7. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,43-45 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 19,1-2.17-18
Datum: 23. 2. 2020
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,43-45 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Lv 19,1-2.17-18
; 1 K 3,16-23
; Mt 5,38-48
Datum: 23. 2. 2020
Před týdnem jsme slyšeli Ježíšova slova: „Kdo by ze
Smlouvy (manželské mezi Hospodinem a Izraelem) zrušil i tu nejmenší
micvu, neučil ji nebo nevykládal její smysl“, ten bude
v nebeském království poslední…“
Dotkli jsme se trochu několika Ježíšových micvot (pokynů). Dnes slyšíme další. Jsem v pokušení o nich mluvit (slova o neodporování zlému, o lásce k nepřátelům nás buď provokují, nebo odrazují …), jenže bych je jen nakousl.
Naříkám, kdy se dostaneme k jejich porozumění. Jedno kázání na to nestačí. Za tři roky čteme stejné texty, ale kazatel nemůže po tak dlouhé době navázat na to, co řekl posledně. Na vysoké škole často přednášky na sebe navazují. Někdy třeba za čtrnáct dní, to ještě posluchač dokáže v paměti podržet, co bylo řečeno minule, ale tři roky - a bez poznámek - to možné není.
Ježíš je negeniálnější učitel, ale i on respektuje naše možnosti. Můžeme mu porozumět, ale i my máme respektovat pravidla vyučování. Představa, že porozumět boží moudrosti „snadno a rychle“, je bláhová. Všechno chce své.
V Ježíšově době chodilo do synagogy velké množství lidí - byli „kosteloví“. A přesto se, až na výjimky, nestali Ježíšovými učedníky - neptali se.
Ježíš mnohokráte učil v podobenstvích (důvody jsme si říkali), ale bez výkladu jim nelze porozumět. Jen někteří přišli za Ježíšem s prosbou o vysvětlení - tím vstoupili do jeho vyučování.
My, „kosteloví“ také chodíme každý týden na bohoslužby, ale kdo se neptá, ten mezi Ježíšovy učedníky ještě nepatří. [1]
Nikoho se těmito dotěrnými slovy nechci dotknout, vím, že tím riskuji přízeň posluchačů (řadu z nich jsem si tak znepřátelil), ale ve službě evangeliu nejde o popularitu lidí.
V prvním čtení slyšíme slova, která nepatří do Desatera, a přesto jsou pro život Izraelity, i pro nás, velice důležitá. Kdo si chce ověřit, zda je Ježíšovým učedníkem, poradím mu. [2]
Ovládl jsem se mluvit k dnešnímu úryvku evangelia, a vrátím se k Ježíšovým slovům z minulého týdne.
Ježíš nám nabízí umění ovládat svůj hněv. Představme si, že Ježíš ohlásí kurz k získání této dovednosti. Kdo se přihlásí?
Kdo jsme Ježíšovým kurzem prošli?
Pokusím se to vyprávět příběhem (nejraději máme kázání o našem sousedovi, proto je tolik oblíben bulvár), který se často vyskytuje.
Potkal jsem dlouhou řadu manželských párů, které mně dovolily nahlédnout do svého soužití, do své kuchyně.
Jedna paní, která měla všech „pět P“ vypravovala, jak si po několika letech v manželství přestala s manželem rozumět. Její trápení bylo tak veliké, že si začala přát partnerovu smrt, Nebo i smrt vlastní. Hledal jsem příčinu, byl jsem v pokušení jí stranit proti jejímu partnerovi (i proto, že se mi v mnohém líbila), ale pak se ukázalo, že se spory s manželem nenaučila řešit. Byli sice třikráte v manželských poradnách, ale když došlo na její chyby, pokaždé se rozplakala a další sezení u terapeutů odmítla. Nebyla ochotná si své chyby přiznávat. Opakuji, že byla v mnohém obdivuhodná.
Také máte sympatické a inteligentní kamarády, kteří neudrželi své manželství?
