeme do sebe víc více vpouštět božího Ducha.

Pokud Ježíšovu učení neporozumíme, tak se nám zdá nesplnitelné. (I Karel Čapek řekl: „Podle horského kázání se nedá dělat politika“.) Nabyli jsme z něho dojmu, že se máme jen na druhého usmívat, všechno odpouštět a všechna příkoří vydržet „nechat si na zádech dříví štípat“. Kolik takových lidí znáte? [1]
Šikanovaným dětem neříkáme „Odpusť šikanujícímu a vydrž jeho další ubližování“.
Víme, že není dobré půjčovat do nekonečna peníze gamblerům, pijanům, nedospělým lidem.

Ježíš nám svým životem ukázal, jak myslí a jedná Bůh.
Ale Ježíš nespadl do Izraele z nebe. Lidem, vyučovaným „Mojžíšem“ a „Proroky“, přinesl další vzdělání.
My Ježíšovým slovům nerozumíme proto, že jsme „chyběli“ na předchozím vyučování. Kdyby někdo chodil na přednášky pátého ročníku medicíny třeba i 100 let, bez předchozího vzdělání, nic by nepochopil.
Jako děti odkoukávají od rodičů jejich chování, tak od Boha odkoukáváme jeho skvělé jednání s námi. 
Hebreové - původně barbaři - se v boží výchově brzy stali lidem největšího praktického soucitu.
Život stojí na spravedlnosti, ale i na odpuštění. Víme, co působí nenávist, krevní msta a lynč davu.
Pohanská krevní msta hlásala: „Za jeden život sto životů“, ale Hospodin svým milosrdenstvím Izraelity zavázal pravidlem: „Oko za oko, rána za ránu, život za život. [2]
Izraelci ale brzy - v duchu božího vyučování (ne podle litery) - dávali pachatelům možnost náhrady. Vyrazil-li při rvačce jeden chlap druhému oko, soudce mu nabídl: „Buď zaplatíš tolik a tolik zraněnému nebo ti vyrazíme oko“. [3]

Zkusíme-li „milovat nepřátele“ podle běžných představ - nechávat si vše líbit, polykat slzy a stále jen odpouštět, zjistíme, že to nejde.
Potkal jsem řadu lidí (většinou žen), kteří stále jen ustupovali, ale nikdo z nich nebyl vyrovnaný a spokojeným člověkem, nýbrž obětí. Ani ten druhý k boží podobě nerostl.

Pokud Ježíšova slova jen přečteme, těžko jim porozumíme.
Ježíšovo vyučování trvalo řadu hodin. Po každém Ježíšově výroku následovala rozprava s učedníky, každý se mohl ptát.
Je třeba si přečíst kapitoly Mt 5, Mt 6, Mt 7, tam je Ježíšovo učení popsáno podrobněji.

V „horském učení“ u Matouše a v Lukášově „učení na rovině“ jsou stručně popsány zásady jednání Ježíšových učedníků. V dalším textu evangelia pak Ježíš podrobně vysvětluje a svým jednání s lidmi ukazuje, proč a jak to myslí.
Říkali jsme si, jak židé rozumí Desateru. Hospodin jim řekl: „Až mě poznáte, zamilujete si mě celou svou bytostí. Budu o vás tak pečovat, že nebudete krást, lhát, zabíjet …, nic vám nebude chybět.“
Ježíšovi učedníci byli Ježíšovým jednáním s lidmi nadšeni a rádi od něj jeho vztah s druhými přijímali.

Také je zapotřebí znát, co Ježíš jednotlivými pojmy míní ... [4]

Co znamená: „Tomu, kdo tě udeří na pravou tvář, nastav mu levou“?
Nechal se Ježíš tlouci? (Nepleťme k tomu ukřižování - to je jiná záležitost!)
Bystřejší učedník připomene jiná Ježíšova slova: „Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného“ (Mt 10,23). Nejsou to protichůdné informace?
Která z nich platí?
Ježíš se v Nazaretě nenechal utlouci, unikl z obklíčení. Při výslechu před veleradou, když dostal facku, se bránil, nenechal se bít, nenastavil druhou tvář. [5]

Pokud se nám některá místa v Bibli jeví jako protikladná, je pravděpodobné, že jim špatně rozumíme.
Naší předkové Bibli nečetli a i my si z ní vybíráme jen to, co se nám líbí. [6]

„Nastav druhou tvář“ rádi kázali mocní, nadřízení podřízeným a chlapi ženám. To se snadno radí druhým.
Duchovní nedostatečně vyučovali lidi a ti se neptali (např. co znamenají Ježíšova slova: „Otče, neuveď nás do pokušení“? 

