2. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,22-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 5,12-16; Zj 1,9-11a.17-19; J 20,19-31
Datum: 28. 4. 2019
Nikdo z Ježíšových nejbližších neočekával Vzkříšení.
Nikdo z Ježíšových nejbližších nevěřil svému Učiteli, že Mesiáš bude zlikvidován lidmi vlastního náboženství, natož církevní hierarchií. [1]
Proč apoštolové v některých věcech Ježíšovi nevěřili?
K tomu se vrátím.

Říkali jsme si, že je užitečné si porovnat, jak se apoštolové při Ukřižování zachovali. Ježíše po zatčení všichni přestali pokládat za Mesiáše. (Srv. Lk 24,19-24)
Těžko mohu předpokládat, že bych se v podobně náročné situaci zachoval lépe než oni. Proto je důležité si všimnout, kdo z učedníků se zachoval nejhůře, kdo nejlépe. Petr zapřel … Tomáš z věrnosti zůstal s ostatními apoštoly, emauzští učedníci od apoštolů odešli.
Čím to bylo, že se ženy zachovaly lépe než učedníci? [2]
 
 
Ježíš učedníkům dokazoval, že není strašidlo … (srv. L 24,37)
Říkali jsme si, proč všem („emauzským“ učedníkům i apoštolům) znovu dopřál vyučovací biblickou hodinu. (Srv. Lk 24,25-27.43-48) [3]

Mluvili jsme spolu, co znamená, že na apoštoly Ježíš dechnul. Přijměte Ducha svatého.
Už Jan Baptista sliboval: „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha (a do ohně)“.
Ježíš učedníkům „dopumpoval“ svého Ducha, kterého předtím potratili. (Při každé Hostině nám Ježíš dopřává transfuzi svého Duha - kalich Ježíšovy krve je „nápojem plným Ježíšova Ducha“).

Přátelství (a láska) unese i zradu. Tomu, kdo lituje své zrady a usiluje o nápravu, tomu může být odpuštěno.
Ježíšovi přátelé svého selhání litovali. Proto jim (i nám) Ježíš říká: „Odpouštějte těm, kteří se provinili vůči vám, litují (ne jako Jidáš) a touží po nápravě“.
Tato Ježíšova výzva platí pro nás obecně (tvrzení, že Ježíš ustanovil svátost smíření, je pozdní teologickou konstrukcí), neplatí jen pro zpovědníky.
„Komu hříchy zadržíte, těm jsou zadrženy“ (přesný překlad).
To má vést obě strany k veliké snaze si spory vyříkávat! Kdo zadržuje dech, tomu se nedostává dostatek vzduchu (hebrejské ruach i řecké pneuma znamenají vzduch, vítr, dech a duch). Kdo nese na zádech neúnosné břemeno, je neúměrně zatížen. Kdo něco drží v ruce, nemůže opracovat oběma rukama. Kdo v sobě drží křivdu (i domnělou), je ochromen. Kdo je zatížen vinou, nemá dobré a čisté svědomí, tomu se těžko dýchá. Kdo nemá vyřešené spory, nemůže přinejmenším klidně spát. Škodí mu to na zdraví (nejen tělesnému).
Vyříkávání si sporů, smiřování a odpouštění patří k duševní a duchovní hygieně. Zabraňuje přijímání Kristova Pokoje a jeho životadárným účinkům. K tomu srv. Mt 5,21-26.

