4. neděle adventní a Slavnost Narození Pána

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sd 6,11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Sam 7,1-16; L 1,26-38; Mt 1,1-25; Iz 9,1-6; L 2,1-14; Iz 62,11-12; L 2,15-20; Iz 52,7-10; J 1,1-18
Datum: 24. 12. 2023
Jsme šokováni a velice zarmouceni z šíleného vraždění v Praze. [1]
Spočítáme-li si, že v Izraeli byl 7. října maskar stokrát větší, a že na Ukrajině se každodenně vraždí už druhý rok, znovu na nás padá děs a hrůza. Putin, velitelé Hamásu a dalších teroristé jsou tisíckrát větší zrůdy než ten český vrah. 

Odvažujeme se obracet se k Hospodinu. Přiznáváme, že jsme ledacos vážně zanedbali, ale Vánoce nás povzbuzují, abychom u Boha hledali nějaké řešení a pomoc. Máme za to, že Bůh není bezradný.

Židé prožili velikou zkušenost s péčí Hospodina. Obdivuji jejich věrnost Božím příslibům během dlouhých staletí nepřízně pohanů a křesťanů a častých pogromů. Pěstovali si svou naději (zajímá nás, jak se to dělá), že s nimi Hospodin počítá a neskládali ruce do klína. Tato naděje je vedla k hledání smyslu života. Vedli k ní i své děti.
Rodiny Jana Baptisty a Ježíše vyrostly na „Mojžíšově učení,“ všichni byli dobrými učedníky Mojžíše. (Jan a jeho rodiče se ale nestihli stát se Ježíšovými učedníky.)  

Na texty 4. neděle adventní máme málo času, když neděle vyšla na Štědrý den. Ale na smutek, který prožíváme, můžeme použít naslouchání biblickým textům. Doporučuji si je pročíst a zopakovat si, čemu jsme z nich už porozuměli. K některým nabízím malý komentář.

Texty ze 4. adventní neděle1 Sam 7,1-16Ž 89Řím 16,25-27L 1,26-38  
1 Sam 7,1-16  –  Davidův nápad postavit svatyni (nikoliv „chrám“) vyšel ze špatného svědomí krále, který si postavil honosný palác. Hospodin svatyni nepožadoval; ptal se: „Davide, kdo komu staví dům?“
Svatyni postavil až Šalomoun. Řekl: „Hospodine, vím, že nemůžeš přebývat ve stavbě lidských rukou. Ale, prosím tě, shlédni milostivě na tento dům, řekl jsi o něm, že v něm bude přebývat tvé jméno. Vyslýchej v nebesích prosbu každého, kdo se bude modlit obrácen k tomuto místu (i cizince, který tě bude v Izraeli prosit), vyslýchej a odpouštěj nám.“ (Srv. 1 Král 8,27-66)
L 1,26-38  –  Marie byla skvostná „učednice Mojžíšova.“ Myslím si, že uměla číst (moje jedna prabába nechodila do školy, ale sama se naučila číst).
Anděl ji pozdravil: „Chaire Maria“  –   Raduj se Maria.
Marie věděla, že posel od Boha má povinnost se legitimovat a adresát má povinnost legitimaci požadovat (Slepá a naivní důvěra je nebezpečná a podvodníků není málo).
„Říkáš, že můj syn bude kralovat navěky. Neznám muže, který by mně daroval nesmrtelného syna.“  –  Syna ti dá Bůh. Duch svatý tě zastíní“ (při svatbě tenkráte ženich přehodil přes nevěstu svůj dlouhý plášť). U Boha není nic nemožného. Zachariášovi přes velké stáří čekají syna“.   –  To byla legitimace posla.  –  Maria na nic nečekala a vydala se ověřit si pravost posla …

