6. neděle velikonoční

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Sk 15,1-2.22-29; Zj 21,10-14.2-23; J 14,23-29
Datum: 26. 5. 2019
K prvnímu čtení.
Nebylo zrušení obřízky škodou? Vždyť je pro Izraelity po čtyři tisíciletí důležitým znamením manželské smlouvy Hospodina s Izraelem. [1]
Ale rozumíme-li křtu a Ježíšově hostině, jsme ještě bohatší (nejen tím, že jsou zvány i ženy).[2]

V evangeliu opět slyšíme slova z Ježíšovy poslední vyučovací lekce, tudíž pro pokročilé učedníky. To by nám nemělo zavírat dveře. Chceme se přece učit jak mít rád druhé.

Máme-li někoho rádi, jednáme s ním s úctou a bereme vážně to, co nám říká.
Mít rád druhé není nic samozřejmého, je to umění, které si osvojujeme. 

Kde kdo si myslí, jak miluje Boha. Říkáme si, že židům nestačí zachovávat Desatero. Jejich životní kultura má 613 moudrých pravidel.
Ježíš nám toho řekl více než jen v „horském vyučování“. Ale navíc nám projevil svou lásku až do krajnosti. Z tohoto bohatství žijeme a rozdáváme.
Patříme mezi lidi, kteří touží žít v boží blízkosti, ale ne jako děti, které žijí v mamahotelu, jen berou a nedávají.
Jednadvacetiletý kluk se odstěhovat z rodiny o pár domů dál – je dospělý. Druhý den přišel na návštěvu k rodičům a ptal se: „Mohu si namazat chleba máslem?“ Je dospělý, ví, že nic není samozřejmého. 
Jako si milující přeje žít s milovaným v porozumění a lásce, tak toužíme po tom, aby s námi - v nás a uprostřed nás přebýval Bůh.

Jak k tomu dojde, jak k tomu dochází? Ježíš nám přislíbil dalšího Průvodce - Ducha božího.
Pojmenovat jej Průvodcem je lepší než Přímluvcem.
My totiž máme sklon snižovat Ducha svatého a světce na lobisty; nechť přemlouvají Hospodina, aby souhlasil s našimi plány a podepsal a dotoval naše projekty.

Jenže Boha není třeba přemlouvat a přeje nám v nejvyšší možné míře svého závratného přátelství.
Boží přízeň máme v kapse. Ale potřebujeme, aby nám(!) Duch se připomínal Ježíšova slova.

Od čtvrtka do dneška se sešlo 180 manželských párů v Třešti, chtějí víc rozumět sobě i partnerovi. Do soboty jsem tam sloužil. Jednu chvíli jsme seděli na poradě a na stole byla miska s různými druhy oříšků. Všiml jsem jedné drobnosti, významná paní psycholožka si nebrala největší ořechy, ale malé kousky. To není samozřejmost a ona není upejpavá a nemá malé sebevědomí.
Narcise nezajímají druzí, přeje si, aby svět okolo něj plnil jeho přání. Nestojí o službu druhým.
Zamilovaný je „čímsi“ přitahován k milovanému a je poháněn mu sloužit.
Dospělá láska je to schopna sama. Z vlastní ušlechtilosti, z které čerpá a rozlévá druhým. Ten pramen do nás vložil Tvůrce. On sám do nás živou vodu přivádí.
Mluvíme o vysychání spodních pramenů v přírodě. Málo prší a tak nejsou doplňovány. Kdo zná biblické obrazy o Duchu a vodě a o životadárných deštích, ten si to propojí.

Duch boží působí všude tam, kde je někdo otevřen. Nemáme monopol na Ducha božího. Kdo znáte třeba trochu život Mileny Jesenské, víte, že byla levicově založená (ze soucitu a vnitřní spravedlnosti), že hájila potřebné a v koncentračním táboře pečovala o slabé a dělila se s nimi o (malý) podíl svého chleba. Nebyla „kostelová“ ani dokonalá (kdo z nás je dokonalý?), ale byla otevřena Duchu božímu (ani o tom zřejmě  nevěděla). To se pozná podle ovoce, podle skutků. Ježíš ji po smrti pozval do svého království: „Jsi můj člověk, obětavě jsi pečovala o mé nejpotřebnější bratry“.

