18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Kol 3,1-5.9-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Kaz 1,2; Kaz 2,21-23; Kol 3,1-5.9-11; L 12,13-21
Datum: 4. 8. 2019
Pokaždé při úryvku z knihy Kazatel - připadající na tuto neděli - říkám: „Místo marnosti si tam dosaďme pomíjivost. Stvořený svět a to čím jej dotváříme, nejsou zbytečné, slouží jen dočasně. Ti, kteří se vyučí u Boha a budou schopni (bez zneužívání) přijmout větší dary a větší možnosti, čeká něco mnohem závratnějšího. Pozemský život je darem od Boha a trenažérem pro soužití s nebešťany. Svým životem se snažíme dobrořečit Bohu za jeho dary (včetně pomíjivého jídla). Vším chceme směřovat k dílu božího království. [1]

Bůh nám pomáhá objevit nejhlubší smysl života a jeho krásu. Nenapájí nás žlučí a octem, neuplivuje jed, ale nabízí nám nádherné víno, plné vůně a zajímavých chutí. Jeho slova jsou často poetická.
Ježíš nám na svém člověčím životě ukázal, jak v porušeném světě nevzdat své úsilí „o nápravu světa“, nezbláznit se, neupracovat se k mrti a obstát se ctí. 

Na Ježíšovo vyučování chodili různí posluchači. Jedni se chtěli něco naučit, druzí přicházeli ze zvědavosti, jiní potřebovali nepřítele, proti kterému se potřebovali vymezit. [2]

Týden jsme si promýšleli slova návodu k setkávání s Bohem: „Otče, přijď tvé království“. (Ježíšovo vyučování o setkávání s Bohem a o růstu k „dospělosti“ před Bohem, je závažné.)
Poslední věta k vyučování o této modlitbě zní: „Když vy nedokonalí umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí“.
Všimněme si, že jsme často zaměřeni na to, co momentálně potřebujeme, například uzdravení, ale o dosažení úrovně Ježíšových učedníků už tolik neusilujeme. Je to, jako kdybychom prosili tátu o rybu, ale neměli zájem se naučit sami ryby lovit. (Ježíšovi učedníci přece „uměli“ uzdravovat.)
Některé skupiny lidí, kteří neprošli zemědělskou kulturou - nenaučili se hospodařit, myslet „na zadní kolečka“, ale zůstali na úrovni lovců a sběračů - žebrají, půjčují si na dluh, kupují si, co kde vidí (jako malé děcko) a neumí si na něco potřebného našetřit. Nepřipadá vám, že se jim ve vtahu k Bohu často podobáme?   

Je třeba si k Ježíšovu vyučování propojovat jeho další slova a rady. Ne jen stále dokola mlít: „Přijď tvé království“, ale postoupit dál, např. ke slovům: „Budete-li ve mně a budou-li má slova ve vás, (budete-li znát to, co vám říkám a přijmete-li to do života), pak o cokoli prosíte, dostanete“. Dary Ducha jsou vázány na naši spolupráci. [3]
Říkali jsme si, že je třeba porozumět slovům: „Prosit, hledat a tlouci“, jinak se podobáme děcku, které v obchodě na mamince vymáhá, aby mu koupila nějaký mls.

Kdyby naše dítě neprospívalo - ať už fyzickým růstem nebo vědomostmi (nebo se nechtělo učit) - snažili bychom se mu pomoci. I ve vtazích - včetně vztahu k Bohu - lze zakrnět.  

Na úryvek evangelia navazuje ten dnešní. Jeden bratr zřejmě šidil v dědictví druhého a žádal Ježíše, aby zakročil (nejednou po mě někdo chtěl, abych domluvil jeho dětem).
Ježíš nám ukazuje jak vstoupit do božího království a jak si uspořádat vztahy podle božích plánů a pokynů. Nepřišel řešit naše spory. Buď přijmeme jeho pravidla a bude nám dobře s druhými a druhým s námi, nebo se budeme vzájemně kousat.
Každé bohatství má sloužit životu. Vše co vyšlo s Boží ruky je poznamenané jeho láskou. Ale jestli s tím neumíme dobře hospodařit, máme se toho rázně zříci (Ježíš mluví o „useknutí pravé ruky nebo o vyloupnutí oka“). To neplatí jen o některých programech v televizi nebo počítači. Velice úspěšná mladá podnikatelka prodala firmu, pravila: „Chci mít děti a dostatečně se jim věnovat“. Je větší kariéry než být dobrým partnerem v manželství, dobrým tátou, maminkou, křesťanem? 
Zemědělský inženýr před třiceti léty zkoušel pracovat pro zeleň ve městě, ale představení města a byrokracie tomu bránila. Šel za mnohem menší plat dělat zřízence v nemocnici. Pacienti byli nadšení a on byl velice spokojený. Jeho služba měla smysl.

