Slavnost Zmrtvýchvstání Pána

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zl 19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání

Datum: 12. 4. 2020
Velikonoční slavení vrcholí z naší strany obnovou křtu. Tím můžeme projít i při domácím slavení.

Každou slavnost Vzkříšení jsme slavili ve tmě noci z Bílé soboty na neděli. Začíná zapálením ohně. Krása světla zazáří nejvíce ve tmě a teplo ohně je požehnáním pro ty, kterým je zima.
Pokud nemůžeme doma rozdělat oheň, svící si zapálit můžeme. Toužíme se nechat prozařovat Ježíšovým světlem, abychom se sami světlem stávali („Vy jste světlo světa“).

V našem prostředí máme přemíru světla [1] a žijeme ve všemožném bohatství; o něčem takovém se naším předkům ani nesnilo.
(Škoda, že jsme to přijali za samozřejmost a marnotratně mrhali kde čím.)

Ale teď jedna nemoc ohrozila mnohé naše bohatství a mnoho lidí se ocitlo ve velikém strachu, který jsme dříve nepociťovali. A to nežijeme ve válce, naše domy nejsou rozstříleny, nikdo z naší rodiny nebyl zabit a nejsme na útěku. Vidíme takové tragédie v televizi, ale nemáme pocit, že by se mohlo něco podobného stát u nás. 

Dnešní čtení jsou perlami z Bible - posilovaly naději mnoha generací.
Pro pochopení úryvku je vždy důležitý celek.
Podstatné je to, čemu porozumíme a přijmeme za své.
K textům nabízím malý úvod. (Čtený žalm v liturgií je modlitbou, odpovědí na předešlé čtení.) 

1.  čtení (Gn 1,1-2,2; Ž 104) není přírodovědeckou zprávou o stvoření světa, ale nádhernou básní o daru života a všeho stvoření, které jsme dostali darem od Tvůrce. (Nesmírně mnoho různých tvarů, barev, vůní … pro nás Bůh vymyslel, aby se nám na světě líbilo. Dal nám smysly k vnímání té krásy a rozum …, a srdce, které je schopno zájmu o druhého a nezištné přejícnosti.)  
Kolikrát slyšíme: „Bůh viděl, že je to dobré“, a „velmi dobré“?
Každý člověk je obrazem božím! Každý; nikoho nemáme odstrkovat.
Škoda, že jsme si pokyn: „Vládni a podmaň si zemi“, vyložili po svém; židé si všimli, že to znamená: „Hospodař s tímto bohatstvím a střež je jako dobrý pastýř. Mohli jsme být příkladem v hospodaření s přírodou.
Písmo nás učí žasnout nad štědrostí Stvořitele. Kdo si každý den všímá, co vše od Stvořitele dostává, zakouší nesmírné bohatství a s radostí a vděčností za to dobrořečí. 

2. čtení (Gn 22,1-18; Ž 16). Náš praotec Abrahám nám odkázal veliké dědictví: vědomí, že zem a děti jsou cennými dary od Hospodina (nejsme jejich majiteli).
Ale zkouška Abraháma s obětováním syna je šokující.
(Čím více otázek klademe a čím víc odpovědí nacházíme, tím lépe. Jen slepá víra se neptá; z nerozumu, ze zbabělosti a z lenosti.)
Už se nepohoršujeme. Jak má Bůh lidi přesvědčit, že Bůh slouží lidem a že od nich pro sebe nepožaduje oběti? Natož oběti lidské!!
(Izraelský král ještě v polovině 7. stol. obětoval u Jeruzaléma svého syna Hospodinu, aby ho pohnul k pomoci. Dodneška jsou některé děti obětovány moderním božstvům.)
Ponoříme-li se do tohoto dramatu, bude nám hrůzou stydnout v žilách krev, poslechneme: „Nevztahuj svou ruku na žádného člověka - každý je mým dítětem“.

3.  čtení (Ex 14,15-15,1; Ex 15,1-6.17-18) Také bychom vyděšeně křičeli, kdyby nás pronásledovali vojáci a před námi bylo moře. Lidsky viděno, naděje na záchranu nebyla. …
Nechat se připravit o svobodu je snadnější než se z otroctví dostat a pak svobodu udržet.

4.  čtení (Iz 54,5-14; Ž 30). Jeruzalém je ženského rodu. Krásný obraz manželství použitý Hospodinem o jeho přátelství s Izraelem, je velmi starý. Ježíš za svou nevěstu přijal i nás, původně pohany.
Izaiášova slova patří i nám. Přijměme ruku Ženicha, kterou nám on sám nabízí a těšme se ze záchrany i z nově darované důstojnosti. (A neupírejme ji židům. Jsme jejich součástí.)

5.  čtení (Iz 55,1-11; Iz 12,2-6). I my si pomalu začínáme vážit vody. Manželská Úmluva (Smlouva) Hospodina s námi je nerovnoměrná. Bůh slouží nám. Zadarmo. Jeho přátelství si nemusí zasloužit (jako v písni „Sedm let jsem u vás sloužil“). Náš Ženich nám nestanovil výši věna. On sám nás vyučuje novým způsobům jednání královských dcer a synů. V jeho škole neplatíme školné. Jeho přátelství nás životně ovlivňuje. Kdo touží po přátelství, kráse a lásce, s vděčností přijímá jeho nabídku i jeho životodárná slova.   