Kdo chce Ježíšovi porozumět, ať si porovná jeho následující slova: 
-  „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“ (Mt 18,15-18)
-  Petr se Ježíše zeptal: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Ježíš mu na to odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát“. (Mt 18,21-22)
-  „Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!“ (Lk 17,3)  
-   „Otče, odpusť nám naše dluhy, jako my jsme i my odpustili těm, kteří se provinili proti nám.“ (Mt 6,12)
-  Pravím vám: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Mt 5,20-26)

Do nebe nemůže nikdo, kdo nebude Ježíšovým vyučeným učedníkem. 

Porovnejme si, jak se Ježíš choval u Kaifáše, Piláta a Heroda.

„Nastav druhou tvář, tomu, kdo ti křivdí a ubližuje“, rádi kázali mocní slabým, nadřízení podřízeným a chlapi ženám. To se snadno radí druhým.
Duchovní nedostatečně vyučovali lidi a ti se neptali (např. co znamenají Ježíšova slova: „Otče, neuveď nás do pokušení“? 

Řada manželů si řekne: „Přece jsme křesťané, nesmíme se hádat“. Jenže, jak si nečistíme své vztahy, každý si zapisujeme do své paměti a svého srdce zranění, křivdy a dluhy toho druhého. A seznam naší trpkosti narůstá.
Odpouštět bez smíření (uznání viny, prosby o odpuštění a úsilí o nápravu) nefunguje.

Křesťanské manželství nastává, řídí-li se oba manželé Ježíšovou moudrostí, přijmou-li jej oba jako svého Učitele, Architekta svého manželství a Lékaře svých duší.
Chci-li Ježíšovi porozumět - líbí-li se jeho přístup k lidem, chci-li jej následovat, jako jeho první učedníci - pak nemohu přeskakovat místa v evangeliích, kterým nerozumím. Když jim porozumím, a vyzkouším si urovnat spory podle Ježíšových pravidel, pak se mi bude křesťanství líbit. 

Vracím se k Ježíšově radě: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho“. Ježíš k ní ustanovil tři kola domluvy. „Dáli si říci, získal jsi svého bratra“. 

Každý má právo být slyšen, nikomu nemáme odpírat možnost se obhájit.
Pokud to někdo nedodrží: „Ať je ti jako pohan nebo veřejný hříšník“ (nezdravte ho, nemluvte s ním, nedávejte mu práci).
K tomu je třeba si osvěžit v paměti, jaké postavení měli mezi Izraelity cizinci, přistěhovalci a hosté. A jakých dobrodiní se dostávalo svobodným Izraelitů. (A jaké práva a jaké povinnosti měli jedni i druzí)
Budeš- li jednat jako Ježíšův učedník, jsi příjemcem velikých božích darů. Odmítáš-li se smířit, nechceš-li s druhým jednat tak, jako Ježíš jedná s tebou, pak se svým nedobrým jednáním vylučuješ ze společenství učedníků.

Pokud budeš jednat tak, jako Ježíš jedná s tebou a jak ti radí, pak se vy rozhádaní a znepřátelení můžete smířit, můžete se znovu obejmout a „nastavit jeden druhému tvář k políbení“. [7]

K promyšlení a pochopení Ježíšových slov v Horském učení slouží biblické hodiny, nedělní kázání k tomu nestačí. [8] 

Kdo si nevšímá závratného Božího přátelství, nemůže mít sebe sama rád, jako jej miluje Bůh.
Do lásky k druhému se v nejlepším případě nutí jen ze svých sil.

Bůh svou nevěstu opečovává nekonečnou láskou.
A jako se milující manželé rádi věnují svým dětem, tak se my - kteří smíme patřit do množiny boží Nevěsty - s Bohem věnujeme ostatním lidem i všemu, co vyšlo z jeho ruky. 