Ježíš nám říká, hledej chybu u sebe, nečekej, až si budeš přát, aby tvůj partner umřel. Hledej, zda nemáš sklon si myslet, že máš ve všem pravdu. Všímej si, zda sneseš jiný názor druhého, zda umíš s vděčností přijmout jeho upozornění na tvou chybu a zda umíš prohrávat.
Pokud sám nejsi dokonalý, nemáš právo čekat dokonalost od druhého. Pokud neumíš přijmout některé nedokonalosti partnera a vašeho manželství („zbav se své pravé ruky nebo oka“), přijdeš o manželství. [3]
Ježíš vypravuje podobenství o rozsévači. S jeho výkladem je podobenství srozumitelné, k pochopení nepotřebujeme maturitu. Ale kdo opakovaně zkoumáme, jak úrodnou půdou jsme my sami, jaký výnos z Ježíšova slova přinášíme? A co děláme pro zlepšení?
Zkusím k tomu přidat příklad. My starší jsme se učili pracovat s počítačem. Neznám nikoho, kdo by jednal jako jistý řemeslník, který ze vzteku nad prací, která se mu nedařila, švihal nářadím o zem. Znáte někoho, kdo by rozdupal počítač, když nereaguje, jak by si přál?
Jak to, že nemáme tolik trpělivosti s partnerem jako s počítačem? Proč se na svého blízkého kvůli nedorozumění zlobíme? Proč jsme méně trpěliví s člověkem než s věcí?
Počítač nám může být dobrým trenažérem k získávání dovednosti komunikovat, dokud nezmáčknu správné tlačítko, neodpovídá.
I sport a hry nás mohou naučit přijímat a dodržovat určitá pravidla, i umění snést prohru.
Řada našich hříchů pramení z nevyřešených špatných sklonů. Ale mnoho lidí jde raději ke zpovědi (vydrží určitou trapnost z přiznání svých hříchů), než aby hledala a napravovala příčiny svých selhávání.
Zkuste takovému člověku říkat, že má hledat a pracovat podle Ježíšova návodu. Dopadnete jako Ježíš, ztratíte jeho oblibu.
Konflikt zbožných s Ježíšem začal tím, že je Ježíš upozorňoval na nemalá nebezpečí, která jim hrozí. Řekl jim něco, před čím zavírali oči, Nechtěli hledat, zda má ten druhý (nejen Ježíš) třeba pravdu. Jejich nesnášenlivost přerostla do nenávisti. Začali si přát Ježíšovu smrt (víme, že nezůstalo jen u nezbožného přání).
Vyprávím-li snoubencům o učení ovládat počítač, neslyší, jsou omámení svou zamilovaností, drží se za ruce a myslí si, že je nemůže potkat, aby si někdy přáli smrt druhého.
Kdo z manželů o něco starších je ochoten naslouchat Ježíšovu vyučování? Místo toho se, v lepším případě, zpovídáme: urážel jsem se, tolik a tolik dní (hodin) jsem nemluvil s partnerem, litoval jsem se, že mě druhý nechápe, živil jsem v sobě nelásku k druhému …V horším případě si nepřipouštíme možnost vlastní chyby, vytěsňujeme ji a chyby vidíme jen u toho druhého. Nenasloucháme Ježíši, neučíme se u něj, neprosíme ty, kteří nás mají rádi (včetně Ježíše), aby nás laskavě upozorňovali na to, co můžeme dělat lépe. Místo toho sháníme zbožné zásluhy pro nebe a nebeské ochránce, kteří by se za nás tam nahoře přimluvili a na jejich přímluvy byli vpuštěni mezi nebešťany. Nechceme slyšet, že ten, který není schopen dobrého soužití s druhými tady na zemi, nebude schopen žít s druhými v nebi. A svůj vztek obracíme proti tomu, kdo by se opovážil nám něco takového říkat. Tak se to stalo i v Ježíšově případu. Jeho odpůrci byli zbožní, měli pravdu, když tvrdili: „Nikoho jsem nezabil a nikoho jsem neokradl“. Žili podle svého dost vysokého svědomí, ale odmítali slyšet a vidět nebezpečí, které jim hrozilo.
