28. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Téma: Mdr 7,7-11; Žid 4,12-13; Mk 10,17-30
Datum: 14. 10. 2018
Ježíš nás opět zve k vrcholné slavnosti. S ním chceme dobrořečit Otci nebeskému.
S nespočetnými křesťany společně dobrořečíme Bohu chvalozpěvem „Sláva na výsostech Bohu“.
Už jen vědomí toho, že smíme patřit do lidu božího, nás povznáší.
Ale Bůh nás chce znovu obdarovat svou královskou hostinou. Co a kolik si z ní odneseme?
Chudý - ten kdo nepřichází sytý, a toužící po naplnění - si může odnést hodně.  
Kdo mnoho nečeká (např. přichází, jen aby splnil náboženskou povinnost, nebo si jen zazpíval), ten si mnoho neodnese.

Rozum je jedním z největších božích darů. Spolu se svobodou nás může dovést k poznávání boží moudrostí. [1]

K evangeliu.
Prvními učiteli pro většinu z nás byli rodiče. Pak další učitelé. Dobrořečíme jim. [2]
Rabi je učitelem (mistrem) moudrosti boží. (Rozdíl mezi učitelem a mistrem známe.)
Někteří pokládáme Ježíše za největšího Učitele.
(Proč si učitelů náboženství vážíme méně než ostatních učitelů?)

Následování Krista je cestou učedníka za Mistrem.  
My jsme tuto cestu později zaměnili za „víru“, a pak za náboženství. Neptáme se, do jaké míry jsme Ježíšovými následovníky. [3]

Viděl bohatý mladík v Ježíši učitele moudrosti boží?
Uctivě a pochvalně Ježíše oslovil: „Učiteli dobrý.“ Chtěl se stát jeho učedníkem?
Chceme-li o něm získat více informací, hledejme u ostatních evangelistů.

Předem připomínám, že Ježíš upozorňuje na nebezpečí jakéhokoliv bohatství.
Neznáme jméno bohatého, to znamená, že jeho příběh se může týkat mě nebo tebe, kohokoliv. 

Mladík žil příkladně (i apoštolové k němu vzhlíželi), ale byl nábožensky příliš sebejistý, předváděl se a lichotil Ježíšovi.
Proč se ptal: „Co dobrého mám ještě činit, aby se mi dostalo věčného života“? Chtěl být Ježíšem pochválen?  
Na Ježíšovu otázku: „Proč mě nazýváš dobrým“, neodpověděl. [4]

„Všechna slova („přikázání“) „Desatera“ jsem vždy zachovával.“
U Mt Ježíš přidává:miluj svého bližního jako sebe“. 
Jak to mladík mohl tvrdit, copak náš život nezačíná od „nuly“ a není cestou postupných kroků k umění správně přemýšlet a konat?

Co s člověkem, který si myslí, že už dosáhl cíle a zakládá si na tom?
Ježíš vidí do každého z nás, ale nikoho neponižuje, ani tohoto náboženského namyšlence: „Pohleděl na něho s láskou“. Dal mladíkovi příležitost: „Jestli máš rád lidi, jak tvrdíš (jako sebe sama), „rozdej majetek chudým“. [5]
Tvrzení mladíka o vlastní dokonalosti prasklo jako mýdlová bublina.

„Ježíši, jestli tento příkladný hoch nevejde do božího království, pak my (hříšní) nemáme žádnou šanci“, ptají se učedníci.
Leckdo spokojeně tvrdíme nebo si myslíme: „Nikoho jsem neokradl a nikoho nezabil.“ [6]
„To je dobře, že nepácháš zlo. A co děláš pro potřebné?“ ptá se Ježíš mě, nás.

Slova: „U Boha je všechno možné“, se pokusím nasvítit.
Dovolím si vložit do Ježíšových úst slova: „Jste ovlivněni porušeností světa a máte zkreslené představy o Bohu. Tvrdíte o něm: ,Je mocnější než mocní tohoto světa, dělá mu dobře, když jej lidé chválí, klaní se mu a obětují mu …´ Budete-li se mu podobat (podle své zkreslené představy), s jeho královstvím se minete.
Přišel jsem vám ukázat boží Tvář - Bůh je jako Maminka a Táta, kteří se sklánějí k dětem, slouží jim a smilovávají se nad nimi. Bůh se zasvětil vám, sestupuje k vám a mezi vás. Kdo vidí mě, mé jednání k lidem, vidí Otce. Kdo mě následuje podle mého příkladu, ten může žít navěky v království nebeském, bude bohatstvím pro nebešťany.“ [7]  

„Ježíši, ten člověk je divný“, pravil Petr, „když jsme se s tebou potkali a tys nám nabídl učednictví, všeho jsme nechali a tobě a božímu království jsme s radostí pochopitelně dali přednost. Přišli jsme domů tak rozjaření, že se nás manželky ptaly, co jsme oslavovali a kolik jsme toho vypili.“

Připomínám, že slovo „opustit“ je nesrozumitelné a zavádějící. Podobně jako v našem překladu Gn 2,24 - „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“. 