Biblický Ráj znamená - rozkoš. Bůh nás i skrze Ježíšovo učení zve k ochutnávání rozkošných rajských vztahů už tady na zemi.
[1] Mnozí pokřtění pak raději přidali více modliteb, klečení, postů a obětí (ale např., se svými manželkami jednali povýšeně, necitlivě někdy krutě), ve svém životě se jen „drželi Desatera“, ale Ježíšovými učedníky se nestali.

[2] Vrah si zaslouží smrt, ale Bůh mu nabízí milost. Kaina označil znamením nedotknutelnosti, aby měl čas k obrácení a nápravě.
Prohlásil: „Kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“
To zvrhlý Lámech krutě vyhlásil: „Zranil mě chlap, tak jsem ho zabil, stejně jako kluka, který mi způsobil poranění. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, já se budu mstít sedmdesátkrát a sedmkrát.“ (Srv. Gn 4,15.23-24)
Jákobovi synové za zneužití své sestry, ale zákeřně pobili Šekemské (Gn 34,1n).
Lidice nebyly jedinou vypálenou vesnicí. I apoštolové chtěli vypálit vesnici.

[3] Připomeňme si, k jakým dalším velkorysým jednáním byli Izraelci vedeni. Porovnejte si - případně s dětmi nebo vnoučaty - zda byste byli raději otrokem u Izraelity nebo nevolníkem u křesťanského pána.
Jak se měli Izraelité zachovat, když někomu utekl dobytek, nebo když mu spadlo zvíře ho cisterny, nebo kleslo-li z přetížení na zem.
Vyprávějme dětem, jak Izraelité sociálně slabým lidem měli umožnit paběrkovat na poli a v sadě (i tomu, kdo je nezdravil). Nesměli půjčovat na úrok. Nesměli zabíjet ve stejný den rodiče a mláďata. Na co dalšího si vzpomenete?
Izraelci byli vedeni k tomu, aby člověku, který jim ubližuje, občas zkusili prokázat nějakou velkorysost. Někdy se pak jeho nepřátelský vztah změnil.
David se k Saulovi, který jej na smrt pronásledoval, dvakráte velkoryse zachoval. Král sice své nenávisti litoval a sliboval polepšení, ale ve svém rozhodnutí dlouho nevytrval. David ale přežil a svou velkorysostí povyrostl (obstál v pokušení).  

[4] Místo „žehnejte“ v našem překladu, má být „dobrořečte“. Žehnání je něco jiného, má svá pravidla, vyžaduje důvěru žehnaného.)
„Milovat“ znamená přát druhému dobro, to znamená také nemlčet k jeho špatnému jednání, neboť „s jídlem roste chuť“.   

[5] Některým Židům se podařilo před Hitlerem utéci. Víme, jak dopadli ti, kteří si mysleli: „Nebude tak zle, něco vydržíme …“ Náš katolický rakouský císař za vraždu následníka trůnu začal válku proti Srbům. (Podle jakého pravidla? Židovského „život za život“, křesťanského nebo pohanského?)
Naši předkové v 1. světové válce se „katolickému“ císaři nevzepřeli, nechali se jím zmanipulovat k zabíjení nevinných tátů od rodin. Byli pokřtění, ale neznali Ježíšovo učení. Nevzepřeli se . 
Ježíš nás varoval před některými lidmi („jsou jako vlci, divoké svině, divocí psi, zmije, vlci v rouchu beránčím“). Ale naši předkové je neuměli včas rozpoznat, nerozpoznali včas pohromy dvou světových válek a zvrhlost komunismu. Chodili do kostela, před mší přidali modlitbu růžence, zavedli „první pátky“, lidové pobožnosti a novény (nic proti nim, ale je třeba vědět, co je podstatné a nenahrazovat to méně důležitými věcmi), ale nikdo je nevedl k porozumění Ježíšovu učení a nenaučil je jak následovat Ježíše.

[6]
[7] „Pozdravení Pokoje“ při Večeři Páně je také rituálem v tomto smyslu, je modlitbou - poctou Bohu slitovnému a milosrnému.
Je zoufalé, když „pozdravení pokoje“ snižujeme na pouhé zdvořilostní gesto.

[8] M. Gándhí Ježíšovým slovům porozuměl a přesvědčil se, že je možné podle nich jednat. Osvobodil Indii z koloniální nadvlády Angličanů. Je velikým učedníkem Krista, i když se nenechal pokřtít (viděl, že pokřtění, které potkal, Ježíšovi neporozuměli a nejednali podle něj).