6.  čtení (Bar 3,9-15.32-4,4; Ž 19)
Hospodin ve své Manželské Úmluvě sepsal, co všechno nám - své nevěstě - nabízí. „Budu o vás tak dobře pečovat, že si mě zamilujete celým svým srdcem. Bude se vám ve všem dařit a nic vám nebude chybět. Budu vás chránit. Pokusí-li se někdo vás napadnout, se zlou se potáže. Řeknu vám, jak se budete chovat ke mně a jeden k druhému. Pokud budete páchat zlo, nebudu k tomu mlčet, odtáhnu od vás svou ochrannou ruku …“ Izraelité odpověděli: „Budeme dělat vše, co nám říkáš!“ (Ex 19,8)
Opakovaně a dlouhodobě svá slova porušovali a opakovaně se ocitali v otroctví.
Baruch se jich - a nás - ptá: „Co myslíš Izraeli, proč se ti nedaří? Kdo udělal chybu ty, nebo já? Přemýšlej, hledej příčinu, obrať se a navrať se k moudrosti, kterou se u mě můžeš vyučit.
Kéž bychom si teď začali víc vážit vztahů s druhými a všeho dobrého. 

7.  čtení (Ez 36,16-17a.18-28; Ž 42) - Toto čtení je jedno z vrcholných textů Hebrejské Bible.
Hospodin se nám zasvětil - žije pro nás. Ale my jsme znesvětili kde co: zemi, zvířata i lidi.
Přesto se nad námi Hospodin smilovává. Očistím vás od vašich nečistot a model. Dám vám svého ducha a nové srdce.
Je taková náročná a život zachraňující operace možná?
Je, Bůh si umí získat naše srdce.
Kolik operace stojí? - Je zdarma, z věrné lásky.
Jak ta operace probíhá? - Při plném vědomí. Bez uspání. 
Ale z naší strany přece jen něco vyžaduje: Souhlas pacienta. Touhou po novém životě. Velikou spolupráci s Operujícím. Rehabilitaci vztahů a trvalou a zdravou životosprávu.
Jen bláhový by o něco takového nestál.  

8.  čtení (Řím 6,3-11; Ž 118)
Při obřadu křtu jsme se nechali ponořit do Ježíšovy obětavé lásky, abychom jí nasákli, přijali ji za svou.
Už se nemusíme zachraňovat za každou cenu, paktovat se s mocnými a přikrádat si z cizího.

9.  čtení (Lk 24,1-12), nebo řada dalších úryvků evangelií.  
Nikdo z Ježíšových přátel Vzkříšení Mesiáše nečekal.
Nepomůže nám prohlášení: „Ježíš je Mesiáš a Syn Boží“ (to řekne i ďábel). Nic nebude platné klanění, ale jen následování.
Ženy byly i tenkráte přehlížené a tak byly otevřenější než chlapi. Pánové se zakládali na svém vědění, postavení, na své zbožnosti a svých názorech. Petr se měl za největšího provinilce, jeho selhání mu srazilo hřebínek z hlavy (mitru ani tiáru nenosil), ale tako otevřelo vnímání pro další možná překvapení.  
Přeposílám vám k tomu text Jana Rybáře. [2]
Se vzkříšením nemáme žádnou zkušenost.
Ježíšovo vzkříšení si nemůžeme ověřit přímo. Ale ověřování si pravdivosti jeho slov a ovoce, které jeho učení přineslo světu i nám, nám může přispět k očekávání všech jeho příslibů.                             

Obnovu křtu - potvrdit manželství Boha s námi - můžeme každý.
Při křtu nám bylo zvěstováno:    „Bůh ti navždy nabízí svou otevřenou náruč“.
„Jsi navždy moje milovaná dcera, můj milovaný syn.“

[1] Chceme-li dnešním dětem zprostředkovat zážitek světla, potřebujeme jim nejprve zařídit tmu (táta vypne elektrické jističe) ...

[2]             Na co čekáme?
Vážení a milí, věříte ve zmrtvýchvstání? Ano, řeknete, a i když vyznáváme neděli co neděli že „s nadějí očekáváme příchod našeho Pána“, jsme rádi, že to ještě nenastalo, že je to ještě vzdáleno. Jsme jako Marta: „vím, že bratr vstane, »při vzkříšení v  poslední den«“ (J 11,24), tedy až potom, někdy, až jednou... Copak to není strašné, čekat na budoucí život? Jenže Ježíš Martě odpoví: „JÁ jsem Vzkříšení a  Život a to teď, hned! Vždyť »království Boží je ve vás«“!  (L 17,21). Ne tedy až jednou, ale teď! „Služebníku dobrý a věrný, sdílej radost svého Pána!“ (Mt 25,21.23). Proč tedy nesdílet tu radost Pána hned teď? Proč se teď hned  nestát tím, čím chceme zůstat na věky? Opusťme ty strašpytle a třasprdelky, co se bojí konce a posledního soudu. Přijměme, že Ježíš je  naše Vzkříšení teď, kdy žijeme s ním a pro něho. Vždyť kdo tak žije, „nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života.“ (J 5,24). 
Copak není lepší žít v radosti než ve strachu?                                                       Jan Rybář