Dvakráte Ježíš učedníky zdraví s přáním Pokoje (šalom).
Apoštolové vyřizují Tomášovi: „Ježíš ti vzkazuje pozdravení Pokoje“. „Dejte mi pokoj“ říkal Tomáš. Zhrzeně trucoval a týden se trápil dál, zatímco se ostatní radovali z Ježíšova vzkříšení.
Tomáš nepřijal, nepustil do sebe Ježíšovo odpuštění a jeho Pokoj. Nenechal se Ježíšem obdarovat. Nechal Pokoj pře dveřmi svého srdce. (Šalom obsahuje a také přináší odpuštění.) Šalom nepůsobí v člověku sám od sebe, vyžaduje od nás spoluprácí. Odpuštění a smíření nejen s druhými.
Ovocem „šalomu“ je i odpuštění sobě samotnému. Bez toho nedojdeme k harmonii s Bohem, druhými i se sebou. (Dnešní poznání našeho celostního zdraví potvrzuje to, čemu nás Ježíš už dva tisíce let vyučuje a vede. S  obdivem a vděčností to oceňme.) 

O Tomášově chybě jsme mluvili už dříve. (Jeho chybou byla neochota přepočítat si svědectví Písma o Mesiáši.)    

Vrátím se k příčině, která způsobila, že Ježíšovi učedníci přestali Ježíšovi věřit.
Nebudeme spěchat. Ježíš několikráte své učedníky varoval:  „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“.
Ježíš nikdy nemluvil do větru. Pokud nerozumí tomu, co v Písmu přestavuje kvas, doplňme si své poznání.
Některé symboly v Písmu jsou dvojznačné. [4]
To platí o kvasu. Kvas nám je užitečný při pečení. Ježíš používá kvasící proces jako model pro království boží. „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ (Mt 13,33) Učedníci mají být ve světě kvasem, světlem a solí.
Ale některý kvas je nebezpečný. [5]

„Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“ Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů. (Mt 16,6.11-12)
„Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím“. (Lk 12,1)  
„Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ (Mk 8,14-21)

Abychom pochopili, Ježíšovo varování před nebezpečím farizejského a herodeského kvasu, vracím se k Ježíšovým slovům o zabití Mesiáše. Petr Ježíše káral: „Ježíši, co nám to říkáš. V náboženství nás naši učitelé (rabíni) učili, že nás Mesiáš osvobodí od římských okupantů. Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vytrhni svůj kůl a následuj mne.“ (Mt 16,24-27) „Pánové rozmyslete si, zda chcete být učedníky rabínů nebo učedníky mými.“ [6]
Po Ukřižování se učedníci vrátili k rabínskému učení: „My jsme se v náboženství učili, že Mesiáš pobije Římany, Ježíš Mesiášem není, musíme čekat jiného“.

Co je farizejským kvasem? V čem tento kvas ohrožuje nás?

Naši učitelé ve škole, rodiče a učitelé náboženství nám neřekli: „To, čemu vás učíme, není konečným poznáním, je jen přibližováním se pravdě. Každou chvíli někdo bystrý objeví něco nového nebo lépe formuluje naše poznání. [7]

Každé poctivé hledání, výtvor a činnost vyžaduje pečlivý a odpovědný přístup k věci (vytvoření dobrého zákona, prověření a schválení nového léku, mostní konstrukce, atd.).
Proto je důležitá rozprava a slyšení názorů druhého.
Někteří lidé jsou ale přesvědčeni, že už pravdu vlastní. Vytahují se nad „slabší“, diskuse s odborníky se ale bojí.

Ježíš nás vede k zásadě: „Poznat, ověřit a přitakat“.  
Písmo je geniálně napsané, ale je potěšující, že naše porozumění Božímu slovu může narůstat.
„Pošlu vám nového Průvodce, Ducha svatého, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (Srv. J 14,26)  
„Duch pravdy vás uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. (J 16,13)
„Proto každý znalec Písma, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (Mt 13,52)  
Moudrost boží v Písmu je nevyčerpatelná, nikdo nemůže říci, že už všemu porozuměl. Jsme teprve na cestě.