Čím my budujeme boží království a kde naopak stavíme babylonskou věž?
Určitě znáte přiznání mnoha umírajících: „Měl jsem se mnohem více, a především, věnovat vztahům k nejbližším.
V poslední den své služby v Letohradě jsem pochovával paní holičku, která v 68 letech nakonec podlehla rakovině. Před dvěma roky jsme pochovali jejího manžela. Do kostela nechodili, bojovali se svými démony (alkohol), ale měli v rodině mezi sebou dobré vztahy, byli obětaví a na nic si nikdy nehráli. Oba pohřby byly výjimečné.

Co by bylo platné, kdybychom prosili: „Přijď tvé království“, ale neměli „chudého ducha“ a nebyli otevření k Ježíšovu vedení a nápovědě jeho Ducha? Kdybychom nehledali Boha, odvážně nepřezkoumávali staré a neotvírali se Ježíšovu novému učení? Byli bychom náboženskými vetešníky.

Platí to i o manželství. Nechceme ustrnout ve svých sobeckých pozicích, pohodlíčku a prosazování svých představ bez ohledu nejen na druhého partery, ale bez ohledu na Ježíšovo pozvání ke křesťanskému manželství. Nechce opakovat chyby svých rodičů.
(Křesťanské manželství roste tam, kde oba přijali Ježíše za svého životního Přítele, Učitele a Lékaře.)
Chceme se ve svém vztahu více snažit než ti, kteří měli ve škole samé jedničky, víc než ti, kteří jsou úspěšní v zaměstnání, víc než ti, kteří vynikají ve svých koníčcích a sportu. Ježíš nám umožňuje nejlepší náhled, rozhled a vhled do života. Pomáhá nám objevovat co nehlubší smysl našeho života.

Také nám poradil kontrolní otázku: „Kde je tvé srdce, tam je tvůj poklad.“  - Je pravdou, že si ji kladou jen odvážní.
Nechceme patřit mezi ty, kteří svou nahotu (sobectví, zbabělost, povrchnost a podlost) zakrývají náboženskými (pohanskými) frázemi fíkových listů (tito „zbožní a slušní“ ukřižovali Ježíše a nadále jej křižují v jeho bratřích).

Toužíme být bohatí před Bohem.
Ježíše (a možná i někoho ze svých blízkých) se můžeme zeptat, v čem jsme bohatí před Bohem.
Ježíš nás poučil, že to nespožívá v množství modliteb, postů, sbezáporů a výkonů zbožnosti, ale v touze se změnit a růst (vzpomeňme třeba na Martu a Zachea).  
[1] Vzpomeňme na Ježíšovu chválu majetku: „Udělejte si přítele z pomíjivého majetku“, naučte se s ním správně, pečlivě a spravedlivě hospodařit - bude ti trenažérem k hospodaření se vztahy a s největšími hodnotami. 

[2] Bohoslužby se účastníme také z různých důvodů (někteří dokonce přicházejí špehovat - podobně jako dříve církevní tajemníci - prodloužená ruka Státní tajné policie). 

[3] Některé domky se stavěly tak, že si člověk postavil základy a pak přijela firma a smontovala na nich z panelů domek.
Před čtyřiceti roky někteří mladí počali dítě dříve, než něčím byli vyučeni, než měli kde bydlet. Přišli za rodiči: „Postarejte se o nás“ a nastěhovali se rodičům. Kosice nikdy nežebrá u manžela: „Tondo, už mám tři vejce a ještě nemáme postavené hnízdo“.