Opakuji, Ježíšova slova nejsou obecným ustanovením o nutnosti chudoby pro jeho učedníky. Mezi nimi byli i bohatí lidé, např. Lazarova rodina, Zacheus, synové Zebedeovi … Čeho chtěl Ježíš slovy: „Rozdej svůj majetek“, docílit jsme si řekli. 

Bohatství je příjemné. Může být požehnáním od Boha.
Bohatství, které jsme si vytvořili svým přičiněním, má svou hodnotu, nemáme se za ně stydět, ale máme si pozorně hlídat, aby nás nepohltilo.
Ti, kteří se „narodili se zlatou lžičkou v puse“, bývají značně ohroženi, hladovému nevěří (potřebné a pronásledované nechtějí vidět, …).
Škoda, že jsme z našeho Desatera vypustili slovo „Nebudeš dychtit“ (přesněji řečeno: „Jsi ode mne tak obdarováván, že nedychtí po falešném zlatu“).  

Opakuji - jakékoliv bohatství se nám může stát „kamenem úrazu“. Cokoliv nás může odvést od největšího bohatství: poznání, vzdělání, předení místa, společenské postavení, funkce, tituly, úspěch, sláva, moc, vlastní spravedlnost - to, co pokládáme za důležité, i teologii, i církevní právo, předpisy, zbožnost a svůj duchovní styl (důraz na chudobu, čistotu, poslušnost, charisma …), dobré skutky, modlitby, množství absolvovaných svátostí, postů a zásluh … [8]

I na těchto dobrých věcech si můžeme si na tom zlámat vaz.
(„Dřel jsem pro manželku a pro děti, nepil jsem, nechodil za ženskými, a žena ode mne odešla.“)

Kdo si chce osvojit Ježíšovu spravedlnost, neodejde s prázdnou. [9]

Viděli jste fotografie z honosného pohřbu pana Kočky? [10]

Přečtěme si k tomu znovu druhé čtení. K čemu a kam až proniklo boží slovo ve mně?
[1] Rozum je mezi katolíky více podezříván než bohatství. Slýchávám: „Moc nad tím přemýšlíš“ (v medicíně nebo technice jsem to nezaslechl). Čím to je?
Kdyby naše dítě nemělo dost rozumu, naříkali bychom.
Moudrost je uměním rozpoznávat dobro od zla a uměním správně se rozhodovat.
Následování Krista je cestou (nevědomost přirovnáváme ke slepotě).

[2] Vysvětlujeme dětem a vnukům, proč nemají nadávat na školu a učitele.

[3] Porovnejme si otázky:    Věříš v Boha?
Chodil jsi do náboženství?
Chodíš do kostela?
Byl jsi biřmován?
K čemu ti je medicína, když nemáš cit pro lidi?
Jak jsi využil hlasy, které si ve volbách získal?
Ministroval jsi?
Měl jsi svatbu v kostele?

[4] Bylo těžké např. říci: „Jsi milosrdný, vzdělaný, spravedlivý, moudrý, …“, byla to zřejmá pravda.  

[5] Pozor, nedělejme z Ježíše nekonečného objímače. Náboženské pokrytce nazývá pravým jménem: „Běda vám, jste obílenými hroby, máte tvrdé srdce, zabíjíte proroky, ubližujete chudým, povyšujete se nad druhé …“ Řadě zájemcům o následování Mesiáše (náš křest) rozmlouvá.
My se ptáme: „Chceš být pokřtěn?“
Ježíš se ptá: „Chceš se mnou pracovat pro boží království (pro novou spravedlnost)? Chceš se se mnou stavět proti zlu? Víš, že u toho můžeš přijít o kariéru nebo život? 

[6] „Ministroval jsem, vždy jsem mluvil slušně, nepil, nekouřil, neosahával ve škole děvčata a studoval s vyznamenáním“.  …

[7] Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. (J 13,13-17).
[8] Promysleme např. veliké náboženské bohatství Šavla (vzdělaný v Písmu, bezúhonný, horlivý v mnoha stránkách, asketický, …), ale bez boží pomoci by se s Mesiášem a jeho následováním naprosto minul. 
Přidejme si k tomu porozumění Ježíšovým slovům: „Blahopřeji chudým v duchu“ (těm, kteří touží po největším bohatství - po moudrosti Mesiáše a jeho následování).

[9] Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. (J 13,13-17)

[10] Ten pán zabil v autě nevinného. Honosná paráda „světských lidí“ (tak si říkají komedianti, kolotočáci, šátorníci) se podobá zalíbení v titulech, zlatu a pozornosti mafiánů, vládců, a řady „knížat kněžských“. Kdo (z nich) a z nás - nasloucháme a modlíme se slovy z Mdr 7,7-11?  
Zbožní židé se nechávají pochovat jen v prostém rubáši. Vědí, že pro ně byl stvořen svět, ale také vědí, že bez Boha jsou jen prachem.
Co mě, pana Kočku nebo jakéhokoliv potentáta čeká za smrtí. Kdo mě čeká? S čím mě čeká?
S čím přijdu?