Jejich náboženská sebejistota a boj za čistotu víry a pravdy je ale přivedl až k vraždě nevinného.
My už léta z evangelií známe, jak ten nešťastný proces probíhá. Když Ježíš zvěstoval hříšníkovi odpuštění hříchů, zbožní se mu postavili: „Jakým právem tak činíš?“ Aby Ježíš dokázal, že přichází od Boha, uzdravil hříšníka z jeho ochrnutí. Neuznali to. Neuměli hledat pravdu, chybu vždy hledali u druhých. Neměli dobrou vůli. Smluvili se na Ježíše s „penízem daně“. Neuměli prohrávat. Pak k dalšímu útoku využili případ „ženy cizoložné“. Místo přiznání svých vin, obrácení se a nápravy se ale ještě víc zatvrdili. Ježíš je přesto chtěl získat - vzkřísil Lazara. Víme, jak to dopadlo: „Je nutné zabít Sekala (Ježíše a Lazara)“, prohlásili.
Ne málo pokřtěných brojí proti druhým: muslimům, homosexuálům, liberálům a proti zlu druhých (potraty, gender ...).
Nás na prvním místě zajímá Ježíšovo „horské učení“ proti zlu, které ohrožuje nás.
Bereme vážně Ježíšova slova: „Kdo by ze Smlouvy (manželské mezi Hospodinem a Izraelem) zrušil i tu nejmenší micvu, neučil ji, nevykládal by její smysl a nežil podle ní, ten bude v nebeském království posledním…“
Vyučíme-li se u Ježíše, budeme mu pak něco platní v jeho úsilí uzdravovat nemocný svět. Pak s ním budeme a schopní šířit jeho osvětu, s ním - podle jeho receptu - prokvasíme společnost, a solí prorocké služby budeme účinně bránit zlu. Bude-li nás určité kritické množství, podaří se nám získat pro lásku k druhým dost lidí.
Ve čtvrtek na biblické hodině se budeme věnovat Ježíšovým slovům z dnešního úryvku evangelia: „Neodporujte zlému … Milujte své nepřátele … Budeme hledat jejich smysl. (Ježíš nás vždy překvapí krásou a sladkostí své moudrosti). K audio nahrávce je možné se dostat.
(Velice si pochvaluji penzi. Jsem osvobozen z odpovědnosti za 11 budov a jsem osvobozen od žáků, kteří stále propadají v první třídě, vyučování je nebaví a zlobí paní učitelku. Věnuji se těm, kteří stojí o porozumění božímu slovu.)
V komentáři k „modlitbě Páně“ nám zbývá poslední téma: „Zbav nás od zlého“.
Zkusme si tuto prosbu promýšlet v náhledu na Ježíšovo vyučování.
Jako děti jsme pokládali za zlé věci něco jiného, než k čemu jsme došli dnes.
Už neprosíme Boha, aby bylo pěkné počasí na výlet (přání je něco jiného než prosba k Bohu), ale např. prosíme Boha, aby nám pomohl, když se snažíme nevytěsňovat něco, co nás vážně ohrožuje.
(Je dobré si formulovat své rozhodnutí kladně, např.: „Bože, chci hledat nejprve chybu u sebe (jako, když mi neodpovídá počítač), prosím tě k tomu o pomoc“.) Ten, kdo se nechá vyučit Ježíšem, ten si ušetří mnohá trápení (jako ten, který se naučí řešit nedorozumění, spory a nedokonalost svého partnera).
Včera bylo hodně svateb – pro „magické datum“: 22. 2. 2020. Co všechno podnikáme, aby se kouzlo podařilo …
[1] Je rozdíl mezi fanoušky fotbalu a fotbalisty. (I fanoušci se dokáží kvůli svému idolu poprat s fanoušky jiného klubu, ale pračka je mimo pravidla. Mnohokráte pokřtění zkrvavovali hlavy jiným pokřtěným. Ježíšovými učedníky nebyli.)