V dějinách se stále vyskytují jedinci toužící po moci.
I dav touží po mocných vůdcích, kteří „všemu rozumí a udělají ve všem pořádek“. [8]

I náboženští vůdcové zneužívají nějakou ideu k získání vlastní moci.
Mnohokráte zneužili hlásání o Bohu (nebo božstvech) k ideologizaci náboženství.
Představení božího lidu Izraele vedli s Ježíšem válku. [9]

Potřebujeme se ptát, nakolik nevedeme válku s těmi, kteří mluví jinak o Bohu než my. [10]
Ježíš nám dal osobní příklad, jak se bránit pokušení moci. „Kdo chce být prvním, ať je otrokem všech“.
(Nikomu neříkejte: „Otče, Mistře, Učiteli.“) 
Také prohlásil: „Kdo se povyšuje (nad Mojžíše a Ježíše) bude sesazen ze svého trůnu“ (srv. Mt 23,12).   
„Rabínské učení“ není odbytou záležitostí.
Je neštěstím - a mocenskou záležitostí - když někdo bouchá do stolu: „Tady poroučím já“. „Naše církev je pravověrná“. „Kdo nevěří, jak my učíme, nechť je vyobcován z církve.“ Tak byli odsouzeni proroci, Mesiáš a mnoho osvícených lidí v řadě oborů.

Co znamená: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím“. (Lk 12,1) V čem pokrytectví farizeů spočívá? Nešlo jim ani o Hospodina ani o lidi. Sebe pokládali za zbožnější druhých. Svou tradici nadřadili nad moudrost Písma. Tím se povyšovali nad Mojžíše i nad Hospodina.  Odváděli lidi na opačnou stranu od Boha. Neposlechli Ježíšova varování. Jejich ovoce se pak ukázalo v příšerné nahotě.

Co míní Ježíš kvasem Herodovým? („Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“- (Mk 8,14-21)
Herodes byl vazalem Říma (jako Gottwald byl vazalem Stalina, Husák vazalem Brežněva, atd.) Chutnala mu moc, rád vládnul, proto kolaboroval. Ale izraelský král má sloužit svěřenému lidu!
Saduceové se snažili o diplomacii s Římem. (Ježíše odporně podstrčili Pilátovi jako vzbouřence proti císaři. Někteří naši kolaboranti nás udávali Státní bezpečnosti.)    
Ježíš myslel na všechno. Nikdy nešel na večeři k Pilátovi, Herodovi nebo Kaifášovi. Držel se Otce, to mu stačilo. (Všimněte si, jak ti, kteří se „diplomaticky“ přáteli s mocnými, když jde o zdanění restitucí, křičí: „My hlásáme Krista ukřižovaného“.)

Nejsem lepší než apoštolové, proto si musím dávat pozor na Ježíšovo varování: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ Taková kvas je životu nebezpečný.
Kvas dokáže prokvasit celé těsto. Klerikalismus se nevyskytuje jen u kléru, ale zasahuje i „laiky“ - dav řve: „Ukřižuj!“

Vyprávějme dětem o Jidášovi. [11]
Škoda, že Jidáš nedbal na Ježíšova varování před kvasem farizeů. Také si myslel, že je chytřejší než Ježíš.
Bůh a jeho milosrdenství je větší, než si myslíme.
[1] Apoštolové kárali Ježíše „To je absurdní, že by byl Mesiáš zavražděn. Jaký by to mělo smysl? Navíc, my židé bychom nikdy nikoho neukřižovali. To barbarští Římané používají tak krutý způsob popravy. My nikoho nesmíme mučit!

[2]Ženy nebyly nakaženy farizejským kvasem jako chlapi.  

[3] Pro Izraelce bylo Písmo nejvyšší autoritou. I pro nás je to důležité, my jsme Vzkříšeného neviděli, ale i pro nás je svědectví Písma důležité (připomínám nutnou znalost rozdílu mezi proroctvím a věštbou).

[4] Např. voda symbolem Ducha (déšť a rosa je požehnáním), ale také je symbolem zla - když se potok nebo řeka vylijí z břehů a ohrožují lidi. I rozbouřené moře je symbolem zla, je obrazem protibožských sil.
Andělé byli stvořeni dobří (jsou posly božími), ale někteří se později vzbouřili proti Bohu a páchají zlo. 