K liturgii Narození Páně máme čtyři soubory textů
VIGILIE – Iz 62,1-5Ž 89Sk 13,16-25Mt 1,1-25
Iz 62,1-5 – text mluví o nevěstě Hospodina (o nás, židech a křesťanech). Uložme si jej do paměti krásných milostných a „svatebních textů“.
Mt 1,1-25 – Rodokmen mně po celé mládí nic neříkal. Až znalost některých osobností ke mně začala promlouvat. Zkuste si seznam projít, které osobnosti znáte?
Mezi Ježíšovými předky byli lidé všelijací. Podivuhodná je zmínka o několika ženách.
Ukázalo se, že Marie počala z Ducha svatého  - Josef  nepodezříval Marii z nevěry (velice mě těší, že existují lidé - aniž by byli naivní - kteří jednají a mluví pravdivě a mohou si navzájem důvěřovat). Anděl neříká Josefovi: „Marie ti nebyla nevěrná“, ale: „Neboj se s ní oženit“.
Josef si na manželství za těch zvláštních okolností netroufal, nikdo s ním nejednal, myslel si, že se s ním v božích plánech nepočítá.
Josef  byl spravedlivý, chtěl se s Marii úředně rozvést a otcovství dítěte vzít na sebe, aby Marii nikdo nepodezříval z nevěry. „Josefe, Bůh s Tebou počítá, budeš mu otcem. Dáš mu jméno a budeš jej podle jména vychovávat.“
V NOCI  –  Iz 9,1-6Ž 96Tit 2,11-14L 2,1-14 
Iz 9,1-6  –  Tomuto starému příslibu krále od Hospodina Izraelité stále důvěřují.
O „midjanských dnech“ – o těžkém sužování lidu Božího od Midjanců a záchraně se můžeme dočíst v knize Soudců 6. a Soudců 7. kap. Svůj podíl na získání míru si ale Izraelci odpracovali (bez práce nejsou koláče).
L 2,1-14  –  Bůh k nám a mezi nás setupuje. V Ježíši až do našeho chléva. Mesiáš se nenarodil v královském paláci, ani neministroval u katedrály, narodil se na hnoji našeho světa. Žádná privilegia si pro sebe nevyhradil. Zná nejen krásu života, ale i těžkosti života. Je mnohem citlivější k trápení druhých než my. Cestu na popraviště si ale zvolil sám …
Nezapomeňme si opravovat pokroucená slova z naší liturgie podle Písma“ „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem; Bůh v nich má zalíbení.“ Bůh jde naproti všem, ne jen k lidem dobré vůle.
ZA SVÍTÁNÍ  –  Iz 62,11-12Ž 97Tit 3,4-7L 2,15-20
Iz 62,11-12  –  Nevěsta Hospodina nespadla z nebe, je siónskou dcerou, má za sebou výchovu a vyučování, do kterého nás zasvěcuje Hospodin. Mějme na paměti, že „svatý lid“ znamená „zasvěcený Bohem“. To je naším programem.
L 2,15-20  –  V Ježíšově době byli pastýři na okraji společnosti. Byli nevzdělaní, práce u stád na rozlehlých pastvinách jim nedovolovala náboženské vzdělání, ani společné modlitby v synagoze. Byli kočovníci a sběrači (někdy podváděli, někdy něco ukradli, u soudů nemohli - pro svou nesolidnost –
svědčit). Zde jsou typem lidí, kteří vědí, že nevědí. Nepředstírají, že vědí víc než druzí, ale jsou otevření zájmu Boha o každého.)
„Marie zprávu pastýřů uchovávala v srdci a zpracovávala rozumem.“ Ona - vzdělaná - nad nikým neohrnovala nos, dokázala přijmout něco, co sama nevěděla i od opovrhovaných pastýřů.
Nové informace o Bohu máme promýšlet a porovnávat, zda ladí s vyučováním Písma. To vyžaduje poctivou práci a určitý čas. Tak má pracovat Ježíšův učedník.
VE DNE  –  Iz 52,7-10Ž 98Žid 1,1-6J 1,1-18 
Iz 52,7-10  –  Svět je stále narušovaný zlem. To, že Bůh je vládcem světa, není úplně zřejmé. (Mnoho lidí kritizuje druhé, ale ne sebe. Mnoho lidí není ochotno druhému přiznat, co ten druhý dělá dobře. Ďábel je v nenávistné opozici vůči Bohu, srší nenávistí i k božím spolupracovníkům a sám se prohlašuje za skutečného vládce světa, srv. L 4,6-7.)
Důvěra k Bohu se projevuje přitakáním Hospodinu v našem životě. Je projevem spravedlnosti. Přináší nám záchranu od pochybností, že život nemá většího smyslu. Podporuje všechna přátelství a lásku k druhým a k Tvůrci.
J 1,1-18  –  Je jedním z nejhlubších textů Písma. Text je nevyčerpatelným bohatstvím.
Ve verši 17 si místo „Zákon“ opravte: „Smlouva s Hospodinem nám byla darována skrze Mojžíše, (nová) milost a pravda k nám přišla skrze Ježíše Krista.“
Narozením Mesiáše se zvýšila naše možnost přijmout blízkost přátelství Hospodina a veliká příležitost se k Bohu přiblížit a porozumět mu.
Jedním z podstatných veršů jsou pro mě slova: „Těm pak, kteří přijali Slovo a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“ (v.12).

Jan Baptista je největším prorokem po Ježíšovi. Janova a Ježíšova obětavost a přátelství k nám až za hrob je jedním z pádných důvodů k našemu důvěřování těmto osobnostem. Druhým důvodem k naší důvěře je jejich pravdivost a souznění s poselstvím Písma. O Ježíšovi říkáme, že je Pravdou samou.

Mnoho židů důvěřovalo a důvěřuje Hospodinovým příslibům a jeho pomoci. My jsme bohatší o Ježíšův příběh. O jeho obdarování.
Jsem na jedné lodi s druhými. Smíme hledat s hledajícími.
Hospodin nám přislíbil účinnou pomoc k porozumění s druhými a k práci pro šalom s blízkými i vzdálenými. To se nestane bez nás. Známe přísloví, že lepší než dál hladovému rybu, je naučit jej ryby lovit. Tak jedná i Bůh.

Možnost být učedníkem Ježíšovým nám otevírá veliké bohatství pro nás i pro ty, kterým máme ukazovat Boží pomoc lidem a světu. Těm, kteří nemají zkušenost s Bohem, máme svědčit o Božím přátelství – pokud se budou ptát. Můžeme jim dát víc než Jan Baptista (neměl v pozemském životě možnost se stát Ježíšovým učedníkem) – my celý příběh Ježíšův známe.
[1] Mezi oběťmi byly studentky pomáhajících profesí – tedy ušlechtilí lidé.
Oceňujeme velikou solidaritu dobrých lidí s postiženými a připravenost policie a dalších záchranných složek. Všem jsme jim vděční.
Některým tragediím zabránit neumíme, zastavit válku nejsme schopni. Odvažujeme se hledat pomoc u Boha. Pokud jsme o Bohu poučeni, nebudeme mu radit a připomínat, co má udělat. Potřebujeme přemýšlet, co chybí nám a co od nás očekává.