[2] Pokud sis přečetl celou 19. kapitolu Třetí knihy Mojžíšovy (Lv 19
[3] Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. (Mt 5,29-30
Dotkli jsme se trochu několika Ježíšových micvot (pokynů). Dnes slyšíme další. Jsem v pokušení o nich mluvit (slova o neodporování zlému, o lásce k nepřátelům nás buď provokují, nebo odrazují …), jenže bych je jen nakousl.
Naříkám, kdy se dostaneme k jejich porozumění. Jedno kázání na to nestačí. Za tři roky čteme stejné texty, ale kazatel nemůže po tak dlouhé době navázat na to, co řekl posledně. Na vysoké škole často přednášky na sebe navazují. Někdy třeba za čtrnáct dní, to ještě posluchač dokáže v paměti podržet, co bylo řečeno minule, ale tři roky - a bez poznámek - to možné není.
Ježíš je negeniálnější učitel, ale i on respektuje naše možnosti. Můžeme mu porozumět, ale i my máme respektovat pravidla vyučování. Představa, že porozumět boží moudrosti „snadno a rychle“, je bláhová. Všechno chce své.
V Ježíšově době chodilo do synagogy velké množství lidí - byli „kosteloví“. A přesto se, až na výjimky, nestali Ježíšovými učedníky - neptali se.
Ježíš mnohokráte učil v podobenstvích (důvody jsme si říkali), ale bez výkladu jim nelze porozumět. Jen někteří přišli za Ježíšem s prosbou o vysvětlení - tím vstoupili do jeho vyučování.
My, „kosteloví“ také chodíme každý týden na bohoslužby, ale kdo se neptá, ten mezi Ježíšovy učedníky ještě nepatří. [1]
Nikoho se těmito dotěrnými slovy nechci dotknout, vím, že tím riskuji přízeň posluchačů (řadu z nich jsem si tak znepřátelil), ale ve službě evangeliu nejde o popularitu lidí.
V prvním čtení slyšíme slova, která nepatří do Desatera, a přesto jsou pro život Izraelity, i pro nás, velice důležitá. Kdo si chce ověřit, zda je Ježíšovým učedníkem, poradím mu. [2]
Ovládl jsem se mluvit k dnešnímu úryvku evangelia, a vrátím se k Ježíšovým slovům z minulého týdne.
Ježíš nám nabízí umění ovládat svůj hněv. Představme si, že Ježíš ohlásí kurz k získání této dovednosti. Kdo se přihlásí?
Kdo jsme Ježíšovým kurzem prošli?
Pokusím se to vyprávět příběhem (nejraději máme kázání o našem sousedovi, proto je tolik oblíben bulvár), který se často vyskytuje.
Potkal jsem dlouhou řadu manželských párů, které mně dovolily nahlédnout do svého soužití, do své kuchyně.
Jedna paní, která měla všech „pět P“ vypravovala, jak si po několika letech v manželství přestala s manželem rozumět. Její trápení bylo tak veliké, že si začala přát partnerovu smrt, Nebo i smrt vlastní. Hledal jsem příčinu, byl jsem v pokušení jí stranit proti jejímu partnerovi (i proto, že se mi v mnohém líbila), ale pak se ukázalo, že se spory s manželem nenaučila řešit. Byli sice třikráte v manželských poradnách, ale když došlo na její chyby, pokaždé se rozplakala a další sezení u terapeutů odmítla. Nebyla ochotná si své chyby přiznávat. Opakuji, že byla v mnohém obdivuhodná.
Také máte sympatické a inteligentní kamarády, kteří neudrželi své manželství?
Ježíš nám říká, hledej chybu u sebe, nečekej, až si budeš přát, aby tvůj partner umřel. Hledej, zda nemáš sklon si myslet, že máš ve všem pravdu. Všímej si, zda sneseš jiný názor druhého, zda umíš s vděčností přijmout jeho upozornění na tvou chybu a zda umíš prohrávat.
