3. neděle velikonoční

Petr řekl lidem na nádvoří jeruzalémské svatyně:
„Zřekli jste se Svatého a Spravedlivého a nechali jej zabít.
Vím bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.“

„Z nevědomosti?“  - Tomu nerozumím, Izraelité byli přece vzdělaní v Písmu. Hospodin je učil rozpoznávat spravedlnost od nespravedlnosti a lež od pravdy. [1]
Písmo nás vede k povinnosti nemlčet ke lži a k nespravedlnosti.

Myslím si, že apoštolové měli sesadit velekněze. Ti selhali, zavraždili nevinného, dokonce Mesiáše.
Nevolám po jejich popravě, ale po zabránění dalšímu zlu. Pes se vzteklinou je nebezpečný.
Kdo čte Skutky apoštolské, ten ví, jak se izraelští předáci časem - když jim otrnulo a když viděli bezzubost apoštolů - znovu dopouštěli násilí na nevinných lidech. [2]
Z Písma známe příběhy zvrhlých králů, falešných proroků a kněží nevěrných Hospodinu. Bůh a jeho proroci nemlčeli k jejich zločinům. Bůh dokonce někdy proti nim použil trest smrti. [3]

V žádném kostele, ani v náboženských debatách, jsem nikde nezažil rozpravu o chybě apoštolů, že nesesadili velekněze za vraždu Ježíše.
Kdo jiný by se měl odvážit sesadit církevní hierarchy, kteří se dopustili podlé vraždy, než apoštolové?
Přece uzdravovali a vymítali démony. - To znamená, že měli i možnost sebeobrany (vícekrát jsme o tom mluvili) – mohli nechat útočníka onemocnět, ochromit, nebo třeba oslepit. [4]

Zrovna tak jsem se nikde nesetkal s rozpravou o nepřiměřeném potrestání Ananiáše a Safiry. [5]
(Před léty jsem tuto otázku otevřel. Jsem rád, že se trochu ujala, jen bych si přál debatu a oponenturu znalců Písma.)

Díky psychologii umíme pojmenovat následky zlého jednání, nelásky rodičů k dětem, následky šikany, následky volby špatných politiků.

Můžeme si domýšlet, jak byli apoštolové ničeni nenávistí a pronásledováním představených synagógy vůči Ježíšovi. Dokud žili představou, že Ježíš dosedne na Mesiášův trůn, byly pro ně posměch a léčky na Ježíše unesitelné, žili nadějí na spravedlivou odplatu. Ale Ježíšova likvidace učedníky velice zasáhla.
Když si promyslíme velké ponižování učedníků po Ježíšově vzkříšení ze strany představených církve (synagogy) - věznění, bičování, pronásledování a přidáme k tomu Petrovy výčitky ze zapření Ježíše, nedivíme se, že si pak Petr shladil žáhu na manželích Ananiáše a Safiry. [6]
Opět z toho máme vytěžit poučení pro sebe. Jsme snad lepší než apoštol Petr? Nevítězí v nás někdy naše emoce nad spravedlností?  
Čím větší moc někdo má, tím větší pokušení moci mu hrozí.

Na obou událostech - z Petrovy slabosti vůči mocným a poprava Ananiáše a Safiry - je vidět, že následky zla bývají větší, než si myslíme a dohlédneme.
Nevystoupíme-li proti násilníkům „s jídlem roste jejich chuť.“
U ponižovaných narůstá povolnost nebo revoluce.
Znásilněné oběti bývají těžce zraněné na duši a poškozené na řadu let, někdy na celý život. Zlo a nedostatek dobrého často zasáhne několik dalších generací (potomků koncentráčníků, nechtěných dětí, zotročených …). Spravedlivý hněv proti vrahům, mučitelům a křivdě pak často přerůstá do nenávisti a pomsty. 
Písmo nám ukazuje jak důležité je obnovení spravedlnosti a náprava křivdy a co ponížený k uzdravování potřebuje - poskytování veliké dávky dobra (od Boha i od lidí.)
Písmo nám ukazuje příčiny zlého jednání, abychom násilí a vlastnímu selhání předcházeli.

Náš život má stát na pravdě a spravedlnosti jako na skále. (Písek je tekutý - dnes se mluví o „tekuté době“ -rozlišování  dobra a zla, pravdy a lži, upadá.
Naším úkolem je prosazování Boží spravedlnosti.
Milosrdenství od Boha je dosažitelné, ale má svá pravidla.