Nám se dostalo poznání kde, jak a co máme udělat pro doplňování spodních pramenů Ducha.
Nemluvme hned o milostech. Ježíš se ezotericky nevznášel. Říká: „Všímej si, jak tě Bůh má rád („pro tebe byl stvořen krásný svět“), všímej si, jak tě mám rád já. Uč se pozorovat a přijímat naši lásku, naše přátelství. To tě ovlivní.“
Mluví k nám lidskou řečí. Kdo stojí o porozumění, ten mu naslouchá a rád se od něj učí.  

Připomenu k tomu základní nebezpečí, které dodneška znemožňuje zbožným lidem (nejen farizeům Ježíšovy doby) porozumět Ježíšovi. Kdo nehledá další porozumění božímu vyučování a lidem, kdo si myslí, že už ví, umlčuje Ježíše. I apoštolové někdy Ježíše okřikovali „Ty tomu nerozumíš“.
Nestačilo, že jindy vyznali: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“. Proklamace nestačí, to známe i z rodiny. Rád má ten, kdo vidí práci a zvadne se, když je třeba něco udělat.
Kdo odmítá Ježíše a jeho slova, ten snadno odmítne Ducha božího, který nám Ježíšova slova tiše připomíná.
Spolupráci s Duchem Božím se můžeme učit.

Budeme se na svatodušní svátky připravovat?
Jestli maminku nemusíme přemlouvat, aby uvařila, tak ani Ducha božího nemusíme přemlouvat, aby na nás ráčil sestoupit. Ani maminčinu ochotu ani ochotu Ducha nepokládáme za samozřejmou a je namístě poprosit (stačí jednou) a ušetřený čas můžeme a máme věnovat pečlivějšímu naslouchání Ježíšovu slovu. 
O modlitbě si říkáme, že naslouchání Bohu a formování slov své modlitby je činem, které má vést k dalšímu činu. 

Za chvíli budeme pozváni k Ježíšovu stolu. On sám nám projevuje své přátelství až do krajnosti. Nás chce proměňovat, v nás a uprostřed nás chce se svým Otcem bydlet. Nabízí nám živiny své Hostina a transfůzi svého Ducha. 
[1] I Ježíš byl obřezán.
Mluvili jsme o významu obřízky. Krev je nejdražší - životadárnou tekutinou. Pokrevní vztahy i „prolití krve“ mnoho znamená. Dodneška má v mnoha kulturách velký význam při svatbě i krev při defloraci nevěsty. Obřízka chlapců je rituálním znamením odvahy a připravenosti hájit život (budoucí manželky, dětí, rodiny a pospolitosti). 
Izraelité obřezávají chlapečky už osmý den po narození. I dospělý muž, je při konverzi obřezán na znamení přijetí smlouvy s Hospodinem, stává se synem lidu božího - Izraele. Při tomto rituálu se říká: „Hospodine, jsi mým ženichem. Je to zpečetěno krví.“ (Srv. Ex 4,25)
Obřízka je intimním znamením. Nošení cicit (třásní) - je veřejným vyznáním: „Přijal jsem do života spravedlnost Hospodina, řídím se pravidly manželské smlouvy s Hospodinem (nejen Desaterem, ale 613 pravidly), vyhlašuji, že jsem spolehlivý.

[2] Rituál křtu je smluveným znamením. Bůh nám křtem oznamuje: „Jsi moje milovaná dcera/milovaný syn, navždy mám pro tebe otevřenou náruč. Nabízím ti jedinečné přátelství, vždy budu při tobě stát!“
Slíbeného noření do Ducha se nám dostává nejen jednou skrze křest. „Mesiáš vás bude ponořovat do Ducha“, srv. Mt 3,11; J 3,5-6), znovu a znovu nám Ježíš nabízí transfuzi svého Ducha - při slavení svého manželství („Toto je moje krev, která se vylévá pro vás, do vás, za vás a za mnohé“).