[5] Izraelité před Velikonocemi velice pečlivě odstraňují ze svých domů všechny potraviny, které by mohly zkvasit …, podle slov Písma (srv. Ex 12,15.19; Ex 13,7).
Ten rituál je vybízí, aby ze svého života odstraňovali špatné jednání s druhými. Není pro ně velikonočním folklorem, ale silným a živým duchovním rituálem.
Apoštol Pavel mluví ve stejném duchu jako Ježíš: „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.“ (Srv. 1 K 5,6n; Gal 5,9)  

[6] O kůlu jsme vícekráte mluvili. Ježíšův učedník nemusí nutně skončit na popravišti (např. Ježíšova Matka a apoštol nebyli popraveni). Ale každý by měl Ježíše následovat. (Účast na Ježíšově utrpení není jakékoliv trápení (rakovina může být třeba následkem našeho ničení životního prostředí, úrazy nebo válka jsou naším dílem). Pronásledování pro Krista je účastí na Ježíšově kříži.
[7] Naše maminka se ve škole ještě učila, že atom je nejmenší částečkou hmoty a je nedělitelný (popis fyziky se za posledních stopadesát let třikrát podstatně změnil).
V dějepise nás učili, že nejslavnější doba českých dějin byla doba husitská, a že Prahu v r. 1945 osvobodila Rudá armáda … V medicíně, technice a jiných oborech jsou objevovány převratné závěry. Ostatní příklady si doplňte.

[8] Ideologové používají určitou ideu k prosazení vlastních cílů. Idea je nezajímá, slouží jim jen k maskování své touhy po moci.
Za minulého režimu jsme zažili nestvůrnost ideologie. Ústřední výbor Komunistické strany měl ve všem pravdu. Kdo mluvil jinak, byl pronásledován.  

[9] Velekněz Kaifáš měl velikou náboženskou moc a byl i předsedajícím nejvyššího soudního církevního dvoru - Sanhedrinu. Z této moci svévolně a hříšně odsoudil Ježíše jako svůdce lidu a nábožensky jej proklel.
Bible je v tomto smyslu protináboženská. S Bohem nelze manipulovat.

[10] Pro naše poučení z chyb předků připomínám: V minulosti křesťané mečem a ohněm pronásledovali jinak smýšlející o Bohu (označili je za kacíře), zřídili inkvizici a dovolili mučení. Skoro všechny církve mají na svých rukou krev. Kdo četl třeba knihy historika Doc. Tomáše Petráčka není neinformovaný. Víme, jak čeští biskupové neuspěli se svými návrhy na 1. vatikánském koncilu, jak byli pronásledováni osvícenští kněží. Víme o pronásledování teologů, kteří byli později tvůrci 2. vatikánského koncilu - někteří byli šikanováni i později.   
V r. 1970 byli z teologické fakulty konzervativními učiteli odstraněni: Josef  Zvěřina, Oto Mádr, Bonaventura Bouše (Statní bezpečnost si spokojeně mnula ruce).
V 90 letech byl z teologické fakulty Univerzity Karlovy vedením fakulty s děkanem fakulty V. Volfem vyštípán salesián ThDr. Josef Šplíchal, ThDr. Tomáš Halík a dominikán ThDr. Odilo Štampach. Živě vzpomínám na rozhovor s Odilem Štampachem v této věci v Českém rozhlasu. Pan kardinál Vlk se těchto teologů nezastal, o Štampachovi nemluvil spravedlivě. Pan kardinál se později sám dostal do střetu s děkanem teologické fakulty Prof. Václavem Volfem. O 10 let později pan kardinál napsal do Katolického týdeníku článek o děkanu Václavu Volfovi, desetkrát ostřejší než byla obhajoba Štampachova.
O bezprávném odstranění arcibiskupa R. Bezáka svědčil i pan kardinál Vlk.