Pokud sám nejsi dokonalý, nemáš právo čekat dokonalost od druhého. Pokud neumíš přijmout některé nedokonalosti partnera a vašeho manželství („zbav se své pravé ruky nebo oka“), přijdeš o manželství. [3]
Ježíš vypravuje podobenství o rozsévači. S jeho výkladem je podobenství srozumitelné, k pochopení nepotřebujeme maturitu. Ale kdo opakovaně zkoumáme, jak úrodnou půdou jsme my sami, jaký výnos z Ježíšova slova přinášíme? A co děláme pro zlepšení?
Zkusím k tomu přidat příklad. My starší jsme se učili pracovat s počítačem. Neznám nikoho, kdo by jednal jako jistý řemeslník, který ze vzteku nad prací, která se mu nedařila, švihal nářadím o zem. Znáte někoho, kdo by rozdupal počítač, když nereaguje, jak by si přál?
Jak to, že nemáme tolik trpělivosti s partnerem jako s počítačem? Proč se na svého blízkého kvůli nedorozumění zlobíme? Proč jsme méně trpěliví s člověkem než s věcí?
Počítač nám může být dobrým trenažérem k získávání dovednosti komunikovat, dokud nezmáčknu správné tlačítko, neodpovídá.
I sport a hry nás mohou naučit přijímat a dodržovat určitá pravidla, i umění snést prohru.
Řada našich hříchů pramení z nevyřešených špatných sklonů. Ale mnoho lidí jde raději ke zpovědi (vydrží určitou trapnost z přiznání svých hříchů), než aby hledala a napravovala příčiny svých selhávání.
Zkuste takovému člověku říkat, že má hledat a pracovat podle Ježíšova návodu. Dopadnete jako Ježíš, ztratíte jeho oblibu.
Konflikt zbožných s Ježíšem začal tím, že je Ježíš upozorňoval na nemalá nebezpečí, která jim hrozí. Řekl jim něco, před čím zavírali oči, Nechtěli hledat, zda má ten druhý (nejen Ježíš) třeba pravdu. Jejich nesnášenlivost přerostla do nenávisti. Začali si přát Ježíšovu smrt (víme, že nezůstalo jen u nezbožného přání).
Vyprávím-li snoubencům o učení ovládat počítač, neslyší, jsou omámení svou zamilovaností, drží se za ruce a myslí si, že je nemůže potkat, aby si někdy přáli smrt druhého.
Kdo z manželů o něco starších je ochoten naslouchat Ježíšovu vyučování? Místo toho se, v lepším případě, zpovídáme: urážel jsem se, tolik a tolik dní (hodin) jsem nemluvil s partnerem, litoval jsem se, že mě druhý nechápe, živil jsem v sobě nelásku k druhému …V horším případě si nepřipouštíme možnost vlastní chyby, vytěsňujeme ji a chyby vidíme jen u toho druhého. Nenasloucháme Ježíši, neučíme se u něj, neprosíme ty, kteří nás mají rádi (včetně Ježíše), aby nás laskavě upozorňovali na to, co můžeme dělat lépe. Místo toho sháníme zbožné zásluhy pro nebe a nebeské ochránce, kteří by se za nás tam nahoře přimluvili a na jejich přímluvy byli vpuštěni mezi nebešťany. Nechceme slyšet, že ten, který není schopen dobrého soužití s druhými tady na zemi, nebude schopen žít s druhými v nebi. A svůj vztek obracíme proti tomu, kdo by se opovážil nám něco takového říkat. Tak se to stalo i v Ježíšově případu. Jeho odpůrci byli zbožní, měli pravdu, když tvrdili: „Nikoho jsem nezabil a nikoho jsem neokradl“. Žili podle svého dost vysokého svědomí, ale odmítali slyšet a vidět nebezpečí, které jim hrozilo.
Jejich náboženská sebejistota a boj za čistotu víry a pravdy je ale přivedl až k vraždě nevinného.