Máme si pěstovat svou odvahu a důslednost. Často svou zbabělost - postavit se zlu a křivdě - maskujeme náboženskou frází o odpouštění. Mnoho kostelových lidí má pocit, že máme odpouštět provinilcům co nejdříve bez ohledu na to, jestli provinilec žádá o milost. Nepromysleli si a nezapamatovali si, že Ježíš neodpustil „lotru po levici“, že neodpustil Hitlerovi a satanovi. [7]
Ježíš nás učí milosrdenství, ale máme odpouštět tomu, kdo přichází s přiznáním viny. A také sami máme přicházet s vyznáním viny. Viz podobenství o marnotratném synu. [8]

Ježíš v podobenství o rozsévači říká: „Jak velké úrody na poli chceš dosáhnout? Jak velkou péči o růst obilí – o užitek ze slova Božího - chceš vynaložit?

Nikdo nesnižujeme apoštola Petra, ale jeho příběh nám ukazuje, že vůdce se nemůže vyhnout dělání chyb.
To je důležité vědět pro vůdce i pro vedené. (Zapomínáme-li na to, podporujeme klerikalismus, svrchu i zespoda.)
Chtěl jsem se ještě věnovat evangeliu, ale bylo by toho moc. Vrátím se k tomu za týden.  

Děkujeme Bohu za jeho věrné přátelství.
Děkujeme mu za jeho vyučování; učí nás přemýšlet, hledat pravdu a předcházet chybám. Ukazuje nám cestu k nápravě a ke smyslu života.
Pro Boha jsme partneři, i on s námi prožívá dobrodružství.
Jak si to máme představit? I pro mistra v šachu může být zážitkem hra se slabším soupeřem. Pro vrcholného muzikanta může být potěšením muzika s nevrcholným muzikantem. Pro rodiče může být radostí nějaká podnikavost s děckem. Další příklady si doplňte.

Jsme Bohu vděční za jeho pozornost a úctu, kterou k nám chová. Vážíme si jeho pozvání na společnou cestu životem.

---

[1] V 50. letech při vykonstruovaných procesech mnoho našich lidí podepisovalo petice, v nichž žádali nejtvrdší tresty pro nespravedlivě obžalované dříve, než začal soud. To nebylo z nevědomosti! I ten, kdo snad podepisoval z hlouposti, se provinil.
Soudci, kteří soudili Miladu Horákovou a další tisíce nespravedlivě obviněných, nejednali z nevědomosti.   

[2] Sami máme neblahou zkušenost s vlastní liknavostí a slabostí. Zatímco Němci po válce prošli částečnou denacifikací, my jsme komunistické zločince neobžalovali (ž na pár jedinců).
Komunističtí zločinci se nám smějí do očí a berou vysoké důchody na rozdíl od disidentů …
Také jsem po roce 89´´nevystoupil proti zločinnému krajskému tajemníkovi a estébákům. Mnoho jsem pracoval na obnově a podcenil jsem nápravu nespravedlnosti.
Případ arcibiskupa Bezáka svědčí o nechuti římské kurie napravit spáchanou křivdu. Ani František nic neudělal. V 9. století papež Jan VIII. vrátil nespravedlivě vězněného arcibiskupa Metoděje na jeho místo, na Moravu.  
Kapitulní vikáři, kolaborující s komunisty, byli po r. 1990 jmenování „Monsignore“, zatímco biskupové a kněží skryté církve byli Římem a místními církevními „úředníky“ odstaveni.
Naše nedůslednost a nepéče o spravedlnost přispívá k „blbé náladě“.

[3] Bůh je dárcem života a jen on může člověka odvolat z pozemského života. Za velice přísných podmínek (!) nám dal v sebeobraně nebo v obraně společnosti právo k uplatnění trestu smrti.   

[4] Šavla na čas oslepil Bůh (srv. Sk 9,1-9), Pavel oslepil Elymase (srv. Sk 13,8.11 ).

[5] Petrův rozsudek smrti nad těmito manžely a jejich okamžitou popravu mám za nespravedlivou. Za lež o dobrovolném daru nelze nikoho zabít.

[6] Petr se snažil ze všech svých sil budovat obec Ježíšových učedníků v mnoha tlacích a teď se někdo (Ananiáš a Safira) dělá lepšími a lžou mu do očí. Tak je Petr sejmul. Nespravedlivě!

[7] Někteří kosteloví lidé ale s velkou chutí v modlitbě radí Hospodinu, aby „svrhl satana do pekelného ohně.“

[8] Do nebe je zván každý, i Hitler, i satan. Mohli by vstoupit, pokud by přijali Ježíšův životní styl.
„Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: `Je mi to líto´, odpustíš mu!“ (L 17,3-4)