[11] Stručně to připomenu. Jidáš byl pozván k apoštolátu, ne ke zradě. Byl jedním z nejschopnějších apoštolů. Jeho slabinou byly peníze. Ježíš mu záměrně svěřil společnou pokladnu (hřích nám signalizuje, že v nás není něco v pořádku - z chyb se máme poučit, krize je příležitostí k růstu a osvědčení). Jidáš si ze společných přikrádal. Byl zbožným člověkem, jemného svědomí - pokaždé krádeže litoval a pevně si umínil více nehřešit. (Jenže s některými věcmi a trápeními sami nehneme - proto chodíme za lékaři, řemeslníky, notáři a do poraden … Škoda, že Jidáš nešel za Ježíšem s přiznáním a prosbou o pomoc k vlastní nápravě. Nevytvořil návyk chodit se svými selháními za Ježíšem. Později se mu to vymstilo. (Když my umíme elegantně pomoci třeba dětem, kteří si doma přikrádají peníze na sladkosti, jak by Ježíš neuměl pomoci Jidášovi?) Petr jednal jinak (srv. L 5,8).
Všichni apoštolové si přáli, aby Ježíš dosedl na trůn izraelského krále. Velice jim vadilo, že Ježíš po slavném vjezdu do Jeruzaléma nepřevzal politickou moc nad Pilátem: „Takováto příležitost se jen tak nenaskytne, šlo s námi mnoho galilejských krajanů ...“ Jidáš zuřil: „Ježíš neumí dělat politiku“. Zřejmě chtěl Ježíše přinutit k ráznému kroku vůči okupantům. „Prozradím velekněžím, kde se Ježíš skrývá, ti jej nechají zatknout a Ježíš bude přinucen k akci“. (Vytloukl z toho navíc i kapitál pro sebe - 30 stříbrných.) Všichni byli přesvědčení, že Ježíš je silnější než Samson a zpřetrhá pouta. Jidáš pak jednal s oslabenou vůlí. (Srv. L 22,3 - některé kroky je člověk schopen udělat pod vlivem alkoholu, ďábel působí podobně - pokud si jej k sobě pustíme.) Když byl Ježíš ukřižován, Jidáš se vyděsil svého hříchu - udání přítele. Byl člověkem jemného svědomí. Šel se udat se záměrem, aby byl ukřižován s Ježíšem. „Litoval (ale jen sám sebe), vyzpovídal se a vrátil peníze“. Jenže narazil na špatného „zpovědníka“, velekněží se mu vysmáli. Dostal se do podobné pozice jako Kain: „Moje vina je tak veliká, že mi nemůže být odpuštěna. Sám sebe tedy odsoudil k trestu smrti a ortel nad sebou vykonal vlastní rukou.
„Děti“, říkám, „prosím vás, pamatujte si, že každý hřích může být odpuštěn. Kdyby Jidáš šel za ukřižovaným Ježíšem. Mohli bychom mít svatého Jidáše. Ježíš přece také odpustil teroristovi „po pravici“.
Rodičům kladu na srdce: „Zakoušíme milosrdenství Boží, přiznáme-li pravdu o svém provinění, a prosíme-li o odpuštění,
Bůh se nás ujímá, odpouští nám, pomáhá nám nést následky a odpovědnost za své jednání. Rodiče mohou dětem zprostředkovat zážitek odpuštění. Vy rodiče jste dětem obrazem božím.
Rodiče, prosím Vás, přijdou-li děti a přiznají-li pravdu, netrestejte je. Jinak budou lhát. Ať děti nesou přiměřeně odpovědnost a následky svých činů, ale potřebují zažít odpuštění bez trestu. Vy rodiče jste dětem prvními anděly (posly) od Boha. Pomáhejte dětem napravovat chyby, kdo jiný by jim mohl vice pomáhat než vy. Nevyčítejte nic dětem, nehubujte je za jejich chyby (lékař nám také nic nevyčítá, ale nabízí nám pomoc).