My už léta z evangelií známe, jak ten nešťastný proces probíhá. Když Ježíš zvěstoval hříšníkovi odpuštění hříchů, zbožní se mu postavili: „Jakým právem tak činíš?“ Aby Ježíš dokázal, že přichází od Boha, uzdravil hříšníka z jeho ochrnutí. Neuznali to. Neuměli hledat pravdu, chybu vždy hledali u druhých. Neměli dobrou vůli. Smluvili se na Ježíše s „penízem daně“. Neuměli prohrávat. Pak k dalšímu útoku využili případ „ženy cizoložné“. Místo přiznání svých vin, obrácení se a nápravy se ale ještě víc zatvrdili. Ježíš je přesto chtěl získat - vzkřísil Lazara. Víme, jak to dopadlo: „Je nutné zabít Sekala (Ježíše a Lazara)“, prohlásili.
Ne málo pokřtěných brojí proti druhým: muslimům, homosexuálům, liberálům a proti zlu druhých (potraty, gender ...).
Nás na prvním místě zajímá Ježíšovo „horské učení“ proti zlu, které ohrožuje nás.
Bereme vážně Ježíšova slova: „Kdo by ze Smlouvy (manželské mezi Hospodinem a Izraelem) zrušil i tu nejmenší micvu, neučil ji, nevykládal by její smysl a nežil podle ní, ten bude v nebeském království posledním…“
Vyučíme-li se u Ježíše, budeme mu pak něco platní v jeho úsilí uzdravovat nemocný svět. Pak s ním budeme a schopní šířit jeho osvětu, s ním - podle jeho receptu - prokvasíme společnost, a solí prorocké služby budeme účinně bránit zlu. Bude-li nás určité kritické množství, podaří se nám získat pro lásku k druhým dost lidí.
Ve čtvrtek na biblické hodině se budeme věnovat Ježíšovým slovům z dnešního úryvku evangelia: „Neodporujte zlému … Milujte své nepřátele … Budeme hledat jejich smysl. (Ježíš nás vždy překvapí krásou a sladkostí své moudrosti). K audio nahrávce je možné se dostat.
(Velice si pochvaluji penzi. Jsem osvobozen z odpovědnosti za 11 budov a jsem osvobozen od žáků, kteří stále propadají v první třídě, vyučování je nebaví a zlobí paní učitelku. Věnuji se těm, kteří stojí o porozumění božímu slovu.)
V komentáři k „modlitbě Páně“ nám zbývá poslední téma: „Zbav nás od zlého“.
Zkusme si tuto prosbu promýšlet v náhledu na Ježíšovo vyučování.
Jako děti jsme pokládali za zlé věci něco jiného, než k čemu jsme došli dnes.
Už neprosíme Boha, aby bylo pěkné počasí na výlet (přání je něco jiného než prosba k Bohu), ale např. prosíme Boha, aby nám pomohl, když se snažíme nevytěsňovat něco, co nás vážně ohrožuje.
(Je dobré si formulovat své rozhodnutí kladně, např.: „Bože, chci hledat nejprve chybu u sebe (jako, když mi neodpovídá počítač), prosím tě k tomu o pomoc“.) Ten, kdo se nechá vyučit Ježíšem, ten si ušetří mnohá trápení (jako ten, který se naučí řešit nedorozumění, spory a nedokonalost svého partnera).
Včera bylo hodně svateb – pro „magické datum“: 22. 2. 2020. Co všechno podnikáme, aby se kouzlo podařilo …
[1] Je rozdíl mezi fanoušky fotbalu a fotbalisty. (I fanoušci se dokáží kvůli svému idolu poprat s fanoušky jiného klubu, ale pračka je mimo pravidla. Mnohokráte pokřtění zkrvavovali hlavy jiným pokřtěným. Ježíšovými učedníky nebyli.)
[2] Pokud sis přečetl celou 19. kapitolu Třetí knihy Mojžíšovy (Lv 19
), jsi na dobré cestě.
[3] Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. (Mt 5,29-30
)